7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/1

(1)

Komise uložila nařízením (EU) č. 419/2013 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní vyrovnávací clo na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie.

(2)

Šetření bylo zahájeno na základě podnětu, který podala dne 28. června 2012 Evropská federace průmyslu železa a oceli (Eurofer) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců Unie, kteří představují více než 50 % celkové výroby některých drátů z nerezavějící oceli v Unii.

(3)

V souběžném antidumpingovém šetření Komise uložila nařízením (EU) č. 418/2013 (3) prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie.

(4)

V prozatímní fázi šetření byl použit výběr vzorku u indických vyvážejících výrobců, výrobců v Unii a dovozců, kteří nejsou ve spojení. Jelikož však dva dovozci vybraní do vzorku neodpověděli na dotazník, nebylo možné vybrat u dovozců vzorek. Pro konečná zjištění, zejména pokud jde o zájem Unie, byly použity veškeré dostupné informace týkající se spolupracujících dovozců.

(5)

Sedm indických vyvážejících výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku, požádalo o individuální přezkoumání. Dva z nich odpověděli na dotazníky. Pět jich odpovědi na dotazníky nezaslalo. Jeden ze dvou výrobců, kteří odpovědi zaslali, stáhl svoji žádost o individuální přezkoumání. Komise tudíž přezkoumala žádost jednoho indického vyvážejícího výrobce, který nebyl zařazen do vzorku:

(6)

Nehledě na výše uvedené skutečnosti se 5., 6., 7., 8., 10., 11., 12. a 14. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzuje.

(7)

Jak je uvedeno v 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. dubna 2011 do 31. března 2012 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů, které jsou významné pro posouzení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2009 do 31. března 2012 (dále jen „posuzované období“).

(8)

Po sdělení nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních vyrovnávacích opatření (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo své připomínky několik zúčastněných stran, a to dva vyvážející výrobci, žadatel a 11 uživatelů. Všechny strany, které o to požádaly, byly vyslechnuty. Komise nadále shromažďovala informace, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Všechny obdržené připomínky byly zváženy a v odůvodněných případech vzaty v úvahu.

(9)

Komise všem zúčastněným stranám sdělila základní skutečnosti a úvahy, z nichž vycházel záměr doporučit uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie a konečný výběr částek zajištěných v podobě prozatímního cla („poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla rovněž poskytnuta lhůta, během níž se mohly k poskytnutí konečných informací vyjádřit. Všechny obdržené připomínky byly zváženy a v odůvodněných případech vzaty v úvahu.

(10)

Podle 21. bodu odůvodnění prozatímního nařízení jsou jako dotčený výrobek definovány dráty z nerezavějící oceli:

v současnosti kódů KN 7223 00 19 a 7223 00 99, pocházející z Indie.

(11)

Někteří uživatelé vyjádřili obavy ohledně zjevného nedostatečného rozlišení mezi různými typy dotčeného výrobku a obdobného výrobku, neboť u všech typů výrobku existuje široký sortiment. Zejména byla vyslovena obava ohledně toho, jak by bylo možné během šetření zajistit spravedlivé srovnání všech typů. Jako u většiny šetření zahrnuje definice dotčeného výrobku širokou škálu typů výrobku, které mají stejné nebo podobné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti. Skutečnost, že se tyto vlastnosti mohou u různých typů výrobku lišit, může opravdu vést v šetření k tomu, že je pokryta široká škála typů. Tak je tomu i v případě stávajícího šetření. Komise vzala v úvahu rozdíly mezi typy výrobku a zajistila spravedlivé srovnání. Každému typu výrobku vyrobenému a prodanému indickými vyvážejícími výrobci bylo přiřazeno jednoznačné kontrolní číslo výrobku (product control number, „PCN“); totéž platí pro každý typ výrobku vyrobený a prodaný výrobním odvětvím Unie. Číslo vyplynulo z hlavních vlastností výrobku, v tomto případě z druhu oceli, pevnosti v tahu, povlaku, povrchové úpravy, průměru a tvaru. Proto byly na základě PCN porovnány typy drátů vyvážené do Unie s výrobky vyráběnými a prodávanými výrobním odvětvím Unie, které mají stejné nebo podobné vlastnosti. Všechny tyto typy spadají pod definici dotčeného výrobku a obdobného výrobku obsaženou v oznámení o zahájení řízení (4) a v prozatímním nařízení.

(12)

Jedna strana znovu tvrdila, že se takzvané „vysoce technické“ typy výrobku liší od ostatních typů dotčeného výrobku a že s nimi nejsou zaměnitelné. Tvrdí, že by proto měly být z definice výrobku vyloučeny. Podle judikatury se pro účely určení, zda se jedná o obdobné výrobky, takže jsou součástí stejného výrobku, musí zejména ověřit, zda mají stejné technické a fyzikální vlastnosti, stejné základní konečné využití a stejný vztah mezi kvalitou a cenou. V tomto ohledu se musí též posoudit zaměnitelnost těchto výrobků a konkurence mezi nimi (5). Šetřením se však zjistilo, že tyto „vysoce technické“ typy výrobku, na které strana odkazuje, mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti jako ostatní výrobky zahrnuté do šetření. Jedná se o dráty vyrobené z nerezavějící oceli. Jedná se o polotovary z oceli (které se ve většině případů dále zpracovávají při výrobě široké škály konečných výrobků) a výrobní proces je podobný, s použitím podobných strojů, takže výrobci mohou podle poptávky různé varianty výrobku zaměňovat. I když tedy různé typy drátů nejsou přímo zaměnitelné a přímo si nekonkurují, výrobci soutěží o zakázky, v nichž jde o širokou škálu drátů z nerezavějící oceli. Navíc tyto typy výrobku s použitím podobných výrobních metod vyrábí a prodává jak výrobní odvětví Unie, tak indičtí vyvážející výrobci. Toto tvrzení tudíž nelze přijmout.

