52020AE3534

EUR-Lex

Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

EUROPA
EUR-Lex home
EUR-Lex - 52020AE3534 - EN

Help

Search tips

Need more search options? Use the Advanced search

Document 52020AE3534

Help

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství: Strategie EU pro integraci energetického systému“ (COM(2020) 299 final)

EESC 2020/03534

Úř. věst. C 123, 9.4.2021, p. 22–29 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

HTML

PDF

Official Journal

9.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 123/22

(COM(2020) 299 final)

(2021/C 123/05)

Zpravodaj:

Lutz RIBBE

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 23.9.2020
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie

Rozhodnutí plenárního shromáždění	14.7.2020

Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	16.12.2020
Přijato na plenárním zasedání	27.1.2021
Plenární zasedání č.	557
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	242/3/10

1. Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje záměr Komise oznámený v jejím sdělení: integrace elektroenergetického systému a systému vytápění a dopravy je nezbytným předpokladem pro dosažení trojice stanovených cílů – klimatické neutrality, bezpečnosti dodávek energie, jejíž součástí je také snížení dovozu energie, a přijatelných cen pro evropské spotřebitele a evropské hospodářství.

1.2

Bez ohledu na to musí EHSV konstatovat, že Komise ve svém sdělení ponechává otevřené některé body, které jsou pro úspěch evropské energetické transformace velmi důležité.

1.3

Komise neodpovídá na otázku, jak by chtěla dosáhnout bezpečnosti dodávek energie na základě nízkouhlíkových nebo bezuhlíkových zdrojů energie. Uvádí, že 84 % poptávky po elektřině má být pokryto z obnovitelných zdrojů energie, ale neříká však, z jakých zdrojů by se měla vyrábět zbývající elektřina. Vzhledem k zásadnímu významu bezpečnosti dodávek energie pro evropské hospodářství a spotřebitele je to nepřijatelné, zvláště pak proto, že lze předpokládat, že poptávka po elektřině v důsledku elektrifikace dodávek tepla a odvětví dopravy poroste, a to i navzdory pokrokům v účinnosti.

1.4

EHSV souhlasí s Komisí, že pro integraci systému je vážným problémem skutečnost, že v odvětví vytápění a dopravy nejsou stanoveny ceny uhlíku nebo nejsou stanoveny v dostatečné míře. Nestačí však problém pouze popsat. Je třeba předložit konkrétní návrhy řešení. Komise je v tomto bodě až příliš váhavá a neurčitá.

1.5

Integrace energetického systému vyžaduje v určitých oblastech modernizaci a renovaci, a v některých případech i výstavbu nové energetické infrastruktury. K tomu jsou nutné obrovské investice, které by případně mohly být usnadněny díky zvláštnímu evropskému finančnímu rámci přístupnému podnikům ve všech členských státech. Tyto investice mohou přinést důležité ekonomické stimuly k překonání recese vyvolané pandemií COVID-19 a měly by vytvořit kvalitní a spravedlivá pracovní místa. Je však důležité, aby investiční rozhodnutí byla přijímána tak, aby podporovala cíle politiky v oblasti energetiky a klimatu. Vzhledem k vysoké kapitálové náročnosti je rovněž nezbytné, aby byla co nejlépe využita stávající infrastruktura. Za tímto účelem je nutné upřednostňovat dostupné technologické možnosti, které umožní rychlou a účinnou integraci systému. Energetická účinnost, zejména v průmyslových procesech, by měla mít prioritu před všemi ostatními přístupy. V rámci těchto priorit je taktéž nutné určit, která technologie je pro tu kterou aplikaci umožňující integraci systému nejvhodnější. Na základě toho lze poté naplánovat vhodné investice do infrastruktury. Sdělení Komise je v tomto bodě příliš neurčité.

