15.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 9/33

A.

vzhledem k tomu, že problém sucha a nedostatku vody se geograficky neomezuje na Evropskou unii, ale má mezinárodní dopad, a tudíž se jedná o celosvětový problém; vzhledem k tomu, že kvůli vodě již probíhají mezinárodní konflikty a vzrůstá nebezpečí, že tyto konflikty budou stále četnější,

B.

vzhledem k tomu, že voda je nezbytná pro život a obecné blaho, a proto by neměla být omezována na pouhé zboží; vzhledem k tomu, že vodní politika by měla mít za cíl zajištění spravedlivého přístupu k vodě pro všechny, včetně budoucích generací,

C.

vzhledem k tomu, že nedostatek vody a sucho představují závažný problém s rozsáhlými socio-ekonomickými a environmentálními dopady na EU; vzhledem k tomu, že celkové ekonomické ztráty EU v důsledku sucha za posledních 30 let jsou odhadovány na 100 miliard EUR,

D.

vzhledem k tomu, že s nedostatkem vody a suchem se již potýkají různé oblasti EU a že přibližně jedna pětina obyvatel EU žije v zemích, které řeší tlak na vodní zdroje,

E.

vzhledem k tomu, že dezertifikace, která postihuje členské státy v různém rozsahu, ochuzuje přirozené životní prostředí a vede ke znehodnocení půdy a následné ztrátě její zemědělské hodnoty,

F.

vzhledem k tomu, že problém sucha a nedostatku vody není ve všech regionech EU stejně naléhavý a že nejzávažněji ho pociťují jižněji položené členské státy,

G.

vzhledem k tomu, že existují značné regionální rozdíly v tom, jak se problémy plynoucí ze sucha a z nedostatku vody projevují; vzhledem k tomu, že by bylo nejlepší, aby opatření pro řešení těchto problémů byla založena na regionálním přístupu,

H.

vzhledem k tomu, že během posledních 30 let se stále častěji vyskytuje problém sucha a nedostatku vody, který sílí i na intenzitě, a že tuto situaci patrně zhorší změna klimatu, neboť v jejím důsledku dojde na území EU i mimo něj k nárůstu extrémních hydrologických jevů, které zřejmě ovlivní kvalitu i kvantitu vodních zdrojů,

I.

vzhledem k tomu, že trendy v EU, pokud jde o užívání vody, nejsou udržitelné, neboť kvůli neúčinnému hospodaření s 20 % vody vyplýtvá,

J.

vzhledem k tomu, že intenzivní sucha doprovázená nižšími srážkami zvyšují riziko lesních požárů, což prokázaly ničivé požáry, které v nedávné době zasáhly jižní Evropu,

K.

vzhledem k tomu, že neexistuje souhrnné, technicky a vědecky spolehlivé posouzení vydatnosti vodních zdrojů v EU; vzhledem k tomu, že údaje dostupné na regionální úrovni a údaje o situaci podle jednotlivých ročních období jsou velmi omezené,

L.

vzhledem k tomu, že nedostatek vody může mít přírodní příčiny, může být způsoben lidskou činností či může vznikat kombinací obou těchto vlivů, a to buď nadužíváním přirozených zásob či znehodnocením kvality vody; vzhledem k tomu, že plýtvání vodou je jednou z příčin dezertifikace,

M.

vzhledem k tomu, že cestovní ruch dále zvyšuje poptávku po vodě, zejména v letním období a v pobřežních oblastech jižní Evropy,

N.

vzhledem k tomu, že zvyšování povědomí občanů a poskytování spolehlivých informací různými formami, například prostřednictvím informačních a vzdělávacích kampaní, mají klíčový význam, má-li se změnit jejich chování a návyky či docílit kultura úsporné spotřeby a účinného využívání vody,

O.

vzhledem k tomu, že veřejné zásobování vodou je jednou ze základních veřejných služeb, která je spjatá s veřejným zdravím, a neměla by tedy být přerušována,

P.

vzhledem k tomu, že nedostatek vody a sucho představují složitou environmentální otázku a jako takové by měly být řešeny v úzké spojitosti s dalšími otázkami v oblasti životního prostředí a s přihlédnutím k nim,

Q.

