10.1.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 7/1

---

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 4/2009

ze dne 18. prosince 2008

o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 61 písm. c) a čl. 67 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Společenství si stanovilo za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob. Pro postupné vytváření tohoto prostoru má Společenství přijmout mimo jiné opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s přeshraničními dopady, pokud jsou nutná k řádnému fungování vnitřního trhu.

(2)	Podle čl. 65 písm. b) Smlouvy mají být tato opatření zaměřena mimo jiné na podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních sporů.

(3)

V tomto ohledu již Společenství přijalo mezi jinými opatřeními nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (3), rozhodnutí Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001 o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci (4), nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (5), směrnici Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (6), nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (7), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (8) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností) (9).

(4)

Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 vyzvala Radu a Komisi k vytvoření zvláštních společných procesních pravidel pro zjednodušené a urychlené řešení přeshraničních sporů, týkajících se mimo jiné pohledávek výživného. Vyzvala rovněž ke zrušení prostřednických opatření dosud nutných k tomu, aby mohlo být rozhodnutí vydané v jiném členském státě, zejména rozhodnutí týkající se pohledávek výživného, uznáno a vykonáno v dožádaném členském státě.

(5)

Dne 30. listopadu 2000 byl přijat společný program Komise a Rady o opatřeních k provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (10). Tento program předpokládá zrušení doložky vykonatelnosti pro pohledávky výživného s cílem zvýšit účinnost prostředků, jež mají oprávnění z výživného k uplatnění svých práv.

(6)	Evropská rada přijala na zasedání v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2004 nový program nazvaný „Haagský program: posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii“ (dále jen „Haagský program“) (11).

(7)	Rada přijala na zasedání ve dnech 2. a 3. června 2005 akční program Rady a Komise (12), kterým se prostřednictvím konkrétních opatření provádí Haagský program a který se zmiňuje o nutnosti přijmout návrhy ve věci vyživovacích povinností.

(8)

V rámci Haagské konference o mezinárodním právu soukromém se Společenství a jeho členské státy zúčastnily jednání, jež vyústila dne 23. listopadu 2007 v přijetí Úmluvy o mezinárodním vymáhání výživného k dětem a dalších druhů vyživovacích povinností (dále jen „Haagská úmluva z roku 2007“) a Protokolu o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen „Haagský protokol z roku 2007“). V tomto nařízení by proto mělo být přihlédnuto k těmto dvěma nástrojům.

(9)	Oprávněný z výživného by měl mít možnost snadno dosáhnout v jednom členském státě rozhodnutí, které bude automaticky vykonatelné v jiném členském státě bez dalších formalit.

(10)	Aby bylo možno dosáhnout tohoto cíle, je vhodné vytvořit nástroj Společenství v oblasti vyživovacích povinností, jenž by shrnoval ustanovení o kompetenčních sporech, kolizní normy a ustanovení o uznávání, vykonatelnosti a výkonu rozhodnutí, o právní pomoci a o spolupráci mezi ústředními orgány.

(11)

Působnost tohoto nařízení by měla zahrnout všechny druhy vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů, rodičovství, manželství či švagrovství, aby tak bylo možno zajistit rovné zacházení se všemi oprávněnými z výživného. Pro účely tohoto nařízení by měl být pojem „vyživovací povinnosti“ vykládán samostatně.

(12)

Vzhledem k různým způsobům úpravy otázek týkajících se vyživovacích povinností v členských státech by se toto nařízení mělo vztahovat jak na soudní rozhodnutí, tak na rozhodnutí správních orgánů za předpokladu, že tyto orgány poskytují zejména záruky nestrannosti a práva stran být vyslechnuty. Proto by měly tyto orgány uplatňovat všechna pravidla tohoto nařízení.

(13)	Z výše uvedených důvodů by toto nařízení mělo rovněž zajistit uznávání a výkon soudních smírů a veřejných listin, aniž by tím bylo jakkoli dotčeno právo kterékoli ze stran takového smíru nebo takové listiny napadnout tyto nástroje před soudem členského státu původu.

(14)

Je vhodné v tomto nařízení stanovit, že pro účely návrhu na uznání a výkon rozhodnutí vydaného ve věcech vyživovacích povinností zahrnuje pojem „oprávněný“ subjekty veřejné správy, které jsou oprávněny jednat namísto osoby, pro niž se žádá výživné, nebo požadovat uhrazení dávek poskytovaných oprávněnému jako výživné. Vystupuje-li v tomto postavení orgán veřejné moci, měl by mít nárok na stejné služby a na stejnou právní pomoc jako oprávněný.

(15)

Aby bylo možno chránit zájmy oprávněných z výživného a umožnit řádný výkon spravedlnosti v rámci Evropské unie, měla by být upravena pravidla o příslušnosti, která vyplývají z nařízení (ES) č. 44/2001. Okolnost, že odpůrce má místo obvyklého pobytu ve třetím státě, by již neměla vylučovat uplatňování pravidel Společenství o soudní příslušnosti a napříště by již neměla být dána možnost odkázat na pravidla o soudní příslušnosti v rámci vnitrostátního práva. Toto nařízení by tudíž mělo stanovit, ve kterých případech může soud členského státu uplatnit svou podpůrnou příslušnost.

