9.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 133/8

1.1

Rozsáhlé oblasti evropského průmyslu procházejí obtížným obdobím. Rostoucí počet společností v Evropě i jinde ve světě se však připravuje čelit výzvám světového rozsahu, mj. dopadům demografického vývoje, změně klimatu a zejména dosahování cílů nízkouhlíkové ekonomiky.

1.2

EHSV hodlá upozornit na změny myšlenkových schémat, které dláždí cestu k novým nebo upraveným obchodním modelům. Udržitelnost je strategickým tématem ve Světové obchodní radě pro udržitelný rozvoj, v iniciativách společností na národní úrovni i při přípravě odvětvových plánů postupu k nízkouhlíkové budoucnosti na úrovni EU. Změny v zaměření a struktuře společností a v mezinárodních hodnotových řetězcích uvádějí do praxe nové obchodní modely.

1.3

Významným prvkem je aktivní nasazení vedení společností, což ovlivňuje také vztahy s odběrateli a dodavateli. Odpovídající nasazení a odpovídající inovace probíhají na všech úrovních a podporuje je interaktivní dialog s radami zaměstnanců a specifické programy ve společnostech, ale také vnitrostátní a evropský odvětvový dialog.

1.4

Při přechodu k nízkouhlíkové ekonomice je zapotřebí zajistit aktuálně potřebné dovednosti a dostupná vysoce kvalifikovaná pracovní místa, a v co největší míře se tak vyvarovat nespojitosti a dočasné nezaměstnanosti. Kromě individuálně připravených činností v jednotlivých společnostech je třeba zavádět programy připravené na úrovni Unie, členských států a regionů.

1.5

Nové perspektivy a nová dynamika zvýší odolnost společností a hodnotových řetězců, což zajistí investice a zaměstnanost. Ekonomika s nízkými emisemi uhlíku vyžaduje nepřetržitou a přesnou koordinaci veřejných a soukromých aktérů, a to včetně finančního uspořádání. Veřejné politiky by měly těžit z názorů a postupů soukromého sektoru a zahrnovat cílené podnikové přístupy, jež jsou často vyspělejší než vládní postupy.

1.6

EHSV vyzývá EU a členské státy, aby v rámci iniciativy pro růst zvážily uvolnění nevyužitých nebo zcela nových zdrojů financování pro naléhavá opatření. Komise by měla stimulovat VaV a inovace tím, že v nadcházejícím programu Horizont 2020, jenž nesmí být rozhodně krácen, bude prioritně prosazovat iniciativy zaměřené na nízké emise uhlíku. Komise by měla také podněcovat zakládání operativních partnerství veřejného a soukromého sektoru v úzké spolupráci s evropskými technologickými platformami a průmyslovými odvětvími, jež by pokrývala celý inovační řetězec.

1.7

Zásadní význam má konzistence. EHSV zdůrazňuje potřebu dobře definovaného, soudržného a dlouhodobého unijního rámce, který musí být projednán se všemi zúčastněnými stranami. Je nutné předejít nadměrné regulaci, musí zde být silná vazba mezi VaV a inovacemi a energetickou a klimatickou politikou, efektivní infrastruktura energetiky a skladovací kapacita. Je nutné brát v úvahu osvědčené postupy a efektivní, společně schválená systémová řešení. Takový unijní rámec rovněž podnítí kladné přijetí veřejností a lidmi, jichž se bude přímo týkat.

1.8

Evropská unie se na celosvětových emisích skleníkových plynů podílí zhruba 10 %. Tento podíl se v letech 2040–2050 sníží na přibližně 5 %. Není sporu o tom, že EU má iniciativu v globálním jednání o závazné celosvětové dohodě o klimatické změně. EHSV však zdůrazňuje, že je nutné se vyhnout narušení rovné soutěže. Dokud nebudou celosvětové rovné podmínky snižování emisí skleníkových plynů a cen CO2, budou muset nerovnováhu mezi EU a zbytkem světa řešit evropská opatření pro globální odvětví.