(13)

V reakci na poskytnutí konečných informací jedna strana tvrdila, že analýza provedená Komisí ohledně otázky, zda mají být tzv. vysoce technické typy výrobku zahrnuty do šetření, byla nedostatečná. Toto tvrzení bylo zamítnuto. Šetřením se prokázalo, že vysoce technické typy výrobku spadají pod definici výrobku uvedenou ve 12. bodě odůvodnění výše. Strana se mylně domnívala, že musejí být splněna současně všechna kritéria uvedená v judikatuře. Toto tvrzení je mylné. Podle judikatury má Komise při vymezování produktu (6) široký prostor pro uvážení a musí se při tomto posouzení opírat o soubor kritérií stanovených Soudním dvora Evropské unie. Přitom některá kritéria mohou často, jako i v tomto případě, směřovat jedním směrem a jiná jiným směrem; v takové situaci musí Komise provést celkové posouzení, jak učinila i v tomto případě. Zúčastněná strana tudíž mylně předpokládala, že aby mohly typy výrobků spadat pod stejnou definici výrobku, musí mít všechny vlastnosti stejné.

(14)

Několik uživatelů tvrdilo, že tzv. dráty z nerezavějící oceli „řady 200“ by měly být z definice výrobku vyloučeny. Tvrdili zejména, že tento typ výrobku výrobní odvětví Unie téměř nevyrábělo. Toto tvrzení však není podložené. Za prvé skutečnost, že výrobní odvětví Unie nevyrábí určitý typ výrobku, není dostatečným důvodem, aby byl tento typ výrobku vyloučen z šetření, pokud je výrobní postup takového charakteru, že by výrobci v Unii mohli kdykoli zahájit výrobu daného typu výrobku. Za druhé, v případě vysoce technických drátů (viz 12. bod odůvodnění) bylo zjištěno, že tyto druhy dotčeného výrobku mají stejné nebo podobné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti jako ostatní typy obdobného výrobku vyráběného a prodávaného výrobním odvětvím Unie. Toto tvrzení tudíž nelze přijmout.

(15)

Alternativně tito uživatelé tvrdili, že by do definice dotčeného výrobku měl být zahrnut válcovaný drát. Nicméně válcovaný drát je surovinou pro výrobu dotčeného výrobku, ze které se mohou vyrábět také jiné výrobky, například spojovací materiály a hřebíky. Tudíž se na rozdíl od výrobku, jenž je předmětem šetření, nejedná o hotový výrobek z oceli. Tvářením za studena je možné kromě jiného z válcovaného drátu vyrábět dotčený výrobek nebo obdobný výrobek. Proto válcovaný drát nemůže být zahrnut do definice výrobku ve smyslu základního nařízení.

(16)

Na základě výše uvedených informací se tímto potvrzují definice dotčeného výrobku a obdobného výrobku v 21. až 24 bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(17)

Ve 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se odkazuje na tyto režimy, v jejichž rámci jsou údajně poskytovány napadnutelné subvence:

(18)

Výrobní odvětví Unie mělo za to, že Komise opomněla zohlednit některé subvenční režimy, zejména pak režimy regionální, a dospělo tak k názoru, že subvence, které indičtí výrobci podle šetření obdrželi, byly podhodnoceny. Toto tvrzení je neopodstatněné. Komise podrobila šetření všechny národní i místní režimy subvencí uvedené v podnětu. Komise však zjistila, že během období šetření vyvážející výrobci zařazení do vzorku obdrželi subvence pouze v rámci režimů uvedených ve 14. bodě odůvodnění.

(19)

Výrobní odvětví Unie rovněž tvrdilo, že jelikož se v rámci souběžného antidumpingového šetření zjistilo, že údaje poskytnuté indickými výrobci zařazenými do vzorku nebyly spolehlivé a byl použit článek18 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (7), měl být v rámci současného šetření stejným způsobem uplatněn odpovídající článek 28 základního nařízení. Článek 28 základního nařízení se však použije, pouze pokud jsou splněny příslušné podmínky, avšak v případě informací předložených indickými výrobci zařazenými do vzorku tomu tak nebylo. Toto tvrzení tudíž nelze přijmout.

(20)

Šetření ukázalo, že režimy DEPBS, DDS s AAS jsou součástí jednoho mechanismu subvencování, a to režimu navracení cla. Indie dlouhou dobu využívala různé typy tohoto mechanismu, přičemž jednotlivé dílčí mechanismy se často měnily. Šetření ukázalo, že je vhodné analyzovat tyto dílčí mechanismy společně, neboť vývozci si z nich musí zpravidla vybrat (vzájemně se vylučují) a při vypršení jednoho dílčího mechanismu přejít k jinému.

(21)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 25. až 28. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(22)

Jeden z indických vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tvrdil, že režim DEPBS by neměl být považován za napadnutelné subvence, neboť účelem tohoto režimu je vyrovnat dovozní cla. Dále pro výrobek, jenž je předmětem šetření, údajně neexistují domácí vstupy, lze se tedy důvodně domnívat, že každý dovoz byl zdaněn 5 % a že horní hranice stanovená indickou vládou zajišťuje, že nedochází k nadměrnému vyrovnání. Jak je vysvětleno ve 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento režim nelze považovat za přípustný režim vracení cla nebo režim vracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, jelikož nesplňuje pravidla stanovená v příloze I písm. i), v příloze II (definice a pravidla navracení) a příloze III (definice a pravidla navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Zejména jde o to, že vývozce, který využívá výhod režimu DEPBS, nemá žádnou povinnost skutečně spotřebovat bezcelně dovezené zboží ve svém výrobním procesu a částka úvěru není vypočtena ve vztahu ke skutečné hodnotě využitého vstupního materiálu. V neposlední řadě má vývozce nárok čerpat výhody režimu DEPBS bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupní materiály doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen nějaký vstupní materiál.

Indická vláda nezavedla žádný systém, který by vázal výši cla, od kterého je dovezený vstupní materiál osvobozen, na jeho spotřebu při výrobě vyvezených výrobků. Ani podniky, které využívají tohoto režimu, neměly k dispozici žádný mechanismus, na jehož základě by bylo možné prokázat, že neobdržely nadměrné úlevy. Kromě toho podnik neprokázal, že v tomto konkrétním případě nedošlo k nadměrnému vyrovnání, jelikož mohl například využít možnosti vyrovnání za jiné dovezené zboží nebo vyrovnání za dovezený vstupní materiál, aniž by tento materiál použil k výrobě dotčeného výrobku. Je třeba rovněž poznamenat, že tvrzení, že neexistuje domácí výroba vstupního materiálu, není správné, neboť nejméně jeden z podniků, kterého se šetření týkalo, tento materiál vyráběl a dva další jej nakupovaly od domácího výrobce a nikoli od domácího dovážejícího obchodníka. Proto tato tvrzení nelze přijmout.