(16)

S cílem napravit zejména situace, kdy není dána příslušnost žádného soudu, by toto nařízení mělo rovněž stanovit forum necessitatis umožňující, aby ve výjimečných případech rozhodl soud členského státu spor, který má úzkou vazbu se třetím státem. Takový výjimečný případ může nastat, jestliže se ukáže, že řízení v příslušném třetím státě není možné, například z důvodu občanské války, nebo pokud nelze od navrhovatele rozumně očekávat, že v tomto státě podá návrh nebo povede řízení. Tato příslušnost založená na foru necessitatis by však mohla být uplatněna pouze za předpokladu, že spor vykazuje dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu byl podán návrh, například státní příslušnost jedné ze stran.

(17)

Dodatečné pravidlo o příslušnosti by mělo stanovit, že s výjimkou zvláštních podmínek nemůže povinný podat návrh na změnu stávajícího rozhodnutí o výživném nebo na vydání nového rozhodnutí jinde než ve státě, kde měl oprávněný místo obvyklého pobytu při vydání rozhodnutí a kde i nadále obvykle pobývá. Aby byla zajištěna řádná provázanost mezi Haagskou úmluvou z roku 2007 a tímto nařízením, mělo by se toto pravidlo vztahovat rovněž na rozhodnutí třetího státu, který je smluvní stranou uvedené úmluvy, pokud uvedená úmluva platí mezi daným státem a Společenstvím a týká se stejných vyživovacích povinností v daném státě a ve Společenství.

(18)

Pro účely tohoto nařízení je vhodné stanovit, že v Irsku je pojem „státní příslušnost“ nahrazen pojmem „domicil“, stejně tak jako ve Spojeném království, nakolik je toto nařízení v tomto členském státě použitelné na základě článku 4 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství.

(19)

Aby byla zvýšena právní jistota, předvídatelnost a smluvní volnost stran, mělo by toto nařízení umožnit stranám zvolit příslušný soud dohodou na základě vymezených hraničních určovatelů. Aby byla zajištěna ochrana slabší strany, měla by být taková volba soudu vyloučena v případech vyživovacích povinností k dítěti mladšímu osmnácti let.

(20)

Je vhodné v tomto nařízení stanovit, že se pro členské státy, které jsou vázány Haagským protokolem z roku 2007, použijí kolizní normy stanovené v uvedeném protokolu. Za tímto účelem by mělo být vloženo ustanovení, které odkazuje na uvedený protokol. Haagský protokol z roku 2007 bude Společenstvím uzavřen včas, aby bylo možné uplatňovat toto nařízení. Pro případ, že by se Haagský protokol z roku 2007 neuplatňoval na všechny členské státy, je ohledně uznání, vykonatelnosti a výkonu rozhodnutí vhodné odlišit členské státy, které jsou Haagským protokolem z roku 2007 vázány, od těch, které jím vázány nejsou.

(21)

V rámci tohoto nařízení by mělo být upřesněno, že tyto kolizní normy určují pouze právo rozhodné pro vyživovací povinnosti, a nikoli právo rozhodné pro určení rodinných vztahů, na nichž se vyživovací povinnosti zakládají. Určení rodinných vztahů podléhá i nadále vnitrostátnímu právu členských států, včetně jejich pravidel mezinárodního práva soukromého.

(22)

Aby bylo zajištěno rychlé a účinné vymáhání pohledávek výživného a zabráněno opravným prostředkům s odkladným účinkem, měla by být rozhodnutí vydaná v jednom členském státě ve věcech vyživovacích povinností v zásadě předběžně vykonatelná. Proto je vhodné v tomto nařízení stanovit, že soud původu by měl mít možnost prohlásit rozhodnutí za předběžně vykonatelné, i když vnitrostátní právo nestanoví vykonatelnost ze zákona a i když už byl nebo by ještě mohl být podán opravný prostředek podle vnitrostátního práva.

(23)	Aby se omezily náklady spojené s řízením podle tohoto nařízení, bylo by užitečné co nejvíce využívat moderních komunikačních technologií, zejména při slyšení stran.

(24)

Na základě záruk vyplývajících z uplatňování kolizních norem by měla být rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností vydaná v jednom členském státě vázaném Haagským protokolem z roku 2007 uznávána a vykonatelná ve všech ostatních členských státech, aniž by bylo vyžadováno další řízení a bez jakékoli formy věcného přezkumu v členském státě výkonu.

(25)

Jediným cílem uznání rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností v určitém členském státě je umožnit vymáhání pohledávky výživného stanovené v rozhodnutí. Toto uznání však neznamená, že dotyčný členský stát uznává rodinné vztahy, rodičovství, manželství či švagrovství, které jsou základem vyživovacích povinností vedoucích k danému rozhodnutí.

(26)

Pro rozhodnutí vydaná v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007, je třeba v tomto nařízení stanovit postup uznání a prohlášení vykonatelnosti. Tento postup by měl vycházet z postupu a z důvodů pro odmítnutí uznání stanovených v nařízení (ES) č. 44/2001. Aby se řízení urychlilo a oprávněný mohl rychle vymoci pohledávku výživného, je třeba stanovit, že kromě mimořádných okolností musí soud, u kterého byl návrh podán, rozhodnout ve stanovených lhůtách.