1.9

Je nutné brát v úvahu vývoj situace. EHSV se vyslovuje pro aktuální posouzení cílů nízkouhlíkové ekonomiky vzhledem ke znepokojujícímu posunu v oblasti průmyslových aktivit ke třetím zemím, zejména Spojeným státům. Děje se tak na základě jejich pragmatické a předvídavé energetické politiky, jež se ukazuje jako škodlivá ve vztahu k evropským investicím a pracovním příležitostem.

1.10

Otevřená znalostní společnost potřebuje flexibilní formy zapojení, pravidla a úkoly. Je třeba vybudovat novou kulturu inovací založenou na zapojení zainteresovaných skupin. Cílem musí být dosažení základního konsenzu ve společnosti. Je důležité důkladné porozumění problémům a uznání faktu, že komplexní problémy, před kterými svět stojí, lze překonat pouze využitím interakce mezi průmyslem, vědou, společností a politikou. Na tom by se měly podílet všechny zúčastněné strany – společnosti a jejich zaměstnanci, nevládní organizace, sociální partneři, dodavatelé, odběratelé a spotřebitelé. Je třeba zajistit transparentnost.

1.11

EHSV požaduje, aby přístupy zdůrazněné v tomto stanovisku byly integrovány do budoucí průmyslové politiky a všech dalších souvisejících politik. V politice v oblasti klimatu a konkurenceschopnosti by EU měla úzce spolupracovat s průmyslem na řešeních beroucích v úvahu technickou proveditelnost a hospodářskou životaschopnost politik.

2.1

Technologie a inovace, globalizované finanční trhy a obchod, výroba na zakázku, dynamické hodnotové řetězce a recyklování jsou klíčovými faktory současné ekonomiky.

2.2

Zároveň vyvstávají další výzvy v souvislosti s rostoucí světovou populací, diferenciací příjmů a problémy týkajícími se surovin, vody a potravin. Významné místo v mezinárodní agendě zastává změna klimatu, udržitelný rozvoj a energetika z hlediska účinnosti, požadavků na nízkouhlíkovou ekonomiku, obnovitelných zdrojů a přístupu ke zdrojům. Tyto nové záměry je nutné řešit v nejistém klimatu nízkého růstu v Evropě.

2.3

Se složitostí současné situace jsou stále větší měrou konfrontovány nadnárodní společnosti, jejich zaměstnanci i dodavatelské i odběratelské hodnotové řetězce. Evropské hodnotové řetězce stále patří ke světové špičce. Jejich pozici je nutné chránit.

2.4

Toto stanovisko pojednává některé současné trendy myšlenkových schémat a postojů v odvětvích a společnostech, jež směřují k novým obchodním modelům. Velmi náročným výzvám ležícím před námi lze úspěšně čelit pouze zapojením veřejného i soukromého přístupu, jenž by zahrnoval dohodnuté analýzy, přesnou koordinaci a iniciativy k vytváření růstu a udržitelných pracovních míst. Veřejné a soukromé subjekty musejí spolupracovat na společném postupu jako partneři.

2.5

Panuje široká shoda na tom, že zvýšení emisí CO2 v průběhu mnoha desetiletí způsobilo značný skleníkový efekt včetně nárůstu průměrných teplot, pozorovatelných změn obvyklého vývoje počasí a dalších nepředvídatelných dopadů, jako jsou zvýšení hladiny moří a změny v ekologii a ekosystémech s (negativními) dopady na zemědělství, jež vedou k nepřiměřenému růstu cen potravin, hladu a chudobě.

2.6

Problémy související se změnou klimatu se stupňují (1). Ať je situace jakkoliv komplikovaná, obecným zjištěním je to, že je velmi žádoucí celosvětové zaměření politik emisí CO2 a plány postupu k nízkouhlíkové ekonomice.

