17.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/24

—

zrušil rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 1. července 2016, doručené dne 6. července 2016, podle nějž „panu Brunovi Gollnischovi byla neoprávněně vyplacena částka 275 984,23 eur“ a kterým se příslušné schvalující osobě a účetnímu orgánu nařizuje přistoupit k vymáhání této částky;

—

zrušil rovněž oznámení a opatření k provedení výše uvedeného rozhodnutí obsažená v dopise generálního ředitele pro finance ze dne 6. července 2016, sp. zn. D 201920;

—

zrušil oznámení o dluhu č. 2016-914, které podepsal tentýž generální ředitel pro finance dne 5. července 2016;

—

přiznal žalobci částku 40 000 eur jako náhradu morální újmy způsobené nepodloženými obviněními vznesenými před jakýmkoliv závěrem šetření, poškozením jeho pověsti a značnými obtížemi, které způsobilo v jeho osobním a politickém životě napadené rozhodnutí;

—

přiznal mu rovněž částku 24 500 eur jako náhradu výdajů vynaložených na odměnu jeho právních poradců, přípravu této žaloby, nákladů na kopie a podání uvedené žaloby a jejích příloh;

—

uložil Evropskému parlamentu náhradu veškerých nákladů řízení;

—

podpůrně, pro případ, že Tribunál nebude zcela přesvědčen relevancí a pravdivostí právních a skutkových tvrzení předložených žalobcem, v zájmu řádného výkonu spravedlnosti a s ohledem na nepopiratelnou souvislost mezi tvrzenými skutkovými okolnostmi, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, a okolnostmi, které jsou předmětem trestního řízení zahájeného na návrh předsedy Evropského parlamentu:

1.

První žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci generálního tajemníka přijmout napadené akty. Pravomoc ve věcech finančních rozhodnutí týkajících se poslanců a jejich seskupení přísluší předsednictvu Evropského parlamentu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení obecných právních zásad, jakož i požadavků souvisejících s řádnou správou, jelikož administrativa Parlamentu měla vyčkat výsledků šetření a řízení, která zahájila před přijetím napadených aktů.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva žalobce na obhajobu. Napadenými akty byla porušena presumpce neviny žalobce, jeho právo na přístup k soudu, jeho možnost zaujmout stanovisko ke všem dokumentům, které má administrativa v úmyslu proti němu použít, a jeho právo na kontradiktorní výslech.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z neoprávněného přenesení důkazního břemene, jelikož administrativa Parlamentu požadovala od žalobce a posteriori doložení práce uskutečněné jeho asistentem a odměn, které mu byly poskytnuty.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění napadených aktů, které jsou zcela svévolné.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jakož i použití neexistujících norem nebo norem se zpětnou účinností.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení politických práv parlamentních asistentů.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z diskriminačního charakteru napadených aktů a zneužití pravomoci, které vedlo k jejich přijetí.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející ze zásahu do nezávislosti poslanců a neuznání úlohy místních parlamentních asistentů.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že výtky administrativy Parlamentu jsou věcně nepodložené.

11.

Jedenáctý žalobní důvod, uplatňovaný podpůrně, vycházející z porušení zásady proporcionality.