vzhledem k tomu, že zemědělství, jakožto výrobní odvětví, bezprostředně trpí nedostatkem vody a suchem a současně hraje významnou úlohu při udržitelném hospodaření s dostupnými vodními zdroji,

R.

vzhledem k tomu, že multifunkční zemědělství v EU hraje významnou úlohu při ochraně krajiny, biologické rozmanitosti a čisté vody, a proto potřebuje finanční podporu pro určitá opatření a rovněž vědecká doporučení týkající se vodního hospodářství,

S.

vzhledem k tomu, že nedostatek vody a sucho představují důležitý faktor ovlivňující zvyšování cen základních zemědělských surovin; vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit nepřetržitou dodávku potravin,

T.

vzhledem k tomu, že zemědělství vyžaduje velké množství vody, a je tedy závislé na jejích dodávkách; vzhledem k tomu, že zemědělství musí být začleněno jako odpovědný subjekt do integrovaných regionálních systémů řízení vodních zdrojů, pokud jde o vyvážené využívání vody, zabránění plýtvání vodou, přizpůsobenou krajinu, osevní plán a ochranu vody před znečištěním,

U.

vzhledem k tomu, že sucho má rovněž podíl na šíření určitých rostlinných škůdců, což vede k chudým sklizním,

V.

vzhledem k tomu, že čtvrtá zpráva Komise o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273) označuje změnu klimatu, zejména sucho a nedostatek vody, za jeden z nových úkolů s dalekosáhlými územními důsledky, který musí politika soudržnosti vyřešit, protože již postihla 11 % obyvatelstva a 17 % území EU,

1.

vítá výše uvedené sdělení Komise a podporuje první navržený soubor politických alternativ činnosti, ale lituje, že se jeho působnost omezuje pouze na EU a jednotlivé členské státy; připomíná, že nedostatek vody a sucho představují problém s mezinárodním dosahem, což je třeba při přijímání opatření zohlednit;

2.

zdůrazňuje, že skutečnost, že se povodí rozkládají na území více regionů a států, může mít vážný přeshraniční dopad na regiony na horním a dolním toku, a že je proto zcela nezbytné, aby členské státy i regionální a místní orgány při řešení sucha a nedostatku vody spolupracovaly, a zajistily tak udržitelné a spravedlivé využívání vodních zdrojů; domnívá se, že specifický charakter problému sucha a nedostatku vody vyžaduje koordinovaný přístup nejen na úrovni EU a členských států, ale i na úrovni regionální a místní správy;

3.

vyjadřuje politování nad tím, že se Komise omezuje na podporu obecných cílů, kdy navrhla pouze několik konkrétních opatření a nestanovila jasný harmonogram pro jejich uplatňování v regionech ohrožených nedostatkem vody a suchem; dále lituje, že nebyly vytyčeny realistické cíle a lhůty pro jejich dosažení a že nebyla dostatečně zdůrazněna potřeba úzké spolupráce s vnitrostátními, regionálními a místními orgány; vyzývá Komisi, aby předložila trvalý program, zejména zprávu o pokroku dosaženém v roce 2009 a přezkum a vývoj strategie Evropské unie;

4.

zdůrazňuje, že regiony jsou významným iniciátorem technologických inovací v oblasti vodního hospodářství, vzhledem k tomu, že racionální využívání vody bude stále důležitějším faktorem konkurenceschopnosti; důrazně proto vyzývá regionální orgány, aby zvážily spolupráci regionů na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, jakož i výměnu informací a strategická partnerství s cílem účinně řídit vodní hospodářství na regionální úrovni;

5.

žádá regionální a místní orgány, aby využívaly rozsáhlých možností, které jim poskytují strukturální fondy, a investovaly do zdokonalení či obnovy stávající infrastruktury a technologií (především v regionech, kde se plýtvá vodními zdroji kvůli prosakování vodovodního potrubí), a to zejména do čistých technologií, které napomáhají racionálnímu využívání vody a mohou být napojeny na systém integrovaného řízení vodních zdrojů (IRM); tímto způsobem by bylo možné řešit problém racionálního využívání vody (ve smyslu její úspory a opětovného využití) v průmyslových a zemědělských odvětvích i v domácnostech;

6.

v této souvislosti se domnívá, že by prostředky na infrastrukturu měly být přidělovány s ohledem na prováděcí ustanovení, jež mají za cíl zlepšit vodní hospodářství a zásobování kvalitní vodou podle stávajících potřeb;

