—

zrušil rozhodnutí EUIPO uvedené v dopise ze dne 14. prosince 2017, kterým se ukončuje pracovní smlouva žalobkyně na dobu určitou ke dni 30. června 2018 a v rozsahu, v němž je to nezbytné pro zrušení uvedeného rozhodnutí, zrušil i rozhodnutí uvedená v dopisech EUIPO ze dne 23. listopadu 2013 a ze dne 4. června 2014;

—

uložil EUIPO povinnost nahradit žalobkyni přiměřenou částku náhrady škody, ve výši podle uvážení Tribunálu, v důsledku morální a nehmotné újmy, kterou jí EUIPO způsobil rozhodnutím uvedeným v předchozím bodě; a

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

1.

Zjevně nesprávné posouzení, neuplatnění volného uvážení ze strany úřadu, porušení zásady zákazu diskriminace a rovného zacházení, porušení zásady zákazu svévolnosti

Žalobkyně uvádí, že EUIPO protiprávně nevyužil své volné uvážení, aby podruhé prodloužil pracovní smlouvu žalobkyně v souladu s čl. 2 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců EU (dále jen „pracovní řád“) nebo v každém případě tak neučinil v přiměřené lhůtě před skončením platnosti pracovní smlouvy.

2.

Porušení pokynů k prodlužování smluv dočasných zaměstnanců (dále jen „pokyny““), zásady řádné správy, zásady zákazu diskriminace a rovného zacházení a zásady, podle které musí být ukončení smlouvy dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. a) nebo 2 písm. f) pracovního řádu náležitě odůvodněno („iusta causa“) a porušení článku Art. 30 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), směrnice Rady 1999/70/ES (1), Rámcové dohody (zvláště článků 1b a 5 bod 1), jakož i článku 4 úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 158

Žalobkyně zastává názor, že po přijetí pokynů již nebylo možné použít „výpovědní doložku“ uvedenou v její smlouvě, protože po jejich přijetí tyto pokyny představují platný postup EUIPO, pokud jde o prodlužování smluv dočasných zaměstnanců, a proto brání použití „výpovědní doložky“.

Žalobkyně dále tvrdí, že oprávněný důvod pro ukončení smlouvy musí odpovídat rozpočtové povaze relevantní pozice.

3.

Porušení pokynů, což představuje i závažné procesní pochybení, porušení zásad zákazu diskriminace a rovného zacházení, zásady řádné správy a řádné rozpočtové správy, porušení práva každého být vyslechnut před přijetím rozhodnutí, pokud by se ho mohlo nepříznivě dotýkat (čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny), porušení povinnosti řádné péče ze strany úřadu a povinosti zohlednit oprávněné zájmy žalobkyně, zjevně nesprávné posouzení v souvislosti s vážením zájmů žalobkyně a zájmů služby, porušení zásady zákazu svévolnosti

4.

Porušení čl. 8 odst. 1 druhé a třetí věty pracovního řádu a porušení zákazu opakovaných smluv na dobu určitou

V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že EUIPO ve zjevné snaze vyhnout se právním důsledkům čl. 8 odst. 1 třetí věty pracovního řádu opakovaně uzavřel pracovní smlouvy na dobu určitou podle čl. 2 písm. b) a 2 písm. b) pracovního řádu, navzdory tomu, že pracovní činnosti žalobkyně zůstaly během uvedené doby nezměněné. V důsledku toho první pracovní smlouva žalobkyně platí jako smlouva na dobu neurčitou bez výpovědní doložky.

5.

Protiprávní zachování výpovědní doložky v rámci protokolu o opětovném zařazení a porušení legitimního očekávání, legitimních zájmů žalobkyně a povinnosti řádné péče použitím této doložky

Pátým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že EUIPO již neměl použít výpovědní doložku, když uplynula dlouhá doba od podpisu smlouvy v roce 2005.

6.

Porušení legitimního očekávání žalobkyně, porušení povinnosti řádné péče ze strany úřadu a povinnosti zohlednit legitimní zájmy žalobkyně, zjevně nesprávné posouzení v souvislosti s posouzením zájmů služby

V šestém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí EUIPO neprodloužit její pracovní smlouvu porušuje její legitimní očekávání, povinnost řádné péče a zohlednění legitimních zájmů žalobkyně ze strany úřadu. Současně, s ohledem na její velmi dobrý pracovní výkon, představuje zjevně nesprávné posouzení v souvislosti s posouzením zájmů služby.

7.

Porušení ustanovení výpovědní doložky v článku 5 pracovní smlouvy žalobkyně

V rámci sedmého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že EUIPO použil při uplatnění výpovědní doložky nesprávně čl. 47 písm. b) bod (ii) pracovního řádu namísto čl. 47 písm. c) bodu (i), jak se uvádí ve výpovědní doložce, a že výpovědní doba měla být 10 měsíců a nikoliv 6 měsíců, jak rozhodl EUIPO.