This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62011CN0372
Case C-372/11 P: Appeal brought on 14 July 2011 by Power-One Italy SpA against the order of the General Court (Sixth Chamber) of 24 May 2011 in Case T-489/08 Power-One Italy SpA v European Commission
Věc C-372/11 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 14. července 2011 proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 24. května 2011 ve věci T-489/08, Power-One Italy SpA v. Evropská komise
Věc C-372/11 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 14. července 2011 proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 24. května 2011 ve věci T-489/08, Power-One Italy SpA v. Evropská komise
Úř. věst. C 282, 24.9.2011, p. 12–13
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
24.9.2011 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 282/12 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 14. července 2011 proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 24. května 2011 ve věci T-489/08, Power-One Italy SpA v. Evropská komise
(Věc C-372/11 P)
2011/C 282/23
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Power-One Italy SpA (zástupci: A. Giussani a R. Giuffrida, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
— |
zrušit usnesení Tribunálu (šestého senátu) ze dne 24. května 2011 ve věci T-489/08 a v důsledku toho:
|
— |
uložit Komisi náhradu nákladů řízení. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka zaprvé tvrdí, že byla porušena základní právní zásada ochrany legitimního očekávání a že odůvodnění týkající se údajného zneužití řízení bylo nedostatečné a protiřečilo si.
Tribunál v bodě 47 napadeného usnesení rozhodl, že navrhovatelka mohla mít větší výhodu ze zrušení rozhodnutí Komise než vrácené částky, a sice ve formě získání celé finanční podpory poskytnuté na dotčený projekt a že „je možné vycházet z toho, že zaplacení těchto částek jako náhrady škody má úzkou souvislost se zrušením dotčeného rozhodnutí“, čímž se odůvodňuje výtka zneužití řízení. Tribunál proto svévolně oddělil žalobu navrhovatelky od podstatné jednoty aktů, do které spadalo jednání, které způsobilo škodu, jakož i škodné události, kterou představují všechny vzniklé náklady. Tribunál tak vyhověl námitce Komise, aniž by došlo k přiměřenému odůvodnění.
Druhý žalobní důvod vychází z porušení obecné právní zásady ochrany legitimního očekávání, z nesprávného uplatnění pravidel v oblasti důkazního břemene a získávání důkazů a z nedostatečného a rozporného odůvodnění, pokud jde o zbytkovou škodu.
Bod 55 rozhodnutí Tribunálu stanoví, že „žaloba neuvádí povahu a rozsah zbytkové škody, kterou měla žalobkyně utrpět“, a že „žaloba vůbec neuvádí důvody, ze kterých žalobkyně vyvozuje, že zbytková škoda je přičitatelná tomu, že Komise ukončila financování sporného projektu“. V tomto ohledu je třeba uvést, že škoda, která vznikla společnosti žalobkyně, se musí považovat za zjevnou, jelikož dotčené financování bylo určené na přesnou úlohu, která je identifikovatelná v realizovaném projektu a jeho zrušení může vést jen ke vzniku nákladů, které by žalobkyně nenesla za nepřítomnosti této podpory; přitom tyto argumenty, již uvedené ve vyjádřeních týkajících se námitky nepřípustnosti vznesené Komisí (vyjádření, ke kterým byla dále přiložena účetní závěrka společnosti žalobkyně), Tribunál nepřezkoumal a omezil se na kritiku údajných nedostatků tvrzení týkajících se utrpěné škody.
Nakonec se navrhovatelka dovolává porušení obecné zásady legitimního očekávání, nesprávného uplatnění pravidel v oblasti důkazního břemene a získávání důkazů, jakož i nezohlednění skutečností rozhodujících pro výsledek sporu, pokud jde o příčinnou souvislost.
V bodě 57 napadeného usnesení Tribunál v souvislosti s tvrzeními týkajícími se příčinné souvislosti uvedl, že navrhovatelka „neposkytla žádný údaj o vlivu dotčeného jednání Komise na skutečnost, že žalobkyně nesla náklady sporného projektu přesahující maximální částku, ke které se Komise zavázala“. Podle navrhovatelky je jasné, že se Tribunál v projednávaném případě dopustil zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností vyplývajících ze spisu, kterým v tomto řízení disponoval. V podstatě Tribunál zkreslil předložené důkazy tím, že popřel existenci jasné příčinné souvislosti mezi jednáním Komise a škodou, která vznikla navrhovatelce. Tímto způsobem Tribunál v rámci odůvodnění svého rozhodnutí nezohlednil okolnosti již uvedené v žalobě v prvním stupni, jakož i v následně předložených vyjádřeních. Z tvrzení navrhovatelky totiž zejména vyplývá, že údajné pochybení, které spočívalo v opoždění s předložením doplňujících dokumentů, mělo vedlejší, a nikoliv hlavní povahu ve vztahu k projektu, který byl v plném rozsahu uskutečněn.
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1655/2000 ze dne 17. července 2000 o finančním nástroji pro životní prostředí (LIFE) (Úř. věst. L 192, s. 1).
(2) Standardní správní předpisy tvořící přílohu Grant Agreement.