(27)

Rovněž je vhodné co nejvíce omezit formality týkající se výkonu, které mohou zvýšit náklady oprávněného z výživného. Za tímto účelem by toto nařízení mělo stanovit, že oprávněný z výživného není povinen mít v členském státě výkonu ani poštovní adresu, ani pověřeného zástupce, aniž je jinak dotčena vnitřní organizace členských států v oblasti vykonávacího řízení.

(28)	Aby se omezily náklady spojené s vykonávacím řízením, neměl by být požadován žádný překlad, ledaže je výkon rozhodnutí napaden a aniž jsou dotčena pravidla doručování písemností.

(29)

Aby bylo zajištěno dodržování požadavků na spravedlivý proces, je třeba stanovit v tomto nařízení právo odpůrce, který se neúčastní řízení u soudu původu v členském státě vázaném Haagským protokolem z roku 2007, požádat ve fázi výkonu rozhodnutí vydaného proti němu o přezkum tohoto rozhodnutí. Odpůrce by však měl o tento přezkum požádat ve stanovené lhůtě, která by měla začít běžet nejpozději v den, kterým je ve vykonávacím řízení poprvé zcela nebo zčásti zbaven možnosti nakládat se svým majetkem. Toto právo na přezkum by mělo být mimořádným opravným prostředkem poskytnutým odpůrci, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, a nemělo by jím být dotčeno použití jiných mimořádných opravných prostředků stanovených právem členského státu původu, pokud tyto opravné prostředky nejsou neslučitelné s právem na přezkum stanoveným v tomto nařízení.

(30)

S cílem urychlit v jiném členském státě výkon rozhodnutí vydaného v členském státě vázaném Haagským protokolem z roku 2007 by měly být omezeny důvody pro odmítnutí uznání nebo odložení výkonu, které může povinný uplatňovat z důvodu přeshraniční povahy pohledávky výživného. Tímto omezením by neměly být dotčeny důvody pro odmítnutí uznání nebo odložení výkonu stanovené vnitrostátním právem, které jsou slučitelné s důvody uvedenými v tomto nařízení, jako je vyrovnání dluhu povinným v době výkonu nebo vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí.

(31)

Pro zjednodušení přeshraničního vymáhání pohledávek výživného je třeba zavést režim spolupráce mezi ústředními orgány určenými členskými státy. Tyto orgány by měly poskytovat pomoc oprávněným z výživného a povinným k výživnému při uplatňování jejich práv v jiném členském státě podáváním návrhů na uznání, prohlášení vykonatelnosti a výkon již vydaných rozhodnutí, o změnu těchto rozhodnutí nebo o obdržení rozhodnutí. Měly by si vyměňovat informace za účelem zjištění místa, kde se zdržují povinní a oprávnění, a za účelem zjištění jejich příjmů a majetku, pokud je to potřeba. Měly by navíc vzájemně spolupracovat vyměňováním obecných informací a podporovat spolupráci mezi příslušnými orgány svého členského státu.

(32)

Ústřední orgán určený podle tohoto nařízení by měl až na výslovně stanovené výjimky nést své vlastní náklady a poskytovat pomoc všem žadatelům, kteří mají místo pobytu v jeho členském státě. Kritérium pro určení práva osoby žádat o pomoc ústřední orgán by mělo být méně přísné než hraniční určovatel „místo obvyklého pobytu“ užívaný na jiném místě v tomto nařízení. Nicméně kritérium „místa pobytu“ by mělo vyloučit pouhou přítomnost.

(33)

Aby mohly ústřední orgány oprávněným z výživného a povinným k výživnému poskytnout plnou pomoc a optimálním způsobem usnadňovat přeshraniční vymáhání výživného, měly by mít možnost obdržet určité osobní údaje. Toto nařízení by tudíž mělo pro členské státy stanovit povinnost zajistit, aby jejich ústřední orgány měly přístup k těmto informacím u orgánů veřejné moci nebo úřadů, které uchovávají tyto informace v rámci své obvyklé činnosti. Každý členský stát by si však měl ponechat možnost stanovit podmínky tohoto přístupu. Členský stát by tudíž měl mít možnost určit orgány veřejné moci nebo úřady, které mají povinnost poskytovat ústřednímu orgánu informace podle tohoto nařízení, včetně popřípadě orgánů veřejné moci nebo úřadů již určených v rámci jiných režimů přístupu k informacím. Určí-li členský stát orgány veřejné moci nebo úřady, měl by dbát na to, aby jeho ústřední orgán měl přístup k informacím požadovaným podle tohoto nařízení, které tyto orgány veřejné moci nebo úřady uchovávají. Členský stát by rovněž měl být schopen svému ústřednímu orgánu umožnit přístup k požadovaným informacím, které uchovává a za jejichž zpracování odpovídá jakákoli jiná právnická osoba.

(34)

V rámci přístupu k osobním údajům, jejich využívání a předávání je třeba dodržovat požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (13), jak byla provedena ve vnitrostátním právu členských států.