7.

připomíná, že při hospodaření s vodními zdroji by měl být zvolen přístup orientovaný na poptávku; domnívá se však, že EU by k hospodaření s vodními zdroji měla zaujmout ucelený přístup, který by kombinoval opatření k řízení poptávky, opatření k optimalizaci existujících zdrojů v rámci koloběhu vody a opatření k vytváření nových zdrojů, a že tento přístup musí zahrnovat environmentální, sociální a hospodářské hledisko;

8.

konstatuje, že by měla být zvážena také opatření zaměřená na dodávku, aby bylo nalezeno nejúčinnější řešení z hospodářského hlediska i z hlediska životního prostředí, aby byla optimálně vyvážena dodávka a poptávka a aby bylo nepřetržitě zajišťováno veřejné zásobování vodou i během sucha, a to v souladu se zásadou udržitelného rozvoje; domnívá se, že by mělo být podpořeno vytvoření účinné hierarchie využívání vody a že by nedostatek vody neměl být řešen budováním zařízení na přepravu vody na dlouhé vzdálenosti; zdůrazňuje nicméně význam, jaký mohou mít opatření orientovaná na zásobování regionů, které jsou nejvíce zasaženy nedostatkem vody a suchem, a to v podobě tradičních řešení, jako je výstavba infrastruktury k regulaci vodních toků, i alternativních a inovativních řešení, například udržitelného opětovného využití vody či odsolování;

9.

zdůrazňuje, že evropští zemědělci se významně podílejí na boji proti erozi půdy a dezertifikaci, a žádá, aby byla uznána klíčová úloha evropských producentů při zachovávání vegetace v oblastech, které nepřetržitě trpí suchem nebo jsou ohroženy navátým pískem; zdůrazňuje zvláštní přínosy trvalých kultur, ovocných sadů a vinic, luk, pastvin a lesních porostů, pokud jde o zadržování vody;

10.

zdůrazňuje význam problematiky řízení vodních zdrojů v horských oblastech a vyzývá Komisi, aby vybízela místní a regionální orgány k vytváření smyslu pro solidaritu mezi výrobci a uživateli;

11.

znovu upozorňuje na spojitost mezi změnou klimatu, nedostatkem vody a suchem a integrovanou územní péčí zaměřenou na zachování a ochranu místních vodních zdrojů a je velmi znepokojen možným dopadem na veřejné zdraví; požaduje, aby při vypracování politik boje proti změně klimatu byl zohledněn jejich dopad na vodní zdroje; požaduje provedení důkladné studie vzájemného vztahu mezi rozvojem biopaliv a dostupností vodních zdrojů; požaduje taktéž specifické posouzení zařízení s vysokou spotřebou vody; zdůrazňuje, že otázku vodních zdrojů je nutné zařadit do všech oblastí politik a vypracovat vskutku integrovaný přístup k jejímu řešení, jenž bude využívat všechny finanční a právní nástroje EU; zdůrazňuje, že do tohoto procesu by měly být zapojeny orgány na všech politických úrovních (celostátní, regionální a místní);

12.

domnívá se, že problém nedostatku vody, sucha a změny klimatu by měl být provázán se specifickými strategiemi v těchto oblastech, přičemž je třeba mít na paměti, že obavy spojené s přizpůsobením se změně klimatu musí mít při provádění rámcové směrnice o vodě prioritu;

13.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly, že odlesňování a živelný rozvoj měst přispívají k rostoucímu nedostatku vody; vyzývá členské státy a příslušné orgány, aby vodohospodářskou otázku zohledňovaly při přípravě územních plánů, zejména v souvislosti s rozvojem hospodářských činností v citlivých povodích, na ostrovech i v nejvzdálenějších regionech; zdůrazňuje, že zásobování vodou bez ohledu na účel její spotřeby musí být v souladu se zásadou spravedlivých sazeb za vodu, aby byly společnosti motivovány zejména k racionálnějšímu využívání vody;

14.

zdůrazňuje, že při revizi rozpočtových priorit Společenství by měla být upřednostněna opatření v oblasti životního prostředí, zejména politiky vypracované ke zmírňování dopadů změny klimatu, mezi něž patří sucho a nedostatek vody, a současně by měly být vyčleněny potřebné dodatečné zdroje;

15.