2.7

I přes neexistenci stabilního dlouhodobého rámce přitom v mnoha případech přijímají podniky opatření na rozvoj udržitelných dodavatelských i odběratelských obchodních strategií a na výrobu udržitelnějších nízkouhlíkových výrobků a služeb. Dochází rovněž k velkým změnám způsobeným restrukturalizací, optimalizací a novou koncepcí. K nalezení celosvětových řešení je nezbytné zaměření na nízkouhlíkovou technologii a inovace.

2.8

Hodnotové řetězce jsou nadále velkou socioekonomickou předností Evropy. Udržitelná výroba může být postavena pouze na konkurenceschopnosti, inovaci, nových dovednostech a vysoce kvalitních pracovních příležitostech. Klíčové technologie, jako je biotechnologie, nanotechnologie a nové materiály, jsou tím potřebnější, že rychle klesají náklady na komunikaci a koordinaci, což usnadňuje geografické rozptýlení různých činností uvnitř hodnotových řetězců. Ačkoli se nejedná o lineární proces, často zahrnuje přemisťování činností s vysokým podílem lidské práce a činností na digitální bázi.

2.9

Tento názor vychází z rostoucího počtu podniků, které se řídí heslem „Lidé, Planeta, Zisk“ pocházejícím z 90. let minulého století a nyní opět populárním – mělo by se považovat za vodítko bez ohledu na to, že často vzbuzuje složitá dilemata a konfliktní řešení. Mělo by vést k ekonomické, sociální a environmentální reakci ze strany podniků na současné světové názory, vývoj a ukazatele.

2.10

Cílený přístup vycházející z podniků, jenž se v řadě zemí uplatňuje, posílí postavení evropských společností. Lze na něj pohlížet jako na strategický přístup pro budoucnost, který zavazuje generální ředitele, představenstva, zaměstnance, dodavatele, odběratele, odborové svazy a další sociální partnery a jiné zúčastněné strany.

3.1

Dosavadní dominanci Západu nahrazuje polycentrismus s větším množstvím těžišť. Nadnárodní společnosti jsou často spojovacím článkem mezi jednotlivými centry. Současná situace světové ekonomiky je trvale pod tlakem proměnlivých (rušivých) politických a ekonomických impulsů.

3.2

Kontext je rovněž ovlivněn vytyčenými cíli v oblasti změny klimatu a energetiky. OSN, OECD a EU, jakož i soukromý sektor, připravují analýzy a definují vhodné politiky v reakci na tyto nové výzvy. Je úlohou Komise a Rady, aby určovaly agendu, definovaly pravidla hry a vytvářely podmínky pro investice a inovace.

3.3

Dow Jonesův index udržitelnosti z roku 1999 a globální iniciativa pro podávání zpráv (Global Reporting Initiative) šíří informovanost o otázce udržitelnosti souběžně s širokou plejádou dalších subjektů, včetně špičkových společností a jejich zaměstnanců, sociálních partnerů a nevládních organizací všech možných druhů. Světová obchodní rada pro udržitelný rozvoj (WBCSD) v Ženevě je aktivní obchodní sítí, která určuje postoje obchodní sféry ve vztahu ke globálnímu jednání o změně klimatu. WBCSD má rovněž vůdčí postavení ve vývoji nových přístupů v obchodě a v kombinování mnohostranných projektů mezi podniky. K jejím hlavním iniciativám patří Vision 2050 z roku 2010 následovaná iniciativou Changing Pace (Změna tempa) z roku 2012, která vysvětlovala úlohu regulace při podněcování správného obchodního chování (2).

3.4

Změna tempa uvádí, že státy si musejí zvolit jasné priority a nastavit pravidla, jež tyto priority převedou na cíle růstu a kupní síly a určí cestu k dosažení nejlepších výsledků. Prvotním smyslem podnikání je „nabízet stále lepší zboží a služby pro stále větší počet lidí, za dostupné ceny, bez neudržitelných dopadů a způsoby, jež vytvářejí pracovní místa a hospodářskou hodnotu“ (3).

