Kasační opravný prostředek podaný dne 26. června 2018 European Citizens' Initiative One of Us proti rozsudku Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) vydanému dne 23. dubna 2018 ve věci T-561/14, European Citizens' Initiative One of Us a další v. Evropská komise

(Věc C-418/18 P)

(2018/C 341/06)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: European Citizens' Initiative One of Us (zástupci: P. Diamond, Barrister, R. Kiska, Solicitor)

Další účastnice řízení: Polská republika, Evropská komise, Evropský parlament, Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Zaprvé Tribunál nesprávně aplikoval článek 117 SEU ve světle čl. 11 odst. 4 SEU, článku 24 SFEU a nařízení 211/2012 (1); jakákoli posuzovací pravomoc Komise musí být soudržná s cíli evropské občanské iniciativy. Tribunál ve svém rozhodnutí nezohlednil legislativní smysl nařízení, a zcela je tedy ignoroval.

Zadruhé Tribunál pochybil, když nerozhodl, že sdělení Komise COM(2014) 355 final (2) nepředkládá odděleně její právní a politické závěry, jak to požaduje nařízení (EU) č. 211/2011.

Zatřetí Tribunál nezajistil náležitou úroveň přezkumu sdělení Komise COM(2014) 355 final. Tribunál uplatnil omezený přezkum, a to jmenovitě z hlediska zjevně nesprávného posouzení.

Začtvrté, byla-li se úroveň přezkumu použitá Tribunálem náležitou úrovní v souladu s právem (s čímž navrhovatelka nesouhlasí), Tribunál každopádně nekonstatoval, že by odůvodnění podané Komisí ve sdělení Komise COM(2014) 355 naplňovalo kritérium zjevně nesprávného posouzení; Komise mimo jiné nepoužila správně judikaturu vyplývající z věci C-34/10, Oliver Brüstle v. Greenpeace e.V.; nezohlednila dopady systému „trojité pojistky“, který neposkytuje žádné etické záruky (a ve skutečnosti poskytuje členským státům podněty ke snížení úrovně jejich etických záruk v zájmu získání přístupu k finančním prostředkům na výzkum). Komise dále zjevně pochybila, když naznačila, že poskytnutí přístupu k potratu je mezinárodním závazkem vyplývajícím z akčního programu ICPD z roku 1994 a z rozvojových cílů tisíciletí stanovených na půdě OSN; dále pochybila ve svém nelogickém vyjádření, že financování organizací prosazujících a praktikujících potraty v rozvíjejících se zemích je prospěšné pro zdraví matek v protikladu k rostoucím finančním prostředkům do zdravotních systémů těchto zemí, v nichž ve velké míře chybí personál a vybavení.

Zapáté Tribunál pochybil, když nesprávně charakterizoval evropskou občanskou iniciativu, a to jmenovitě jako iniciativu prosazující zavedení tří konkrétních legislativních návrhů, a nikoli jako iniciativu na ochranu důstojnosti lidského embrya. Tribunál tedy k otázkám, jež tato věc nastoluje, zaujal nesprávný přístup.

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě (Úř. věst. 2011, L 65, s. 1).

(2)  Sdělení Komise k Evropské občanské iniciativě nazvané „One of us“.