1.6

Zvláštní důraz je v něm kladen na vodík a větrnou energii na moři. Jedná se o důležité technologie, ale měly by se používat pouze doplňkově – v oblastech, kde nelze vystačit s větrnou energií na pevnině, se solární energií a s krátkodobým skladováním energie např. v podobě baterií. Větrná energie na pevnině a solární energie představují totiž pro nejbližší dobu nejen nákladově nejefektivnější způsoby výroby energie, ale také nejlepší možnosti, pokud jde o dosažení důležitého strategického cíle energetické unie: decentralizace, která umožní vytvářet bezpečná a kvalitní pracovní místa a obecně využívat výhod, jež energetická transformace přináší pro sociální politiku a regionální hospodářství, posílit postavení spotřebitelů také v jejich funkci samovýrobců a učinit je středobodem energetického systému, bojovat proti energetické chudobě, zvýšit bezpečnost dodávek energie a zároveň podporovat regionální rozvoj a získat pro energetickou transformaci podporu veřejnosti. Zejména větrná energie na pevnině a fotovoltaika umožňují přímou integraci systému: například lokálním využíváním solární energie pro nabíjení elektromobilů nebo využíváním větrné energie pro aplikace využívající elektřinu k výrobě tepla. Komise ve svém sdělení tento velký potenciál větrné energie na pevnině a fotovoltaiky zcela opomíjí, což EHSV považuje za zcela zásadní nedostatek.

1.7

Integrace systému se může stát pro evropské hospodářství podnětem k inovacím, a může tak posílit jeho mezinárodní konkurenceschopnost. To se však podaří pouze tehdy, bude-li k integraci systému využit zejména potenciál digitalizace: umělá inteligence a strojové učení mohou mít pro zajištění dodávek energie pro odvětví elektroenergetiky, vytápění a dopravy přelomový význam. Jejich využívání však musí být pečlivě vyváženo s ohledem na jejich smysluplnost a možné etické problémy, zejména pokud jde o svrchovanost v oblasti údajů, a mělo by být připraveno prostřednictvím iniciativy zaměřené na odbornou přípravu příslušných odborných pracovníků. Je nepochopitelné, že to Komise ve svém sdělení nedoceňuje.

1.8

Nezbytným předpokladem integrace systému jsou v neposlední řadě také úplně nově nastavené trhy s energií, které musejí být zaměřeny tak, aby podporovaly výrobu energie občany a posilovaly postavení spotřebitelů. Jen tehdy bude možné dosáhnout příslušných cílů směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (1) o vnitřním trhu s elektřinou a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (2) o obnovitelných zdrojích energie. Integrace systému bude probíhat mnohem rychleji, budou-li mít spotřebitelé možnost uplatňovat svá práva – mimo jiné jako samovýrobci, výrobci energie a členové společenství pro obnovitelné zdroje. Současně je třeba věnovat pozornost úloze veřejných orgánů v oblasti bezpečnosti dodávek energie. Tyto aspekty ve sdělení zcela chybí.

1.9

EHSV podporuje záměr Komise uspořádat rozsáhlou veřejnou akci zaměřenou na integraci energetického systému a je připraven se na ní také aktivně podílet. V této souvislosti se chce zabývat otázkami vznesenými v tomto stanovisku, jimž se sdělení Komise dostatečně nevěnuje. Zejména je důležité vyzdvihnout význam aktivní účasti občanů pro integraci energetického systému. Právě v tomto ohledu je sdělení Komise zklamáním, neboť považuje občana jen za spotřebitele, kterému pouze chybí dostatečné informace.

2. Obecné připomínky k dokumentu Komise

2.1

Sdělení Komise je založeno na závazku Evropské rady dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Vzhledem k tomu, že energetický systém je zdrojem 75 % emisí skleníkových plynů, je nejdůležitějším krokem k naplnění tohoto cíle vytvoření energetického systému, který bude do značné míry bezemisní a neutrální z hlediska CO2.

2.2

Rozhodující úloha připadá v tomto ohledu integraci či propojování různých – dosud jen velmi podmíněně provázaných – odvětví energetiky, tj. odvětví elektřiny, dopravy a vytápění (včetně chlazení a technologického tepla). Jde o aspekt, kterým se balíček „Čistá energie“ zabývá jen velmi povrchně, i když existují aplikace, jako například kogenerace, kde integrace systému probíhá už velmi dlouhou dobu.