3.5

Změna tempa dále pojednává o střednědobých a dlouhodobých hlavních světových trendech, veřejných politikách a cílech, po nichž následuje náhled politických možností z podnikatelského hlediska. Kapitola „Hodnoty lidí“ se rovněž výslovně věnuje otázce odpovědných občanů a spotřebitelů.

3.6

Všeobecně uznávané analýzy se značně liší od výsledků, jichž vlády ve skutečnosti dosahují. Probíhající krize pravděpodobně příliš zatíží evropskou ekonomiku – četné společnosti musejí přizpůsobit svou produkční kapacitu ztenčující se poptávce v západním světě a zdá se, že i v Číně a Indii.

3.7

EU přijetím Kjótského protokolu a zaváděním příslušné právní úpravy stojí v čele těch, kdo řeší otázku změny klimatu a zvyšování energetické účinnosti. Jiné světové mocnosti dosud podobné zásady za své nepřijaly, o závazných předpisech nemluvě. Tato neuspokojivá nerovnováha přetrvává navzdory nedávným konferencím OSN. Nejasnost situace z hlediska průmyslu EU je živnou půdou pro nejistotu a neklid pracovních sil v dotčených společnostech. Nepostradatelný je koordinovaný a vyvážený přístup a koordinace veřejných a soukromých subjektů.

3.8

Podniky v současné době racionalizují svou činnost. Technologie, inovace a pevné hodnotové řetězce sice zajišťují dobré výsledky, ale doprovází je škodlivé účinky krize na společnosti a zaměstnanost. V celé Evropě dosahuje nezaměstnanost historických rozměrů a téměř všechny státy se potýkají s problémem nezaměstnanosti mladých lidí. Je naléhavě nutné najít nové směry.

3.9

Krize na evropském trhu práce ovlivňuje vyhlídky na možné velkorysé politiky v oblasti změny klimatu. Rozsáhlé propouštění v průmyslu, zatímco mladí lidé mají nedostatečný nebo vůbec žádný přístup na trh práce, je hrozbou pro předávání znalostí a expertních zkušeností, jež jsou při přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku nepostradatelné.

3.10

Na druhé straně se ve značné míře rozšířilo vědomí závažnosti změny klimatu a dalších výzev, což vytváří nové příležitosti. Evropské společnosti postupně integrují tyto položky do svých strategií a usilují o získání konkurenčních výhod. Obdobný vývoj je také možné zaznamenat ve vedoucích společnostech v USA, Japonsku, a dokonce i v nově se rozvíjejících zemích, jako je Čína. V četných evropských společnostech panuje od vrcholového řízení až po provozní pracovníky přesvědčení, že takový postup přinese ovoce a vytvoří oboustranně výhodné situace. Nejzajímavějších výsledků dosahují procesy typu „od kolébky po kolébku“ a rozvoj cyklické ekonomiky využívající nedostatkové zdroje a materiály.

3.11

EHSV proto požaduje, aby veřejné i soukromé zúčastněné subjekty efektivně koordinovaly analýzy, přístupy a určování agendy. To má zásadní význam na mnoha úrovních – celosvětové, evropské, vnitrostátní a regionální. Jen tak je možné zajistit, aby evropská ekonomika zůstala konkurenceschopná a přitom byla zaručena udržitelnost a sociální inovace. Klíčem jsou technologie, prosazování inovací a zajištění aktuálně potřebné kvalifikace, dovedností a managementu.

4.1

Podniky postupně zavádějí cíle udržitelnosti jako součást své podnikové kultury, politiky sociální odpovědnosti podniku a procesů řízení rizik. Podobně jako se na celosvětové úrovni několik čelních podniků hlásí k zásadám „Změny tempa“ (4), probíhají na úrovni jednotlivých odvětví i podniků podobné iniciativy i v Evropě.