(35)

Pro účely tohoto nařízení je však třeba stanovit zvláštní podmínky pro přístup k osobním údajům, pro jejich používání a předávání. V této souvislosti bylo vzato v úvahu stanovisko evropského inspektora ochrany údajů (14). Subjekt údajů by měl být informován v souladu s vnitrostátním právem. Je však vhodné stanovit možnost odložit toto informování, aby povinný nemohl převést svůj majetek, a tím ohrozit vymáhání pohledávky výživného.

(36)

S ohledem na náklady spojené s řízením by měl být stanoven velmi příznivý režim právní pomoci, tedy úplné převzetí nákladů spojených s řízením ve věcech vyživovacích povinností ve vztahu k dětem do 21 let, které bylo zahájeno prostřednictvím ústředních orgánů. Stávající pravidla pro právní pomoc uvnitř Evropské unie podle směrnice 2003/8/ES by měla být tudíž doplněna o zvláštní pravidla upravující zvláštní režim právní pomoci ve věcech vyživovacích povinností. V této souvislosti by měl mít příslušný orgán dožádaného členského státu možnost v mimořádných případech vymáhat náklady od navrhovatele, jemuž byla poskytnuta bezplatná právní pomoc a který neuspěl, pokud to jeho majetkové poměry dovolují. To by mohlo nastat zejména u majetné osoby, která nejednala v dobré víře.

(37)

Kromě toho je třeba v případě jiných vyživovacích povinností než těch, o nichž pojednává předchozí bod odůvodnění, zaručit všem stranám v okamžiku výkonu rozhodnutí v jiném členském státě rovné zacházení, pokud jde o právní pomoc. Ustanovení o pokračování právní pomoci uvedená v tomto nařízení by tudíž měla být chápána tak, že opravňují k takovéto pomoci stranu, která sice nevyužila právní pomoci při řízení o získání nebo změně rozhodnutí v členském státě původu, avšak poté jí využila v témž státě v rámci návrhu na výkon rozhodnutí. Obdobně by straně, která využila bezplatného řízení u správního orgánu uvedeného v příloze X, měla být v členském státě výkonu poskytnuta právní pomoc za co nejvýhodnějších podmínek nebo co největší osvobození od poplatků a výloh, prokáže-li, že by na tuto pomoc měla nárok v členském státě původu.

(38)	S cílem omezit náklady na překlady podpůrných dokladů by soud, který zahájil řízení, neměl vyžadovat překlad těchto dokladů, není-li překlad nezbytný, aniž je dotčeno právo na obhajobu a použitelná pravidla týkající se doručování písemností.

(39)

Aby se usnadnilo uplatňování tohoto nařízení, měly by být členské státy povinny sdělit Komisi názvy a kontaktní údaje svých ústředních orgánů, jakož i další informace. Tyto informace by měly být poskytnuty odborné i laické veřejnosti zveřejněním v Úředním věstníku Evropské unie nebo elektronickým přístupem do Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, vytvořené rozhodnutím 2001/470/ES. Rovněž využívání formulářů stanovených v tomto nařízení by mělo usnadnit a urychlit komunikaci mezi ústředními orgány a umožnit podávání návrhů elektronickou cestou.

(40)

Je třeba upravit vztah mezi tímto nařízením a dvoustrannými či mnohostrannými úmluvami a dohodami ve věcech vyživovacích povinností, jejichž smluvními stranami jsou členské státy. V této souvislosti je třeba stanovit, že členské státy, které jsou smluvními stranami úmluvy ze dne 23. března 1962, která byla v oblasti vymáhání výživného uzavřena mezi Švédskem, Dánskem, Finskem, Islandem a Norskem, budou moci tuto úmluvu používat i nadále, poněvadž obsahuje pravidla o uznávání a výkonu, která jsou příznivější než pravidla stanovená v tomto nařízení. Pokud jde o budoucí dvoustranné dohody ve věcech vyživovacích povinností uzavřené se třetími státy, měly by být postupy a podmínky, podle nichž by členské státy byly oprávněny takovéto dohody vlastním jménem sjednávat a uzavírat, stanoveny v rámci jednání o návrhu Komise v této záležitosti.

(41)	Při počítání lhůt a termínů stanovených v tomto nařízení by se mělo použít nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (15).

(42)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (16).

(43)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijímání veškerých změn formulářů stanovených v tomto nařízení poradním postupem stanoveným v článku 3 rozhodnutí 1999/468/ES. Pro vypracování seznamu správních orgánů zahrnutých do oblasti působnosti tohoto nařízení a seznamu orgánů příslušných ve věci ověřování nároku na právní pomoc je třeba zmocnit Komisi, aby využila řídící postup stanovený v článku 4 uvedeného rozhodnutí.

(44)

Toto nařízení by mělo změnit nařízení (ES) č. 44/2001 nahrazením příslušných ustanovení uvedeného nařízení týkajících se vyživovacích povinností. S výhradou přechodných ustanovení tohoto nařízení by měly členské státy ode dne použitelnosti tohoto nařízení používat v oblasti vyživovacích povinností ustanovení tohoto nařízení týkající se příslušnosti, uznávání, vykonatelnosti a výkonu rozhodnutí a o soudní pomoci namísto ustanovení nařízení (ES) č. 44/02001.

