17.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 286/28

1.1

Dohoda GATS byla dojednána během uruguayského kola (v letech 1986–1994) a vstoupila v platnost počátkem roku 1995, kdy byl sekretariát GATT nahrazen Světovou obchodní organizací. Potřeba jistých mnohostranných pravidel obchodu službami byla obecně uznána v 80. letech, kdy se zrychlil růst sektoru služeb (tvořícího v EU okolo dvou třetin HDP a zaměstnanosti) i obchod se službami a ještě více se rozostřila hranice mezi zbožím a službami. Vývoz zboží vyžaduje stále více souběžný vývoz služeb, jako jsou montáže, školení, servis nebo jiné služby. Nové zajímavé mezinárodní trhy službami otevřel rovněž trend k více tržnímu pojetí státních nebo místních monopolů např. v energetice, telekomunikacích, městské a železniční dopravě (1). I když je jejím základním cílem liberalizace obchodu se službami, nenutí dohoda GATS žádný z členských států, aby obchod liberalizoval do větší míry, než jakou považuje za bezpečnou, a členské státy mohou rovněž omezit jak zásadu zacházení podle nejvyšších výhod (MFN), tak i zásadu národního zacházení se zahraničními dodavateli. Dále je jasně stanoveno právo regulovat trhy se službami a zavádět na nich nové předpisy. Z působnosti dohody nejsou v zásadě vyňata žádná odvětví služeb kromě těch, které jsou dodávány „při výkonu veřejné moci“ (2).

2.1.1

Podle čl. I odst. 2 dohody GATS je „obchod se službami“ definován jako dodávky služeb:

2.1.2

Tyto způsoby dodávek služeb se obvykle nazývají způsoby 1, 2, 3 a 4. Způsob 1 se uplatňuje při dodávkách služeb na dálku (poštou, faxem, telefonicky nebo přes internet). U způsobu 2 cestuje spotřebitel za spotřebou služby do zahraničí (nejtypičtějším příkladem je turistika). Způsob 3 znamená komerční přítomnost v jiném členském státu (investice) a způsob 4 se uplatňuje, když lidé (dočasně) vstupují do země za účelem poskytnutí služby – buď proto, že je nutný osobní styk se zákazníkem, nebo že služby musí být vykonány na místě.

2.1.3

Způsoby 3 a 4 jsou spolu úzce propojeny. Společnosti často rotují vysoko postavené kádry a specialisty mezi svými pobočkami v různých zemích – tato vnitřní mobilita je nezbytná k účinnému poskytování služeb, jež dodávají. Nicméně způsob 4 může napomáhat i k poskytování služeb způsobem 1 a způsobem 2. Prostřednictvím těchto způsobů dodávek tak mohou například obchodní cestující vyjednávat a uzavírat smlouvy.

2.1.4

Jak uvádí studie OECD o způsobu 4 GATS (3), v důsledku vzájemného propojení způsobů dodávek služeb je takřka nemožné odhadovat makroekonomické účinky další liberalizace – na utváření trhu, růst a zaměstnanost, konkurenci, zlepšení kvality dodávek a snižování spotřebitelských cen – u jediného způsobu zvlášť, např. jen u způsobu 4. Studium účinků liberalizace způsobu 4 na obchod, růst a zaměstnanost dále ztěžuje také nedostatek statistických údajů o dočasném pohybu v rámci způsobu 4. Reálnou otázkou není rozsah možných přínosů způsobu 4, nýbrž to, jaké přínosy mohou být zaručeny a jaké záporné dopady mohou být omezeny minimum. Mnohé podniky tvrdí, že obchod omezuje byrokracie představovaná vízovou povinností a soustavou pracovních povolení.

2.1.5

Způsob 4 GATS obsahuje velmi specifickou formu pohybu osob. Má tři základní vlastnosti: 1) jde o dočasný pohyb; 2) o pohybu rozhoduje a jeho účel kontroluje poskytovatel služeb; 3) nejsou vymezena ani chráněna práva příslušných zaměstnanců, která si může stanovit každá země určení zastoupená ve WTO. Pracovní migrace v rámci způsobu 4 GATS představuje dočasnou migraci z iniciativy poskytovatele služeb za účelem poskytování služeb. Způsob 4 by se mohl vztahovat i na situace, kdy poskytovatel služeb nutí zaměstnance, aby kvůli práci cestoval do zahraničí.