4.2

Uvedený trend postupuje v konkrétních odvětvích a podnicích různým tempem. Uplatnění nového myšlenkového schématu zaměřeného na nově definované cíle vyžaduje čas a veliké úsilí, a to především v období pomalého růstu. Změnu přístupu a postupů podporují také širší společenské trendy, jež vyjadřují nevládní organizace a kritičtí spotřebitelé.

4.3

Uvedený vývoj dokládají studie Komise a odborníků. Jedna z loňských zpráv přichází se závěrem: „Celkově lze ekologickou složku průmyslové činnosti v EU charakterizovat výrazným přiblížením k oddělení hospodářského růstu od dopadů na životní prostředí, k němuž došlo v uplynulých dvaceti letech, s rostoucím důrazem průmyslu na udržitelnost a účinné využívání zdrojů“ (5).

4.4

Se záměrem posílit odolnost společností se k takovým postupům často zavazují generální ředitelé a představenstva a přebírají za ně přímou odpovědnost, což zajišťuje společnostem strukturovanější a soustředěnější přístup. V síti WBCSD je osobní závazek běžnou praxí. Tento příklad následují společnosti v jednotlivých zemích. Vazba mezi podnikem a udržitelností se stává viditelnější a konkrétnější.

4.5

Mezi evropskými podniky vznikají četné iniciativy spojující environmentální cíle s hospodářskou odolností. Tento proces pocházející ze severní Evropy nabírá na síle a postupně se šíří po celém kontinentu. Cíle jednotlivých podniků získávají prostor v podnikatelských záměrech, projektech a spolupráci s akademickou obcí, nevládními organizacemi, sociálními partnery a dalšími. K národním organizacím patří:

4.6

Stále ještě existují podstatné rozdíly, jež pravděpodobně souvisejí se stavem hospodářského rozvoje a s tím, do jaké míry jsou státní ekonomiky a VaV propojeny s vývojem probíhajícím za hranicemi vnitrostátního a evropského kontextu. V nedaleké budoucnosti budou však podniky v celé Evropě působit ve stejném světovém rámci, což bude vyžadovat obdobné přístupy a reakce. Na tuto skutečnost se bude muset připravit management i vzdělávání a odborná příprava.

4.7

Je možné identifikovat určité společné rysy:

5.1

Nízkouhlíkové strategie budou hrát zásadní úlohu v podpoře udržitelného růstu. Jsou provázány s průmyslovou politikou EU.

5.2

Evropský průmysl je v současné době nucen reagovat na spletité množství politických cílů a nástrojů na evropské, vnitrostátní, a dokonce i místní úrovni, jež se zaměřují na snížení emisí CO2, obnovitelné zdroje energie a energetickou účinnost. Cíle a nástroje jsou někdy nejednoznačné, překrývají se a nejsou řádně integrovány. Má-li být zajištěna efektivita a nákladová účinnost, potřebuje průmysl jednodušší, předvídatelné a integrované politiky.

5.3

Přechod k udržitelné nízkouhlíkové ekonomice probíhá především díky úsilí o snížení nákladů po nárůstu cen ropy a energie, k němuž došlo před rozvojem kultury ochrany životního prostředí, již podněcují dopady (skutečné či očekávané) změny klimatu způsobené emisemi skleníkových plynů.

5.4

Podle názoru EHSV by soudržný a konzistentní rámec pro bezpečnější, konkurenceschopnější a nízkouhlíkové dodávky energie, uplatňovaný konzistentně v členských státech, měl spočívat na čtyřech hlavních pilířích, jimiž by měly být:

5.5

Pro průmysl a energetiku bude systém ETS hlavním politickým nástrojem EU k dosažení cílů snížení emisí skleníkových plynů harmonizovaným a nákladově efektivním způsobem. Je třeba jej provádět na tržním základě. EHSV však poznamenává, že je ještě třeba vyřešit tři zásadní otázky:

5.6

Kromě toho panuje široká shoda, že jsou potřebné podstatné počáteční investice do veřejné infrastruktury, tedy do evropské energetické sítě. Zásadní význam bude mít úsilí veřejných subjektů při poskytování počátečních investic a povzbuzení důvěry mezi soukromými investory. To by mělo být projednáno v Radě a být součástí iniciativy EU pro růst.

