Civilní ochrana

Civilní ochrana je ochrana osob, životního prostředí a majetku před všemi druhy přírodních a člověkem způsobených pohrom. Vedle nasazení sil a zařízení v rámci reakce na nouzovou situaci zahrnuje i plánování a přípravu na takové události. Patří sem provádění hodnocení rizik a schvalování plánů a postupů ochrany a záchrany.

Opatření Evropské unie (EU) v oblasti civilní ochrany jsou zahrnuta do článku 196 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a zaměřují se na:

• podporu a doplňování činností členských států EU na celostátní, regionální a místní úrovni, které se týkají předcházení rizikům, přípravy osob zabývajících se civilní ochranou a zásahu v případě přírodních nebo člověkem způsobených pohrom,
• podporu rychlé a účinné operativní spolupráce mezi vnitrostátními útvary civilní ochrany a
• napomáhání soudržnosti akcí podnikaných v oblasti civilní ochrany na mezinárodní úrovni.

Civilní ochrana na úrovni EU je upravena sekundárním právním předpisem, a sice rozhodnutím č. 1313/2013/EU, kterým se zakládá mechanismus civilní ochrany Unie. Právní základ byl v nedávné době dvakrát pozměněn s cílem posílit kolektivní schopnost EU předcházet pohromám, připravovat se na ně a reagovat na ně a v poslední době s cílem rychleji a účinněji reagovat na budoucí krize s přeshraničními dopady, jako je krize COVID-19 (rozhodnutí (EU) 2019/420 a nařízení (EU) 2021/836). Stěžejní politikou nedávného přezkumu mechanismu civilní ochrany Unie je vytvořit rescEU. RescEU je rezerva dalších evropských kapacit reakce, které mohou být nasazeny na pomoc členským státům ochromeným katastrofou.

Ačkoliv spolupráce EU v oblasti civilní ochrany patří mezi vnitřní politiky a činnosti, má velmi významnou vnější složku: mechanismus civilní ochrany Unie může být rovněž aktivován v případě katastrof postihujících země mimo EU.

Vedle členských států se mechanismu civilní ochrany Unie mohou účastnit i země mimo EU: země Evropského sdružení volného obchodu, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru, přistupující země, kandidátské země a potenciální kandidátské země a jiné evropské země. K dnešnímu dni má mechanismus civilní ochrany Unie šest zúčastněných států: Island, Černá Hora, Severní Makedonie, Norsko, Srbsko a Turecko.

Podle článku 222 SFEU (doložka solidarity) platí, že pokud je některá země EU cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy a její orgány požádají o pomoc, musí jí EU přijít na pomoc a mobilizovat všechny nástroje, které má k dispozici. Koordinace musí být zajišťována v Radě Evropské unie.

VIZ TAKÉ

• Rada Evropské unie
• Evropská komise
• Doložka solidarity
• Generální ředitelství pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci (ECHO) (přehled dokumentu)
• Posílení oblasti prevence katastrof a připravenosti a odezvy na ně v EU (přehled dokumentu)
• Prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem v Evropské unii (přehled dokumentu)
• Snižování rizika – přírodní katastrofy a katastrofy způsobené člověkem (přehled dokumentu).