9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/66

1.1

EHSV je jakožto zástupce občanské společnosti přesvědčen, že musí přispívat k diskuzi o řešení přírodních pohrom způsobených lidskou činností či nedbalostí, jež v EU nyní probíhá, z hlediska prevence, zásahu a požadavku odpovědnosti.

1.2

V tomto smyslu je třeba mít na paměti, že platná evropská legislativa obsahuje dostačující právní předpisy, jež umožňují případné následky některých přírodních pohrom odvrátit či zmírnit. V tom případě by bylo potřeba od příslušných úřadů znovu vyžadovat, aby sledovaly jejich uplatňování na celém území EU. V tomto smyslu EHSV chápe, že provádění rámcové směrnice o vodě a souvisejících předpisů, především směrnice o povodních, by mohlo zmírnit tyto dopady, které – ač se jim nelze vyhnout – je možné zmenšit zavedením povodňových plánů do plánů správy povodí. Právní předpisy o prevenci lesních požárů by mohly mít stejný dopad.

1.3

Důležitým tématem je vztah mezi prevencí pohrom a odbornou přípravou a vzděláváním jakož i nutnost zřídit vhodný informační systém, který by odborníkům i veřejnosti umožňoval získat poznatky o způsobech chování při jakékoli situaci, jež postihne nějaké území. EHSV v tomto smyslu velmi pozitivně hodnotí systém meziregionálních vzdělávacích středisek pro civilní ochranu, který zavedla Evropská komise.

1.4.

Pokud jde o civilní ochranu, EHSV by rád Komisi blahopřál k tomu, že v krátké době zavedla evropský systém solidarity, který je nejen meziregionální, ale i mezinárodní, a je vybaven vlastními prostředky, které mu umožňují efektivní zásah nejen během pohrom, ale i při obnově zasažených území. Nový článek 176c Lisabonské smlouvy v tomto smyslu posiluje cíle, které v této oblasti stanovil Evropský parlament a Rada.

1.5.

EHSV považuje za nezbytné zavedení systému odpovědnosti za životní prostředí, jak jej stanovuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s o prevencí a nápravou škod na životním prostředí tak, aby se jasně stanovila odpovědnost původců určitých pohrom, jako je tomu v případě úmyslně založených požárů. EHSV zastává názor, že lepší uplatňování vnitrostátních ustanovení a informovanost o následcích nedodržování předpisů o prevenci či o následcích podvodného jednání, a to nejen ze strany občanů, nýbrž i příslušných orgánů, by mohlo přispět ke zmírnění následků přírodních pohrom.

2.1

K různým pohromám dochází stále častěji, a to nejen uvnitř EU, ale i na celém světě; některé z nich způsobují přírodní jevy, např. záplavy, zemětřesení, požáry apod., kdežto jiné jsou důsledkem teroristických činů, které mezi obyvateli šíří strach. V obou případech, ať už přímo či nepřímo, je odpovědný člověk svou činností, i když jistě nelze porovnávat, jak velkou roli hrál v jednotlivých případech úmysl.

2.2

V reakci na klimatické změny se EU zavázala k provádění preventivních opatření, a to nejen realizací závazků z kjótského protokolu, ale i prostřednictvím řady rozhodnutí, jejichž cílem je ochrana půdy, vodních zdrojů a ovzduší. Tato iniciativa je zaměřená na prevenci – měla by pomoci zachovat a obnovovat naši půdu, moře a ovzduší, ale i podněcovat k tomu, aby se opatření přijímala i v ostatních zemích. Komise navíc provádí přípravné práce směřující k formulaci integrovaného evropského přístupu k předcházení přírodních pohrom, který by měl být hotov do konce roku 2008.

2.3

Kromě těchto preventivních opatření zřídila EU na úrovni Společenství systém pomoci v případě pohromy, ke které by došlo na jejím území. Jedná se o systém vzájemné pomoci nejen pro státy EU, kde již byl mnohokrát použit, ale i v souvislosti s pohromami v oblastech Indického oceánu, Jižní Ameriky atd.

