10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/1

1.1

EHSV obnovitelné zdroje energie plně podpořil v předchozích stanoviscích a při přípravě tzv. balíčku 20-20-20.

1.2

Díky podpoře obnovitelných zdrojů energie na úrovni EU se mají snížit emise CO2 související s energetikou (čímž Evropa přispěje svým dílem k ochraně klimatu) a má se omezit závislost na dovozu (což zvýší bezpečnost dodávek energie).

1.3

Rostoucí podíl nestálých obnovitelných zdrojů energie podnítil živou diskusi o technických a ekonomických důsledcích tohoto nárůstu. Na žádost irského předsednictví Rady EU hodlá EHSV do této otázky vnést větší jasnost a transparentnost.

1.4

Jakmile nestálé obnovitelné zdroje energie tvoří určitý podíl ve skladbě zdrojů energie, musí být energetický systém doplněn o další prvky – jde např. o rozšíření přenosové soustavy, skladovací zařízení, rezervní kapacitu a snahy o flexibilní spotřebu. EHSV proto doporučuje intenzivně se zaměřit na vytvoření a nainstalování těchto chybějících prvků.

1.5

Jestliže tyto prvky ještě nejsou k dispozici, může docházet k tomu, že tu a tam nebude možné použít vyrobenou energii, nebo že budou sítě a kontrolní systémy občas přetížené. To by mělo za následek neefektivní využívání nainstalovaných zařízení a ohrožení bezpečnosti dodávek energie a fungování evropského trhu s energií.

1.6

Je tudíž nutné pečlivě vymezit či přeformulovat pravidla pro dodávky energie z obnovitelných zdrojů, aby byla za všech okolností zajištěna bezpečnost dodávek energie a aby mohla výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů pokrývat poptávku.

1.7

Rozvoj zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů nadále vyžaduje značné investice do zavádění a provozu chybějících prvků v celkovém systému. Výzvou, příležitostí a naprostou nutností je zejména vytvoření a nainstalování dostatečné úhrnné skladovací kapacity.

1.8

Rostoucí využívání technologií výroby energie z nestálých obnovitelných zdrojů tak může přinést výrazné zvýšení nákladů na elektrickou energii, které by – pokud by bylo přesunuto na spotřebitele – mohlo způsobit výrazný nárůst cen elektrické energie.

1.9

Jediným dlouhodobým řešením pro budoucnost naší energetiky je udržitelný energetický systém s převažujícím podílem obnovitelných zdrojů energie, i když to s sebou nese dodatečné náklady ve srovnání se stávajícími systémy založenými na fosilních zdrojích. Nutno rovněž podotknout, že nárůst nákladů je nevyhnutelný, jelikož do nich dle dohody mají být zahrnuty externí náklady a má se přestat s poskytováním subvencí na fosilní zdroje energie.

1.10

EHSV proto doporučuje, aby Komise nechala vypracovat odpovídající důkladnou ekonomickou studii k tématu tohoto stanoviska, která by se kvantitativně zabývala nezodpovězenými otázkami.

1.11

Toto zvýšení nákladů by mohlo mít další ekonomické důsledky – případné snížení konkurenceschopnosti evropského průmyslu a větší zatížení obzvláště sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva.

1.12

S tím souvisí riziko, že by se výroba ve větší míře přemisťovala do třetích zemí, kde je energie levnější. To by nejen neprospělo boji proti změně klimatu (únik uhlíku), ale poškodilo by to také evropské hospodářství a prosperitu.

1.13

Nevhodné subvence a pobídky, které se v jednotlivých evropských zemích liší, mohou přinést další dodatečné náklady, proto je nutné celou otázku nákladů, včetně alternativních energetických strategií, otevřeně a transparentně projednat, přičemž je třeba věnovat se rovněž problematice externích nákladů různých energetických systémů a jejich vzájemné závislosti.

1.14

Z tohoto důvodu potřebujeme společnou evropskou energetickou politiku a vnitřní trh s energií. Z nich by mohl vzejít spolehlivý legislativní rámec, který by budil důvěru a umožňoval investovat do energetiky a vytvořit celoevropské systémy, což je obecným cílem snah o vybudování evropského energetického společenství.

1.15

Aby mohly technologie výroby energie z obnovitelných zdrojů konkurovat na volných trzích, je zapotřebí účinného a tržněji orientovaného podpůrného nástroje, který by sloužil environmentálním, sociálním a hospodářským cílům, zohledňoval případné externí náklady a byl k dispozici v celé EU.

