20.6.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 141/29

—

určit, že Italská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 7 směrnice Rady 90/314/EHS (1);

—

uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

1.

Italská republika tím, že stanovila lhůtu tří měsíců od ukončení cesty pro podání žádosti o zásah ke Garančnímu fondu pro spotřebitele balíku turistických služeb, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 7 směrnice 90/314.

2.

Článek 7 směrnice 90/314 stanoví, že organizátor nebo prodejce, který je stranou smlouvy, předloží dostatečné záruky pro zajištění vrácení vložených prostředků a pro návrat spotřebitele v případě platební neschopnosti nebo úpadku. Podle výkladu stanoveného v judikatuře Společenství toto ustanovení ukládá členským státům povinnost dosáhnout toho výsledku, že spotřebitel balíku cestovních služeb získá právo na účinnou ochranu proti riziku platební neschopnosti nebo úpadku organizátorů, zejména pokud jde o vrácení zaplacených částek a návrat.

3.

Článek 8 umožňuje členským státům přijmout přísnější předpisy jen tehdy, pokud poskytují větší ochranu spotřebiteli.

4.

V projednávaném případě má sporná italská úprava podle informací, které předložily vnitrostátní orgány během řízení o nesplnění povinnosti, za cíl zajistit možnost vrácení částek zaplacených spotřebiteli do rozpočtu státu a v důsledku toho chránit spíše hospodářské zájmy státu než zajistit větší ochranu spotřebitelů balíků cestovních služeb.

5.

Navzdory tomu, že Komise chápe zájem Itálie na zajištění řádné a vyrovnané správy Garančního fondu, kterému se zjednodušuje regresní žaloba proti organizátorovi turistických služeb, má nicméně za to, že uvedené opatření tím, že stanoví prekluzivní lhůtu pro podání žádosti o zásah Fondu, zavádí požadavek, který může způsobit, že spotřebitel bude zbaven práv zaručených ve směrnici 90/314.

6.

Je pravda, jak tvrdí italské orgány, že spotřebitel může podat žádost o zásah fondu hned, kdy se dozvěděl o okolnostech, které ohrožují výkon smlouvy. K využití této možnosti je však třeba, aby věděl o těchto okolnostech. Pokud se však ve skutečnosti vyloučí případy, ve kterých je úpadek organizátora cestovních služeb zjevný, protože byl prohlášen soudem, ve většině případů spotřebitel neví, jaká je přesná majetková situace tohoto organizátora. Z tohoto důvodu je přirozené, že se spotřebitel nejdříve obrátí na organizátora s cílem dosáhnout vrácení zaplacených částek tak, že mu zašle dopis, případně upozornění a nakonec výzvu k zaplacení. Tímto způsobem vzniká riziko, že tříměsíční lhůta stanovená v článku 5 ministerského nařízení č. 349/1999 bude ve značné míře překročena už v okamžiku podání žádosti o zásah Garančního fondu, v důsledku čehož spotřebitel ztratí právo na vrácení zaplacených částek.

7.

S cílem napravit nesplnění povinností vytýkané v projednávaném řízení italské orgány nejdříve oznámily, že chtějí spornou lhůtu prodloužit ze tří na dvanáct měsíců, přičemž nakonec oznámily, že jí chtějí zrušit.

8.

Krom toho italské orgány zveřejnily v úředním věstníku Italské republiky sdělení, jehož cílem bylo informovat dotčené osoby, že v očekávání zrušení předmětné lhůty mohou být s cílem zajistit ochranu spotřebitelů podány žádosti o úhradu z Garančního fondu kdykoliv.

9.

Komise má za to, že uvedená opatření, přestože představují chvályhodný pokus o nápravu důsledků oznámeného porušení, nejsou dostatečná k odstranění rizika, že spotřebitel balíku cestovních služeb bude zbaven práva na účinnou ochranu v případě úpadku organizátora.

10.

Aby se plně zajistila právní jistota a jednotlivci tak mohli znát rozsah jejich práv a dovolávat se jich před soudy, musí být ustanovení směrnice provedena s nezpochybnitelnou účinností, konkrétností a jasností a nikoliv prostřednictvím pouhé správní praxe, která může být ze své povahy změněna dle úvahy vnitrostátní správy.

11.

Skutečnost, že v italské právní úpravě existuje jednak ustanovení, které nebylo nikdy formálně zrušeno a které pod hrozbou promlčení práva stanoví tříměsíční lhůtu pro podání žádosti o zásah fondu, a jednak sdělení správy, které vyzývá, aby se uvedená lhůta nezohledňovala, vytváří zjevně situaci právní nejistoty pro spotřebitele balíku cestovních služeb.