(45)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž vytvoření řady nástrojů umožňujících zajistit účinné vymáhání pohledávek výživného v přeshraničních situacích, a v důsledku toho usnadnění volného pohybu osob uvnitř Evropské unie, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(46)	V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámilo Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(47)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Spojené království neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Tímto však není dotčena možnost, aby Spojené království oznámilo svůj záměr přijmout toto nařízení po jeho přijetí v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu.

(48)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné, aniž je dotčena možnost, aby Dánsko použilo obsah změn nařízení (ES) č. 44/2001 s ohledem na článek 3 Dohody ze dne 19. října 2005 mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (17),

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se použije na vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo švagrovství.

2.   V tomto nařízení se „členským státem“ rozumějí všechny členské státy, na které se vztahuje toto nařízení.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)

„rozhodnutím“ rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností vydané soudem členského státu bez ohledu na to, jak je označeno, včetně usnesení, rozsudku, nařízení nebo příkazu k výkonu rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o výši nákladů řízení vydaného soudním úředníkem. Pro účely kapitol VII a VIII se „rozhodnutím“ rozumí rovněž rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností vydané ve třetím státě;

2)	„soudním smírem“ smír ve věcech vyživovacích povinností, který schválil soud nebo který byl uzavřen v průběhu řízení před soudem;

3)

„veřejnou listinou“ a) písemnost týkající se vyživovacích povinností, která byla vyhotovena nebo registrována jako veřejná listina v členském státě původu a jejíž pravost i) se vztahuje na podpis i na obsah listiny a ii) byla ověřena orgánem veřejné moci nebo jiným orgánem k tomu zmocněným; nebo b) dohoda týkající se vyživovacích povinností uzavřená se správními orgány členského státu původu nebo jimi ověřená;

4)	„členským státem původu“ členský stát, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, soudní smír schválen nebo uzavřen a veřejná listina vystavena;

5)	„členským státem výkonu“ členský stát, v němž má být proveden výkon rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listiny;

6)	„dožadujícím členským státem“ členský stát, jehož ústřední orgán postupuje návrh nebo žádost podle kapitoly VII;

7)	„dožádaným členským státem“ členský stát, jehož ústřední orgán obdrží návrh nebo žádost podle kapitoly VII;

8)

„smluvním státem Haagské úmluvy z roku 2007“ stát, který je smluvní stranou Haagské úmluvy o mezinárodním vymáhání výživného k dětem a dalších druhů vyživovacích povinností ze dne 23. listopadu 2007 (dále jen „Haagská úmluva z roku 2007“), pokud se uvedená úmluva uplatňuje mezi Společenstvím a daným státem;

9)	„soudem původu“ soud, který vydal rozhodnutí, jehož výkon má být proveden;

10)	„oprávněným“ fyzická osoba, která má nebo uplatňuje nárok na výživné;

11)	„povinným“ fyzická osoba, která dluží výživné nebo vůči níž byl uplatněn nárok na výživné;

2.   Pro účely tohoto nařízení pojem „soud“ zahrnuje správní orgány členských států mající pravomoci ve věcech vyživovacích povinností, jestliže tyto orgány nabízejí záruky nestrannosti a práva všech stran být vyslechnuty a jestliže jejich rozhodnutí vydaná podle práva členského státu, ve kterém mají sídlo,

i)	mohou být napadena před soudním orgánem nebo přezkoumána soudním orgánem a

ii)	mají stejnou platnost a účinnost jako rozhodnutí soudního orgánu v téže záležitosti.

Tyto správní orgány jsou uvedeny v příloze X. Uvedená příloha se vypracovává a mění řídícím postupem podle čl. 73 odst. 2 na žádost členského státu, v němž má příslušný správní orgán sídlo.

3.   Pro účely článků 3, 4 a 6 se pojem „státní příslušnost“ nahrazuje pojmem „domicil“ v těch členských státech, které tento pojem používají jako hraniční určovatel v rodinných věcech.

Pro účely článku 6 jsou strany, které mají „domicil“ v různých územních jednotkách téhož členského státu, považovány za strany, které mají společný „domicil“ v tomto členském státě.

KAPITOLA II

PŘÍSLUŠNOST

Článek 3

Obecné ustanovení

K rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný

a)	soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo

b)	soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nebo

c)	soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o osobním stavu, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran, nebo

d)	soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran.

Článek 4

Volba soudu

1.   Strany se mohou dohodnout, že k řešení sporů ve věcech vyživovacích povinností, ke kterým mezi nimi došlo nebo může dojít, je příslušný tento soud nebo soudy členského státu:

a)	soud nebo soudy členského státu, v němž má jedna ze stran místo obvyklého pobytu,

b)	soud nebo soudy členského státu, jehož státní příslušnost má jedna ze stran,

c)

pokud jde o vyživovací povinnosti mezi manžely či bývalými manžely, i) soud příslušný k řešení jejich sporů ve věcech manželství, nebo ii) soud nebo soudy členského státu, ve kterém se nacházelo jejich poslední společné místo obvyklého pobytu po dobu nejméně jednoho roku. Podmínky uvedené v písmenu a), b) nebo c) musí být splněny v okamžiku uzavření dohody o volbě soudu nebo v okamžiku zahájení řízení. Tato příslušnost určená dohodou je výlučná, pokud se strany nedohodnou jinak.