1.16

K tomuto účelu by mohlo posloužit odpovídající zpoplatnění emisí CO2, např. jejich zdanění. EHSV Komisi doporučuje, aby spolu s členskými státy vyvinula odpovídající politické iniciativy pro takový podpůrný nástroj. Všechny ostatní nástroje na podporu pronikání různých zdrojů energie na trh by se pak daly zrušit.

1.17

Vzhledem k tomu, že problematika klimatu se týká celého světa a že jsou ekonomiky mezinárodně provázány, je nutné se více zaměřit na globální hospodářskou situaci a celosvětové emise CO2. Zásadní význam proto mají globální dohody o ochraně klimatu.

1.18

Důležitým krokem v dalším postupu by bylo zavedení veřejného dialogu – evropského energetického dialogu – o energetických otázkách v celé Evropě, který EHSV popsal v nedávno přijatém stanovisku a jenž měl u Komise kladný ohlas. Než budou přijata konečná rozhodnutí s dlouhodobými důsledky, musí být rovněž posouzen dopad energetického plánu do roku 2050 na hospodářství EU a jeho konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku.

2.1

EHSV vítá žádost irského předsednictví Rady EU o vypracování tohoto stanoviska, neboť se jedná o závažný problém, který je ještě nutné vyřešit, má-li se dosáhnout cíle energetického plánu do roku 2050. EHSV obnovitelné zdroje energie plně podpořil ve svých předchozích stanoviscích a při přípravě tzv. balíčku 20-20-20.

2.2

EHSV se otázkami souvisejícími s předmětem tohoto stanoviska zabýval již dříve, naposledy ve stanovisku k tématu Integrace obnovitelné energie do trhu s energií (CESE 1880/2012). Vyzval při tom k dalšímu instalování zařízení k přeměně energie obnovitelných zdrojů v elektrickou energii, ovšem v rámci vyvážené skladby zdrojů energie. Doporučil klást větší důraz na ekonomické a sociální aspekty a na omezení růstu nákladů, a to především stanovením odpovídajících cen uhlíku, které by měly být jediným nástrojem podpory. Toto stanovisko staví na stejném přístupu.

2.3

Kromě toho toto stanovisko vychází z následujících bodů a souvislostí:

3.1

Důležitý ekonomický aspekt všech systémů zásobování energií představují náklady, které jsou spojeny s vybudováním a provozem celkového systému – od výrobce energie až po její spotřebitele –, a jejich vliv na ekonomickou sílu, konkurenceschopnost a sociální udržitelnost.

3.2

V uplynulých letech bylo ve všech sektorech zásobování energií zaznamenáno výrazné zvýšení nákladů. Postihlo to fosilní zdroje energie, jako je ropa a zemní plyn (u nichž tento nárůst zintenzivnily daně a další poplatky), nově budované jaderné elektrárny (kvůli vysokým dodatečným nákladům na bezpečnostní systémy) a zejména také obnovitelné zdroje energie (kvůli vysokým subvencím a mechanismům na podporu jejich pronikání na trh). K tomu je třeba připočíst ještě nepřímé náklady, jež vznikají v celkovém systému v souvislosti s rozvojem přenosové soustavy a zajišťováním vyrovnávací energie a rezervní kapacity, a různé externí náklady jednotlivých energetických technologií.

3.3

Kvůli odlišnému subvencování a/nebo zdanění jednotlivých zdrojů energie v jednotlivých členských státech je mimořádně těžké a složité udělat si obecnou představu o nákladech různých zdrojů energie v celé EU. Tomuto aspektu se budeme opět věnovat v připomínkách v kapitole 4.

3.4

Tato kapitola je věnována očekávaným nákladům spojeným s rostoucím podílem nestálých obnovitelných zdrojů energie a v další kapitole se budeme zabývat možnými dalšími ekonomickými důsledky a navrhneme příslušná opatření. Tato kapitola se zaměřuje na očekávané náklady plynoucí z většího využívání nestálých obnovitelných zdrojů energie, i když náklady mohou růst i u ostatních zdrojů energie, v prognózách budoucího vývoje v oblasti fosilních paliv (co se týče využívání i nákladů) se do značné míry odráží diskuse o potenciálu plynu a ropy z břidlic a o podstatných rozdílech v cenách energií v jednotlivých členských státech EU a např. v USA. To vše může být významným faktorem při zvažování ekonomických přínosů a rizik rozsáhlejší instalace zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů.