5.7

Mělo by to také zmírnit pozorovatelný trend přemisťování určitých evropských průmyslových aktivit do jiných regionů světa, k němuž dochází navzdory skutečnosti, že strategie Evropa 2020 a její provádění berou v potaz rizika úniku uhlíku.

5.8

Veškeré případné návrhy na strukturální zlepšení systému ETS by měly řešit otázky zmíněné v odstavcích 5.4 a 5.5. Současná diskuse o úpravě systému ETS se nevěnuje dostatečně těmto otázkám ani změně podoby tohoto systému. Počínaje rokem 2020 by upravené hlavní směry měly vést ke stabilním cenám CO2, díky nimž by účastníci trhu měli být schopni přijímat dlouhodobá investiční rozhodnutí o nízkouhlíkových řešeních. Díky lepšímu nastavení ETS by nebyly nutné krátkodobé politické zásahy.

5.9

Lepší nastavení ETS je rovněž zapotřebí k tomu, aby byl systém lépe přijímán veřejností a pracovníky. Zatímco se očekává rychlé vymizení některých „tradičních“ pracovišť, nedošlo zatím k řádnému usazení nových pracovišť, „zelených“ a nízkouhlíkových. V důsledku příliš překotných změn je přechod k nízkouhlíkovému hospodářství často vnímán jako ohrožení tradičních výrobních oblastí. Je potřebný sociální dialog na různých úrovních, aby se zvýšila transparentnost a zlepšilo přijetí lidmi, jichž se strategie týkají, aby mohly být zahájeny programy vzdělávání a rekvalifikace pro všechny pracovníky, jež by uvedly jejich dovednosti do souladu s měnícími se požadavky trhu práce.

5.10

Největší význam má potřeba nové politiky v oblasti výzkumu a vývoje a inovací, jež se musí zaměřit na vytváření hodnot ve složitých (mezinárodních) hodnotových řetězcích se zaměřením na nízkouhlíkovou ekonomiku. Je třeba rozšířit stávající technologickou orientaci. Změna klimatu, nastupující nedostatek strategických zdrojů a následný růst cen si žádají změnu myšlení v odvětví energetiky a těžby surovin. V úvahu je nutné vzít procesy dohánění rozvoje včetně transferu technologií v rozvojových a nově se rozvíjejících zemích. Poptávka po zdrojích roste, zatímco restrukturalizace energetických systémů a zvyšování účinnosti využívání zdrojů jsou riskantní a velice nákladné. Úspěch bude také záviset na různých těsně propojených průmyslových odvětvích a oblastech působnosti. Všechny uvedené faktory naléhavě vyžadují systematické technologické směřování v EU (6) opírající se o konsistentní politické rozhodování.

5.11

Integrované přístupy sahají za hranice výrobní fáze a usilují o zlepšení environmentálního hlediska na každém stupni životního cyklu, tj. u návrhu, surovin, montáže, distribuce i likvidace. Je zapotřebí, aby veřejné i soukromé zainteresované subjekty projednaly integrované výrobkové politiky. Je třeba je přesně definovat tak, aby nedošlo k nadměrné regulaci. Ve vhodných případech jsou jedním z použitelných nástrojů dohody mezi výrobci a státy nebo Unií, pokud jde o ekologická označení, energetické štítky, ekologický design, zákazy určitých látek či vyznačování ekologické stopy. Mají-li být ekologická označení efektivní, musejí obsahovat přiměřené a spolehlivé informace pro spotřebitele včetně těch, jež stanoví směrnice o nekalých obchodních praktikách, jež musí být řádně prováděna.