(23)

Jedna strana tvrdila, že v případě prodeje licence pro režim DEPBS skutečná prodejní cena nedosahovala hodnoty licence, a napadnutelná výhoda tudíž byla nižší, než výhoda stanovená prozatímně. Výhoda získaná podle tohoto režimu však byla vypočítána na základě výše úvěru poskytnutého v rámci této licence, bez ohledu na to, zda byla licence použita pro vyrovnání dovozních cel či zda byla skutečně prodána. Jakýkoli prodej licence za cenu pod její nominální hodnotou je čistě obchodní rozhodnutí, které nemění výši výhody poskytované v rámci tohoto režimu. Proto nemůže být toto tvrzení přijato.

(24)

Indická vláda tvrdila, že v průběhu období šetření byl režim DEPBS ukončen, a tudíž by neměl být napadnut. Tvrdí dále, že jelikož režim vracení cla není rámcem navazujícím na režim DEPBS, nemůže být režim DEPBS napadnut. Režim DEPBS byl skutečně ukončen dne 30. září 2011, během období šetření. K subvencování však docházelo i nadále. Bylo zjištěno, že jako alternativu k režimu DEPBS vývozci získávali výhody v rámci režimu AAS, a především DDS. Jak je uvedeno ve 42. až 44. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly režimy AAS a DDS upraveny tak, aby byl zajištěn plynulý přechod z režimu DEPBS. Navíc je povaha výhod poskytovaných v rámci těchto tří režimů, tj. ušlý příjem ve formě osvobození od cel, naprosto identická. Podniky si tak mohou vybrat, který režim k vyrovnání cel využijí. Proto by měly být subvence poskytnuté indickou vládou během období šetření napadnuty, a to navzdory skutečnosti, že režim DEPBS byl v polovině období šetření ukončen, neboť nadřazený systém výhod trval i nadále, jelikož z důvodů uvedených ve 20. bodě odůvodnění představují všechny režimy vracení cla jediný mechanismus subvencování s různými, často se měnícími dílčími mechanismy. Proto nemůže být toto tvrzení přijato.

(25)

V reakci na poskytnutí konečných informací indická vláda znovu zopakovala svá tvrzení ohledně ukončení režimu DEPBS po poskytnutí konečných informací. Jelikož nebyly předloženy žádné nové argumenty, které by vedly ke změně závěru, podle něhož bylo subvencování v rámci zrušeného režimu DEPBS nahrazeno upraveným režimem DDS, nelze toto tvrzení přijmout.

(26)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 29. až 47. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Dále bylo zjištěno, že indický vyvážející výrobce KEI v období šetření režim DEPBS využíval. Subvenční sazba činila 0,50 %.

(28)

Indická vláda tvrdila, že režim DDS by neměl být považován za napadnutelné subvence, neboť účelem tohoto režimu je vyrovnat dovozní cla a spotřební daně zaplacené za vstupy. Jak je vysvětleno v 58. až 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento režim nelze považovat za povolený režim navracení cla nebo režim navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, jelikož nevyhovuje pravidlům uvedeným v příloze I písm. i), příloze II a příloze III základního nařízení. Konkrétně neexistuje režim nebo zavedený postup pro potvrzení, jaké vstupní materiály jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. V neposlední řadě má vývozce nárok čerpat výhody režimu DDS bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupní materiály doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by musel prokázat, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Výše uvedené skutečnosti potvrdila zjištění, k nimž se dospělo u navštívených společností a prostřednictvím odpovídajících právních předpisů, zejména oběžníku indické vlády č. 24/2001, jak je vysvětleno v 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Kromě toho indická vláda ve své argumentaci v odstavci 32 uvedeného oběžníku připustila, že režim DDS může vést k nadměrnému vyrovnání. Proto nemůže být toto tvrzení indické vlády přijato.

(29)

Indická vláda dále tvrdila, že mechanismus zjišťování spotřeby vstupů na základě vzorku by měl být přijatelný, ačkoli pomocí tohoto systému nelze prošetřit všechny příjemce zejména z důvodu vysokého počtu příjemců a administrativní zátěže spojené s jejich kontrolou. Toto tvrzení však nelze přijmout, jelikož není v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem ii), přílohou I bodem i), přílohou II a přílohou III základního nařízení.

(30)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 48. až 64. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(31)

Dále bylo zjištěno, že indický vyvážející výrobce KEI Industries v období šetření režim DDS využíval. Subvenční sazba činila 0,29 %.

(32)

Jeden z indických vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tvrdil, že režim AAS by měl být považován za režim navracení cla, neboť dovezené materiály se používají na výrobu vyváženého zboží. Jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, podrežim použitý v rámci tohoto případu není přípustným režimem navracení cla či režimem navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovuje pravidlům stanoveným v příloze I písm. i), příloze II a příloze III základního nařízení. Indická vláda neuplatnila účinným způsobem žádný kontrolní systém ani postup, aby ověřila, zda byly vstupní materiály spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém objemu (příloha II část II bod 4 základního nařízení a v případě režimů navracení u náhradních vstupů příloha III část II bod 2 základního nařízení). Navíc standardní normy vstupů a výstupů pro dotčený výrobek nebyly dostatečně přesné a nemohou samy o sobě tvořit systém zjišťování skutečné spotřeby. Uvedené normy jsou vytvořeny tak, že neumožňují indické vládě ověřovat s dostatečnou přesností, jaká množství vstupů jsou spotřebována při výrobě vyváženého výrobku. Indická vláda kromě toho neprovedla žádná další přezkoumání na základě skutečných vstupních materiálů, jak je uvedeno v 73. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ačkoli za normálních okolností by takové přezkoumání bylo vzhledem k absenci účinně uplatňovaného ověřovacího systému potřebné (příloha II část II odst. 5 a příloha III část II bod 3 základního nařízení). Uvedený podrežim je proto napadnutelný a příslušné tvrzení se odmítá.