3.5

Je třeba mít na paměti, že se musí jednat jen o předběžné posouzení, neboť není známa žádná nezávislá a směrodatná analýza, která by popisovala zcela komplexní model nákladů na energii, jenž by zohledňoval nejen všechny známé externality, ale také výrazný dopad nedávného vývoje v získávání a výrobě nekonvenčních fosilních paliv. Než budou přijata konečná rozhodnutí s dlouhodobými důsledky (viz odstavec 4.5), měla by Komise nechat vypracovat ekonomickou studii posuzující dopad energetického plánu do roku 2050 na hospodářství EU a jeho konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku. Při tom je třeba prozkoumat i sociálně-ekonomický přínos obnovitelných zdrojů energie.

3.6

V diskusi o různých zdrojích energie hrají klíčovou úlohu externí náklady (především u jaderné energie). I technologie výroby energie z obnovitelných zdrojů mohou být spojeny s riziky (např. prolomení hrází, jedovaté materiály) a externími náklady (např. rozsáhlé zábory půdy). Kvantitativní posouzení těchto faktorů a jejich vzájemné závislosti (např. z důvodu záložních elektráren používajících fosilní paliva) však není předmětem tohoto stanoviska a budou se jím zabývat budoucí diskuse.

3.7

Jestliže budou i nadále ve větší míře instalována zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů, převýší nepřímé systémové náklady přímé náklady zařízení k výrobě elektrické energie. Ačkoli přímé náklady těchto výrobních zařízení mezitím výrazně poklesly, bez subvencí ještě stále nejsou konkurenceschopné a pořád přispívají k růstu cen energie. Dodatečné nákladové faktory celkového systému zásobování energií, o nichž je řeč níže, však nabudou mnohem většího významu teprve při vyšším poměrném podílu obnovitelných zdrojů energie. Podrobnosti jsou objasněny níže.

3.8

Nestálost výroby energie: Větrná a solární energie je k dispozici jen tehdy, když vane vítr nebo svítí slunce. Zařízení k přeměně energie nestálých obnovitelných zdrojů v elektrickou energii tedy dosahují plného výkonu pouze po omezený počet hodin za rok – u fotovoltaických zařízení činí doba využití instalovaného výkonu zhruba 800 až 1 000 hodin (v Německu) a okolo 1 800 až 2 200 hodin u větrných elektráren na pevnině (na moři je to přibližně dvojnásobek). Např. v Německu dodala v roce 2011 fotovoltaická zařízení jen něco přes 10 % a větrné turbíny pouze necelých 20 % z celkového množství energie, které by bylo teoreticky možné ročně vyrobit při nepřetržitém provozu (převzato z publikace Energiedaten 2011 německého spolkového ministerstva hospodářství). Elektrárny na fosilní paliva a jaderné elektrárny mohou oproti tomu dosahovat mnohem vyššího ročního využití – 80 až 90 % (tzn. více než 7 000 hodin plného výkonu), díky čemuž může být tento potenciál využíván pro základní zatížení.

3.9

Dodatečná kapacita: Aby bylo možné nahradit průměrné množství energie, které se ročně vyrobí z „konvenčních“ zdrojů energie (fosilní paliva či jaderná energie), energií z nestálých obnovitelných zdrojů, bude tudíž nutné zvýšit výrobní kapacitu tak, aby vysoce přesáhla roční maximální zatížení. Je třeba nainstalovat velký počet výrobních zařízení s dodatečnou kapacitou, která musejí být udržována v provozuschopnosti, a mnoho dodatečných přenosových a rozvodných zařízení. Bude jich zapotřebí ještě více vzhledem ke ztrátám energie při jejím skladování a opětovném využívání.

3.10

Dva typické příklady: Důsledky této nezbytné potřeby mohou osvětlit dva typické příklady – na jedné straně je to situace, kdy v daném období dodává elektrickou energii většina výrobních zařízení ( přebytečná nabídka ), a na straně druhé situace, kdy je v provozu jen nedostačující menšina těchto zařízení ( nadměrná poptávka ).