2.4

Je důležité vyjasnit vzájemnou provázanost mezi zásahem v případě pohromy a humanitární pomocí. Oba tyto nástroje mají do značné míry stejný základní cíl, totiž zmírnit dopad pohrom a jiných událostí na obyvatelstvo. Zásah v případě pohromy spadá do pole působnosti civilní ochrany, jež také pomáhá zmírňovat následky pohrom na životní prostředí a majetek občanů ať už v rámci či vně EU tím, že využívá zdrojů a týmů z členských států EU. Humanitární pomoc je naopak činná v konkrétních třetích zemích a zahrnuje nevládní organizace a jiné humanitární organizace. Oba tyto nástroje spolupracují s agenturami OSN.

2.5

Je třeba poznamenat, že fond pro pohromy zřízený bezprostředně po vážných záplavách v povodí Labe pomohl k zefektivnění zásahů prováděných v EU. Stejně významný je i mechanismus civilní ochrany (1) zřízený v roce 2001 a později upravený (2) tak, aby zprostředkoval rychlou reakci na pohromy postihující členské státy či třetí země.

3.1

Prevence je rozhodujícím faktorem ochrany a zachování životního prostředí i ochrany obyvatelstva proti újmě. Cílem je využívání přírodních zdrojů udržitelným způsobem. Předpovědi o dalekosáhlém úbytku a ztrátě biologické rozmanitosti se plní, a to v takovém rozsahu, který předčil i ty nejpesimističtější prognózy. Pokud k této rovnici přidáme podíl lidské rasy, často vědomý, zjistíme, že dnes čelíme stále se opakujícím přírodním pohromám, jež jsou kvůli své četnosti a hlavně rozsahem následků abnormální, ač se jedná o pohromy přírodní.

3.2

Preventivní opatření, o nichž bude zmínka v tomto stanovisku, řeší stávající právní předpisy – jinými slovy by měly být již zavedeny a sledovány příslušnými orgány členských států. Obecně řečeno se lze některým pohromám vyhnout, či je minimalizovat, a to dodržováním platných nařízení, a proto lze usuzovat, že by v rámci celé EU měly existovat podobné podmínky ochrany životního prostředí.

3.2.1

Jedno z preventivních legislativních opatření s nejvýznamnějším dopadem na přírodní pohromy je opatření týkající se znečišťování moří a oceánů vypouštěním uhlovodíků, a to nejen díky zavedení určitých podmínek přepravy (lodě s dvojitými trupy), ale také díky krokům týkajícím se námořní politiky obsaženým v balíčcích Erika I a Erika II, jež umožnily minimalizovat důsledky pohrom.

3.3

Výzkum v oblasti životního prostředí je s otázkou prevence spojen a EHSV již požadoval lepší a větší součinnost mezi výzkumnými a environmentálními programy (3) tak, aby mohly být některé výzkumné fondy vyhrazeny pro praktický environmentální výzkum.

3.4

Prevence také souvisí s odbornou přípravou a informovaností, nejen u členů týmů civilní ochrany ale i veřejnosti jako takové, aby bylo možné v případě přírodní pohromy zásah zefektivnit. Propagace a osvěta a o v oblasti environmentálních politik by se ve všech členských státech měly zvyšovat; tyto politiky by se kromě univerzit měly vyučovat i na školách.

3.5.1

První oblastí, o níž se bude pojednávat, je voda. Voda je často součástí přírodních pohrom, nejen při záplavách, ničivých vlnách tsunami či jiných mořských jevech, ale i při jejím nedostatku (4), který může způsobovat dalekosáhlé změny, např. při rozšiřování pouští v rozsáhlých oblastech jižní Evropy.

3.5.2

V rámcové směrnici o vodě vždy něco chybělo (5): stanovení cíle prevence, ochrany a připravenosti v souvislosti se záplavami. Vzhledem k velkému počtu pohrom, jež se udály za méně než jedno desetiletí, a množství jejich obětí Komise předložila sdělení a návrh směrnice (6) o vyhodnocování povodní a protipovodňových opatřeních, navrhla analýzu situace a budoucích rizik a koordinovaný celoevropský akční a prevenční plán.

3.5.3

V EU roste počet povodní ze dvou hlavních důvodů: zaprvé se má dnes všeobecně za to, že na intenzitu a četnost povodní po celé Evropě mají vliv klimatické změny (7); částečně v důsledku nepravidelných záplavových dešťů a potenciálně vyšší hladiny moře; druhým faktorem je dopad lidské činnosti, např. stavebních prací na řekách a projektů odklánění a směrování říčních toků a jiných aktivit, jež zhutňují půdu a tím snižují schopnost přírody pojmout nadměrná množství vody při záplavách, bez přijetí opatření k vyhodnocování a korekci jejich dopadu na životní prostředí. Také rostou rizika v tom smyslu, že škody způsobené záplavami se zvyšují v důsledku stále častějšího osidlování rizikových záplavových oblastí.

