Věc C-478/07

Budějovický Budvar, národní podnik

v.

Rudolf Ammersin GmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Handelsgericht Wien)

„Dvoustranné smlouvy mezi členskými státy — Ochrana údaje o zeměpisném původu jednoho členského státu v jiném členském státě — Název ‚Bud‘ — Užívání ochranné známky American Bud — Články 28 ES a 30 ES — Nařízení (ES) č. 510/2006 — Režim ochrany zeměpisných označení a označení původu podle práva Společenství — Přistoupení České republiky — Přechodná opatření — Nařízení (ES) č. 918/2004 — Rozsah působnosti režimu Společenství — Vyčerpávající charakter“

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 5. února 2009   I ‐ 7724

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. září 2009   I ‐ 7757

Shrnutí rozsudku

1. Volný pohyb zboží – Výjimky – Ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví – Ochrana názvu jako prostého a nepřímého údaje o zeměpisném původu – Podmínky

   (Články 28 ES a 30 ES)

2. Volný pohyb zboží – Výjimky – Ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví – Ochrana názvu chráněného na základě dvoustranné smlouvy mezi členskými státy jako zeměpisné označení či označení původu – Podmínky

   (Článek 30 ES)

3. Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin – Režim jednotné a vyčerpávající ochrany

   (Nařízení Rady č. 510/2006)

1.  Za účelem určení, zda lze mít za to, že název, který není zeměpisným názvem, představuje prostý a nepřímý údaj o zeměpisném původu, jehož ochrana na základě dvoustranných smluv uzavřených mezi členskými státy může být odůvodněna s ohledem na kritéria článku 30 ES, přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda podle skutkových okolností a pojmového chápání existujících v členském státě původu tento název, i když není jako takový zeměpisným názvem, je přinejmenším způsobilý informovat spotřebitele o tom, že produkt jím označený pochází z určitého regionu nebo místa na území tohoto členského státu. Pokud by takový přezkum prokázal, že dotčený název tuto minimální schopnost evokovat zeměpisný původ dotyčného produktu postrádá, jeho ochrana by nemohla být odůvodněna na základě ochrany průmyslového a obchodního vlastnictví ve smyslu článku 30 ES a byla by v zásadě v rozporu s článkem 28 ES v důsledku toho, že by nemohla být odůvodněna z jiného titulu.

   Předkládající soud musí krom toho ověřit, opět s ohledem na skutkové okolnosti a pojmové chápání existující v členském státě původu, zda uvedený název k datu vstupu dvoustranných smluv v platnost nebo po tomto datu v tomto členském státě nezdruhověl, vzhledem k tomu, že cíl režimu ochrany zavedeného těmito smlouvami spadá pod ochranu průmyslového a obchodního vlastnictví ve smyslu článku 30 ES.

   V případě, že žádná právní úprava Společenství v dané oblasti neexistuje, přísluší předkládajícímu soudu, aby v souladu se svým vnitrostátním právem rozhodl, zda je třeba nařídit provedení ankety určené k objasnění skutkových okolností a pojmového chápání existujících v členském státě původu za účelem ověření, zda název může být kvalifikován jako prostý a nepřímý údaj o zeměpisném původu a že tento název v tomto členském státě nezdruhověl. Pokud se předkládající soud domnívá, že je nezbytné nařídit provedení ankety, musí pro účely těchto ověření určit procentní podíl spotřebitelů, který je považován za dostatečně významný, rovněž s ohledem na totéž vnitrostátní právo.

   (viz body 82–84, 89, 94, výrok 1)

2.  Článek 30 ES neukládá konkrétní požadavek týkající se vlastností a doby užívání názvu chráněného na základě dvoustranných smluv uzavřených mezi členskými státy v členském státě původu k tomu, aby ochrana tohoto názvu byla odůvodněna z titulu ochrany průmyslového a obchodního vlastnictví ve smyslu uvedeného článku. Otázku, zda se takový požadavek použije v konkrétním případě, musí vnitrostátní soud, kterému je věc předložena, vyřešit s ohledem na použitelné vnitrostátní právo, zvláště režim ochrany stanovený uvedenými dvoustrannými smlouvami uzavřenými mezi dotčenými členskými státy.

   (viz body 91, 93–94, výrok 1)

3.  Režim ochrany podle práva Společenství, který stanoví nařízení č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin, má vyčerpávající charakter, takže toto nařízení brání použití režimu ochrany stanoveného takovými smlouvami mezi dvěma členskými státy, jako jsou dvoustranné smlouvy, který názvu uznanému podle práva jednoho členského státu jako název představující označení původu přiznává ochranu v jiném členském státě, ve kterém je tato ochrana skutečně požadována, zatímco toto označení původu nebylo předmětem žádosti o zápis na základě uvedeného nařízení.

   Cílem nařízení č. 510/2006 totiž není, aby vedle vnitrostátních pravidel, která mohou existovat i nadále, byl stanoven doplňkový režim ochrany kvalifikovaných zeměpisných označení, podobně jako například režim zavedený nařízením č. 40/94 o ochranné známce Společenství, ale aby byl stanoven režim jednotné ochrany, který bude pro taková označení vyčerpávající.

   (viz body 114, 129, výrok 2)