3.11

Přebytečná nabídka: Pokaždé, když na základě potřebné dodatečné kapacity nabídka elektrického proudu vyrobeného z větrné či solární energie překročí kapacitu přenosové soustavy a stávající poptávku momentálně dostupných spotřebitelů, mohou nastat tři situace: buď se výroba částečně odstaví (což znamená, že část potenciální energie zůstane nevyužita), nebo dojde k přetížení přenosové soustavy, nebo – pokud jsou k tomu určená zařízení k dispozici – lze tuto přebytečnou elektrickou energii uložit a později, až nebude větrná nebo solární energie stačit, ji dodat spotřebitelům. Zmírnění se očekává od možností pro flexibilní spotřebu (odstavec 3.16).

3.11.1

Přetížení přenosové soustavy a bezpečnost dodávek energie: Energie vyrobená v německých větrných či solárních elektrárnách již nyní občas přetěžuje stávající přenosové soustavy sousedních zemí, zejména Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska (EurActiv, 21. ledna 2013), což vyvolává nevoli, ohrožuje fungování sítí a nese s sebou také dodatečné náklady na protiopatření a nutnost investovat do ochranných systémů (např. transformátorů s regulací fáze). Může dojít k výraznému překročení tolerance a vážnému ohrožení bezpečnosti dodávek energie.

3.11.2

Skladování energie: Výzvou, příležitostí a naprostou nutností je vytvoření a nainstalování dostatečné úhrnné skladovací kapacity, a to jednak aby přenosová soustava nebyla přetěžována nadbytečnými dodávkami energie plynoucími z obrovské nadměrné kapacity, která je logickým důsledkem rostoucího využívání nestálých obnovitelných zdrojů energie, a jednak aby mohla být tato energie ukládána k pozdějšímu využití.

3.11.3

Ztrátový činitel při skladování: V přečerpávacích vodních elektrárnách sice dochází k nejmenším ztrátám energie a tyto systémy se ve velkém měřítku používají již několik desítek let, možnosti jejich rozsáhlejšího a dostatečného využívání v Evropě jsou však v současnosti velice omezené. Důvodem jsou ekonomické a přírodní faktory a potřeba akceptace ze strany veřejnosti. Na jiných systémech skladování energie, které by se daly využívat ve velkém měřítku, se teprve pracuje. Podle předběžných výpočtů bude elektrická energie dodaná z inovačních skladovacích zařízení stát přinejmenším dvakrát tolik co neuložená elektrická energie (Niels Ehlers, Strommarktdesign angesichts des Ausbaus fluktuierender Stromerzeugung – Podoba trhu s elektrickou energií v souvislosti s rozvojem výroby elektrické energie z nestálých zdrojů, 2011), což představuje ztrátový činitel minimálně 2. Především zde je velice zapotřebí dalšího výzkumu a vývoje.

3.11.4

Prioritou musí být vytvoření celkového systému zásobování energií: Aby mohla být nainstalována další zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů, budou tedy muset být v prvé řadě nainstalovány a zprovozněny chybějící prvky celkového systému, především odpovídající přenosová infrastruktura, skladovací systémy a systémy pro flexibilní spotřebu.

3.11.5

Předběžná opatření: Musí být provedena, jestliže má být nadále důvod k přednostnímu dodávání energie do sítí, tak aby nedocházelo k překročení tolerance přenosové soustavy a aby mohla elektrické energie vyrobená z obnovitelných zdrojů pokrývat poptávku, aniž by byla ohrožena bezpečnost dodávek energie. V opačném případě bude nutné přehodnotit pravidla prioritních dodávek do sítí.

3.12

Nadměrná poptávka: Vzhledem k nestálosti výroby energie z obnovitelných zdrojů je jejich podíl na zajištěném výkonu, tzn. na spolehlivém pokrytí maximálního ročního zatížení, nepatrný. Podle odhadů německé energetické agentury dena (Integration EE, dena, 2012) činí tento podíl u větrné energie 5 až 10 % a u solární energie dokonce jen 1 % (pro srovnání: u elektrárny na hnědé uhlí je to 92 %). Tento poměr může být nižší nebo vyšší v závislosti na zeměpisné poloze a klimatických podmínkách v jednotlivých zemích.

3.13

Záložní elektrárny: Z tohoto důvodu budou i nadále potřebné konvenční elektrárny (záložní elektrárny), aby bylo možné kompenzovat nedostačující výrobu energie z obnovitelných zdrojů a zajistit spolehlivý a regulovatelný výkon. Dokud nebude k dispozici dostatečný počet inovačních zařízení ke skladování elektrické energie, budou tyto konvenční elektrárny nezbytné. Některé konvenční technologie již nejsou ekonomicky rentabilní, i když jsou nezbytné k zajištění stabilního fungování soustavy. Jestliže tyto záložní elektrárny používají fosilní paliva (a nikoli např. vodík, jenž je získáván elektrolýzou za použití elektřiny z obnovitelných zdrojů energie), budou navíc ztěžovat dosažení cíle energetického plánu do roku 2050.