žádá Komisi, aby zohlednila souvislost mezi sociálním a ekonomickým dopadem změny klimatu na využívání půdy a energetickými náklady spojenými se změnou klimatu; vyzývá EU, aby prováděla veškerá posouzení hospodárného využívání vody za pomoci objektivních a hospodářských ukazatelů;

16.

uznává, že nedostatek vody a sucho mají přímý dopad na hospodářskou, sociální a územní soudržnost; je přesvědčen, že toto hledisko by mělo být náležitě zohledněno při vytváření budoucí politiky soudržnosti a že za tímto účelem je třeba učinit veškerá nutná rozpočtová opatření a poskytnout další nástroje;

17.

upozorňuje, že hospodářská situace, konkurenceschopnost a rozvojové příležitosti jednotlivých regionů jsou určovány komplexními environmentálními otázkami, které jsou zmíněny ve výše uvedeném sdělení;

18.

uznává, že rámcová směrnice o vodě je zásadním dokumentem pro dosažení dobrého stavu vody v celé Evropě, pro podporu spolupráce mezi regiony, udržitelné využívání vody a ochranu dostupných vodních zdrojů a že zároveň pomáhá zmírňovat důsledky povodní a such; vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby její ustanovení plně uplatňovaly a zajistily, aby opatření řešící nedostatek vody a sucho negativně neovlivnila cíle stanovené pro kvalitu vody;

19.

zdůrazňuje, že je třeba jasně stanovit definici „dlouhodobého sucha“ (v souvislosti s rámcovou směrnicí o vodě) a objasnit její důsledky pro plnění environmentálních cílů rámcové směrnice o vodě během sucha a v následujícím období; poukazuje na to, že nedostatek vody a sucho spolu souvisí, nejsou však totožné, a proto by pro ně měly být přijaty odlišné strategie;

20.

zdůrazňuje úzkou spojitost mezi suchem, půdní erozí, dezertifikací a lesními požáry;

21.

domnívá se, že plány pro řízení povodí požadované rámcovou směrnicí o vodě by měly zahrnovat i modely řízení během sucha a při dalších hydrometeorologických katastrofách a vytvořit postupy pro řízení krizí, které by byly uzpůsobeny konkrétním potřebám povodí ohrožených nedostatkem vody a suchem a zahrnovaly by i přeshraniční spolupráci, účast veřejnosti a systémy včasného varování fungující na různých úrovních – tj. evropské, celostátní, regionální a místní; zdůrazňuje, že je nezbytné vyhnout se vytváření překážek přirozeným vodním cestám ve snaze minimalizovat záplavy, a podporuje posouzení širšího dopadu, pokud jde o zablokování přirozených cest vodních toků;

22.

zdůrazňuje úlohu, kterou v koloběhu vody hrají lesy, a význam, jaký má vyvážený poměr lesů, pastvin a orné půdy pro udržitelné vodohospodářství; zdůrazňuje zejména úlohu půdy s vysokým obsahem organických látek a přizpůsobený systém střídání plodin; varuje před tím, že rostoucí vyčerpání půdy ohrožuje zemědělství, dodávky potravin a udržitelné vodohospodářství;

23.

upozorňuje na to, že dezertifikace je úzce spjata s lesním hospodářstvím; naléhavě žádá, aby se více využívalo zalesňování k potlačení a zmírnění mimořádného odtoku povrchových i podzemních vod a v boji proti znehodnocování a erozi půdy;

24.

doporučuje, aby mechanismus civilní ochrany Společenství počítal se zásahy v krizových situacích v důsledku mimořádného sucha;

25.

zdůrazňuje, že je nezbytné přezkoumat dostupné množství podzemních vod v celé EU a pravidla upravující jejich využívání; hlavním cílem tohoto přezkumu je zajistit racionální využívání zdrojů podzemních vod v souladu s potřebami dané země;

26.

konstatuje, že se výše uvedené sdělení nezabývá problémy plynoucími v řadě regionů z toho, že se nečistí odpadní vody;

27.

zdůrazňuje, že by se nemělo zapomínat na nutnost ochrany zdrojů podzemních vod, aby je bylo možné zahrnout do celkového řízení vodních zdrojů;

28.