2.3

Ve svém popisu současného stavu Komise zdůrazňuje, že energetický systém se až doposud vyznačoval různými paralelními vertikálními hodnotovými řetězci.

2.4

Proti tomu nyní stojí obecná koncepce integrace energetického systému. Komise tím rozumí koordinované plánování a koordinovaný provoz energetického systému jako „celku“, jehož energetické zdroje, infrastruktura i odvětví spotřeby mají být lépe propojeny. Ve sdělení jsou uvedeny různé výhody takové integrace systému: přínos k dosažení cílů v oblasti klimatu, účinnější využívání zdrojů energie, zvýšení flexibility v samotném energetickém systému, zlepšení postavení spotřebitelů, posílení odolnosti a zvýšení bezpečnosti dodávek energie, jakkoli je ovšem nejasné, zda se bezpečnost dodávek týká úrovně EU, nebo členských států. Toto hledisko je ovšem důležité, protože členské státy mají v tomto ohledu někdy velmi odlišné strategie a zčásti velmi odlišné podmínky z hlediska genericky dostupných zdrojů energie.

2.5

Za účelem dosažení tohoto cíle předkládá Komise ve svém sdělení plán, který stojí na šesti pilířích:

1.	„oběhový“ energetický systém jednoznačně zaměřený na energetickou účinnost (příklady opatření: uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“; přehodnocení faktorů primární energie; podpora přístupů založených na využívání odpadu k výrobě energie);

rychlejší elektrifikace odvětví konečné spotřeby (příklady opatření: výstavba větrných elektráren na moři; povinné zohledňování možností využití energie z obnovitelných zdrojů při zadávání veřejných zakázek; podpora elektrifikace vytápění budov, výstavba dobíjecích stanic pro elektrická vozidla; revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie; nové emisní normy CO2 pro osobní automobily a lehká užitková vozidla; přepracování směrnice o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva);

využívání biopaliv v určitých oblastech (příklady opatření: evropský systém certifikace pro obnovitelná, nízkouhlíková a udržitelná paliva, případně další opatření, jako jsou minimální podíly nebo kvóty v určitých odvětvích konečné spotřeby nebo rozšíření metod zachycování CO2 do výroby syntetických paliv);

příprava trhů na dekarbonizaci a decentralizaci (příklady opatření: sjednocení neenergetických složek cen různých nosičů energie; harmonizace energetických daní; případné rozšíření obchodování s emisemi; rušení přímých dotací na fosilní paliva; revize právního rámce pro trh s plynem, informační kampaň o právech spotřebitelů, zlepšování kvality informací pro spotřebitele);

5.	integrovaná energetická infrastruktura (příklady opatření: nová regulace transevropských sítí; posílení investic do inteligentních sítí dálkového vytápění a chlazení);

6.	digitalizace energetického systému a rámec pro financování inovací (příklady opatření: kodexy sítě pro kybernetickou bezpečnost; prováděcí akty o požadavcích na interoperabilitu).

3. Obecné připomínky EHSV

3.1

Analýza problémů současného stavu je velmi přesná a základní přístup Komise je naprosto vítán: integraci energetického systému je nutné urychlit – zejména v souvislosti s nezbytným uspíšením dekarbonizace evropského odvětví dopravy a vytápění/chlazení. Integrace systému je důležitá nejen pro dosažení klimatické neutrality, ale také pro trvalou bezpečnost dodávek energie a zajištění dostupných cen pro soukromé spotřebitele a hospodářství. EHSV proto Komisi v jejím plánu urychlit integraci odvětví elektřiny, vytápění a dopravy rozhodně podporuje. Je však třeba dbát na to, aby nebyl použit jako základ pro další liberalizaci služeb obecného zájmu dříve, než budou posouzeny účinky předchozí liberalizační iniciativy. Zároveň však Komisi vyzývá k propagování tohoto plánu i v zemích sousedících s Evropskou unií, zejména v zemích Východního partnerství, aby se jím tyto země řídily a učinily ho součástí své vlastní politiky. Je třeba prověřit, zda je s ohledem na tento účel užitečné zavádět uhlíkovou daň na hranicích.