(33)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 65. až 80. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(34)

Bylo zjištěno, že indický vývozce, společnost KEI Industries, režim AAS v období šetření nevyužíval.

(35)

Po poskytnutí konečných informací poukázal jeden indický vyvážející výrobce na chybu ve výpočtu. Tato připomínka byla částečně oprávněná a byla zohledněna při výpočtu výše subvence. Jelikož celkové subvenční rozpětí pro tuto společnost bylo již před touto opravou pod úrovní de minimis, nemění úprava ani konečnou výši vyrovnávacího cla pro tuto společnost, ani nemá vliv na průměrné subvenční rozpětí pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku či na celostátní subvenční rozpětí.

(36)

Nehledě na výše uvedené skutečnosti se 81. až 91. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzuje.

(37)

Bylo zjištěno, že indický vývozce, společnost KEI Industries, režim EPCGS v období šetření nevyužíval, pokud jde o dotčený výrobek.

(38)

Indická vláda tvrdila, že Komise v 92. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nesprávně cituje právní základ pro režim ECS. Indická vláda uvedla, že rámcový oběžník DBOD č. DIR(Exp.) BC 01/04.02.02/2007-2008 („rámcový oběžník 07–08“) a rámcový oběžník DBOD č. DIR(Exp.) BC 09/04.02.02/2008-09 („rámcový oběžník 08–09“) byly aktualizovány a právní základ pro režim ECS v období šetření představují rámcový oběžník DBOD č. DIR(Exp.) BC 06/04.02.002/2010-11 („rámcový oběžník 10–11“) a rámcový oběžník DBOD č. DIR.(Exp.) BC 04/04.02.002/2011-2012 („rámcový oběžník 11–12“). V tomto ohledu je připomínka indické vlády samozřejmě správná.

(39)

Indická vláda dále podotkla, že pokud by byl zohledněn správný aktualizovaný právní základ, musela by Komise vzít v potaz skutečnost, že maximální strop úrokové sazby použitelný pro vývozní úvěry, který Indická centrální banka dříve stanovila pro komerční banky jako závazný, přestal před obdobím šetření existovat, pokud jde o vývozní úvěry v rupiích. Z tohoto důvodu tudíž nelze tento režim, pokud jde o úvěry v rupiích, nadále považovat za subvenci. Šetřením se prokázalo, že dvě společnosti zařazené do vzorku využily vývozních úvěrů od soukromých bank, jejichž úrokové sazby byly nižší než referenční sazby stanovené Indickou centrální bankou. Šetřením nebyl zjištěn žádný komerčně přijatelný důvod, proč tyto soukromé banky poskytují úvěry se zvýhodněnou úrokovou sazbou, které byly zřejmě ztrátové. Tyto postupy, jakými banky poskytují úvěry, by mohly poukazovat na přetrvávající vliv vlády. V rámci šetření ovšem nebyly nalezeny žádné důkazy ohledně rozsahu vlivu podle pravidel WTO, které by dokládaly přetrvávající pověření nebo řízení komerčních bank. Komise proto rozhodla, že výhody plynoucí ze zvýhodněných sazeb nebude z důvodu nedostatečných důkazů o řízení a/nebo finančním příspěvku indické vlády považovat za subvenci v rámci tohoto podrežimu.

(40)

Indická vláda rovněž tvrdila, že nejnovější aktualizace rámcového oběžníku – DBOD č. DIR(Exp.) BC. 06/04.02.002/2012-13 („rámcový oběžník 12–13“), který vstoupil v platnost dva měsíce po období šetření, zrušil maximální stropy úrokových sazeb pro vývozní úvěry rovněž, pokud jde o úvěry v cizí měně. S odkazem na čl. 15 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení indická vláda tvrdí, že v takovém případě by tento prvek režimu vývozních úvěrů rovněž neměl být napadán, neboť řízení bank ze strany vlády bylo ukončeno. V předloženém rámcovém oběžníku 12–13 se sice nachází ustanovení s platností od května 2012, podle něhož mohou komerční banky svobodně stanovovat úrokové sazby vývozních úvěrů v cizí měně, jak tvrdí indická vláda, avšak taková změna instrukcí Indické centrální banky určená soukromým bankám během šetření by sama o sobě nebyla dostačující k vyloučení tohoto režimu, jelikož pověření vlády může pokračovat neformální cestou, což by muselo být předmětem dalšího šetření. Vzhledem k výše uvedeným závěrům k podrežimu pro vývozní úvěry v rupiích však Komise rozhodla, že tento podrežim pro úvěry v cizí měně v této fázi nenapadne.

(41)

Proto budou celní sazby podle potřeby upraveny.

(42)

Po poskytnutí konečných informací předložila indická vláda připomínky k režimu FMS. Tvrdila, že režim geograficky souvisí se zeměmi, které nejsou součástí Unie, a nemůže být proto Unií napadnut. Indická vláda však nedokázala uvést argumenty, kterými by zpochybnila praktické provádění programu či skutečnost, že může být výhoda režimu FMS využívána pro dotčený výrobek, totiž že úvěry na clo v rámci režimu FMS jsou volně přenositelné a že mohou být použity k zaplacení cla u následného dovozu jakéhokoliv vstupního materiálu nebo zboží včetně kapitálového zboží. Toto tvrzení muselo být proto odmítnuto, neboť z šetření vyplynulo, že dotčený výrobek při vývozu do Unie může využívat a využívá tohoto režimu.

(43)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 101. až 111. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(44)

Bylo zjištěno, že indický vývozce, společnost KEI Industries, režim FMS v období šetření nevyužíval.

(45)

Po poskytnutí konečných informací předložil připomínky k tomuto režimu jediný vyvážející výrobce využívající režimu EOUS, kterého se šetření týkalo. Společnost tvrdila, že by Komise měla pro výpočet výhody plynoucí z režimu EOUS používat jiný postup. Tvrdila také, že s některými výhodami v rámci režimu EOUS by se mělo zacházet jako s přípustným režimem navracení cla ve smyslu přílohy II a III základního nařízení, a neměly by proto být napadnutelné.

