5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/1

1.

vyslovuje plnou podporu společnému postoji EU a vyzývá všechny strany účastnící se 19. konference smluvních stran UNFCCC, aby přijaly opatření nezbytná k dosažení mezinárodní právně závazné dohody o změně klimatu, jejímž cílem bude snížení globálního oteplování pod 2 stupně Celsia a která má být uzavřena do roku 2015 a provedena do roku 2020;

2.

vyzývá vyjednavače, aby si znovu uvědomili naléhavost této otázky a navrhli v nové dohodě ambicióznější cíle;

3.

zdůrazňuje, že vlády členských států a EU budou schopny naplnit své cíle pouze za aktivního zapojení místních a regionálních orgánů, které jsou nejvíce postiženy dopadem změny klimatu a jsou z velké míry odpovědné za provádění politik. Proto také vyzdvihuje potřebu územně rozlišených údajů o dopadu změny klimatu a o strategiích pro přizpůsobení;

4.

vyzývá k začlenění opatření v oblasti změny klimatu do všech odvětví a rozpočtů na všech úrovních správy a upozorňuje na to, že řada odvětví, jež vyžadují reformu, včetně energetiky, zemědělství, výstavby, územního plánování, odpadů a dopravy, spadají do oblasti působnosti místních a regionálních orgánů;

5.

žádá proto mezinárodní orgány a delegaci EU, aby výrazně zapojili místní a regionální orgány do mezinárodních jednání o změně klimatu a souvisejících prováděcích procesů a aby uznaly úlohu zprostředkovatele, již při těchto jednáních mohou hrát;

6.

vítá návrh generálního tajemníka OSN na uspořádání summitu světových lídrů o změně klimatu v září 2014. Domnívá se, že pro úspěšnost summitu je nezbytné, aby do něj byly zapojeny místní a regionální orgány;

7.

upozorňuje na skutečnost, že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nyní překračuje kritickou hodnotu 400 ppm. Je rovněž velmi znepokojen tzv. „gigatunovým rozdílem“ mezi tím, jaká opatření dojednali vyjednavači a jaká opatření musí být ještě uskutečněna, pokud se má globální oteplování udržet pod 2 stupni Celsia;

8.

uznává, že v souvislosti s klimatickými modely a s plněním cílů snižování emisí panují nejasnosti, a proto se zasazuje o to, aby byl v rámci politiky přizpůsobování uplatněn preventivní přístup, jenž předjímá dopad teplotního zvýšení přesahujícího 2 stupně;

9.

plně podporuje názor, že by dohoda OSN o změně klimatu, jejíž přijetí je očekáváno v roce 2015, měla pokrývat nejen otázku zmírňování změny klimatu, ale také přizpůsobování se změně klimatu, a podtrhuje, že je důležité, aby byla těmto dvěma otázkám přiznána stejná úroveň priority;

10.

naléhavě vyzývá vyjednavače, aby respektovali závazek ve výši 100 miliard USD vůči Zelenému klimatickému fondu a aby uvedli do praxe pojem „ztráty a škody“, jak bylo dojednáno na konferenci stran v Dauhá v roce 2012;

11.

vítá a podporuje další pokrok v oblasti lesnictví, zejména co se týče aspektů metodiky Programu spolupráce OSN pro snižování emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD+). Konstatuje též, že možnosti financování v této oblasti by měly být odpovídajícím způsobem zvýšeny;

12.

zdůrazňuje zásadní roli odvětví využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) pro zmírňování dopadu změny klimatu, avšak upozorňuje na to, že je nutné mít na zřeteli udržitelný rozvoj venkova a zajišťování potravin, zejména v rozvojových zemích;

13.

opakuje, že pěstování odolnosti vůči změně klimatu, především v těch nejohroženějších regionech světa a mezi nejohroženějšími členy společnosti, má kritický význam, pokud má být dohoda spravedlivá;

14.

žádá, aby bylo v budoucnosti snižování emisí a všechna další opatření zaměřená na zmírňování změny klimatu rozložena spravedlivě na celé mezinárodní společenství, přičemž musí být řádně zohledněny možnosti a výchozí pozice jednotlivých zemí a regionů;

15.

v této souvislosti vyzývá také ke komplexní strukturální reformě systému EU pro obchodování s emisemi;

16.

upozorňuje, že je naléhavě zapotřebí stimulovat synergie mezi opatřeními zaměřenými na přizpůsobování a opatřeními zaměřenými na zmírňování, a to prostřednictvím sdílení zkušeností a osvědčených postupů, podpory výzkumu a inovací a koordinace politik;

17.

podtrhuje, že EU prokázala, že oddělit emise CO2 od růstu HDP je možné. Znovu opakuje, že EU musí jít i nadále příkladem a plnit ambiciózní a závazné cíle, jako ty, jež si stanovila v oblastech emisí CO2, obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti;

18.

vyzdvihuje úsilí měst a regionů v celé Evropě, které přijaly místní či regionální strategie či iniciativy v oblasti změny klimatu a energetiky umožňující zvýšit ambice na vnitrostátní úrovni – jako je program Evropské zelené město nebo Pakt starostů a primátorů, jehož signatáři se zavazují ke snížení emisí CO2 o více než 20 % do roku 2020;

19.

žádá, aby úsilí vynaložené městy a regiony bylo uznáno a zahrnuto mezi účetní mechanismy monitorování, vykazování a ověřování;

20.

vyzývá k tomu, aby byly na celosvětové úrovni více sdíleny informace, a potvrzuje svůj závazek dle memoranda o porozumění, které podepsal s Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a jehož cílem je podporovat synergie mezi různými úrovněmi správy a zlepšovat provádění multilaterálních dohod v oblasti životního prostředí. V této souvislosti potvrzuje také závazek dle memoranda o porozumění podepsaného s Konferencí starostů USA a dle budoucí dohody se starosty z Číny;

21.

vyzývá k tomu, aby budoucí strategie EU využily potenciál multilaterální decentralizované spolupráce se třetími zeměmi, a upozorňuje na specifické nástroje, které vypracoval za účelem usnadnění této spolupráce;

22.

přeje si, aby kritéria týkající se klimatu byla plně zohledněna v jednotlivých finančních nástrojích EU, zejména v evropské rozvojové politice;

23.

upozorňuje na skutečnost, že vlády nižší než celostátní úrovně a místní orgány získaly v rámci dohody z Cancúnu vyšší uznání, a opětovně vyzývá k uplatnění přístupu založeného na víceúrovňové správě v rámci celosvětové environmentální politiky. Vyzývá proto strany konference smluvních stran UNFCCC, aby se jednoznačně zavázaly, že zapojí vlády nižší než celostátní úrovně a místní orgány do provádění rozhodnutí této konference a budou jim poskytovat podporu, po vzoru rozhodnutí X/22 Úmluvy o biologické bezpečnosti;

24.

pověřuje předsedu Výboru regionů, aby toto usnesení předložil předsedovi Evropského parlamentu, předsedovi Evropské rady, předsedovi Evropské komise, litevskému předsednictví EU a sekretariátu UNFCC.