3.2

Šest konceptů zmíněných v odstavci 2.5 představuje správné a účinné přístupy. Přesvědčivá je i většina jednotlivých opatření, jakkoli je místy nejasné, do jaké míry skutečně přispívají k integraci energetického systému.

3.3

Oproti tomu je třeba kriticky namítnout, že politické cíle strategie, její jednota a logická struktura nejdou dostatečně daleko Také role, kterou hrají nebo by měli hrát občané/spotřebitelé, je téměř úplně opomenuta. To je na pováženou tím více, že v balíčku „Čistá energie“ Komise přislíbila, že občana učiní středobodem energetické transformace.

3.4

Komise nestanovila žádné jasné, ambiciózní a specifické dílčí cíle, které vyplývají ze zastřešujícího cíle, jímž je klimatická neutralita. Platí to zejména pro rozvoj energie z obnovitelných zdrojů, což je oblast, ve které naplňování cílů v mnoha členských státech vázne.

3.4.1

Komisi je ovšem třeba přiznat, že je velmi (sebe)kritická, pokud jde o šance na realizaci. Uvádí totiž: „Bez rozhodných politických opatření se bude energetický systém v roce 2030 více podobat systému z roku 2020 než systému potřebnému k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. […] Kroky podniknuté v příštích pěti až deseti letech budou mít zásadní význam pro vybudování energetického systému, který v roce 2050 bude hnací silou Evropy směrem ke klimatické neutralitě.“

3.4.2

Sdělení však svědčí o tom, že Komisi chybí politická odvaha. Tvrzení, že vzhledem k předvídatelnému významnému zvýšení podílu elektřiny na konečné spotřebě energie by měl být podíl 55–60 % energie z obnovitelných zdrojů ve skladbě elektřiny do roku 2030 a podíl 84 % této energie do roku 2050 dostatečný, totiž ponechává řadu otázek nezodpovězených. Nejdůležitější z těchto otázek zní: Jak dosáhnout trvalé bezpečnosti dodávek energie? K vyrovnání fluktuací větrné a solární energie lze využít bioplynu, biopaliv (včetně synteticky vyráběných biopaliv, jako například vodíku) a za určitých okolností vodní energie. Kromě toho existují dvě technologické možnosti, které by mohly chybějících 16 % pokrýt a které lze označit jako bezuhlíkové či nízkouhlíkové, a sice jaderná energie a plynové nebo uhelné elektrárny umožňující zachycování a ukládání CO2. S nimi jsou však spojeny značné hospodářské, ekologické a společenské výzvy. Ačkoli je přesné stanovení skladby zdrojů energie záležitostí členských států, je nepochopitelné, že Komise nevysvětluje, jakým způsobem chce bezpečnosti dodávek bezuhlíkové energie docílit.

3.5

Nedostatek odvahy je patrný i v jiné oblasti. Jak Komise správně podotýká, hlavním důvodem pomalého postupu integrace energetického systému je skutečnost, že u fosilních paliv používaných v odvětví dopravě, ale především v odvětví vytápění, nejsou stanoveny ceny emisí CO2. Další okolností jsou v mnoha členských státech i vysoké poplatky za elektřinu, třebaže se jedná o elektřinu získávanou z obnovitelných zdrojů. V řadě členských států jsou zjevným problémem i nepřiměřeně vysoké síťové poplatky. Toto narušení trhu má za následek například to, že v mnoha konstelacích je využití přebytečné elektřiny k výrobě tepla (Power-to-Heat), které je takříkajíc nejjednodušším způsobem integrace systému, hospodářsky nepředstavitelné.