(46)

Bylo však zjištěno, že bez ohledu na použitou metodu výpočtu by subvenční sazba pro tento režim nepřesáhla 0,95 %, což znamená, že by celkové subvenční rozpětí pro tuto společnost zůstalo pod úrovní de minimis. Nepovažovalo se proto za nutné toto tvrzení v rámci tohoto šetření dále analyzovat.

(47)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 112. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(48)

Bylo zjištěno, že indický vývozce, společnost KEI Industries, režim EOUS v období šetření nevyužíval.

(49)

V návaznosti na rozhodnutí nepovažovat výhody plynoucí z režimu ESC za subvenci, jak je popsáno v 38. až 41. bodě odůvodnění, a opravu výpočtu výhody plynoucí z režimu EPCGS pro jednu ze společností, jak je popsáno v 35. bodě odůvodnění, byly celní sazby podle potřeby upraveny. Konečné výše napadnutelných subvencí stanovené v souladu s ustanoveními základního nařízení vyjádřené podle hodnoty se pohybují v rozmezí od 0,79 % do 3,72 %.

(50)

Nově vypočítané subvenční rozpětí pro spolupracující společnosti nezahrnuté do vzorku činí 3,41 %.

(51)

Nově vypočítané celostátní subvenční rozpětí činí 3,72 %.

(52)

Někteří uživatelé zpochybnili počet výrobců v Unii stanovený v 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tvrdí, že počet výrobců byl posouzen nesprávně a ve skutečnosti na trhu Unie existuje méně výrobců.

(53)

Komise poukazuje na to, že toto tvrzení nebylo podložené, a po ověření informací uvedených ve 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzuje, že během období šetření vyrábělo dotčený výrobek v Unii 27 výrobců. Tento počet byl určen na základě podnětu, reprezentativnosti a šetření. Komise kontaktovala všechny známé výrobce v Unii a obdržela údaje, které byly použity v souvislosti s tímto šetřením.

(54)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 117. až 119. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(55)

Někteří uživatelé tvrdili, že při analyzování újmy neměly být zohledněny údaje za rok 2009, protože finanční krize, která v tomto roce nastala, měla zejména na spotřebu v Unii rušivé účinky. I kdyby však byl rok 2009 z analýzy vynechán, stále by byl patrný rostoucí trend spotřeby (+5 %), který je ukazatelem zlepšujícího se trhu. Nepříznivé dopady finanční krize jsou navíc uznány ve 120. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, přesto se však dospělo k závěru, že se situace na trhu zlepšila. Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 120. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(56)

Subvenční rozpětí stanovené pro společnost KEI Industries nedosahuje nepatrné hodnoty, kterou uvádí čl. 14 odst. 5 základního nařízení (viz 49. bod odůvodnění). Má se tudíž za to, že tento vyvážející výrobce nevyužil během období šetření režimů subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Z toho důvodu byl objem jeho dovozu vyloučen z objemu subvencovaného dovozu z Indie. Jeden vyvážející výrobce, Venus Group, uvedl, že některé transakce byly omylem započítány dvakrát. Komise s vyvážejícím výrobcem souhlasila, a proto byly tyto transakce od celkového objemu subvencovaného dovozu z Indie odečteny. Objem, podíl na trhu a průměrná cena subvencovaného dovozu byly příslušným způsobem revidovány.

(57)

Objem subvencovaného dovozu a jeho podíl na trhu:

(58)

Společnost KEI Industries vyvezla během období šetření jen omezené množství dotčeného výrobku a také transakce Venus Group uvedené výše se omezovaly na malé množství, proto odečtení tohoto objemu dovozu od celkového objemu subvencovaného dovozu z Indie neměnilo nic na trendech popsaných ve 123. a 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tyto body odůvodnění prozatímního nařízení se proto potvrzují.

(59)

Průměrná cena subvencovaného dovozu:

(60)

Jak již bylo řečeno, společnost KEI Industries vyvezla během období šetření jen omezené množství a vyjmutí určitých transakcí Venus Group se týkalo také jen omezeného množství. Odečtení objemu dovozu společnosti KEI Industries a výše uvedených transakcí Venus Group od celkového objemu subvencovaného dovozu z Indie proto nevedlo k žádné výrazné změně průměrné ceny subvencovaného indického dovozu, ani ke změně výpočtu cenového podbízení. Nově vypočítané rozpětí cenového podbízení činí 11,7 %. Ostatní závěry, které vyplývají ze zjištění popsaných ve 128. až 130. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se potvrzují.

(61)

V reakci na poskytnutí konečných informací indická vláda tvrdila, že Komise uplatnila poměrné snížení subvencovaného dovozu pouze na objem dovozu spolupracujících vyvážejících výrobců, aby tak vzala v potaz zjištění ohledně nepatrné úrovně u společnosti KEI a vyjmutí některých transakcí Venus Group, které byly omylem započítány dvakrát. Toto tvrzení je založeno na nedorozumění. Komise uplatnila poměrné snížení na celý objem dovozu, včetně dovozu nespolupracujících dovozců. Proto musí být toto tvrzení zamítnuto.

(62)

Některé strany tvrdily, že výsledky, kterých výrobní odvětví Unie dosáhlo, by měly být v kontextu globální hospodářské krize považovány za poměrné dobré a že s výjimkou jediného ukazatele újmy, totiž podílu na trhu, žádný jiný ukazatel nenasvědčuje tomu, že by docházelo k újmě.

(63)

Jedna strana tvrdila, že se průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie zvýšily asi o 34 %, tedy daleko výrazněji, než výrobní náklady, které se během stejného období zvýšily o 13 %. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že výrobní odvětví Unie své zboží na počátku posuzovaného období, tedy v roce 2009, prodávalo za ceny nižší, než byly výrobní náklady, a teprve od roku 2011 se mu podařilo prodávat za ceny převyšující výrobní náklady.