2.1.6

Je třeba poznamenat, že způsob 4 se podstatně liší od zásady volného pohybu pracovníků platné v EU a EHP. V EU se jedná o právo jednotlivce zvolit si místo pro svůj život a práci. V případě způsobu 4 se jedná o právo poskytovatele služeb vstupovat na určité časové období na území země (EU) za účelem poskytování služeb.

2.1.7

Pohyb pracovních sil nespadá tolik do sféry obchodní politiky, nýbrž do kompetence přistěhovalecké politiky a politiky zaměstnanosti. Existuje riziko, že dočasná mobilita pracovníků povede k situaci, kdy se práce podle předpisů WTO stane zbožím. Základní zásadou ILO je, že „práce není zboží“ (4). Způsob 4 se zabývá lidmi, lidskými bytostmi. O lidských právech, právech zaměstnanců a pracovních podmínkách se však dohoda GATS nezmiňuje, i když by mohly a měly být dodržovány v žádostech, nabídkách i závazcích členských států tak, jak to učinila EU spolu s členskými státy.

2.2.1

Vazbu mezi obchodem, migrací a regulací pracovního trhu, která se vyskytuje u způsobu 4, uznává dohoda GATS ve zvláštní příloze. Bod 2 této přílohy uvádí, že GATS se nevztahuje na opatření týkajících se fyzických osob, které usilují o přístup na trh práce členského státu, ani na opatření týkající se trvalé migrace, pobytu nebo trvalého zaměstnání. V poznámce pod čarou přílohy se uvádí, že „pouhá skutečnost, že jsou požadována víza po fyzických osobách některých členských států, a ne po jiných, nesmí být považováno za narušení nebo omezení přínosů daných specifickou podmínkou“. V neposlední řadě příloha stanoví, že země by měly mít i nadále volnost při regulaci vstupu fyzických osob na jejich území a jejich dočasného pobytu (včetně vízové politiky), nevedou-li přijatá opatření k omezení obchodu. Vízová povinnost pro určité státní příslušníky se nepovažuje za opatření vedoucí k omezení obchodu. Příloha jasně ukazuje, jak citlivá pro členské státy WTO je otázka dočasné mobility.

2.3.1

Závazky přijaté členskými státy WTO u způsobu 4 se v určitých aspektech liší od závazků přijatých u ostatních způsobů; nejdůležitějším rozdílem je, že závazky byly přijímány horizontálně, a týkají se tedy všech odvětví, jež jsou uvedena v seznamu úkolů příslušného členského státu. To je odrazem toho, jak imigrační úředníci regulují dočasnou migraci, kdy určitá pravidla upravují účel vstupu, kvalifikaci, vzdělání a jiné faktory bez ohledu na odvětví.

2.3.2

I když většina zemí přijala závazky u způsobu 4 na konci uruguayského kola, odhaduje se, že přes 90 % těchto závazků se vztahuje pouze na vysoce kvalifikované pracovníky (vysoký management, odborníky a specialisty s chráněným duševním vlastnictvím) nebo na obchodní návštěvy. I u vysoce kvalifikovaných pracovníků jsou závazky využitelné pouze v případě, že je poskytovatel služeb schopen vytvořit si v hostitelské zemi komerční přítomnost (způsob 3) – tzv. vnitropodniková přeložení. Jen velmi malý počet zemí přijal závazky ve vztahu k poskytovatelům služeb bez komerční přítomnosti v hostitelské zemi – ať již jsou zaměstnanci firmy se sídlem v zahraničí, nebo nezávislými poskytovateli služeb (profesionály, pracovníky na volné noze nebo podnikateli) atd. Ještě méně zemí vztáhlo své závazky na pracovníky, jež by mohli být zařazeni do skupiny se střední nebo nízkou úrovní kvalifikace. Většina zemí ve skutečnosti vztáhla 90 % svých závazků pouze na vysoce kvalifikované pracovníky.

2.3.3

Závazky způsobu 4 jako takové se sotva dotýkají úrovně potenciální činnosti a jsou klíčové v některých odvětvích, v nichž dodávky podle způsobu 4 představují hlavní způsob dodávek (např. profesní služby, včetně pracovníků ve zdravotnictví) nebo v nichž neexistuje komerční přítomnost (např. stavební služby, počítačové služby vyžadující přítomnost na místě).

2.3.4

V rámci uruguayského kola přijaly ES a jeho členské státy určité závazky, jež umožňují některým cizím státním příslušníků dočasně vstupovat do Evropské unie za účelem poskytování služeb. Mezi tyto závazky patří ty přijaté během prodloužených vyjednávání o způsobu 4 po skončení uruguayského kola.