3.6

Integrace energetického systému se tak může skutečně posunout dopředu teprve tehdy, až bude problém narušení trhu vyřešen. Oznámená opatření, která spočívají v tom, že se má „dále usilovat o postupné rušení přímých dotací na fosilní paliva“ a že má dojít k předložení „případného návrhu rozšíření systému obchodování s emisemi na nová odvětví“, jsou bezobsažná a nedostatečná. Jsou to jen prázdné fráze, které společnost slýchá od Komise už řadu let, aniž by se cokoli podstatného skutečně změnilo. Technologická podpora, kterou Komise popisuje především v prvních třech pilířích své strategie (viz části 3.1 až 3.3 sdělení), ztratí z velké části na účinnosti, pokud Komise neudělá vše pro to, aby odstranila uvedené způsoby narušení trhu.

3.7

Je sice třeba uvítat, že Komise navrhuje řadu technologických úkolů, v této souvislosti by však měla jasně říci, že stupněm své účinnosti nemůže spalování paliv nikdy konkurovat přímému energetickému využití fotovoltaické nebo větrné energie, nedochází-li k němu v kogeneračních zařízeních, ve kterých je teplo využíváno přímo v daném místě. Tento aspekt je velmi důležitý především pro dekarbonizaci dopravy, která je v určitých oblastech prostřednictvím elektrifikace nedosažitelná. Komise to v některých bodech svého sdělení stručně popisuje na příkladech. Jako hlavní kritérium hodnocení různých technologických možností však nechápe stupeň jejich účinnosti, což by bylo pro smysluplnou integraci energetického systému z technologického i ekonomického hlediska nezbytné.

3.8

Komise rovněž opomíjí zásadní význam infrastruktury. Hospodářsky efektivní podoby integrace systému lze docílit pouze tehdy, bude-li zohledněna stávající energetická infrastruktura jako důležitý základ pro plánování a provádění integrace systému a případně i dopady různých technologických možností na infrastrukturu. Na základě takového zohlednění by se ukázalo následující:

a)	pro nabíjení elektromobilů je vhodná především fotovoltaika (zejména střešní systémy), protože fotovoltaická zařízení obvykle dodávají elektřinu s nízkým napětím, která se používá pro nabíjení elektromobilů;

pro aplikace využívající elektřinu k výrobě tepla, například prostřednictvím tepelných čerpadel nebo tepelných akumulátorů, jsou ideální větrné turbíny nebo větší solární parky, má-li být teplo dodáváno prostřednictvím sítě dálkového nebo místního vytápění. Provoz čerpadel nebo tepelných akumulátorů totiž vyžaduje větší množství elektřiny;

c)	pro dlouhodobé skladování přebytečné elektřiny ve formě vodíku se nabízejí především plynojemy.

3.9

Žádná z výše uvedených technologií přeměny elektřiny na jiný druh energie („power-to-x“) nutně nevyžaduje zcela novou infrastrukturu. Jde spíše o inteligentní využívání stávajících technologií a v případě potřeby o jejich modernizaci a renovaci (3). V mnoha členských státech byla infrastruktura nepříznivě ovlivněna úspornými politikami. Při modernizaci a rozšiřování infrastruktury je nákladová efektivita důležitým aspektem, ale v úvahu je nutno brát i potřebu vytvářet kvalitní pracovní místa. V této souvislosti by Komise měla zvážit, zda by podpora aplikací pro přeměnu elektřiny na jiné druhy energie („power-to-x“) neměla být přinejmenším v krátkodobém až střednědobém horizontu podmíněna využitím stávající infrastruktury, aby byl nejprve zužitkován potenciál, kterého lze využít s minimálními náklady. Na pozadí toho, co bylo řečeno, je tedy jednostranné zaměření sdělení na větrné elektrárny na moři s otazníkem.