(64)

Z šetření vyplynulo, že některé ukazatele újmy, jako objem výroby a vytížení kapacit, sice vykazovaly pozitivní trend, nebo zůstaly stabilní, např. zaměstnanost, avšak řada jiných ukazatelů týkajících se finanční situace výrobního odvětví Unie, např. ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic, během posuzovaného období nevykazovaly uspokojivý vývoj. Ukazatel týkající se investic se sice v roce 2010 zlepšil, v roce 2011 a během období šetření však poklesl pod hodnotu z roku 2009. Pravdou také je, že se v letech 2009 až 2011 zlepšila návratnost investic a dosáhla hodnoty 6,7 %, během období šetření však opět poklesla na 0,8 %. Obdobně se také ukazatele ziskovosti a peněžního toku do roku 2011 zlepšovaly, v období šetření se však začaly opět zhoršovat. Proto lze dospět k závěru, že se výrobní odvětví Unie po roce 2009 začalo zotavovat, avšak toto oživení bylo následně zpomaleno subvencovaným dovozem z Indie.

(65)

Na žádost jedné zúčastněné strany lze potvrdit, že výše zásob uvedená v 153. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se týkala činnosti podniků v Unii zařazených do vzorku.

(66)

Výrobní odvětví Unie tvrdilo, že cílové ziskové rozpětí ve výši 5 % stanovené v prozatímní fázi je příliš nízké. Dotyčná strana své tvrzení dostatečně neodůvodnila. Ve 148. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou vysvětleny důvody pro toto ziskové rozpětí a z šetření nevyplynuly žádné další důvody pro to, aby bylo změněno. Cílový zisk ve výši 5 % zůstává tudíž pro účely konečných zjištění zachován.

(67)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že obtíže výrobního odvětví Unie jsou způsobeny převážně strukturálními problémy. Proto bylo cílové ziskové rozpětí ve výši 5 % také nereálné.

(68)

Je třeba připomenout, že podle judikatury (11) musí orgány stanovit ziskové rozpětí, se kterým by výrobní odvětví Společenství mohlo počítat za normálních podmínek hospodářské soutěže bez subvencovaného dovozu. V daném případě nebylo z následujících důvodů možné provést tuto analýzu dotčeného výrobku pro výrobní odvětví Unie. Dostačující údaje pro výpočet ziskového rozpětí pro dotčený výrobek jsou k dispozici až od roku 2007. V roce 2007 činilo ziskové rozpětí 3,7 %; od roku 2008 bylo toto rozpětí v důsledku finanční a hospodářské krize záporné. Žadatel tvrdil, že subvencované výrobky začaly přicházet na trh Unie od roku 2007 (kdy se objem dovozu zvýšil z 17 727 t v roce 2006 na 24 811,3 t), což se šetřením potvrdilo. Orgány proto zjistily cílové ziskové rozpětí na základě skutečných zisků v jiných částech ocelářského průmyslu, které nebyly poškozeny dumpingovým a subvencovaným dovozem (12).

(69)

Komise proto dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo během období šetření vážnou újmu.

(70)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že prozatímní nařízení opominulo, že výrobní odvětví Unie mělo prospěch ze zvýšené spotřeby od roku 2009 a že Komise nemůže očekávat, že výrobní odvětví Unie bude schopné si navždy udržet svůj podíl na trhu.

(71)

K tomuto tvrzení je třeba poznamenat, že podle šetření podíl subvencovaného indického dovozu na trhu rostl rychleji než spotřeba na trhu Unie. Objem subvencovaného indického dovozu se zvýšil o 110 %, zatímco spotřeba se ve stejném období zvýšila o 50 %. Z šetření rovněž vyplynulo, že průměrná cena indického dovozu byla stabilně nižší než průměrná cena výrobního odvětví Unie ve stejném období a že během období šetření snížila průměrnou cenu výrobního odvětví Unie o 11,7 %. Zatímco výrobnímu odvětví Unie tudíž zvýšená spotřeba skutečně do jisté míry prospěla a výrobní odvětví Unie mohlo také zvýšit objem svého prodeje o 40 %, nedokázalo svůj podíl na trhu udržet, jak by se dalo na základě zlepšujících se tržních podmínek a vzhledem k jeho volným výrobním kapacitám očekávat.

(72)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že účinky nesubvencovaného dovozu musí být přehodnoceny vzhledem ke skutečnostem, že společnost KEI Industries obdržela subvenční rozpětí de minimis a že některé transakce Venus Group, které byly chybně započítány dvakrát, byly z analýzy vyloučeny. Tvrdily také, že ceny nesubvencovaného dovozu byly nižší, než ceny subvencovaného dovozu.

(73)

Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj v případě nesubvencovaného objemu vývozu a cen během posuzovaného období. Objem nesubvencovaného vývozu představoval asi jednu třetinu indického vývozu během období šetření a sledoval stejný trend jako dovoz subvencovaných výrobků.

(74)

Konstatování, že ceny nesubvencovaného dovozu byly nižší než ceny subvencovaného dovozu, je tedy správné. Ovšem objem nesubvencovaného dovozu činí pouze třetinu objemu subvencovaného dovozu. Újma způsobená nesubvencovaným dovozem tudíž nenarušila příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem z Indie a vážnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie v období šetření.

(75)

Jeden indický vyvážející výrobce a indická vláda zopakovali tvrzení, že Čínská lidová republika by měla být zahrnuta do šetření a že dopad dovozu z Čínské lidové republiky na trh Unie a výrobní odvětví Unie byl podhodnocen.

(76)

Jak je uvedeno ve 170. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ani v zahajovací fázi řízení, ani v konečné fázi neexistuje důkaz o subvencování, který by odůvodňoval zahájení antisubvenčního šetření týkajícího se dovozu z Čínské lidové republiky. Tvrzení, že by Čínská lidová republika měla být zahrnuta do rozsahu šetření, je proto neopodstatněné a zamítá se.

(77)

Dovoz z Čínské lidové republiky však během posuzovaného období vykazoval rostoucí tendenci a v období šetření dosáhl podílu na trhu 8,3 % (viz 168. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Kromě toho byly ceny dovozu z Číny nižší než ceny výrobního odvětví Unie i ceny indických výrobců vyvážejících na trh Unie. Proto bylo dále zkoumáno, zda dovoz z Čínské lidové republiky mohl přispět k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a narušit příčinnou souvislost mezi újmou a indickým subvencovaným dovozem.