3.13.1

Udržování rezervní kapacity: Ve srovnání s běžnými elektrárnami pokrývajícími základní zatížení jsou záložní elektrárny v průběhu roku méně vytíženy, a mají tudíž případně nižší účinnost a vyšší variabilní náklady. Proto mají vyšší náklady životního cyklu než běžné elektrárny. Probíhají diskuse o tom, jakých ekonomických pobídek je zapotřebí pro vytvoření nezbytné rezervní kapacity (Veit Böckers a kol., Braucht Deutschland Kapazitätsmechanismen für Kraftwerke? Eine Analyse des deutschen Marktes für Stromerzeugung – Potřebuje Německo kapacitní mechanismy pro elektrárny? Analýza německého trhu výroby elektrické energie, Vierteljahrshefte zur Wirtschaftsforschung, 2012).

3.14

Vyrovnání regionálních rozdílů: Vedle záložních elektráren a technologií skladování energie existuje také možnost vyrovnávat v určitou dobu regionální rozdíly mezi přebytečnou nabídkou a nadměrnou poptávkou, např. tehdy, kdy v severozápadní Evropě vane vítr, zatímco na jihovýchodě nikoli. Využívání této možnosti ovšem vyžaduje, aby regiony, které mají v určitém okamžiku velkou větrnost, měly také dostatečnou dodatečnou kapacitu pro pokrytí poptávky v regionech, v nichž právě vítr nevane, a aby tyto regiony byly propojeny odpovídajícím přenosovým vedením.

3.15

Rozšíření přenosové soustavy: Převážná většina zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dodává energii do sítí nízkého a středně vysokého napětí, proto budou muset být tyto sítě rozšířeny a posíleny. Kromě toho je třeba přizpůsobit transformátory a řídicí systémy (inteligentní sítě) nové úloze rozvodných sítí. Dále je nutné neprodleně investovat do přenosových vedení vysokého napětí, protože nedostatečné propojení sítí (např. mezi severním a jižním Německem) způsobuje neplánované toky energie, které ohrožují spolehlivost provozu přenosové soustavy. Důvodem je jednak to, že zařízení využívající větrnou energii se zpravidla nenacházejí v blízkosti míst s vysokou koncentrací spotřebitelů či skladovacích zařízení, jednak to, že dodatečná kapacita by umožnila lepší synchronizaci v Evropě, jíž lze do určité míry nahradit zařízení ke skladování energie a rezervní kapacitu.

3.15.1

Jestliže má být ekonomicky udržitelným způsobem využíván potenciál obnovitelných zdrojů energie v Evropě a současně se má zajistit bezpečnost dodávek energie, bude nutné značně rozšířit stávající elektrické sítě na místní, národní a nadnárodní / evropské úrovni, aby bylo možné optimálně využívat nestálých dodávek energie z obnovitelných zdrojů.

3.16

Řízení poptávky po energii a elektromobilita: Účinky nestálých dodávek lze zmírnit také přesouváním poptávky z období nejvyššího odběru mimo špičku (tzv. funkční skladování energie), jakož i pomocí elektromobility. Některé způsoby využití elektrické energie by k tomu byly vhodné, např. klimatizace, chladicí systémy a systémy vytápění, elektrolyzéry a elektrické tavicí pece. Další možností by zde mohla být elektromobilita díky vozidlům poháněným bateriemi. Je třeba určit, jaké finanční pobídky v kombinaci s inteligentními měřidly by mohly odběratele přimět k tomu, aby uvolnili příslušnou kapacitu.

3.17

Náklady celkového systému: Hospodářství jako celek, tzn. v podstatě spotřebitelé (a daňoví poplatníci), bude muset nevyhnutelně nést celkové náklady plynoucí z využívání nestálých obnovitelných zdrojů energie. Ty zahrnují náklady životního cyklu minimálně dvou systémů zásobování energií – na jedné straně jsou to elektrárny vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů, které budou muset mít značnou dodatečnou kapacitu, již bude třeba využít, a na straně druhé elektrárny spolu s konvenční rezervní kapacitou, zařízeními ke skladování elektrické energie, novou přenosovou kapacitou a řízením poptávky u koncových odběratelů. Tyto náklady musejí být samozřejmě porovnány s náklady spojenými s pokračujícím využíváním fosilních paliv (viz odstavec 3.3) a případnými subvencemi na výrobu elektrické energie z neobnovitelných zdrojů.