5.12

Rovněž značné výdaje na základní a aplikovaný VaV jsou nezbytným předpokladem dosažení cíle, jímž jsou bezpečné, celosvětově konkurenceschopné a účinné dodávky energie pro Evropu za přiměřené ceny, jejichž zárukou je účinná energetická infrastruktura a odpovídající předpisy (7).

5.13

Společnosti ovlivní systémové inovace napříč hranicemi odvětví a integrované řetězce vytváření hodnot, protože světové energetické systémy založené na fosilních palivech budou muset být v dlouhodobém horizontu dekarbonizovány a nedostatek surovin bude vyžadovat ekonomiku šetrně zacházející se zdroji. Udržitelnost se tak krůček po krůčku prosazuje na všech trzích a tento vývoj posouvá tradiční hranice mezi odvětvími a podněcuje vznik nových hodnotových řetězců.

5.14

Probíhající diskuse také vede k rostoucímu počtu iniciativ vznikajících v podnicích postupem zdola nahoru. Velké společnosti i malé a střední podniky rozvíjejí strategie nízkouhlíkového podnikání a modely pro celý hodnotový řetězec. Konkurenční výhody přinese také předvídání budoucích energetických požadavků. To vyžaduje odpovídající legislativu. Do běžné praxe řady podniků pronikají interně vznikající inovativní myšlenky a procesy ve výrobě a organizaci od vrcholového vedení až po výrobní provozy.

5.15

Mezi ně patří například:

5.15.1

Vzhledem k tomu, že prostředí v budovách se podílí významnou měrou na konečné poptávce po energii, je možné podstatně snížit spotřebu fosilních zdrojů energie nákladově efektivním způsobem: zlepšením energetické výkonnosti existujících i nových budov, např. využitím izolací nebo lepších technologií vytápění. Jiným příkladem jsou projekty společností a obcí zaměřené na budování přenosové infrastruktury a přenos energie vyrobené v místě udržitelným způsobem. Tato hlediska a jejich specifické souvislosti budou pojednány v samostatném stanovisku EHSV (8).

5.15.2

Asociace Euracoal navrhuje třístupňovou strategii čistého uhlí pro toto odvětví s ohledem na zjištění Energetického plánu do roku 2050. Strategie zahrnuje zavedení moderní technologie v uhelných energetických zdrojích, související snížení emisí, vývoj další generace vysoce účinných flexibilních technologií, demonstrace a zavedení zachycování, ukládání a dopravy CO2 společně se zachycováním a ukládáním CO2 z jiných paliv a odvětví. Je zde prostor ke zlepšení možností vývozu čistých uhelných technologií z Evropské unie.

5.15.3

Velmi proaktivní je lesní průmysl založený na obnovitelných surovinách, který již ze své podstaty využívá obnovitelné energetické zdroje. Pro to, aby mohly být na trh úspěšně uvedeny průlomové technologie a nové výrobky, má zásadní význam odvětvově specifický balíček politik včetně VaV. Je třeba nalézt vhodnou rovnováhu mezi surovinami a energetickým využíváním surovin. Politiky musí být v souladu s globálním vývojem, dalšími oblastmi politik a investičními cykly v průmyslu.

5.15.4

Probíhají iniciativy průřezového charakteru. Partnerství veřejného a soukromého sektoru jako iniciativa pro udržitelná zpracovatelská odvětví prostřednictvím zdrojů a energetické účinnosti (Sustainable Process Industries through Resources and Energy Efficiency – SPIRE) nebo iniciativa pro průmyslový výzkum energetických materiálů (Energy Materials Industrial Research Initiative – EMIRI) by měla být považována za vysoce prioritní a mělo by pro ně být zajištěno potřebné financování v rámci programu Horizont 2020.

5.16

Právě teď na úrovni EU vyvíjí plány dlouhodobého postupu k nízkouhlíkové ekonomice několik dalších odvětví.