(78)

Informace dostupné v prozatímní fázi naznačují, že sortiment výrobků z čínského dovozu se odlišoval a že segmenty, v nichž byly přítomny čínské výrobky, se lišily od výrobků prodávaných výrobním odvětvím Unie nebo výrobků indického původu prodávaných na trhu Unie.

(79)

Po zveřejnění prozatímních opatření Komise obdržela několik námitek, které upozorňovaly na možnost, že by čínský dovoz za nízké ceny mohl během období šetření narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým indickým dovozem a vážnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(80)

Analýzy provedené na základě statistik dovozu ohledně dvou kódů KN, které jsou předmětem šetření, ukázaly, že 29 % čínského dovozu se týkalo trhu s laciným zbožím (dovoz pod kódem KN 7223 00 99). Tím se částečně vysvětluje, proč jsou ceny čínských výrobků v průměru nižší než ceny výrobního odvětví Unie i ceny indických vyvážejících výrobců. Statistiky ke kódu KN 7223 00 99 rovněž ukázaly, že odběratelé čínských výrobců jsou soustředěni ve Spojeném království, kde výrobní odvětví Unie v zásadě není zastoupené.

(81)

Pokud jde o kód KN 7223 00 19, analýza vypracovaná na základě PCN ukázala, že jak výrobní odvětví Unie, tak indičtí výrobci soutěžili především v kvalitativně vyšším segmentu trhu, kde ceny mohou být v rámci stejného kódu KN až čtyřikrát vyšší než ceny v nižším segmentu trhu (13). Z šetření rovněž vyplynulo, že obecně se ceny liší v závislosti na typu výrobku a obsahu niklu. Kromě toho šetření ukázalo, že čínští vývozci prodávají převážně typy výrobku s nižší kvalitou spadající do výše uvedeného kódu KN na trhu Unie. Rozhodujícím faktorem při posuzování čínského dovozu se proto stává sortiment výrobku.

(82)

Pokud jde o úroveň ceny dovozu z Čínské lidové republiky, je třeba poznamenat, že průměrné ceny čínského dovozu byly od roku 2009 do období šetření vyšší než ceny subvencovaných vyvážejících výrobců v Indii, jak ukazuje následující tabulka na základě průměrné ceny subvencovaného indického vývozu spadajícího pod kód KN 7223 00 19.

(83)

V období šetření průměrná cena čínského dovozu poprvé klesla pod cenu subvencovaného indického dovozu. Bylo však zjištěno, že se jedná o dočasný jev, neboť čínské ceny v roce následujícím po období šetření rostly a byly opět vyšší než indické ceny.

(84)

Kromě toho z porovnání objemu dovozu z Indie a z Čínské lidové republiky vyplynulo, že během celého posuzovaného období a zejména během období šetření byl dovoz z Čínské lidové republiky mnohem nižší než dovoz z Indie. Objem dovozu z Čínské lidové republiky představoval v zásadě méně než polovinu celkového dovozu z Indie.

(85)

Na základě výše uvedených skutečností se potvrzuje, že významný podíl čínského dovozu během období šetření se odlišuje od sortimentu výrobků výrobního odvětví Unie a že jakákoli přímá hospodářská soutěž s výrobky vyráběnými a prodávanými výrobním odvětvím Unie je omezená.

(86)

Dovoz z Čínské lidové republiky tudíž nemohl mít vliv na situaci ve výrobním odvětví Unie do té míry, aby tím byla narušena příčinná souvislost mezi subvencovaným dovozem z Indie a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Proto se 168. bod prozatímního nařízení potvrzuje.

(87)

Jedna strana tvrdila, že slabé finanční výsledky výrobců v Unii mohla způsobit konkurence ze strany ostatních výrobců v Unii, kteří nejsou žadateli ani nepodporovali šetření k zahájení tohoto řízení.

(88)

Vývoj podílu ostatních výrobců na trhu v Unii ukazuje následující tabulka.

(89)

Na výrobce v Unii, kteří nebyli žadateli a kteří zvláště nepodporovali toto šetření, připadalo 44 % veškerého prodeje Unie (viz 139. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Objem jejich prodeje se zvýšil o 58 % z odhadovaných 34 926 t v roce 2009 na 55 124 t během období šetření. Tento nárůst je ovšem v porovnání s nárůstem subvencovaného dovozu z Indie během téhož období (+110 %) poměrně mírný. Kromě toho zůstal podíl těchto výrobců v Unii na trhu během posuzovaného období poměrně konstantní a ani nebyly zjištěny žádné známky toho, že by jejich ceny byly nižší než ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku. Z toho lze vyvodit závěr, že jejich prodej na trhu v Unii nepřispěl k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(90)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 176. až 179. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(91)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 180. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(92)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 181. až 188. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(93)

Po uložení prozatímních opatření kontaktovalo Komisi sedm uživatelů a jedno sdružení uživatelů a projevilo zájem o spolupráci při šetření. Na základě jejich žádosti jim byly v dubnu 2013 zaslány dotazníky. Avšak pouze dva uživatelé poskytli úplnou odpověď na dotazník a na spolupracující uživatele tak připadalo všeho všudy 12 % celkového dovozu z Indie během období šetření a 2,5 % celkové spotřeby Unie. Hospodářské dopady opatření na uživatele byly přehodnoceny na základě nových údajů, které vyplynuly z odpovědí na dotazník, a u dvou uživatelů byly provedeny kontrolní návštěvy s cílem ověřit poskytnuté informace.

(94)

Uživatelé tvrdili, že úroveň ziskovosti ve výši 9 % uvedená ve 191. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je příliš vysoká a není pro uživatelské odvětví reprezentativní. Po obdržení doplňujících odpovědí na dotazník byla průměrná ziskovost všech spolupracujících uživatelů přepočítána a stanovena na 2 % obratu.

(95)

Z šetření navíc vyplynulo, že nákupy spolupracujících uživatelů z Indie představovaly v průměru 44 % veškerých nákupů dotčeného výrobku a že Indie byla pro dva spolupracující uživatele výhradním zdrojem dodávek. Během období šetření představoval obrat výrobků zahrnujících dotčený výrobek v průměru 14 % obratu spolupracujících uživatelů.