3.18

Pakliže pro to nejsou jiné důvody, je pozoruhodné, že v zemích, kde byly zavedeny proaktivní režimy podpory nestálých obnovitelných zdrojů energie (např. Německo a Dánsko), jsou ceny elektrické energie na domácím trhu již nyní zhruba o 40 až 60 % vyšší než průměrné ceny v EU (Eurostat 2012). Rostoucí využívání technologií výroby energie z nestálých obnovitelných zdrojů v souladu s cíli energetického plánu do roku 2015 tak přinese zvýšení nákladů na elektrickou energii, které by – pokud by bylo přesunuto na spotřebitele – podle prvního hrubého odhadu mohlo způsobit výrazný nárůst cen elektrické energie. Viz tedy doporučení uvedené v odstavci 3.5.

3.19

První odpověď na otázku irského předsednictví Rady EU tedy zní takto: Stále vyšší výroba elektrické energie z nestálých obnovitelných zdrojů v souladu s cíli energetického plánu do roku 2050 povede k výraznému nárůstu nákladů pro odběratele elektrické energie. Veřejná diskuse se zatím většinou dostatečně nezabývala náklady na celkový systém. Namísto toho se soustřeďovala pouze na náklady (nestálých) dodávek energie do sítě, které tvoří odhadem polovinu celkových nákladů.

4.1

Celkový systém obnovitelných zdrojů energie: Aby se předešlo zamezitelnému mrhání finančními zdroji a dalšímu zdražení energie, musejí být v prvé řadě navrženy, vyvinuty a v dostatečném rozsahu nainstalovány potřebné prvky celkového systému, tj. skladovací zařízení, sítě a záložní elektrárny, než bude možné začít instalovat další zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů. Příklad Německa a reakce sousedních zemí ukazuje, co nastane, když tato zásada není již na samém počátku zohledněna.

4.1.1

Podmínky pro dodavatele energie: To znamená, že musí být vytvořen tento celkový systém výroby energie z obnovitelných zdrojů, který bude pokrývat celou EU, aby se nemusela přepracovávat pravidla pro dodávky energie do sítí (viz odstavec 3.10.5). Např. by se po dodavatelích elektrické energie z nestálých obnovitelných zdrojů mohlo požadovat, aby dopředu plánovali výrobu na následující den. Tento úkol by se dal usnadnit možnou součinností se systémy dálkového vytápění nebo chlazení, jakož i s dopravními systémy.

4.2

V diskusi o dalších opatřeních by se mělo rozlišovat mezi jednotlivými kategoriemi, časovými úseky a oblastmi činnosti (i když spolu souvisejí), např.:

4.3

Seznam priorit: Při zvažování možností postupu je třeba věnovat větší pozornost celosvětovému vývoji a skutečnostem, sestavit jasný seznam priorit s nejdůležitějšími cíli a potlačit stále častější a nekoordinované regulační zásahy ze strany vlád jednotlivých členských států (viz odstavec 4.7). Místo toho je třeba nastolit důvěru, která soukromý sektor podnítí k investicím. Následující odstavce jsou věnovány některým aspektům tohoto problému.

4.4

Globální přístup: Obecným cílem evropské politiky v oblasti energetiky a klimatu by mělo být přijetí náležitých opatření a vyslání vhodných signálů, které – navzdory dosavadním neúspěchům (Kodaň, Cancún, Durban, Dohá) – dávají největší naději na minimalizaci celosvětového nárůstu koncentrace CO2 , posílení konkurenceschopnosti evropského hospodářství na světových trzích a udržení nákladů na energii na vnitroevropském trhu na co nejnižší úrovni. Problematika klimatu se týká celého světa a je zavádějící pohlížet na ni výhradně z eurocentrického pohledu. Stavění se do průkopnické role by mohlo přinést nejen investice a nová pracovní místa, ale mohlo by také oslabit naši pozici v mezinárodních jednáních a naše vnímání reality.