3.10

Sdělení zmiňuje digitalizaci, ale nepostihuje její skutečný potenciál. Inteligentní sítě, které účastníkům trhu vysílají konkrétní signály a vytvářejí tak inteligentní trhy, jsou pro zajištění účinných a bezpečných dodávek energie nezbytné. Budou-li účastníkům trhu prostřednictvím digitálních aplikací poskytovány správné informace, mohou elektromobily (zejména typu „vozidlo-síť“), tepelná čerpadla nebo vodíkové zásobníky poskytovat důležité systémové služby a snižovat zatížení sítě. Umělá inteligence, strojové učení a automatizace procesů spotřeby energie – ať už na úrovni domácností, nebo průmyslu – pozvednou možnosti přesouvání zátěže na novou úroveň a pomohou je integrovat do virtuálních elektráren.

3.11

Sdělení v neposlední řadě opomíjí mnoho aspektů, které byly pro Komisi důležité v předchozích sděleních, například ke strategickému rámci energetické unie, nebo které jako součást balíčku pro čistou energii již tvoří platné evropské právo. To se týká aktivního spotřebitele ve smyslu směrnice (EU) 2019/944 o vnitřním trhu s elektřinou, který by měl mít přístup na všechny relevantní trhy s elektřinou. Tato myšlenka nehraje ve sdělení žádnou roli – což platí i pro činnosti samovýrobců nebo občanských energetických společenství, které kodifikuje směrnice (EU) 2018/2001 o obnovitelných zdrojích energie. Výrok, že „ústředním bodem integrace systému jsou občané. Znamená to, že by se měli podílet na tom, jak bude vypadat provádění této strategie“, je planý, je-li jediným konkrétním opatřením informační kampaň.

3.12

EHSV již několikrát poukázal na to, že v mnoha členských státech existují značné překážky, které účast občanů fakticky znemožňují. Je o to nepochopitelnější, že sdělení tento problém opomíjí. Mezi další cíle, které byly na podobných místech zdůrazněny, a ve sdělení o nich není řeč, patří snížení závislosti na dovozu energie, posílení regionálních hospodářských oběhů, vytváření spravedlivých a kvalitních pracovních míst atd. To jsou kritéria, která je třeba při navrhování energetické integrace zohledňovat a která umožní ukázat, že určité technologické možnosti jsou výhodnější než jiné. Komise by měla rovněž usilovat o to, aby tyto aspekty zohledňovaly ve své energetické politice i třetí země. I v této souvislosti by mohly být tzv. daně na hranicích strategickou volbou.

3.13

Existuje přitom nespočet možností, jak v rámci propojování odvětví proměnit občany v „hráče“, kteří budou moci být sami aktivní a vytvářet zisk. Jen jeden příklad za mnohé: Nejnovější větrné turbíny dodávají za průměrných podmínek dostatek elektřiny k pokrytí spotřeby energie přibližně 7 000 elektromobilů. Při investičních nákladech do 10 milionů eur má velký smysl propagovat „komunitní větrné turbíny jako regionální dobíjecí stanice“. Ale o přístupech tohoto druhu, které by výrazně přispěly k příznivému postoji občanů, a to i proto, že by jim zásadním způsobem snížily náklady a měly by pozitivní vliv na regionální ekonomiku, není v předloženém sdělení ani zmínka.

3.14

Má-li integrace systému přinášet lidem nějaký zisk, je třeba posílit práva spotřebitelů. Musí být posílena jak s ohledem na jejich roli samovýrobců, tak s ohledem na jejich klasickou roli spotřebitelů. Ve sdělení se občany rozumí pouze zákazníci, popř. spotřebitelé, kterým by měly být poskytovány pouze kvalifikovanější informace. To je pro EHSV, mj. s ohledem na sliby týkající se „evropské energetické unie“, velkým zklamáním.

3.15

Komise sice abstraktně uznává, že je třeba přijmout opatření, pokud jde o práva spotřebitelů v oblasti zemního plynu a dálkového vytápění, avšak jediným klíčovým opatřením, které oznámila, je posílení postavení odběratelů plynu na základě nového právního rámce pro odvětví zemního plynu v roce 2021. Neuvádí žádná konkrétní opatření pro místní a dálkové vytápění, ačkoli právě v této oblasti jsou práva spotřebitelů definována mnohem hůře než v oblasti elektřiny a plynu. V kontextu zachování stávající integrace systému by však mělo být upuštěno od dalších liberalizačních kroků v odvětví vytápění.