žádá Radu, členské státy a regionální a místní orgány, aby přihlédly k bodům uvedeného sdělení i v rámci jiných konkrétních politik, má-li se zabránit kontraproduktivním výsledkům v oblasti ochrany vodních zdrojů;

29.

zdůrazňuje, že zkušenosti z celého světa dokazují, že odklánění říčních toků má za důsledek nenávratné poškození ekologických a hydromorfologických podmínek a může vyvolat stěhování obyvatelstva a přemisťování podniků, a tedy i narušení sociální a hospodářské soudržnosti; vyzývá členské státy, aby zabránily jakémukoli poškozování svých povodí a důsledně se řídily požadavky stanovenými články 1 a 4 rámcové směrnice o vodě, a žádá Komisi, aby z prostředků EU financovala jen takové projekty, které uvedené požadavky splňují v plném rozsahu;

30.

důrazně vyzývá Radu, aby rozhodla bez dalších průtahů o návrhu nařízení o zřízení Fondu solidarity EU (KOM(2005)0108), které upřesní kritéria a způsobilé události, zahrnující i sucha, což umožní účinněji, pružněji a bezprostředněji řešit škody způsobené přírodními katastrofami; upozorňuje, že Parlament přijal své stanovisko již 18. května 2006 (4);

31.

vítá skutečnost, že se Komise ve snaze řešit nedostatek vody a sucho zaměřuje především na úspory vody; v této souvislosti naléhá na Komisi, aby zajistila, aby využívání strukturálních fondů nebylo s tímto prioritním záměrem v rozporu, aby mezi kritéria, která musí projekty splňovat, zařadila udržitelné řízení vodních zdrojů, a aby se předtím, než místním a regionálním orgánům přidělí prostředky ze strukturálních fondů, přesvědčila o tom, zda využívají všech opatření k úspornému hospodaření s vodou a zda postupují v souladu s požadavky rámcové směrnice o vodě;

32.

v případech, kdy vodní tok prochází více než jedním členským státem, považuje za nezbytné zavést meziregionální a nadnárodní spolupráci pro integrované řízení vodních toků, a to zejména ve vztahu k zemědělství;

33.

připomíná, že téměř 20 % vody v EU se vyplýtvá v důsledku nehospodárného využívání vody, a zdůrazňuje, že jsou zapotřebí rozsáhlé investice na urychlení technického pokroku ve všech hospodářských odvětvích (které se zaměří na nejintenzivnější způsoby používání vody a na odvětví, v nichž je možné docílit největší úspory vody); konstatuje, že špatné vodohospodářství zhoršuje nedostatek vody a že může mít více negativních dopadů v časech sucha; sucho však nezpůsobuje, neboť se v tomto případě jedná o přírodní jev;

34.

navrhuje Komisi, aby kritérium hospodárného využívání vody bylo zahrnuto do souboru podmínek pro přidělení dotací z fondů EU, neboť problém nedostatku vody a sucha je úzce propojen se souborem otázek souvisejících s plýtváním vodou;

35.

vyzývá EU, aby podporovala technologie, předávání osvědčených postupů a inovace, které jsou méně náročné na spotřebu vody a energie a usilují o hospodárnější využívání vody;

36.

vyzývá Komisi, aby v zájmu povzbuzení udržitelného využívání vody případně zvážila podporu sítě měst, která by sloužila k výměně osvědčených postupů, jako je např. opětovné využití, úspory a hospodárnější využívání vody, a k společnému provádění pilotních demonstračních projektů, protože ztráty způsobené prosakováním veřejné vodovodní sítě mohou v městských centrech přesahovat 50 %; vyzývá rovněž místní orgány, aby opravily zastaralé vodovodní sítě;

37.

zdůrazňuje, že v EU by mohlo být ušetřeno 40 % spotřebované vody; v zájmu hospodárnějšího a udržitelnějšího užívání vody žádá zavedení konkrétních opatření a finančních pobídek; vyzývá rovněž, aby byly standardně instalovány vodoměry s cílem povzbudit její úspory, opětovné využití a hospodárné a racionální využívání; vybízí nejvíce zasažené členské státy, aby využily část svých strukturálních fondů na projekty usilující o lepší využívání a úspory vody; vyzývá správy povodí, aby provedly analýzu nákladů a přínosů u opatření pro alternativní vodohospodářství ve všech odvětvích;