2.4

ES člení poskytovatele služeb způsobu 4 do tří hlavních skupin – a ostatní členské státy WTO používají podobné skupiny:

2.5.1

EU zaslala 106 členským státům WTO konkrétní žádosti o zvýšení úrovně závazků u způsobu 4, jež byly vždy přizpůsobeny úrovni rozvoje dotyčného členského státu a jeho významu jako obchodního partnera. To odráží vlastní vývozní zájmy EU u tohoto způsobu dodávek. EU se snaží přivést většinu partnerů ve WTO na podobnou úroveň závazků. Byly učiněny tyto žádosti:

2.6.1

Pokud jde o vyjednávání, obdržela Evropská unie od jiných členských států přes 50 žádostí o rozvinutí způsobu 4 na různých úrovních: na jednu stranu bylo žádáno o zvýšení průhlednosti závazků, na druhou stranu někteří žádali o takřka úplné zrušení omezení u většiny služeb.

2.6.2

Velká většina žádostí přišla od rozvojových zemí a žádosti téměř jedné poloviny těchto rozvojových zemí se týkaly odstranění veškerých omezení (což by znamenalo úplně volný pohyb osob), zahrnutí nižších úrovní kvalifikace, odstranění testů ekonomické potřebnosti a testů pracovního trhu ve vztahu ke způsobu 4. Tři země po nás v podstatě chtějí, abychom zrušili vízový režim a zaručili automatický nárok na vstup a pobyt. Mnohé požadují uznávání dokladů o odborné způsobilosti ze třetích zemí nebo rozšíření platnosti směrnic EU o vzájemném uznávání na občany třetích států, kteří odbornou kvalifikaci získali v EU.

2.6.3

Na druhém zasedání ministrů obchodu nejméně rozvinutých zemí v Dhaka (Bangladéš), konaném ve dnech 31. května – 2. června 2003, bylo v tzv. dhackém prohlášení (v odst. 15 bodu iv.) uvedeno: „Volný přístup na trhy rozvinutých zemí pro dočasný pohyb fyzických osob, zejména nekvalifikovaných a středně kvalifikovaných poskytovatelů služeb, v rámci způsobu 4, mimo jiné uznáváním odborné kvalifikace, zjednodušením vízových procedur a netestováním ekonomické potřebnosti“.

3.1

V řadě oblastí jsou nabízena významná zlepšení: u smluvních dodavatelů služeb (CSS) byly dohodnuty závazky u 22 dílčích odvětví (hlavně u profesních a obchodních služeb), jakož i u dalších čtyř odvětví pro nezávislé pracovníky na pobyt do šesti měsíců. U stejné základní skupiny se EU zavázala neuplatňovat test ekonomické potřebnosti a místo toho zavést omezení počtu poskytovatelů služeb, na něž se tento závazek vztahuje. Ještě je třeba stanovit výši této kvóty a způsoby jejího použití. Kromě toho by u mladých lidí mohla být upravena maximálně dvanáctiměsíční doba na odborné vzdělávání v rámci přesunů uvnitř společnosti (intra-company transfers). Tato nabídka EU je bezpochyby jednou z nejodvážnějších a nejvíce proaktivních nabídek, které byly učiněny.

4.1

Do konce poslední lhůty stanovené v prohlášení z Dohá učinilo předběžné nabídky na další liberalizaci obchodu se službami jen několik (38) členských států WTO, přestože se jedná o 91,6 % světového obchodu. Úroveň nabídek průmyslových i rozvojových zemí je stále poměrně nízká a omezená, a to i z kvalitativního hlediska. Je však třeba mít na paměti, že některé země, např. Indie, Filipíny, Thajsko a Indonésie, přeformulovaly v důsledku nové nabídky EU své žádosti.

5.1

Problémy související se způsobem 4 nelze zužovat na problémy obchodu. Týkají se také širších politik přistěhovalectví a zaměstnanosti. Svět migrace obsahuje podmnožinu dočasné migrace, která má opět podmnožinu migrace za účelem zaměstnání. Způsob 4 GATS je další podmnožinou.

5.2

Není ovšem jasně vymezen rozsah působnosti způsobu 4. Je třeba vyjasnit vazbu mezi dočasnou migrací za účelem zaměstnání a dočasnou migrací za účelem komerční přítomnosti. V první řadě je ale nutné vymezit pojem „dočasnosti“, neboť zde by se mohlo jednat o takřka libovolnou dobu od několika měsíců až po více než pět let. Navíc nebyly dosud vymezeny ani druhy zaměstnání, na něž se má způsob 4 vztahovat. Kromě toho není pojem „dočasné migrace“ používán stejně v EU (ve Smlouvě) a ve WTO.