3.16

V této souvislosti EHSV připomíná svůj postoj, že je bezpodmínečně nutné předejít vzniku dvoutřídní energetické společnosti (4). Nesmí dojít k tomu, že energetická transformace bude prospěšná pouze finančně a technicky dobře zajištěným domácnostem a že všechny ostatní domácnosti budou muset nést náklady. Naopak je třeba přijmout konkrétní opatření pro boj s energetickou chudobou, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni. Patří mezi ně zajištění lepší přístupnosti dotacím na tepelné renovace nebo výměnu topných systémů pro nízkoenergetické domácnosti, závazné modely základních dodávek a obecná ustanovení o ochraně spotřebitelů v energetickém sektoru, například před nepřiměřeně vysokými síťovými poplatky a zneužíváním monopolního postavení.

4. Konkrétní připomínky

K oběhovému energetickému systému

4.1

EHSV již představil koncepci oběhového energetického systému ve svém stanovisku z vlastní iniciativy TEN/660 a vítá, že Komise tuto koncepci přijala.

4.2

Tato koncepce by se však neměla vztahovat pouze na úsporu energie a energetickou účinnost, jak je tomu ve sdělení, ale také na energetické toky obecně. To je obzvláště důležité pro rychlou integraci energetického systému v místním měřítku, tj. v místě konečné spotřeby.

4.3

EHSV vítá oznámení Komise, že přezkoumá faktory primární energie. Již dnes je totiž zřejmé, že současná praxe v mnoha členských státech vytváří pro aplikace využívající elektřinu k výrobě tepla a pro biopaliva horší podmínky. Mělo by být rovněž zváženo jednoznačné sladění faktorů primární energie s emisemi CO2, které vznikají.

4.4

Prosazování zásady „energetická účinnost v první řadě“, která je zmíněna jako klíčové opatření v části 3.1 sdělení, by mohlo být cestou ke zvyšování cen energie. Zde je však třeba věnovat pozornost zranitelným spotřebitelům energie a zabránit zvětšování energetické chudoby. Výbor opakovaně vyzýval k vypracování strategií, které by toto zohledňovaly, a předložil rovněž konkrétní návrhy (viz například SC/53). Tento aspekt je důležitý především, ale nikoli výlučně, pro velký počet občanů ve východní Evropě a pro regiony procházející transformací. Nutnou podmínkou dosažení cílů vysoké energetické účinnosti je regionálně diferencovaný přístup.

K rychlejší elektrifikaci poptávky po energii

4.5

Přístup Komise je správný: elektrifikace odvětví vytápění a mobility je nejlepším přístupem k integraci systému. Má-li být v souladu s cílem klimatické neutrality, musí dojít k rychlému rozvoji energie z obnovitelných zdrojů, který bude zaměřený na poptávku a bude s ní ve shodě.

4.6

Bylo by žádoucí, kdyby Komise lépe objasnila, co to konkrétně znamená pro výše uvedenou revizi směrnice (EU) 2018/2001 o obnovitelných zdrojích energie. EHSV se domnívá, že představené cíle rozvoje jsou příliš omezené.

4.7

Z části 3.2 sdělení vyplývá jasné zaměření na větrnou energii na moři. Fotovoltaika a větrná energie na pevnině nejsou vůbec zmíněny. To je nepochopitelné, protože v těchto oblastech, jak je uvedeno v odstavci 3.7 tohoto stanoviska, lze potenciálu pro integraci systému využít rychle a efektivně, zatímco větrná energie na moři pro výrobu vodíku vyžaduje obrovské investice do energetické infrastruktury. Komisi proto doporučujeme, aby se při určování priorit svých opatření řídila zásadou „začínat od začátku“.

