—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 30. listopadu 2017, kterým se stanoví nároky žalobce na důchod se zpětnou účinností ke dni 6. března 2015 a rozhodnutí ze dne 31. ledna 2018 o vymáhání údajně bezdůvodně vyplacené částky;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z protiprávního zpětvzetí aktu, kterým byla svěřena subjektivní práva, jelikož nároky žalobce byly stanoveny při jeho nástupu do služebního poměru v ESVČ dne 1. října 2011 v souladu s čl. 15 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie. Žalobce se tedy domnívá, že buď bylo toto rozhodnutí přijato v souladu s právem, a tedy nemělo být vzato zpět, nebo bylo protiprávní a mělo být vzato zpět pouze v přiměřené lhůtě.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, jelikož rozhodnutí o přijetí žalobce do služebního poměru jako dočasného zaměstnance platové třídy AD12, stupně 8 (od 1. listopadu 2007) bylo legálním rozhodnutím a bylo v souladu se smlouvou uzavřenou mezi jejími stranami a nemohlo být legálně vzato zpět a nahrazeno rozhodnutím o použití opravného koeficientu, který vedl k podstatnému snížení odměny žalobce.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustila Komise, když rozhodla, že žalobce vykonával funkce, které byly na úrovni vedoucího oddělení.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesplnění povinnosti odůvodnění, jelikož napadená rozhodnutí neobsahovala relevantní odůvodnění.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 85 služebního řádu úředníků Evropské unie, jelikož žalobce nemohl být informován o případné protiprávnosti rozhodnutí, kterým se stanoví jeho nároky při jeho nástupu do služby u ESVČ.