This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62018TN0425
Case T-425/18: Action brought on 5 July 2018 — Altice Europe v Commission
Věc T-425/18: Žaloba podaná dne 5. července 2018 – Altice Europe v. Komise
Věc T-425/18: Žaloba podaná dne 5. července 2018 – Altice Europe v. Komise
Úř. věst. C 341, 24.9.2018, p. 20–21
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
24.9.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 341/20 |
Žaloba podaná dne 5. července 2018 – Altice Europe v. Komise
(Věc T-425/18)
(2018/C 341/31)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Altice Europe NV (Amsterodam, Nizozemsko) (zástupci: R. Allendesalazar Corcho a H. Brokelmann, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil články 1, 2, 3 a 4 rozhodnutí Komise C(2018) 2418 final ze dne 24. dubna 2018, kterým jí byla uložena pokuta za uskutečnění spojení v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1) (věc M.7993 — Alticev. PT Portugal, řízení podle čl. 14 odst. 2); |
— |
podpůrně uplatnil svou neomezenou pravomoc výrazně snížit pokuty uložené v článcích 3 a 4 uvedeného rozhodnutí; a |
— |
v každém případě uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vycházející z toho, že byly porušeny čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 EUMR a zásady legality a presumpce neviny, jelikož napadené rozhodnutí používá pojem „uskutečnění“ spojení v rozporu s jeho působností a smyslem. Žalobkyně tvrdí, že pojem „uskutečnění“ spojení ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 EUMR vyžaduje víc než „možnost vykonávat rozhodující vliv“ na podnik a že žádný z prvků, o které se opírá napadené rozhodnutí, by nemohl vést k uskutečnění. Žalobkyně dále uvádí, že tím, že v napadeném rozhodnutí byl nepřiměřeně rozšířen pojem „uskutečnění“, došlo k porušení zásady zákonnosti uvedené v čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a článku 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i presumpce neviny zaručené v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. |
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného skutkového zjištění a nesprávného právního posouzení tím, že v napadeném rozhodnutí bylo shledáno, že žalobkyně získala výlučnou kontrolu nad společností PT Portugal. Napadené rozhodnutí obsahuje nesprávné právní posouzení a nesprávné skutkové zjištění, jelikož uvádí, že žalobkyně získala výlučnou kontrolu nad společností PT Portugal a že uskutečnila spojení tím, že získala výlučnou kontrolu nad společností PT Portugal. |
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávného skutkového zjištění tím, že shledala porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 EUMR. Předsmluvní dohody údajně obsažené v kupní smlouvě měly povahu vedlejšího ujednání a nemohly vést k předčasnému uskutečnění spojení. Navíc žalobkyně nemohla ve skutečnosti vykonávat rozhodující vliv na společnost PT Portugal před uzavřením smlouvy. Komise se nemohla důvodně spolehnout na sedm skutečností, které jsou uvedeny v části 4.2.1 napadeného rozhodnutí, aby mohla shledat, že žalobkyně vykonává účinnou kontrolu nad společností PT Portugal. Konečně uvedené rozhodnutí obsahuje nesprávné právní posouzení a nesprávné skutkové zjištění v tom, že shledává, že předávání informací žalobkyni přispívá k závěru, že dochází k výkonu kontroly. |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila zásadu ne bis in idem, zásadu proporcionality, zákaz dvojího trestání, a namítající protiprávnost ve vztahu k čl. 4 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 EUMR. Uložením dvou pokut témuž pachateli za stejné jednání na základě dvou právních předpisů, které chrání tentýž právní zájem, napadené rozhodnutí porušuje zásadu ne bis in idem zakotvenou v článku 50 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zásadu proporcionality zakotvenou v čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie a zákaz dvojího trestání, který patří mezi obecné zásady společné právním systémům členských států. Námitka protiprávnosti podle článku 277 SFEU se týká čl. 4 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 písm. a) EUMR, což by umožňovalo Komisi postihnout téhož pachatele dvakrát za jediné jednání, které již bylo sankcionováno podle čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 písm. b) EUMR. |
5. |
Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že pokuty jsou protiprávní a porušují zásadu proporcionality. Napadené rozhodnutí porušuje čl. 14 odst. 2 EUMR, neboť ukládá žalobkyni pokuty, přestože chybí nedbalost či záměr anebo jakékoli jiné porušení cílů unijních pravidel pro kontrolu spojování. Napadené rozhodnutí porušuje článek 296 SFEU a čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie tím, že neuvádí odůvodnění týkající se výše pokut. Napadené rozhodnutí dále porušuje zásadu proporcionality tím, že ukládá druhou pokutu podle čl. 14 odst. 2 písm. a) EUMR za stejné jednání, které již bylo sankcionováno podle čl. 14 odst. 2 písm. b) EUMR. Konečně pokuty porušují zásadu proporcionality, jelikož napadené rozhodnutí při stanovení jejich výše náležitě nezohlednilo veškeré relevantní okolnosti. |
(1) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování) (Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1) („EUMR“).