K úloze vodíku

4.8

Názor, že vodík bude nepostradatelnou součástí klimaticky neutrální energetické skladby zdrojů energie, je správný. Vodík bude nepostradatelný zejména ve třech oblastech, kde přímá elektrifikace naráží na své meze:

—	pro dlouhodobé skladování elektřiny za účelem překonání „hluchých období“, kdy není dostatek slunečního záření a větru,

—	jako palivo v odvětví letecké a lodní dopravy a v několika zvláštních případech také v nákladní silniční dopravě, jakož i v několika málo specifických oblastech veřejné osobní dopravy;

—	pro určité průmyslové procesy.

4.9

Výroba vodíku je však nákladná a je spojena s velkými energetickými ztrátami. Ve sdělení by proto mělo být objasněno, že vodík může být volbou pouze v případě, že přímé vytápění nebo elektrifikace nejsou technicky možné (nebo jsou možné pouze za výrazně vyšších nákladů).

K tržnímu modelu a otevřenosti trhů

4.10

Integraci energetického systému brání v mnoha případech výlučná orientace na centrální velkoobchodní trh, která je patrná v mnoha členských státech. Po technické (z hlediska snižování zatížení elektrické sítě) i ekonomické (z hlediska nákladové efektivity) stránce může být například mnohem rozumnější využívat místně vyráběnou přebytečnou elektřinu pro mobilní aplikace nebo pro aplikace využívající elektřinu k výrobě tepla, což je zároveň způsob, jak stimulovat místní poptávku po elektřině. Centrální velkoobchodní trhy takovou přímou lokální integraci různých energetických odvětví – pokud možno při zapojení zavedených podniků veřejných a komunálních služeb a jejich udržitelných sítí – často znemožňují.

4.11

To, že Komise nebere v úvahu, že výlučné zaměření na několik centrálních velkoobchodních trhů s elektřinou brání integraci systému, udivuje o to více, že v platných legislativních textech jsou jiné formy obchodování již zmiňovány a uznávány. Například směrnice (EU) 2019/944 o vnitřním trhu s elektřinou přiznává aktivním spotřebitelům výslovně právo na vzájemné obchodování a sdílení energie v rámci občanských energetických společenství. V obou případech se jedná o způsoby obchodování, které občanům, ale i malým a středním podnikům a obcím, umožňují provádět velmi efektivní místní integraci systému. Sdělení Komise je proto v tomto ohledu zklamáním. Nikde totiž není vysvětleno, jak by měl být vypadat trh, na kterém by spotřebitelé tuto roli mohli hrát.

K integraci energetické infrastruktury

4.12

Přijetí holistického přístupu k plánování infrastruktury je vítané, neboť lze očekávat značné investiční potřeby, které by případně bylo možné řešit prostřednictvím celoevropského rámce financování. Důležité je zde však to, aby součástí těchto plánů byla i stávající infrastruktura, její optimalizace a rozšíření s ohledem na možnosti výroby energie a struktury spotřeby, včetně zvýšení pružnosti spotřeby, a aby byly zohledněny obousměrné vazby mezi tržními a obchodními strukturami na straně jedné a infrastrukturami na straně druhé. Přístup Komise je v tomto ohledu nedostatečný.

4.13

Komise v tomto smyslu opomíjí skutečnost, že je to právě infrastruktura, co určuje, které technologie by se měly používat přednostně – totiž ty, které za jinak stejných okolností (ceteris paribus) nejlépe využívají stávající infrastrukturu.

V Bruselu dne 27. ledna 2021.

předsedkyně Evropského hospodářského a sociálního výboru

Christa SCHWENG

(1) Úř. věst. L 158, 14.6.2019, s. 125.

(2) Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82.

(3) Jen jeden příklad: Ačkoli fosilní plyn bude hrát stále menší úlohu, stávající plynárenské sítě by mohly být využívány (také) pro „zelený plyn“, příp. vodík.

(4) Viz Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 85.

Top

Choose the experimental features you want to try