2.   Dohoda o volbě soudu se uzavírá písemně. Požadavek písemné formy je dodržen při jakémkoli sdělení elektronickou cestou, jež umožňuje trvalý záznam dohody.

3.   Tento článek se nevztahuje na spory týkající se vyživovacích povinností k dítěti mladšímu osmnácti let.

4.   Pokud se strany dohodnou, že udělí výlučnou příslušnost soudu nebo soudům ve státě, který je smluvní stranou Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (18), podepsané dne 30. října 2007 v Luganu (dále jen „Luganská úmluva“), a který není členským státem, použije se uvedená úmluva s výjimkou sporů uvedených v odstavci 3.

Článek 5

Příslušnost založená na účasti odpůrce na řízení

Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se odpůrce řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se odpůrce účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu.

Článek 6

Podpůrná příslušnost

Není-li žádný soud členského státu příslušný podle článků 3, 4 a 5 a pokud není žádný soud státu, který není členským státem a je smluvní stranou Luganské úmluvy, příslušný podle uvedené úmluvy, jsou příslušné soudy členského státu společné státní příslušnosti stran.

Článek 7

Forum necessitatis

Není-li žádný soud členského státu příslušný podle článků 3, 4, 5 a 6, mohou soudy členského státu ve výjimečných případech spor rozhodnout, jestliže ve třetím státě, k němuž má daný spor úzkou vazbu, není řízení možné nebo je v něm nelze rozumně zahájit nebo vést.

Spor musí vykazovat dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu byl podán návrh.

Článek 8

Omezení řízení

1.   Je-li vydáno rozhodnutí v členském státě nebo ve smluvním státě Haagské úmluvy z roku 2007, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nemůže povinný podat návrh na změnu rozhodnutí nebo na vydání nového rozhodnutí v jiném členském státě, dokud má oprávněný místo obvyklého pobytu ve státě, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno.

2.   Odstavec 1 se nepoužije,

a)	pokud se strany dohodly podle článku 4 na příslušnosti soudů tohoto jiného členského státu,

b)	pokud se oprávněný podrobí příslušnosti soudů tohoto jiného členského státu podle článku 5,

c)	pokud příslušný orgán státu původu, který je smluvní stranou Haagské úmluvy z roku 2007, nemůže nebo odmítá uplatnit příslušnost ke změně rozhodnutí nebo k vydání nového rozhodnutí, nebo

d)	pokud rozhodnutí vydané ve státě původu, který je smluvní stranou Haagské úmluvy z roku 2007, nelze uznat nebo prohlásit za vykonatelné v členském státě, ve kterém je zamýšleno podání návrhu na zahájení řízení o změně rozhodnutí či vydání nového rozhodnutí.

Článek 9

Zahájení řízení

Pro účely této kapitoly se okamžikem, kdy bylo zahájeno řízení, rozumí

a)	okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost, za předpokladu, že navrhovatel následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti odpůrci; nebo

b)	okamžik, kdy byla písemnost převzata orgánem příslušným pro její doručení v případě, že musí být doručena odpůrci před podáním u soudu, za předpokladu, že navrhovatel následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému podání písemnosti u soudu.

Článek 10

Přezkoumání příslušnosti

Je-li u soudu některého členského státu zahájeno řízení ve věci, k níž není podle tohoto nařízení příslušný, prohlásí bez návrhu svou nepříslušnost.

Článek 11

Přezkoumání přípustnosti

1.   Pokud se odpůrce, který má místo obvyklého pobytu v jiném státě, než je členský stát, ve kterém byl návrh podán, řízení neúčastní, přeruší příslušný soud řízení do té doby, než bude prokázáno, že odpůrce mohl obdržet návrh na zahájení řízení nebo jinou rovnocennou písemnost v dostatečném předstihu, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, nebo že k tomu byly učiněny veškeré nezbytné kroky.

2.   Má-li být návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost zaslána podle nařízení (ES) č. 1393/2007 z jednoho členského státu do druhého, použije se místo odstavce 1 tohoto článku článek 19 uvedeného nařízení.

3.   Pokud nelze použít nařízení (ES) č. 1393/2007, použije se článek 15 Haagské úmluvy ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, bylo-li třeba zaslat návrh na zahájení řízení nebo jinou rovnocennou písemnost do ciziny podle uvedené úmluvy.

Článek 12

Překážka litispendence

1.   Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první.

2.   Jakmile je určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu.

Článek 13

Závislá řízení

1.   Jsou-li u soudů různých členských států zahájena řízení, která navzájem souvisejí, může soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, řízení přerušit.

2.   Dokud nejsou řízení skončena v prvním stupni, může soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, na návrh jedné ze stran také prohlásit, že není příslušný, je-li soud, u nějž bylo řízení zahájeno dříve, příslušný pro daná řízení a spojení těchto řízení je podle jeho práva přípustné.