38.

zdůrazňuje, že je nezbytné bojovat proti plýtvání vodou a usilovat o její vyvážené užívání, zejména prostřednictvím opětovného využití, přičemž je třeba mít na paměti její rozmanité hodnoty: biologickou, sociální, environmentální, symbolickou a kulturní hodnotu i její význam pro krajinu a cestovní ruch;

39.

připomíná, že čl. 9 odst. 1 rámcové směrnice o vodě stanoví, že „členské státy vezmou v úvahu zásadu návratnosti nákladů na vodohospodářské služby (…) v souladu se zásadou, že znečišťovatel platí,“ a že členské státy do roku 2010 zajistí, aby „politika poplatků v oblasti vody vytvořila uživatelům dostatečné podněty k tomu, aby užívali vodní zdroje efektivně (…) [a] aby různá hospodářská odvětví (…) přiměřeně přispívala k úhradě nákladů na vodohospodářské služby“;

40.

domnívá se, že vodohospodářské politiky sice musí být založeny na zásadě „znečišťovatel platí“, ale měla by je také doprovázet opatření zaměřená na eliminaci značných ztrát způsobených poškozeným zařízením a nevhodnými plodinami a zemědělskými systémy;

41.

zdůrazňuje, že v některých zemích lze vodu v zemědělství používat mnohem účinněji; doufá, že v rámci kontroly stavu společné zemědělské politiky bude tento problém zvážen a že budou navrženy konkrétní kroky, které podpoří udržitelnější užívání vody pomocí pobídek určených na použití nejlepších dostupných postupů a technologií, jako jsou podpora pro rozvoj venkova, pravidla podmíněnosti, použití zásady „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“ a v programech rozvoje venkova; domnívá se, že Evropská unie by měla prosadit opatření na zlepšení vodohospodářství v zemědělství tím, že podpoří modernizaci zavlažovacích systémů, které by snížily spotřebu vody, a povzbudí výzkum v této oblasti;

42.

zdůrazňuje úlohu, kterou v rámci druhého pilíře SZP hrají programy ochrany životního prostředí při vytváření pobídek pro zemědělské postupy týkající se ochrany udržitelnosti a čistoty vodních zdrojů;

43.

zdůrazňuje skutečnost, že výroba biopaliv zvýší poptávku po velkém množství vody a že je třeba důkladně sledovat dopady používání biopaliv a pravidelně hodnotit politiky v oblasti biopaliv na úrovni EU i jednotlivých států;

44.

upozorňuje, že hlavní uživatelé vody (například elektrárny) vodu nespotřebovávají, ale po použití ve svých procesech ji vypouštějí zpět do koloběhu vody; zdůrazňuje, že tím značně ovlivňují dostupnost povrchové vody, ekologické systémy a veřejné zdraví, neboť zvyšují teplotu vody; zdůrazňuje, že je třeba vzít tyto dopady v úvahu;

45.

připomíná, že chceme-li využívat vodní zdroje v EU udržitelným způsoben, musí být přisouzena významná úloha spotřebitelům; vyzývá proto EU, aby zahájila veřejnou informační a vzdělávací kampaň o této problematice, v níž občany vyzve k přijetí konkrétních kroků;

46.

upozorňuje Komisi na to, že účinnou politikou tvorby cen za vodu, která by odrážela její skutečnou hodnotu, může povzbudit spotřebitele k úspornějšímu užívání vody;

47.

zdůrazňuje přednostní úlohu, kterou hrají regionální a místní orgány a organizace občanské společnosti při organizaci informačních kampaní a vzdělávacích aktivit;

48.

vyzývá Komisi a regiony a města členských států, aby v EU podporovaly vytváření návyků zaměřených na úsporu vody tím, že budou prosazovat zachycování dešťové vody a zahájí kampaně, které veřejnost seznámí s problematikou hospodárného využívání vody, např. pomocí vhodných vzdělávacích programů; vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu osvědčených postupů mezi regiony, městy a organizacemi občanské společnosti zaměřenou na opatření, jejichž cílem je úspora vody (včetně čištění dešťové a odpadní vody), její racionálnější využití a řízení rizika spojeného se suchem;

49.