3.5.4

V souladu se svým předchozím postojem (8) zastává EHSV názor, že by se měla provádět opatření stanovená ve směrnici o vyhodnocování povodní a protipovodňových opatřeních. Tím, že Komise přijala návrh EHSV (ze stanoviska ke sdělení z roku 2004) na začlenění povodňových opatření do provádění rámcové směrnice o vodě, bylo podpořeno vtělení povodňových plánů do plánů správy říčních povodí, a tím zajištěno plánování nezbytných opatření v rámci celého povodí a provádění účinných opatření ze strany všech příslušných orgánů (místních, vnitrostátních i nadnárodních).

3.5.5

EHSV znovu zdůrazňuje, že pro každé povodí by se mělo vypracovat předběžné posouzení povodňových rizik, které by ukázalo pravděpodobné záplavové oblasti tak, aby bylo možné vypracovat mapu zásahů k usnadnění preventivních opatření, zvláště s ohledem na obnovu lesních porostů a zalesňování v horských oblastech, ochranu mokřadů a příbuzných ekosystémů. V tomto kontextu je nutné, aby byla informována a zapojena občanská společnost, neboť to usnadní provádění předběžných preventivních opatření.

3.6.1

Musí dojít k posílení preventivních politik. Ačkoliv prevence spadá hlavně do odpovědnosti členských států, může jim Společenství být nápomocné při předcházení a snižování následků přírodních pohrom, včetně lesních požárů.

3.6.2

Společenství by mělo nadále brát v úvahu opatření sahající od osvěty až po hospodaření s půdou. Tato opatření mohou mít také jiné pozitivní důsledky; mohou např. posloužit v oblasti přizpůsobování se změně klimatu.

3.6.3

Měl by se používat integrovaný přístup, který by zohlednil různé způsoby interakce mezi jednotlivými odvětvími. Rozvoj měst, který negativně ovlivňuje oblasti tradičně zaměřené na lesnictví, nejen že zvyšuje riziko požáru a tím ekologickou zkázu, ale může také znamenat, že v potaz by se spíše brala evakuace obyvatel než záchrana lesa.

3.6.4

Mělo by dojít k revizi a aktualizaci různých finančních nástrojů EU na podporu preventivních snah členských států, aby se dostaly do souladu s nynějším stavem a aby mezi jednotlivými nástroji byly nalezeny synergie s cílem účinněji chránit životy lidí, životní prostředí a kulturní dědictví. Tam, kde se uvolňují prostředky z fondů Společenství na regeneraci po lesních požárech či na obnovu lesních porostů a zalesňování, by se od členských států mělo vyžadovat, aby prokázaly, že zavedou účinná protipožární opatření.

3.6.5

Stejně tak by měla Komise i nadále podporovat výměnu informací a zkušeností mezi členskými státy, aby se zajistilo k plošné šíření osvědčených postupů. Měly by se vzít do úvahy rozdílné situace v různých státech a mělo by dojít k posílení činnosti v regionálních skupinách.

3.6.6

Preventivní opatření by také měla zahrnovat právní ustanovení o občanskoprávní a trestní odpovědnosti osob, které požár způsobí, ať už úmyslně či neúmyslně.

4.1

EHSV příznivě hodnotí skutečnost, že byl do Lisabonské smlouvy (9) zahrnut nový článek 176c, v němž se stanovuje, že civilní ochrana je prostředek pro „spolupráci mezi členskými státy ve snaze posílit účinnost systémů pro předcházení přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám a pro civilní ochranu proti nim.“ Je důležité zdůraznit, že cílem je nejen podpora členským státům, ale i podpora součinnosti při společných akcích EU v mezinárodním měřítku.

4.2

Rámec upravující opatření civilní ochrany tvoří dva nástroje: mechanismus civilní ochrany Společenství a finanční nástroj civilní ochrany (10). Monitorovací a informační středisko pro mechanismus civilní ochrany funguje pod Evropskou komisí 24 hodin denně. Je vybaveno databází služeb civilní ochrany jednotlivých států a slučuje údaje z vojenských databází, jež jsou velmi užitečné. Středisko také spravuje programy Společenství v oblasti připravenosti, včetně programů odborné přípravy a cvičení.