(96)

Pokud vezmeme v úvahu nejhorší scénář pro trh Unie, tj. že by nárůst cen nemohl být přenesen na distribuční řetězec a že by uživatelé nadále nakupovali výrobky z Indie v předchozích objemech, dopad cla na ziskovost, které by uživatelé dosáhli používáním a dalším zpracováváním dotčeného výrobku, by znamenal v průměru pokles o 0,25 procentního bodu na 1,75 %.

(97)

Komise si je vědoma, že dopad bude na individuální úrovni markantnější pro uživatele, jejichž jediným zdrojem je dovoz z Indie. Přitom se jedná jen o malý počet podniků (dva spolupracující uživatelé). Mají navíc možnost, pokud jejich indický výrobce spolupracuje, podle článku 21 základního nařízení požádat o vrácení cla, jsou-li splněny všechny podmínky pro takové vrácení.

(98)

Někteří uživatelé znovu vyjádřili obavy, že by opatření mohla mít dopad na určité typy drátů, které se v Evropě nevyrábí, zejména typy zahrnuté do tzv. řady 200, jak je popsáno ve 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Skutečnost, že se v Unii nevyrábí, přičítají uživatelé nízké poptávce a specifičnosti výrobního procesu.

(99)

Šetření však ukázalo, že tyto typy drátů z nerezavějící oceli výrobní odvětví Unie vyrábí a že představují omezený podíl na trhu Unie. Uživatelé mají k dispozici také alternativní zdroje dodávek z jiných zemí, které nepodléhají antidumpingovým nebo antisubvenčním opatřením. Kromě toho byla dvěma indickým vyvážejícím výrobcům přiznána nulová sazba vyrovnávacího cla, což znamená, že uložení opatření nebude mít významný dopad na jejich dodávky. Navíc lze pro stejné účely používat i jiné typy drátů z nerezavějící oceli. Uložení opatření tudíž nemůže mít významný dopad na trh Unie a na tyto uživatele. Toto tvrzení se proto zamítá.

(100)

Někteří uživatelé poukazovali na to, že dodací lhůty výrobců v Unii jsou u obdobného výrobku ve srovnání s dodacími lhůtami u dotčeného výrobku z Indie delší. Avšak možnosti obchodníků výrobky skladovat a mít je rychle k dispozici nevyvrací věcné důkazy nepříznivých účinků subvencovaného dovozu. Proto je třeba tento argument odmítnout.

(101)

S ohledem na výše uvedené úvahy lze mít za to, že i když opatření uložená na indický dovoz budou mít na některé uživatele pravděpodobně nepříznivější dopad než na jiné, bude uložení opatření pro trh Unie celkově vzato prospěšné. Zejména se má za to, že obnovením spravedlivých obchodních podmínek na trhu Unie bude výrobní odvětví Unie moci přizpůsobit své ceny výrobním nákladům, zachovat výrobu a pracovní místa, získat zpět podíl na trhu, o který přišlo, a využít větších úspor z rozsahu. Tak by výrobní odvětví mohlo dosáhnout přiměřeného ziskového rozpětí, které by mu umožnilo střednědobě i dlouhodobě účinně fungovat. Zároveň může zlepšit svou celkovou finanční situaci. Z šetření dále vyplynulo, že opatření budou mít na uživatele a dovozce, kteří nejsou ve spojení, jen celkově omezený dopad. Dospělo se tudíž k závěru, že celkový přínos opatření zřejmě převáží nad dopadem na uživatele dotčeného výrobku na trhu Unie.

(102)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 197. až 199. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(103)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo potvrzeno hodnocení uvedené ve 200. až 201. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(104)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 203. až 206. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(105)

Pro společnost KEI Industries nebylo vypočítáno individuální rozpětí újmy, neboť konečné rozpětí subvence této společnosti bylo pod úrovní de minimis (viz 49. bod odůvodnění).

(106)

Potvrzuje se metodika použitá v prozatímním nařízení.

(107)

Vzhledem k výše uvedenému a v souladu s čl. 15 odst. 1 základního nařízení by mělo být uloženo konečné vyrovnávací clo, a to na úrovni dostatečné k odstranění újmy působené subvencovaným dovozem a aniž by bylo překročeno zjištěné subvenční rozpětí.

(108)

Proto byly sazby vyrovnávacího cla stanoveny porovnáním rozpětí újmy a subvenčních rozpětí. Navrhují se proto následující sazby vyrovnávacího cla:

(109)

Individuální sazby vyrovnávacího cla pro jednotlivé společnosti specifikované v tomto pracovním dokumentu byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou výlučně použitelné na dovoz výrobků pocházejících z Indie a vyrobených uvedenými konkrétními právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto pracovního dokumentu, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(110)

Každou žádost o použití individuální vyrovnávací celní sazby pro jednotlivé společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi (14) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. V případě potřeby bude toto nařízení, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo, odpovídajícím způsobem změněno prostřednictvím aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(111)

Vzhledem k rozsahu zjištěných subvenčních rozpětí a vzhledem k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie se považuje za nezbytné s konečnou platností vybrat částky zajištěné v podobě prozatímního vyrovnávacího cla uloženého prozatímním nařízením, a to v rozsahu uložených konečných cel.

i)

obsahují (v hmotnostních procentech) 2,5 % nebo více niklu, jiné než dráty obsahující 28 % nebo více, avšak nejvýše 31 % niklu a 20 % nebo více, avšak nejvýše 22 % chromu,

ii)

obsahují (v hmotnostních procentech) méně než 2,5 % niklu, jiné než dráty obsahující 13 % nebo více, avšak nejvýše 25 % chromu a 3,5 % nebo více, avšak nejvýše 6 % hliníku,

i)

obsahují (v hmotnostních procentech) 2,5 % nebo více niklu, jiné než dráty obsahující 28 % nebo více, avšak nejvýše 31 % niklu a 20 % nebo více, avšak nejvýše 22 % chromu,

ii)

obsahují (v hmotnostních procentech) méně než 2,5 % niklu, jiné než dráty obsahující 13 % nebo více, avšak nejvýše 25 % chromu a 3,5 % nebo více, avšak nejvýše 6 % hliníku,