považuje za nezbytné podporovat informační, osvětové a vzdělávací kampaně pro výrobce, aby aktivně přispívali k udržitelnému řízení vodních zdrojů;

50.

zastává názor, že systém označování výrobků z hlediska spotřeby vody, který již existuje pro spotřebu energie, by byl vhodným nástrojem k dosažení udržitelnější spotřeby vody; zdůrazňuje však, že by:

51.

důrazně žádá, aby se kritéria racionálního využívání vody stala, je-li to možné, součástí stavebních norem pro budovy;

52.

vyzývá všechny zúčastněné strany, aby vypracovaly dobrovolný systém označování udržitelného vodohospodářství a vypracovaly dobrovolné programy úspory vody v různých hospodářských odvětvích (například v zemědělství, cestovním ruchu či zpracovatelském průmyslu);

53.

je toho názoru, že voda musí zůstat veřejným statkem a základním prvkem suverenity jednotlivých zemí a že by měla být všem dostupná za spravedlivou „sociální a ekologickou cenu“, která současně zohlední zejména konkrétní situaci jednotlivých států, různé stávající zemědělské systémy a sociální úlohu, kterou zemědělství hraje;

54.

vyzývá Komisi, aby zvážila financování pilotního projektu pro rok 2009, jenž by zahrnoval výzkum, pozorování a monitorování přípravy preventivních opatření na zastavení dezertifikace a vytváření stepí v Evropě, díky nimž se tak zabrání erozím, deflaci, zemědělským ztrátám a úbytku biologické rozmanitosti a zvýší se ochrana a úrodnost půdy a její schopnost zadržovat vodu a ukládat uhlík; připomíná, že má-li být politika skutečně účinná, je třeba získávat spolehlivé a transparentní údaje;

55.

vítá zřízení evropského monitorovacího střediska pro sucho a systému včasného varování; zdůrazňuje, že je nezbytná důkladná diskuse o jeho základních cílech, rozpočtu a organizaci;

56.

žádá Komisi, aby podpořila zahájení činnosti evropského monitorovacího střediska pro sucho v rámci Evropské agentury pro životní prostředí, a zdůrazňuje, že v zájmu přijímání správných a strategických rozhodnutí by toto středisko mělo doplňovat údaje na vnitrostátní úrovni o standardní regionální a místní sezónní informace o srážkách a spotřebě vody napříč odvětvími;

57.

zdůrazňuje význam, který má pro udržitelné řízení vodních zdrojů půda bohatá na humus, přizpůsobený osevní systém a vyvážená kombinace lesní, luční a oseté půdy; upozorňuje, že zvýšené vyčerpávání půdy představuje hrozbu pro zemědělství, zabezpečení dodávek potravin a udržitelné řízení vodních zdrojů;

58.

vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy při opětovném zalesňování oblastí, které trpí periodickými suchy a požáry, při němž bude respektována jejich biosféra i ekologické charakteristiky, a doufá, že obnovení venkovské a městské krajiny bude považováno za obzvlášť významný úkol, při jehož plnění se zohlední konkrétní místní podmínky;

59.

zastává názor, že nedostatek vody a periodická sucha zvýrazňují následky požárů a jejich závažnost a zvyšují zranitelnost a riziko ztráty mnoha živočišných a rostlinných druhů, které jsou charakteristické pro lesy jihoevropských zemí, v nichž lesy často představují hlavní přírodní zdroj;

60.

zdůrazňuje, že při plánování evropského zemědělského modelu by měla být zohledněna nejčastější a nejzávažnější environmentální rizika a také nedostatek vody a sucho, a že by proto měl být základním prvkem SZP mechanismus účinného řízení krizí;

61.

domnívá se, že v kontextu změn klimatu musí být přehodnocena ekologická hodnota lesů a zemědělské výroby, neboť je zcela nezbytné vyvážit nárůst emisí skleníkových plynů zvýšením plochy lesů, jejichž příspěvek při ukládání uhlíku musí být zohledněn ve všech politikách týkajících se snižování emisí skleníkových plynů;

62.

podporuje závazek Komise trvale zdůrazňovat na mezinárodní úrovni problém sucha a nedostatku vody, zejména prostřednictvím Úmluvy OSN o boji proti rozšiřování pouští a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu;

63.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, a vládám a parlamentům členských států.