—

žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu s nařízením o obnovení zařazení (č. 1141/2010) a s příručkou pro obnovování (SANCO/10387/2010 rev. 8), jelikož EFSA přehodnotil profil nebezpečnosti FPS navzdory nezměněnému stavu vědeckého poznání a platnému právnímu rámci,

—

žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu s nařízením o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (č. 1272/2008) a s příručkou Komise ohledně metabolitů v podzemních vodách (Sanco/221/2000 rev.10), jelikož EFSA vycházel při předpokladu toxicity tří metabolitů v podzemních vodách ze svého vlastního návrhu klasifikace rizik FPS,

—

žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu s předpisy unijního práva ohledně experimentů na zvířatech obsažených v nařízení o přípravcích na ochranu rostlin (č. 1107/2009) a směrnici o zvířatech používaných pro vědecké účely (2010/63), jelikož EFSA konstatoval nedostatek informací pro další studie genotoxicity, aniž by náležitě zohlednil veškeré důkazy a navzdory neexistenci prokázané nutnosti dalších testů.

—

žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu se zásadou právní jistoty, právem žadatele o obnovení na obhajobu, jakož i s několika ustanoveními unijního práva, jelikož EFSA provedl posouzení genotoxicity dvou metabolitů FPS na základě nových a neschválených vědeckých stanovisek, která jsou nyní přezkoumávána, což ho vedlo k umělému konstatování nedostatku informací ve spisu pro obnovení, přičemž žalobkyni nebylo umožněno k tomuto posouzení zaujmout stanovisko.

—

Žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu s právem žadatele o obnovení na obhajobu a s několika ustanoveními unijního práva, jelikož Komise při rozhodnutí o zákazu FPS vycházela výhradně ze závěrů EFSA, aniž by zohlednila všechny vědecké údaje podpírající jeho bezpečnost, zejména doplňující studie uskutečněné dobrovolně žadatelem o obnovení v reakci na údajný nedostatek dat a obavy uváděné ze strany EFSA, jakož i hodnocení zpravodajského členského státu a komentářů ostatních členských států během přezkumu obnovení.

—

žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je zjevně nepřiměřené celkovému bezpečnostnímu profilu FPS a že Komise mohla na údajné obavy, na nichž je napadené nařízení založeno, reagovat méně omezujícími opatřeními neobsahujícími zákaz používání FPS, například použitím postupu týkajícího se potvrzujících informací stanoveného v čl. 6 písm. f) nařízení o přípravcích na ochranu rostlin (č. 1107/2009) nebo opatřeními ke zmírnění rizika přijatými na vnitrostátní úrovni členskými státy Unie.

—

žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu nediskriminace tím, že ve své předchozí praxi na obavy údajně zakládající napadené nařízení vždy reagovala méně omezujícími opatřeními. Komise přitom dosud nikdy neodůvodnila úplný zákaz používání nějaké látky takovými obavami.

—

žalobkyně tvrdí, že Komise neuskutečnila postup zkoumání FPS tak, jak měla, v důsledku čehož musela DuPont investovat značné zdroje do přípravy vědeckých spisů, které se v konečném důsledku ukázaly být zcela zbytečnými, jelikož Komise nečekaně změnila své stanovisko k některým obavám. Mimoto žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení ohrožuje dosažení cílů politiky hospodářské soutěže, které jsou základem útlumu oblasti FPS, který sama Komise uložila společnosti Dow/DuPont v rámci zabránění vytvoření dominantního postavení na trhu EHP s herbicidy pro obilniny. Tento špatný postup zkoumání FPS představuje porušení povinnosti řádné péče a zásad řádné správy a legitimního očekávání společnosti DuPont ze strany Komise.