5.17

Součástí řešení a významným přínosem k budování nízkouhlíkového hospodářství bude též přechod k biohospodářství pro Evropu. Společnosti přicházejí s novými biologickými výrobky a řešeními, jež splňují rostoucí požadavky a očekávání.

6.1

K účinnému fungování musí být výše popsané postupy doplněny a zasazeny do technologických, hospodářských a sociálních rámcových podmínek. Patří k nim cílené podnikové výzkumné a investiční programy a strukturovaný dialog na odvětvové i podnikové úrovni s veřejnými orgány EU i členských států a řadou zainteresovaných subjektů.

6.2

EU a členské státy by v rámci iniciativy pro růst měly zvážit uvolnění nevyužitých nebo zcela nových zdrojů k financování naléhavých opatření. RP7 a 8 by měly podpořit převratné technologie a inovační projekty. Podpůrnou úlohu by měla převzít také EIB. EHSV v tomto ohledu doporučuje zvážit jako možný nástroj použití daňových úlev.

6.3

Technologické platformy EU, jež jsou většinou řízeny průmyslem, propojují podniky, výzkumné ústavy, akademickou obec a názory veřejné sféry na možný vývoj (9). Mají klíčovou úlohu při analyzování globálních trendů a očekávání a také při společném určování cílů a harmonogramů.

6.4

Stanovení tržních záměrů vyžaduje diskusi a testování s dodavateli a odběrateli, stejně jako se zúčastněnými stranami, jako jsou sociální partneři, nevládní organizace, regionální orgány a spotřebitelé. EU a vlády jsou odpovědné za legislativu a regulaci, což by však nikdy neměl být jednosměrný proces. Měl by být propojen s proveditelnými plány postupu a probíhajícími procesy a plánováním ve vedoucích společnostech (10). To vyžaduje průběžnou výměnu analýz a testování názorů mezi veřejným a soukromým sektorem.

6.5

Politická diskuse se často zaměřuje v prvé řadě na iniciativy shora dolů ze strany EU (nebo vlád) ve vztahu ke změně klimatu, demografickému vývoji, zdraví, potravě, vodě atd. bez zohlednění současné situace v oblasti obchodu. EHSV žádá, aby do celkového přístupu byly začleněny analýzy a řešení nabízené soukromými podniky, jež sdílejí tyto obavy. Zvláště potřebné k řešení hlavních problémů budou soukromé investice podporované kvalifikovanou pracovní silou.

6.6

Součástí modernizačních postupů musí být začlenění sociálních cílů do fungování podniků a potřeba zachování angažovanosti zaměstnanců. EU a členské státy by prostřednictvím výborů pro odvětvový a meziodvětvový sociální dialog měly šířit a provádět opatření na podporu sociálně přijatelného řízení přechodu k nízkouhlíkové ekonomice. Kromě důrazu na dovednosti, které dělníci a zaměstnanci potřebují (11), je třeba rovněž vzít v úvahu kvantitativní aspekty a harmonogramy.

6.7

Společné úsilí zaměřené tímto směrem ze strany vlád, administrativy, společností a zástupců zaměstnanců a dělníků se může odrazit v aktualizaci školních osnov a také ve vzdělávacích programech, programech odborné přípravy a učňovské přípravě s cílem překonat historicky vysokou míru nezaměstnanosti.

6.8

Významným, ne-li rozhodujícím hlediskem je dosažení rovných podmínek pro všechny na celosvětové úrovni, mimo jiné prostřednictvím globálních standardů a osvědčení, transparentní právní úpravy, symetrického přístupu na trh, ochrany duševního vlastnictví a shodné úrovně ochrany spotřebitele. Musejí být také respektována základní pracovní práva. Tato hlediska by měla být nedílnou součástí evropské obchodní politiky (12).

6.9

EHSV je přesvědčen, že všichni aktéři by měli brát v úvahu proces, jímž společnosti a seskupení společností z vlastní iniciativy stanovují požadavky a postupy, protože včasné dosažení požadovaných záměrů může být spojeno s velkou zátěží.