23.4.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/28

1)

Má být unijní právo v takové situaci, jako je situace, která je předmětem sporu v původním řízení, vykládáno v tom smyslu, že rozpor mezi ustanovením vnitrostátního právního předpisu a čl. 2 odst. 2 třetím pododstavcem nařízení Rady (EHS) č. 3950/92 (1) vede v důsledku k neexistenci povinnosti producentů uhradit doplňkovou dávku za podmínek stanovených tímto nařízením?

2)

Má být unijní právo, zejména pak obecná zásada ochrany legitimního očekávání, v takové situaci, jako je situace, která je předmětem sporu v původním řízení, vykládáno v tom smyslu, že ochrana legitimního očekávání nemůže být poskytnuta subjektům, které splnily povinnosti uložené členským státem a měly prospěch z účinků spojených se splněním této povinnosti, pokud je tato povinnost v rozporu s unijním právem?

3)

Mají být článek 9 nařízení Komise (ES) č. 1392/2001 (2) a pojem unijního práva „prioritní kategorie“ v takové situaci, jako je situace, která je předmětem sporu v původním řízení, vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je čl. 2 třetí pododstavec nařízení vlády s mocí zákona č. 157/2004, který stanoví rozdílné způsoby vrácení přeplatku, přičemž s ohledem na časové rozvržení a způsob vrácení rozlišuje mezi producenty, kteří jednali v souladu s vnitrostátním ustanovením, jež se ukázalo být v rozporu s unijním právem a producenty, kteří toto vnitrostátní ustanovení nedodrželi?