4.3

V posledních pár letech zkušenost ukázala, jak je koordinační činnost střediska důležitá – nedávným příkladem mohou být požáry v Řecku. Je zde však stále prostor ke zlepšení, a proto EHSV žádalo o navýšení jeho rozpočtu, aby ke své práci mohlo mít větší počet kvalitnějších zdrojů. Monitorovací a informační středisko by se mělo stát skutečným operačním centrem s navýšeným personálním zajištěním, aby mohlo proaktivně předvídat vznik krizí, sledovat jejich vývoj, pořádat akce připravenosti a usnadňovat a koordinovat pomoc EU v oblasti civilní ochrany na území Unie či mimo ní.

4.4

K dosažení lepší připravenosti na závažné pohromy je nutné posílit snahy EU v oblasti odborné přípravy a cvičení civilní ochrany. Toho by bylo lze nejlépe dosáhnout založením Evropského ústavu odborné přípravy pro civilní ochranu, který by propojil národní odborná centra. Návrhy na vytvoření takové strukturované sítě by měly Evropské instituce urychleně projednat.

4.5

Na většinu hlavních přírodních pohrom v Evropě existují systémy včasného varování, avšak jejich nedostatek u vln tsunami je vážným problémem. Nedostatek společných výstražných systémů a protokolů je také významným problémem vzhledem k rostoucí mobilitě občanů v Evropě i ve třetích zemích.

4.6

Zlepšení, která připravila Komise v roce 2005, zefektivnila mechanismus civilní ochrany na území EU a umožnila, aby se stal nástrojem meziregionální, mezinárodní solidarity. V důsledku toho by se mělo dělat maximum pro to, aby se v souvislosti s pohromami všeho druhu zajistila co nejrychlejší a nejúčinnější reakce. To vyžaduje předem definované postupy či plány pomoci, jež by se v každém případě měly testovat pomocí technického výcviku a aktualizovat na základě zkušeností získaných při takovém výcviku.

4.7

Tyto plány musí zahrnovat satelitní komunikaci, aktuální mapy a vhodné prostředky pro zajištění dostatečné součinnosti. Všechny tyto prostředky by měla vlastnit EU. Tyto plány by měly nastavit standard, který bude vyzvedávat obraz solidarity a efektivity na mezinárodní úrovni.

4.8

Přepracování mechanismu civilní ochrany Společenství umožní členským státům vytvořit moduly civilní ochrany z vnitrostátních zdrojů. To by přispělo k vytvoření jednotky rychlé reakce EU na nejzávažnější pohromy. Členské státy by měly neprodleně určit a vyškolit tyto složky především v protipožární oblasti. Členské státy by měly zajistit, aby tyto složky byly připraveny k rychlému nasazení, jakmile dojde k aktivaci mechanismu Společenství.

4.9

Nedávné pohromy ukázaly, že i přes solidaritu EU nejsou zmobilizované zdroje vždy dostatečné. Nyní je naléhavě nutné provést analýzu pomocí scénářů pohrom, aby se určily k stávající nedostatky. Tam, kde takovéto posouzení prokáže, že je v EU určitých zdrojů nedostatek v nebo že by z hlediska účinnosti a efektivity nákladů bylo výhodné ustavit evropské záložní zdroje civilní ochrany z a, by měla EU přistoupit k jejich vybudování.

4.10

Nadto musí v souvislosti s regenerací postižené oblasti docházet ke konzultacím s hodnotícími týmy a koordinátory EU, neboť jejich odborné znalosti budou pro obnovu oblasti užitečné. Tím se bude moci zabránit spekulativní činnosti, k níž bohužel po některých požárech dochází.

4.11

Pokud jde o opatření v zemích mimo EU, zásahy v rámci tohoto mechanismu se musejí považovat za nedílnou součást zahraniční politiky a humanitární pomoci EU a musí být vnímány jako solidarita EU s dotyčnými zeměmi.

4.12

V neposlední řadě je důležité stanovit míru spolupráce, kterou by měly v oblasti civilní ochrany vykonávat humanitární organizace. Zásahy mimo EU se musejí koordinovat s partnery v oblasti humanitární pomoci, kteří pracují v rámci zvláštního mandátu, např. OSN, Červený kříž/Červený půlměsíc, mezinárodní a nevládní organizace.