5.3

Je jasné, že způsob 4 by se měl vztahovat pouze na omezenou vrstvu vysoce kvalifikovaných pracovníků a nezávislých smluvních odborníků. Pokud by se však jeho působnost měla v budoucnu rozšířit i na jiné kategorie zaměstnanců, bylo by nutné přijmout mnohem konkrétnější a restriktivnější vymezení „dočasnosti“, jakož i přesnější vymezení „poskytovatelů služeb“. V každém případě s ohledem na skutečnost, že obchodní dohody nejsou ideálně šity na míru pracovněprávním předpisům, by bylo možné vnést do způsobu 4 prvek určité jednoznačnosti, kdyby se uplatnily podmínky prohlášení ILO o základních zásadách a právech práce a jeho následného dokumentu z roku 1998 (5). Následný dokument je sám referenčním pramenem práva. Pro členské státy EU stojí na prvním místě v Nice přijatá Charta základních práv, zejména nyní, když byla začleněna do Ústavní smlouvy.

5.4

To by bylo velmi významné pro všechny nezávislé smluvní odborníky, jakož i s ohledem na veškeré otázky důchodového pojištění a pojištění pro případ nezaměstnanosti. Vystěhovalectví musí být jednoznačně řízeno na národní úrovni, a nikoli Světovou obchodní organizací. Podobně určité aspekty týkající se zaměstnanců, včetně lidských práv a sociálního zabezpečení, by na mezinárodní úrovni měly být řešeny organizacemi jako ILO.

6.1

Evropský hospodářský a sociální výbor uznává význam další liberalizace světového obchodu se službami pro hospodářský růst jak v rozvojových, tak i v průmyslových zemích. Nicméně stále neexistuje analýza jejích dopadů na skutečné sociální podmínky a na trhy práce v zemi poskytovatele služeb a zemi hostitelské.

6.2

EHSV rovněž uznává význam práva členských států WTO regulovat dodávky služeb a podřizovat je novým předpisům.

6.2.1

EHSV podporuje předběžné nabídky EU na další liberalizaci učiněné ve vztahu ke způsobu 4 GATS, ale pod podmínkou dodržení základních pracovních standardů, vnitrostátních pracovněprávních předpisů a stávajících kolektivních smluv v hostitelských zemích. EHSV podporuje a vítá přijetí zaměstnaneckých práv do seznamu úkolů Komise.

6.2.1.1

Návrh přidat do nabídky skupinu účastníků vnitropodnikového vzdělávání by mohl být velice důležitý jak pro mnohonárodní společnosti EU, tak i pro mladé manažery a firmy ve třetích zemích, a je proto vítán. Není třeba zdůrazňovat, že musí být jasně vymezena „vzdělávací“ povaha těchto vztahů, aby se zabránilo nebezpečí, že by vedly k nedostatečně placené práci v sektoru služeb, přičemž je nutné respektovat národní předpisy o odborném vzdělávání (právní předpisy, kolektivní smlouvy) a mezinárodní zaměstnanecká práva.

6.2.2

EU dále nabízí nové závazky ohledně nezávislých odborníků jakožto smluvních dodavatelů služeb, i když jen u určitého počtu dílčích odvětví a u vysoce kvalifikovaných odborníků (6).

6.2.3

EHSV zdůrazňuje význam přijímání opatření členských států na vynucování ochrany dočasných pracovníků a zaručení jejich nediskriminace a zavedení řádných mechanismů dohledu, např. v souladu se zásadami pro ochranu mezd úmluvy ILO č. 95.

6.2.4

Zejména s ohledem na poslední a nadcházející rozšíření EU o země, v nichž se nepříliš často vyskytují kolektivní smlouvy, bude nutné vytvořit účinné kontrolní mechanismy.

6.2.5

EHSV zastává názor, že pro další liberalizaci obchodu se službami by EU měla nejprve přijmout opatření:

6.3

EHSV se v zásadě staví příznivě k návrhu Evropského fóra služeb na vytvoření „povolení GATS“. Toto povolení by usnadnilo pohyb poskytovatelů služeb z EU i do ní a také by zprůhlednilo využití způsobu 4.

