Shrnutí žaloby podané dne 5. dubna 2005 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo

(Věc C-152/05)

(2005/C 132/33)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 5. dubna 2005 žaloba směřující proti Spolkové republice Německo podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou R. Lyalem a K. Grossem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Podle názoru Evropské komise vykazuje příplatek na vlastní bydlení poskytovaný německým státem diskriminační rysy. Nárok na poskytnutí příplatku na vlastní bydlení mají v Německu osoby neomezeně povinné k dani, které v Německu nabudou byt nebo dům pro účely bydlení. Osobám v Německu neomezeně povinným k dani, které žijí mimo Německo a chtějí zde nabýt nemovitost pro účely bydlení, oproti tomu příplatek na vlastní bydlení poskytnut není.

Touto německou úpravou jsou znevýhodněny tři skupiny osob: 1. Státní zaměstnanci s bydlištěm v cizině, 2. Přeshraniční pracovníci, jejichž příjmy podléhají nejméně z 90 % německé dani z příjmu a 3. Diplomaté a úředníci EU pocházející z Německa.

Komise spatřuje v tomto v závislosti na statutu dotčené skupiny osob porušení volného pohybu pracovníků (článek 39 ES), svobody usazování (článek 43 ES) resp. volného pohybu podle článku 18 ES. Všechny konstelace případů vykazují dostatečné znaky vztahu překračujícího hranice, takže je odůvodněna použitelnost příslušného ustanovení Smlouvy.

Komise považuje za uplatnitelnou judikaturu Soudního dvora ve věci Schumacker (C-279/93). Každý, kdo je v Německu osobou neomezeně povinnou k dani, kdo tedy své celosvětové příjmy zdaňuje zásadně v Německu a podílí se tak na financování německé společnosti, musí mít ve stejné míře prospěch ze zvýhodnění financovaných daněmi jako ten, kdo na území trvale žije. Musí být zabráněno tomu, že dotyční nemohou využívat výhod souvisejících s jejich osobní situací ve státě, kde mají bydliště ani ve státě, kde vykonávají svou činnost.

V praxi je málo pravděpodobné, že osoba v Německu neomezeně povinná k dani je současně osobou neomezeně povinnou k dani v jiném státě. Tato výjimečná situace může mít na zřeteli to, že kumulace německého příplatku na vlastní bydlení a jiné srovnatelné zahraniční podpory je zakázána.

Omezení příplatku na vlastní bydlení na objekty umístěné v Německu není opodstatněné. Bytová situace v Německu by mohla být také zlepšena, pokud by například přeshraniční pracovníci namísto toho, aby se odstěhovali do Německa, nabyli vlastnictví k bytu v příhraniční oblasti v cizině. Spolková vláda nedoložila uspokojivě v předběžném řízení, jakému účelu omezení podpory na vlastní území státu v podstatě slouží. I kdyby bylo přípustné, aby členský stát mohl podporovat jen výstavbu bytů na svém území, není německá úprava logicky správná. Jestliže chce totiž Spolková republika podporovat každou formu výstavby bytů v Německu, je nepochopitelné, proč je podpora omezena na osoby, které jsou v Německu neomezeně povinné k dani. Také osoby, jejichž povinnost k dani v Německu je omezena, by mohly nabývat obytné prostory a podporovat tak výstavbu bytů.

Právo Společenství nijak nevyžaduje finanční podporu nabývání bytů sloužících jako přechodné bydliště v jiných členských státech. Stanovení rozsahu podpory přísluší pouze vnitrostátnímu zákonodárci. Jeho volnost úpravy je však omezena základními svobodami stanovenými ve Smlouvě o ES.