3.   Ve smyslu tohoto článku řízení navzájem souvisejí, pokud je mezi nimi dán tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních.

Článek 14

Předběžná a zajišťovací opatření

Předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný na základě tohoto nařízení soud jiného členského státu.

KAPITOLA III

ROZHODNÉ PRÁVO

Článek 15

Určení rozhodného práva

Právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností se v členských státech, které jsou vázány Haagským protokolem ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen „Haagský protokol z roku 2007“), určuje v souladu s uvedeným protokolem.

KAPITOLA IV

UZNÁVÁNÍ, VYKONATELNOST A VÝKON ROZHODNUTÍ

Článek 16

Oblast působnosti této kapitoly

1.   Tato kapitola upravuje uznávání, vykonatelnost a výkon rozhodnutí uvedených v tomto nařízení.

2.   Oddíl 1 se použije na rozhodnutí vydaná v členském státě, který je vázán Haagským protokolem z roku 2007.

3.   Oddíl 2 se použije na rozhodnutí vydaná v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007.

4.   Oddíl 3 se použije na všechna rozhodnutí.

ODDÍL 1

Rozhodnutí vydaná v členském státě vázaném Haagským protokolem z roku 2007

Článek 17

Zrušení prohlášení vykonatelnosti

1.   Rozhodnutí vydané v členském státě, který je vázán Haagským protokolem z roku 2007, se uzná v jiném členském státě, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení a aniž by existovala možnost jeho uznání napadnout.

2.   Rozhodnutí vydané v členském státě vázaném Haagským protokolem z roku 2007, které je v tomto státě vykonatelné, je vykonatelné v jiném členském státě, aniž by bylo třeba prohlášení jeho vykonatelnosti.

Článek 18

Zajišťovací opatření

Vykonatelné rozhodnutí ze zákona umožňuje použít zajišťovací opatření stanovená právem členského státu výkonu.

Článek 19

Právo navrhnout přezkum

1.   Odpůrce, který se neúčastnil řízení v členském státu původu, má právo navrhnout přezkum rozhodnutí u příslušného soudu uvedeného členského státu, pokud

a)	mu nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem; nebo

b)	se nemohl k pohledávce výživného vyjádřit z důvodu vyšší moci nebo z důvodu mimořádných okolností bez jakéhokoli pochybení ze své strany,

ledaže odpůrce nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost.

2.   Lhůta pro podání návrhu na přezkum začíná běžet dnem, kdy se odpůrce skutečně seznámil s obsahem rozhodnutí a mohl na ně odpovědět, nejpozději však dnem přijetí prvního opatření v rámci výkonu vedoucího k tomu, že odpůrce nemůže zcela nebo zčásti nakládat se svým majetkem. Odpůrce musí jednat neprodleně a v každém případě ve lhůtě 45 dnů. Prodloužení této lhůty z důvodu vzdálenosti je vyloučeno.

3.   Pokud soud zamítne návrh na přezkum uvedený v odstavci 1 s odůvodněním, že není splněna žádná z podmínek pro přezkum uvedených v odstavci 1, zůstává rozhodnutí v platnosti.

Pokud soud rozhodne, že je přezkum oprávněný na základě splnění některé z podmínek uvedených v odstavci 1, je rozhodnutí od počátku neplatné. Oprávněný však neztrácí výhody z přerušení promlčecí doby nebo prekluze ani právo zpětného uplatnění nároků na výživné nabytých v původním řízení.

Článek 20

Dokumenty pro výkon rozhodnutí

1.   Pro výkon rozhodnutí v jiném členském státě předloží navrhovatel orgánům příslušným pro výkon

a)	jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti;

b)	výtah z rozhodnutí vystavený soudem původu na formuláři, jehož vzor je obsažen v příloze I;

c)	případně písemnost, která potvrzuje stav nedoplatků s uvedením dne provedení výpočtu;

d)

případně přepis či překlad obsahu vzorového formuláře uvedeného v písmenu b) do úředního jazyka členského státu výkonu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde je výkon navrhován, v souladu s právem tohoto členského státu, anebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Evropské unie, které nejsou jeho úředním jazykem a které přijímá pro vyplnění formuláře.

2.   Příslušné orgány členského státu výkonu nemohou po navrhovateli požadovat, aby poskytnul překlad rozhodnutí. Překlad však může být požadován v případě, že výkon rozhodnutí je napaden.

3.   Překlad podle tohoto článku musí být vyhotoven osobou oprávněnou k překladatelské činnosti v některém z členských států.

Článek 21

Odmítnutí nebo odložení výkonu

1.   Důvody pro odmítnutí nebo odložení výkonu podle práva členského státu výkonu se použijí, pouze pokud jsou slučitelné s použitím odstavců 2 a 3.

2.   Příslušný orgán v členském státě výkonu odmítne na návrh povinného zcela nebo zčásti výkon rozhodnutí soudu původu, pokud právo na výkon rozhodnutí soudu původu zaniklo v důsledku promlčení podle práva členského státu původu nebo podle práva členského státu výkonu, podle toho, které stanoví delší promlčecí dobu.