5.1

Je důležité poznamenat, že právní předpisy o prevenci zatím neměly na škody způsobené přírodními pohromami požadovaný účinek. V přípravě právního systému odpovědnosti za životní prostředí (11) zatím dochází k přílišným zpožděním a trestněprávní legislativa v oblasti životního prostředí (12) je stále pouze ve fázi druhého návrhu.

5.2

Vnitrostátní předpisy se v této oblasti značně liší a to může příslušnou legislativu deformovat. V praxi žádná harmonizace v oblasti odpovědnosti za životní prostředí není a neexistují ani žádná všeobecná ustanovení o obnově či úklidu oblastí postižených přírodní pohromou, jelikož to není v působnosti práva EU. Navíc se v mnoha oblastech EU nedá použít zásada „znečišťovatel platí“.

5.3

Do hry vstupují také jiné faktory, např. že určité druhy škod mohou zasáhnout území více států, což znamená, že se to bude týkat více právních systémů. Velkým problémem je také odtržení příslušných orgánů od místní až po národní úroveň, jelikož to při vymáhání odpovědnosti vede ke sporům s ohledem na to, že tyto orgány se mohou také podílet na obnově zasažené oblasti.

5.4

Rozsah právních předpisů o zákonné odpovědnosti, jak je stanovuje tato směrnice, se zaměřuje na prevenci nebo nápravu ekologických škod, a to na základě platných zákonů v EU a v souvislosti s biologickou rozmanitostí a znečištěním vod a půdy, což je do značné míry, avšak ne výlučně, stanoveno odkazem na stávající legislativu Společenství. Je proto důležité podtrhnout, že už pouhé nedodržení platných zákonů uvedených v příloze 1 směrnice by mělo podléhat nárokům na odškodnění, uplatňovaným vůči původcům dané škody.

5.5

První systém odpovědnosti se týká nebezpečných či potenciálně nebezpečných pracovních činností uvedených v příloze III směrnice. Jedná se především o zemědělské či průmyslové činnosti, ke kterým je v souladu se směrnicí o integrované prevenci a omezování znečištění potřeba licence, činnosti, při nichž do vody či ovzduší unikají těžké kovy, o závody vyrábějící nebezpečné chemické látky, činnosti související s nakládáním s odpady (včetně skládek a spaloven) a o činnosti související s geneticky modifikovanými organismy a mikroorganismy. Podle tohoto prvního systému odpovědnosti může nést provozovatel odpovědnost, i když situaci nezavinil. Druhý systém odpovědnosti se týká všech ostatních pracovních činností, které nejsou uvedené v příloze III směrnice, ale pouze dojde-li k poškození či bezprostřední hrozbě poškození druhů či přírodních stanovišť chráněných legislativou Společenství. V tomto případě ponese provozovatel odpovědnost pouze pokud situaci zavinil či způsobil nedbalostí. Směrnice dále stanovuje určitý počet výjimek z odpovědnosti za životní prostředí.

5.6

Existují dva způsoby, jak lze škody napravit: buď přistoupí provozovatel k nezbytným regeneračním opatřením, která bude v tom případě přímo financovat sám, nebo je nechá příslušný orgán provést třetí stranou a náklady bude požadovat od původce škody. V zájmu větší efektivity je možné oba přístupy též kombinovat.

5.7

Pokud za škody nese odpovědnost více než jedna strana, ponechává směrnice rozhodnutí o rozdělení nákladů na členských státech s tím, že dvě hlavní možnosti řešení jsou buď společná a nerozdílná odpovědnost nebo rozdělená odpovědnost. Zatímco smyslem tohoto duálního systému je umožnit přizpůsobit se právním systémům členských států, je nicméně nutné poukázat na skutečnost, že stanovení podílů na ekologické škodě je velmi obtížné, což ztěžuje zavádění tohoto systému do praxe.

5.8

Závěrem by se mělo zdůraznit, že požadavkem na finanční zabezpečení provozovatelů podléhajících právním předpisům týkajícím se vodních zdrojů, půdy a biologické rozmanitosti se obnova zefektivňuje a zároveň se předchází negativním důsledkům nezpůsobilosti plnit své finanční závazky.