4.5

Transparentnost, občanská společnost a zájmy spotřebitelů: Aby se mohla občanská společnost do těchto procesů konstruktivně zapojit (TEN/503) a aby byla zavedena taková energetická politika, která se více orientuje na zájmy spotřebitelů, musejí být řadoví občané a rozhodující činitelé lépe a otevřeněji informováni o kvantitativních faktech a souvislostech. Dosažení tohoto stavu často ztěžují jednostranná tvrzení a informace ze strany různých zvýhodněných zájmových skupin, přičemž jsou zastírány stinné stránky jejich postoje. EHSV vítá příslušné závěry Rady (závěry Rady o energii z obnovitelných zdrojů z 3. prosince 2012), současně však doporučuje zvolit ještě ambicióznější a otevřenější informační politiku.

4.6

Evropský energetický dialog: Důležitým krokem v dalším postupu by bylo zavedení veřejného dialogu o energetických otázkách v celé Evropě, který EHSV popsal v nedávno přijatém stanovisku (TEN/503) a jenž měl u Komise kladný ohlas. Je nezbytné, aby byla veřejnost zapojena a aby pochopila a akceptovala různé změny, jimiž bude náš energetický systém muset projít v nadcházejících desetiletích. EHSV má vzhledem ke své členské a voličské základně, která odráží evropskou společnost, v tomto ohledu dobrou pozici k tomu, aby oslovil občany a zúčastněné strany v členských státech a připravil obsáhlý program zahrnující participativní demokracii a praktickou činnost.

4.7

Evropské energetické společenství: EHSV potvrzuje svou podporu evropskému energetickému společenství (CESE 154/2012). Pouze toto společenství umožní účinně hájit evropské postoje a zájmy ve vztahu k mezinárodním partnerům a současně optimálně využívat příslušných regionálních a klimatických podmínek. Kromě toho je to jediný způsob, jak koordinovat a zdokonalit vnitrostátní pravidla a nástroje podpory, které si často vzájemně odporují, a co nejlépe řídit a realizovat rozvoj přenosové soustavy v Evropě.

4.8

Vnitřní trh s energií: Vytvoření evropského energetického společenství by s sebou přineslo volný vnitřní trh s energií (CESE 2527/2012), který zahrnuje také obnovitelné zdroje energie. To by mohlo zajistit, aby byla s ohledem na radikální transformaci systému zásobování energií, která byla popsána v energetickém plánu do roku 2050, výroba elektrické energie z nákladového hlediska co nejvíce orientována na potřeby spotřebitelů a aby se ve správný okamžik a na správném místě (např. v regionech s příznivými klimatickými podmínkami) investovalo do co nejhospodárnějších technologií výroby elektrické energie. Obnovitelné zdroje energie tedy musejí být začleněny do evropského vnitřního trhu s energií, fungujícího podle zásad tržního hospodářství.

4.8.1

Konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů energie: Aby se obnovitelné zdroje energie staly na trhu s energií konkurenceschopnými, musejí být v cenách dostatečně zohledněny emise CO2 z fosilních paliv pomocí vhodného a koherentního cenového či tržního nástroje. Ke konkurenceschopnosti obnovitelných zdrojů energie by se tak mělo dospět ve střednědobém horizontu. K tomu by jako investiční pobídky měly postačit neregulované ceny elektrické energie a přiměřené ceny (např. zdanění) uhlíku. Spolu s odpovídajícími poplatky za využívání soustavy je to podmínkou a zárukou toho, že se do záložních elektráren, skladovacích zařízení a řízení poptávky po energii bude investovat ve správný okamžik, na správném místě a ve správném rozsahu. Subvence by pak byly zapotřebí pouze na výzkum, vývoj a demonstrace nových technologií.

4.9

Uvážlivý přístup k rozdělení nákladů: Přestože o sobě očekávaný nárůst nákladů na elektrickou energii teprve dává vědět, jsou již nyní probírána či dokonce zaváděna opatření pro mimořádné případy. Na jednu stranu je třeba ochránit sociální skupiny s nízkými příjmy před energetickou chudobou, k čemuž EHSV již vyzval (1). Na druhou stranu se rostoucí náklady na energii nesmějí dotknout většiny energeticky náročných průmyslových odvětví, aby nebyla ohrožena jejich konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku. V opačném případě by tato odvětví přemístila své výrobní závody z Evropy do zemí, kde je energie levnější. Klimatu by to však nijak nepomohlo (únik uhlíku) (TEN/492).

