Přeskočit na obsah

Palestinské politické násilí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arabští vojenští dobrovolníci v roce 1947

Mezi běžné cíle politického násilí ze strany Státu Palestina nebo palestinských nacionalistů[1][2] patří sebeurčení a svrchovanost nad Palestinou[3][4] nebo „osvobození Palestiny“ a uznání palestinského státu, a to buď na izraelských a palestinských územích, nebo pouze na palestinských územích.[5][6][7] Mezi další cíle patří propuštění palestinských vězňů a právo Palestinců na návrat.[8] Motivace k násilí je způsobena také osobními křivdami, traumaty, či pomstami.[9][10][11]

Mezi palestinské skupiny, které se podílí na politicky motivovaném násilí, patří Organizace pro osvobození Palestiny, Fatah, Lidová fronta pro osvobození Palestiny, Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Hlavní velení, Demokratická fronta pro osvobození Palestiny, Organizace Abú Nidala, Palestinský islámský džihád a Hamás.[12] Některé z těchto skupin jsou Spojenými státy americkými,[13] Kanadou,[14] Spojeným královstvím,[15] Japonskem,[16] Novým Zélandem[17] a Evropskou unií považovány za teroristické organizace.[18][19]

Palestinské politické násilí je zaměřeno na Izraelce, Palestince, Libanonce, Jordánce,[20] Egypťany, Američany a občany dalších zemí.[21] Útoky se odehrávají jak v Izraeli a na palestinských územích, tak na mezinárodní úrovni a jsou zaměřeny proti vojenským a civilním cílům. Taktika zahrnuje braní rukojmí, únosy letadel a lodí, házení kamenů a improvizovaných zbraní, používání improvizovaných výbušných zařízení, útoky noži a vozidly, sebevražedné útoky, atentáty apod.

Izraelské statistiky uvádějí, že od vzniku Státu Izrael v roce 1948 bylo v důsledku palestinského politického násilí zabito 3 500 Izraelců.[21][22] V roce 2022 se většina Palestinců (59 %) domnívala, že ozbrojené útoky proti Izraelcům uvnitř Izraele jsou účinným opatřením k ukončení okupace, přičemž 56 % je podporovalo.[23]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestinian political violence na anglické Wikipedii.

  1. SAYIGHT, Yezid. War, Institutions, and Social Change in the Middle East. [s.l.]: University of California Press, 2000. Dostupné online. 
  2. GHANEM, As’ad. Palestinian Nationalism: An Overview. [s.l.]: Indiana University Press Dostupné online. DOI 10.2979/israelstudies.18.2.11. S. 11–29. 
  3. P. J. I. M., de Waart. Dynamics of Self-Determination in Palestine: Protection of Peoples as a Human Right. [s.l.]: Brill, 1994. Dostupné online. ISBN 978-90-04-09825-1. S. 223. 
  4. DE WAAL, Alexander. Islamism and Its Enemies in the Horn of Africa. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-85065-730-9. S. 29–30. 
  5. SCHULZ, Helena Lindholm. The reconstruction of Palestinian nationalism: between revolution and statehood: New approaches to conflict analysis. [s.l.]: Manchester University Press ND, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-5596-6. S. 161. 
  6. TOMAEH, Khaled Abu. . "Fatah has never recognized Israel. The Jerusalem Post [online]. 2009-07-22 [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. MCGREAL, Chris. Hamas drops call for destruction of Israel from manifesto. The Guardian [online]. 2006-01-12 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  8. Palestine National Charter of 1968. www.un.int [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. MARGALIT, Avishai. The Suicide Bombers. The New York Review [online]. 2003-01-16 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  10. BEINART, Peter. The American Jewish Cocoon. The New York Review [online]. 2013-09-26 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  11. Suicide Bombers: Dignity, Despair, and the Need for Hope. An Interview with Eyad El Sarraj. Journal of Palestine Studies [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  12. FLETECHER, Holly. Palestinian Islamic Jihad. Rada pro mezinárodní vztahy [online]. 2008-04-10 [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. Foreign Terrorist Organizations. Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  14. Currently listed entities. www.publicsafety.gc.ca [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  15. Terrorism Act 2000. www.legislation.gov.uk [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  16. Japan‘s Foreign Policy in Major Diplomatic Fields. www.mofa.go.jp [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  17. Lists associated with Resolution 1373. www.police.govt.nz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  18. COUNCIL DECISION of 21 December 2005 implementing Article 2(3) of Regulation (EC) No 2580/2001 on specific restrictive measures directed against certain persons and entities with a view to combating terrorism and repealing Decision 2005/848/EC. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  19. COUNCIL DECISION of 21 December 2005 implementing Article 2(3) of Regulation (EC) No 2580/2001 on specific restrictive measures directed against certain persons and entities with a view to combating terrorism and repealing Decision 2005/848/EC0/l_34020051223en00640066.pdf. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  20. Hussein - the Guerrilla Crisis. www.country-studies.com [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. 
  21. a b Fatalities. Be-celem [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  22. Terrorism deaths in Israel-1920-1999. embassies.gov.il [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  23. Public Opinion Poll No (84). Palestinské centrum pro politiku a průzkumy [online]. 2022-06-28 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  翻译: