24.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 71/57

Zpravodaj:

Antonello PEZZINI

1.1.

Výbor je přesvědčen, že pro Evropu je zásadně důležitá udržitelná reindustrializace s konkurenčním růstem, která vytváří nová, lepší pracovní místa, a že systém EU pro obchodování s emisemi CO2 by měl v tomto kontextu představovat klíčový nástroj evropské politiky v boji proti změně klimatu a v procesu dekarbonizace světové ekonomiky.

1.2.

Výbor se domnívá, že systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) jako nástroj snižování emisí z výroby energie v EU by měl vyslat signál pro cenu uhlíku, ale měl by i pozitivně ovlivňovat udržitelné investice do nových nízkouhlíkových technologií.

1.3.

Podle EHSV je třeba učinit trh s uhlíkem stabilnější, flexibilnější a otevřenější pro všechny velké účastníky na celosvětové úrovni v podrobném a koordinovaném rámci tak, aby bylo dosaženo cíle v podobě konkurenceschopného a udržitelného průmyslového výrobního systému.

1.4.

Výbor je toho názoru, že Komise by se měla přísně řídit mandátem stanoveným v rámci energetické politiky a politiky v oblasti klimatu do roku 2030, na němž se Evropská rada dohodla na zasedání ve dnech 23. a 24. října 2014, zejména pokud jde o jasné pokyny týkající se ustanovení o úniku uhlíku, která je třeba vytvořit v rámci reformy systému EU ETS.

1.5.

Podle Výboru je třeba zajistit odpovídající mechanismy přechodu tak, aby byla chráněna konkurenceschopnost evropských průmyslových odvětví a nedocházelo k riziku úniků investic a vystavení evropských průmyslových odvětví nekalé konkurenci zemí, které nemají srovnatelné nástroje právní úpravy v oblasti klimatu.

1.6.

EHSV doporučuje, aby byl zajištěn odpovídající rámec předpisů, zejména v oblasti přidělování bezplatných povolenek, přípustnosti úniku uhlíku, revize parametrů referenčního srovnávání, náhrady nákladů vyvolaných cenami elektrické energie, který by se stoprocentní jistotou zaručoval přidělování bezplatných povolenek a plnou náhradu nepřímých nákladů ve všech členských státech pro 10 % nejvýkonnějších zařízení v odvětvích vystavených vysokému riziku úniku uhlíku.

1.7.

EHSV doporučuje mezi nejdůležitějšími body reformy tyto:

1.8.

Výbor dále doporučuje co největší soulad, plnou synergii, co nejmenší překrývání předpisů a odstranění přílišné byrokratické zátěže u nových právních předpisů revidujících systém EU pro obchodování s emisemi a souběžných a doplňujících právních předpisů, které se vzájemně ovlivňují.

1.9.

EHSV se domnívá, že by se měl zajistit rámec pro obchodování s mezinárodními kredity, které by měly mít úlohu v dosažení širších cílů v oblasti snižování emisí v Evropě za podpory mezinárodních vícestranných a dvoustranných dohod.

1.10.

Výbor považuje za důležité vypracovat samostatné stanovisko z vlastní iniciativy k tomuto tématu po skončení konference v Paříži, která proběhne na konci roku 2015.

2.1.

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS, Emission Trading System) nabyl účinnosti dne 1. ledna 2005 a představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů politiky EU v oblasti klimatu, a to díky tomu, že nabízí možnost snižovat emise skleníkových plynů.

2.2.

Od té doby, co byl systém EU ETS vytvořen, je jeho účelem stanovení referenčního bodu pro uhlík, který má umožnit snižovat emise ve všech odvětvích evropského hospodářství, která jsou zodpovědná přibližně za polovinu emisí skleníkových plynů.

2.3.

EHSV vždy považoval systém EU ETS za klíčový nástroj politiky v oblasti klimatu a energetické politiky EU pro snížení průmyslových emisí EU a požadoval jeho skutečnou reformu zaměřenou na uskutečnění cílů EU v oblasti klimatu do roku 2030 při zachování konkurenceschopnosti průmyslu EU a zabránění přemístění investic.

2.4.

Evropská rada na svém zasedání dne 21. března 2014 doporučila opatření na poskytování plné náhrady přímých a nepřímých nákladů vyplývajících z politik EU v oblasti klimatu pro odvětví vystavená celosvětové konkurenci až do doby, než mezinárodní dohoda o klimatu nastolí rovné podmínky na celosvětové úrovni.

2.4.1.

Výbor nicméně souhlasí s připomínkami Evropského účetního dvora, podle něhož má provádění EU ETS značné nedostatky, a předkládá řadu doporučení ke zlepšení integrity a provádění tohoto systému, v nichž potvrzuje koncepci účinnosti průmyslu, jež zaručí vysokou konkurenceschopnost ekonomiky EU.

2.5.

Evropská rada se na svém zasedání ve dnech 23. a 24. října 2014 dohodla na rámci pro politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. Přijala rovněž závěry a zejména potvrdila tyto čtyři důležité cíle:

2.5.1.

Cíl EU v oblasti snížení vnitřních emisí skleníkových plynů nejméně o 40 %, který byl oficiálně schválen na zasedání Rady ve složení pro životní prostředí dne 6. března 2015, představuje základ příspěvku EU k jednání o nové celosvětové dohodě o změně klimatu.

2.5.2.

Všechny tyto rámcové prvky bude Rada pravidelně přezkoumávat a nadále vydávat strategické pokyny týkající se jak odvětví, na něž se systém EU ETS vztahuje, tak odvětví, na něž se nevztahuje, a propojení a energetické účinnosti.

2.5.3.

Nástroje a opatření musí být zaměřeny na globální a technologicky neutrální přístup podporující snižování emisí a energetickou účinnost.

2.6.

Dne 13. května 2015 bylo dosaženo dohody mezi Radou a EP o reformě systému EU ETS na základě rozhodnutí o rezervě tržní stability:

2.7.

V rámci strategie vytvoření energetické unie a s ohledem na konferenci o klimatu v Paříži navrhla Komise balíček opatření zaměřených mj. na revizi systému EU pro obchodování s emisemi podle pokynů Rady při zachování priorit reindustrializace evropského hospodářství a mezinárodní konkurenceschopnosti průmyslových odvětví, která jsou nejvíce vystavena riziku přemístění výroby.

2.8.

Opatření v rámci revize systému EU pro obchodování s emisemi zahrnují nejen energetickou politiku, ale i mnoho jiných politik EU.

2.9.

EHSV zveřejnil studii dopadu opatření financovaných prostřednictvím nástrojů EU k ochraně životního prostředí (2), v níž se zdůrazňuje význam účinného využívání výnosů vzniklých prostřednictvím tržních nástrojů pro zlepšení životního prostředí odpovídajícího podpoře zelené ekonomiky a výnosů ze systému EU pro obchodování s emisními povolenkami, jež představují obzvláště významnou možnost financování tohoto zlepšení a přechodu průmyslu a zaměstnanosti k bezuhlíkové ekonomice.

3.1.

Iniciativa Komise s cílem změnit směrnici 2003/87/ES o EU ETS usiluje prostřednictvím rozčleněné řady návrhů o zvýšení roční úrovně snížení povolených emisí tak, aby se množství povolenek každoročně vydávaných v celém Evropském hospodářském prostoru (EHP) od roku 2021 lineárně snižovalo o více než 2,2 % a v roce 2030 bylo o 43 % nižší, než bylo v roce 2005.

3.2.

V návrhu jsou předloženy různé mechanismy financování určené k podpoře hospodářských subjektů, které musejí bojovat proti úniku uhlíku a řešit velké výzvy, jež představují inovace a investice potřebné k modernizaci jejich zařízení a energetické účinnosti s cílem přispět ke snižováním emisí.

4.1.

Systémy obchodování s emisemi jsou na vzestupu v celém světě, a to i mimo EU. Jedná se o systémy na celostátní nebo nižší úrovni, fungující již v řadě zemí.

4.2.

V USA prezident Obama vyhlásil pravidla plánu Clean Power (CPP), která stanoví pro každý stát jedinečné normy na snížení emisí uhlíku z elektráren do roku 2030, a to zejména emisí pocházejících z využívání uhlí a zemního plynu.

4.2.1.

V Kalifornii existuje program „cap-and-trade“, který byl zahájen v roce 2012. Ve státech Connecticut, Delaware, Maine, Maryland, Massachusetts, New Hampshire, New York, Rhode Island a Vermont je v platnosti Regional Greenhouse Gas Initiative (RGGI).

4.3.

V Austrálii je provozován systém obchodování s emisemi, který se na základě dohody s Evropskou komisí z roku 2012 napojí do roku 2018 na evropský systém.

4.4.

V Kanadě byl v roce 2012 zaveden Québec’s Cap-and-Trade System for Greenhouse Gas Emissions a od roku 2013 se vztahuje na 85 % emisí v Québecu.

4.5.

Na Novém Zélandu byl v roce 2008 zaveden systém obchodování s emisemi NZ ETS, který se vztahuje na lesy a zemědělství, fosilní kapalná paliva, elektrárny a průmyslové postupy.

4.6.

EU a Čína dosáhly na dvoustranném summitu na konci června 2015 dohody o spolupráci v boji se změnou klimatu.

4.7.

V Jižní Koreji funguje od ledna 2015 program KETS, první operační program v Asii na národní úrovni a druhý na celosvětové úrovni po EU ETS.

4.8.

V Japonsku je prvním systémem povinného obchodování Tokyo Cap-and-Trade Program (TMG ETS), který byl zahájen v roce 2010.

4.9.

Ve Švýcarsku byl v roce 2008 zahájen systém ETS-CH pětiletým dobrovolným obdobím jako alternativní možností k dani z CO2 z fosilních paliv. Od roku 2013 se tento systém stal povinným pro velká, energeticky náročná průmyslová odvětví.

5.1.

Výbor se domnívá, že systém EU ETS představuje účinný klíčový nástroj snížení emisí EU souvisejících s výrobou energie, pokud se řídí logikou trhu, která by měla vyslat signál pro cenu uhlíku v souladu s ambicemi, ale i pozitivně ovlivnit investice do nízkouhlíkových technologií a do rozvoje výroby energie z obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické účinnosti.

5.1.1.

EHSV je znepokojen možnou akcelerací procesu úniku investic jako specifické formy úniku uhlíku v ohrožených odvětvích. Tento proces by mohl dále snížit konkurenceschopnost těchto odvětví a jejich schopnost přijímat opatření potřebná pro nízkouhlíkovou ekonomiku účinně využívající zdroje, jak bylo popsáno v nedávných stanoviscích (3).

5.2.

EHSV je přesvědčen o tom, že je nezbytné, aby trh s uhlíkem byl stabilnější, flexibilnější a otevřenější pro všechny velké účastníky na celosvětové úrovni.

5.3.

Rámec politik v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030, na němž se Evropská rada dohodla ve dnech 23. a 24. října 2014, stanoví ambiciózní cíle jednostranného snižování emisí, ale přinesl i přesné pokyny týkající se ustanovení o úniku uhlíku, která bude třeba rozvíjet v rámci reformy systému EU ETS.

5.3.1.

EHSV se dále domnívá, že reforma EU ETS by měla představovat rámec koordinované politiky, zejména společně s reformou odvětví nespadajících do EU ETS (rozhodnutí o „sdílení úsilí“) a politikami v oblasti energie z obnovitelných zdrojů (směrnice o obnovitelných zdrojích energie) a energetické účinnosti (směrnice o energetické účinnosti a směrnice energetické náročnosti budov).

5.4.

EHSV se domnívá, že k důležitým bodům reformy by mělo patřit:

5.4.1.

Podnikům ohroženým přemístěním by měl být bezplatně přidělen určitý objem emisních povolenek.

5.5.

Podle Výboru je třeba zajistit vhodné mechanismy přechodu k vyrovnanému snižování množství bezplatných povolenek na emise CO2 s cílem ochránit konkurenceschopnost evropských průmyslových odvětví a sektorů zaměstnanosti a vyhnout se riziku úniku investic a vystavení evropských průmyslových odvětví nekalé konkurenci ze zemí, které nemají srovnatelné nástroje právní úpravy.

5.5.1.

Zejména je třeba zaručit balíček odpovídajících předpisů pro úrovně přidělování bezplatných povolenek, přípustnost úniku uhlíku, revizi parametrů referenčního srovnávání a náhradu nákladů vyvolaných cenami elektrické energie, který by se stoprocentní jistotou zaručoval přidělování bezplatných povolenek a plnou náhradu nepřímých nákladů ve všech členských státech pro 10 % nejvýkonnějších zařízení v odvětvích vystavených vysokému riziku úniku uhlíku.

5.5.2.

Bylo by rovněž vhodné prozkoumat možnost rozšíření mechanismů odměňujících ty, co si vedou nejlépe, na občanskou společnost, a zaručit tak bonus ETS rodinám, komunitám a veřejným orgánům, které výrazně snižují svoji spotřebu energie, jež je zdrojem CO2, nebo jeho emise kompenzují zelenými investicemi .

5.6.

EHSV se domnívá, že by se měl zachovat, zdokonalit a rozšířit mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism – CDM) a že by se měla náležitě podpořit propojení evropského systému ETS s novými systémy, jež vznikají v jiných částech světa.

5.7.

Změna klimatu vyžaduje celosvětové řešení prostřednictvím dohody s dobře stanovenými jasnými cíli pro všechny velké světové ekonomiky.

6.1.

Výbor doporučuje revidovat způsob rozdělování povolenek a zaručit určité procento bezplatných povolenek, které by uspokojilo požadavky provozovatelů, kteří na ně mají nárok. Definice odvětví ohrožených únikem uhlíku od roku 2020 by mohla způsobit výrazné omezení s prahovou hodnotou 0,18 jako nutného předpokladu ke způsobilosti.

6.2.

EHSV se obává zostření referenčních hodnot, které by dodatečně penalizovalo podniky, jež musí čelit obtížím: snížení referenčních hodnot napříč odvětvími prostřednictvím zavedení jednotného lineárního opravného koeficientu, který je stanoven v rozmezí minimální hodnoty 0,5 % a maximální hodnoty 1,5 % na ročním základě, nezohledňuje v ekonomicky obtížném období životnost strojního zařízení a skutečný technologický stav ve velmi různorodých odvětvích.

6.3.

EHSV se domnívá, že parametry referenčního srovnávání pro únik uhlíku by měly být technicky a ekonomicky proveditelné, aby odrážely skutečný technologický pokrok, a doporučuje, aby metodiku určenou ke zkrácení výčtu odvětví na seznamu úniků uhlíku ze 177 odvětví na 52 odvětví v letech 2021–2030 museli schválit sociální partneři a aby tato metodika byla doplněna o opatření na postupné vyřazování.

6.4.

EHSV se dále domnívá, že by měl být zrušen mezioborový opravný koeficient. Nevhodně vypočítaný opravný koeficient by vyvolal nejistotu při rozdělování bezplatných povolenek a zařízení by vystavil ještě většímu riziku zbytečných nákladů.

6.5.

Podle EHSV je třeba stanovit na úrovni EU harmonizovaný mechanismus náhrady nepřímých nákladů vyčleněných na základě již stanovených parametrů (4), který by vyloučil stávající narušení vnitřního trhu tím, že by učinil povinným stávající systém založený na státních podporách a uložil členským státům, aby věnovaly alespoň část příjmů z dražeb na dostatečnou náhradu nepřímých nákladů vzniklých těm, kteří si v exponovaných odvětvích vedou z environmentálního hlediska nejlépe.

6.6.

EHSV žádá, aby flexibilnější a dynamičtější přidělování bezplatných povolenek bylo založeno na skutečné aktuální úrovni výroby, podporovalo zařízení, která zlepšují účinnost, a zachovalo pro ně stejné přidělování bezplatných povolenek.

6.7.

Nezbytná je větší flexibilita kritéria definice rizika úniku uhlíku, aby co nejlépe odrážela dopad ceny uhlíku na konkurenceschopnost různých odvětví, zejména pokud jde o malé a střední podniky, podle kvalitativního kritéria tak, jak bylo definováno v roce 2008.

6.8.

EHSV se domnívá, že by se fondy systému EU ETS – fond rezervy tržní stability, fond pro inovace, modernizační fond – měly posuzovat komplexně, aby bylo zajištěno řádné a odpovídající fungování systémů řízení/kontroly, a předešlo se tak kumulaci a překrývání.

6.9.

EHSV se domnívá, že:

6.10.

Výbor si přeje, aby opatření stanovená pro malá zařízení s emisemi nižšími než 25 000 t CO2 byla rozšířena na zařízení s emisemi nižšími než 50 000 t CO2, která představují na úrovni EU přibližně 75 % zařízení v ETS, ale jen 5 % z celkových emisí.

6.11.

Pokud jde o emise vyplývající z mineralogického postupu, jejich potenciál ke snížení ze strany provozovatelů je v zásadě nulový a mělo by se na ně vztahovat úplné bezplatné přidělování povolenek.

6.12.

Vzhledem k tomu, že opatření v rámci revize systému EU pro obchodování s emisemi zahrnují kromě energetické politiky i řadu dalších politik EU, doporučuje Výbor u nových právních předpisů a předpisů, s nimiž se vzájemně ovlivňují, co největší soudržnost a odstranění nadměrné byrokratické zátěže.