4.9.1

Jedním z důsledků této situace je ovšem to, že malé a střední podniky a lidé se středními příjmy budou muset navíc nést náklady, od nichž byla určitá odvětví osvobozena.

4.10

Zamezení deindustrializaci: Je třeba zamezit další deindustrializaci EU. Deindustrializace sice momentálně vytváří iluzi, že evropské snahy o snížení emisí CO2 přinášejí výsledky. Ve skutečnosti však jde o skrytou formu úniku uhlíku – jestliže se výroba produktů, které se doposud vyráběly v Evropě, přesune jinam, zůstává s ní spojená uhlíková stopa zachována, resp. by se mohla dokonce ještě zvětšit.

4.11

Rozsáhlejší výzkum a vývoj namísto ukvapeného a předčasného uvádění na trh ve velkém měřítku: Nesmí se smazávat hranice mezi výzkumem, vývojem a demonstracemi na jedné straně a rozsáhlým uváděním na trh a podporou trhu na straně druhé, jelikož by to mimo jiné dokonce mohlo na trhu vytvořit takovou situaci, která by bránila inovacím. Nadměrné subvencování fotovoltaických zařízení (např. v Německu, Frondel a kol. Economic impacts from the promotion of renewable technologies, Energy Policy, 2010) nepomohlo vytvořit v EU konkurenceschopný systém (Hardo Bruhns a Martin Keilhacker, Energiewende: Wohin führt der Weg? – Energetická transformace: Kam směřujeme?, Aus Politik und Zeitgeschichte, 2011). Ceny solárních panelů nepoklesly díky Evropě, nýbrž díky Číně! Proto se musíme zaměřit na vývoj veškerých potenciálně uskutečnitelných možností zásobování nízkouhlíkovou energií, zejména na zdroje schopné pokrýt základní zatížení, jako je např. geotermální energie a jaderná syntéza. Energetickou problematiku se do roku 2050 nepodaří definitivně vyřešit ani v Evropě, ani v ostatních částech světa!

4.12

Poskytnutí investičních pobídek: Vzhledem k současné krizi a potřebě vytvořit celkový systém zásobování energií je naléhavě nutné investovat do nových technologií a infrastruktur. Tyto investice podněcují optimistickou atmosféru, a přispívají tak k vytváření pracovních míst a budování důvěry. Platí to také pro většinu investic do nízkouhlíkových technologií, jako jsou obnovitelné zdroje energie. Jsou zde ovšem určitá omezení a podmínky, z nichž některé již byly zmíněny výše. Především by se politika měla vyhnout předepisování určitých technologií, protože by to mohlo vést k dalšímu špatnému přidělování omezených prostředků (viz výše).

4.13

Obecné doporučení: Obecně se tedy doporučuje přezkoumat veškerá pravidla a rámcové podmínky, aby vzniklo takové prostředí, které bude podporovat výzkum, investice, inovace a vnitřní trh a nebude ohrožovat bezpečnost dodávek energie. Subvence se musí zaměřit na výzkum, vývoj a demonstrace technologií a systémů, zatímco konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů energie na trhu by se měla podporovat výhradně pomocí kritéria nákladů na snižování emisí CO2 (stanovení cen uhlíku) (CESE 271/2008). Zároveň je třeba odstranit veškeré subvence na využívání fosilních paliv.

4.14

Rovné podmínky v celosvětové hospodářské soutěži: Má-li tento přístup dostatečnou měrou přispět k řešení globálních problémů v oblasti klimatu, aniž by to evropským podnikům přineslo další konkurenční nevýhody na mezinárodní úrovni, musejí i země v ostatních částech světa neprodleně přistoupit k podobným krokům nebo se dohodnout na realistických společných cílích, aby tak byly po celém světě nastoleny rovné a srovnatelné podmínky hospodářské soutěže. EHSV podporuje neutuchající snahy EU v tomto směru, a to přes dosavadní nezdary.

4.15

Izolovaný postup Evropy: Pokud se to ovšem nepodaří, zůstává otevřená otázka, jak dlouho si zde EU ještě může dovolit postupovat izolovaně a pracovat na plnění radikálních cílů, aniž by tím vážně utrpěla její vlastní ekonomická síla a aniž by se tak připravila o prostředky potřebné k tomu, aby se nachystala na změnu klimatu (která by pak nejspíš byla nevyhnutelná) se všemi jejími hospodářskými a politickými důsledky.