6.4

Pro mnoho rozvojových zemí je skutečností riziko „úniku mozků“. Mnohé rozvojové země čelí ubývání např. zdravotních sester, neboť ty odcházejí do rozvinutých zemí sužovaných nedostatkem kvalifikovaného personálu. EHSV navrhuje, aby Komise a členské státy vyvinuly pravidla či praxi (jak již bylo učiněno ve britském zdravotnictví, zejména u profese zdravotních sester, kde byl přijat etický kodex personálního náboru), jež by zabránily situaci, v níž rozvojové země ztrácejí schopné a specializované pracovní síly a s nimi i schopnost postarat se o potřeby vlastního obyvatelstva.

6.5

EHSV naléhavě žádá EU a členské státy, aby prozatím nepřistupovaly na jakékoliv rozšiřování způsobu 4 na středně a nízko kvalifikované pracovníky. To by v podstatě vedlo k situaci, kdy by byl ohrožen základní cíl Mezinárodní organizace práce, podle nějž „práce není komodita“. Středně a nízko kvalifikovaní pracovníci jsou na trhu práce takřka vždy ve velmi slabé pozici. Zahraniční manažeři a odborníci či vysoce kvalifikovaní nezávislí odborníci se obvykle nacházejí v silné pozici a jsou dobře chráněni.

6.6

EHSV nemůže přijmout, aby byl dočasný pohyb pracovníků, tj. de facto dočasná migrace, regulován na prvním místě Světovou obchodní organizací a její dohodou GATS bez jakýchkoliv záruk lidských práv a dodržování základních pracovních standardů, např. zákazu diskriminace. Nezbytným předpokladem dalšího rozšiřování působnosti způsobu 4 ve WTO je funkční spolupráce WTO na ochraně práv dočasných migrantů přinejmenším s ILO, Mezinárodní organizací pro migraci (IMO) a Organizací spojených národů. V tomto ohledu by byla posílena úloha ILO jako ústředí tripartitního dialogu a potenciálního koordinačního orgánu.

6.7

EHSV věří, že evropské vlády by měly znovu zvážit ratifikaci Mezinárodní úmluvy OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků, jež vstoupila v platnost v červenci 2003. Tato úmluva vymezuje práva dočasných migrantů; například „pracovníků se specifikovaným zaměstnáním“. I když tato úmluva dosud nebyla ratifikována, měla by být jakožto sada mezinárodně uznávaných standardů (7) využívána při vytyčování politiky. Úmluvu ILO č. 146 ratifikovalo šest členských a přistupujících států EU (před rozšířením a po něm) a čtyři další evropské státy. Její ustanovení by měla být uplatňována vedle ustanovení doporučení č. 151. Je třeba uplatňovat i příslušné články Evropské sociální charty (Rady Evropy). Opatření přijímaná EU v rámci způsobu 4 GATS musí být v souladu s těmito standardy, a zejména s takovými, k nimž se členské státy EU zavázali.

6.8

EHSV vítá usnesení Evropského parlamentu o GATS (ze dne 12. března 2003), a zejména jeho body 5, 10 a 11, a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby je při vyjednáváních o GATS zohlednily.

Bod 5: Připomíná, že GATS je dobrovolnou dohodou a že její zásady nevedou k nutnosti privatizace ani deregulace, ani že nepředepisuje žádný konkrétní stupeň liberalizace jako takové; trvá však na tom, aby rozvojové a nejméně rozvinuté země nebyly tlačeny k liberalizaci služeb, zejména služeb veřejných.

Bod 10: Vítá nabídku poskytnout rozvojovým zemím zejména lepší příležitosti k dodávkám služeb na trh EU díky dočasnému pohybu kvalifikovaných pracovníků přes hranice, nicméně trvá na tom, aby byla při vyjednáváních zajištěna ochrana přeshraničních pracovníků před všemi formami diskriminace; připomíná, že ve všech těchto případech musí být i nadále uplatňovány předpisy EU a členských států o pracovních podmínkách a minimálních mzdách a veškeré kolektivní smlouvy, a to bez ohledu na to, zda má zaměstnavatel sídlo v členském státě EU.

Bod 11: Zdůrazňuje, že na „komerční přítomnost“ (investice) se musí i nadále vztahovat domácí daňové, sociální a jiné předpisy; trvá na právu podmínit zahraniční komerční přítomnost dodržováním Trojstranného prohlášení ILO o zásadách týkajících se mnohonárodních firem a sociální politiky a (v létě 2000) revidovaných směrnic OECD pro mnohonárodní firmy.