14.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 145/31

—

zrušil rozhodnutí ze dne 17. prosince 2010 v rozsahu, v němž se týká započtení pohledávky, kterou má CNRS vůči Společenství na základě smlouvy PIEF na jedné straně, proti údajné pohledávce Společenství vůči CNRS uplatňované na základě smlouvy ALLOSTEM na straně druhé;

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu a zejména čl. 12 odst. 4 nařízení (ES) (1) č. 2321/2002, neboť si Komise nevyžádala vyjádření žalobce k opodstatněnosti svého rozhodnutí uspokojit svou údajnou pohledávku započtením.

2)

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, jelikož Komise pouze odkázala na obecná ustanovení své auditorské zprávy ze dne 16. března 2009, aniž vysvětlila důvody, proč nezohlednila důkazy, které žalobce předložil s cílem prokázat způsobilost nákladů vykázaných žalobcem.

3)

Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávných posouzení, jelikož Komise měla za to, že odměna paní T., výzkumné pracovnice v CNRS, za období od 1. dubna 2006 do 31. března 2007 nepatří mezi způsobilé náklady navzdory důkazům, jež žalobce předložil ve formě časových výkazů a čtyř vědeckých článků odkazujících na dotčenou smlouvu.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z právních omylů v rozsahu, v němž Komise popřela jakoukoli důkazní hodnotu časových výkazů paní T. za období od 1. dubna 2006 do 31. března 2007 a neuznala způsobilost odměny paní B., výzkumné pracovnice v CNRS, během její mateřské dovolené na jedné straně, a sociálních výdajů zvaných „rezerva pro případ ztráty zaměstnání“, které zaplatilo CNRS z titulu pojištění v nezaměstnanosti svých dočasných zaměstnanců na straně druhé.

5)

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady legitimního očekávání v rozsahu, v němž Komise:

6)

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 73 odst. 1 finančního nařízení (2) v rozsahu, v němž pohledávka uplatňovaná Komisí není jistá.