Dále může příslušný orgán v členském státě výkonu na návrh povinného odmítnout zcela nebo zčásti výkon rozhodnutí soudu původu, pokud je neslučitelný s rozhodnutím vydaným v členském státě výkonu nebo s rozhodnutím vydaným v jiném členském státě nebo ve třetím státě, které splňuje podmínky nezbytné pro své uznání v členském státě výkonu.

Rozhodnutí, kterým se z důvodu změny okolností mění dřívější rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností, se nepovažuje za neslučitelné ve smyslu druhého pododstavce.

3.   Příslušný orgán v členském státě výkonu může na návrh povinného odložit zcela nebo zčásti výkon rozhodnutí soudu původu, pokud byl příslušnému soudu v členském státě původu předložen návrh na přezkum rozhodnutí soudu původu podle článku 19.

Kromě toho odloží příslušný orgán členského státu výkonu na návrh povinného výkon rozhodnutí soudu původu, pokud je vykonatelnost tohoto rozhodnutí odložena v členském státě původu.

Článek 22

Vyloučení účinku na existenci rodinných vztahů

Uznání a výkon rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností podle tohoto nařízení neznamená v žádném případě uznání rodinných vztahů, rodičovství, manželství či švagrovství, které jsou základem vyživovacích povinností vedoucích k danému rozhodnutí.

ODDÍL 2

Rozhodnutí vydaná v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007

Článek 23

Uznávání

1.   Rozhodnutí vydaná v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007, jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.

2.   Každá strana, která uplatňuje uznání rozhodnutí jako hlavní věc v daném sporu, může v řízení podle tohoto oddílu navrhnout, že má být soudní rozhodnutí uznáno.

3.   Je-li otázka uznání rozhodnutí vznesena u soudu členského státu jako předběžná otázka, může o ní tento soud rozhodnout.

Článek 24

Důvody pro odmítnutí uznání

Rozhodnutí se neuzná,

a)	je-li uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž je uznání navrhováno. Výhradu veřejného pořádku nelze uplatnit v případě pravidel pro určení příslušnosti;

b)

jestliže odpůrci, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, ledaže odpůrce nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost;

c)	je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž stranami v členském státě, v němž je uznání navrhováno;

d)	je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetím státě v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v členském státě, v němž je uznání navrhováno.

Rozhodnutí, kterým se z důvodu změny okolností mění dřívější rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností, se nepovažuje za neslučitelné ve smyslu prvního pododstavce písm. c) nebo d).

Článek 25

Přerušení řízení o uznání

Soud členského státu, v němž je navrhováno uznání rozhodnutí vydaného v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007, řízení přeruší, pokud je vykonatelnost tohoto rozhodnutí v členském státě původu z důvodu podání opravného prostředku odložena.

Článek 26

Vykonatelnost

Rozhodnutí vydané v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007, jež je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné.

Článek 27

Místní příslušnost soudů

1.   Návrh na prohlášení vykonatelnosti se podává u soudu nebo příslušného orgánu členského státu výkonu, o kterém tento členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 71.

2.   Místní příslušnost se určuje podle místa obvyklého pobytu strany, vůči níž je výkon navrhován, nebo podle místa výkonu.

Článek 28

Řízení

1.   K návrhu na vydání prohlášení vykonatelnosti se připojí tyto dokumenty:

a)	jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti;

b)	výtah z rozhodnutí vystavený soudem původu na formuláři, jehož vzor je obsažen v příloze II, aniž je dotčen článek 29;

c)

případně přepis či překlad obsahu vzorového formuláře uvedeného v písmenu b) do úředního jazyka členského státu výkonu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde byl návrh podán, v souladu s právem tohoto členského státu, anebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Evropské unie, které nejsou jeho úředním jazykem a které přijímá pro vyplnění formuláře.

2.   Soud nebo příslušný orgán, u kterého byl návrh podán, nemůže po navrhovateli požadovat, aby poskytnul překlad rozhodnutí. Překlad však může být požadován v rámci opravného prostředku podle článku 32 nebo 33.

3.   Překlad podle tohoto článku musí být vyhotoven osobou oprávněnou k překladatelské činnosti v některém z členských států.

Článek 29

Nepředložení výtahu

1.   Pokud není předložen výtah uvedený v čl. 28 odst. 1 písm. b), může soud nebo příslušný orgán určit lhůtu pro jeho předložení, přijmout rovnocennou písemnost nebo, pokud nepovažuje za potřebné další objasnění, jeho předložení prominout.

2.   V případě uvedeném v odstavci 1 je třeba na požádání soudu nebo příslušného orgánu předložit překlad takových písemností. Překlad musí být vyhotoven osobou oprávněnou k překladatelské činnosti v některém z členských států.

Článek 30

Prohlášení vykonatelnosti

Rozhodnutí se prohlásí za vykonatelné bez přezkumu podle článku 24, jakmile jsou splněny formální náležitosti uvedené v článku 28 a nejpozději 30 dnů po jejich splnění, s výjimkou případů, kdy tak není možné učinit z důvodu mimořádných okolností. Strana, vůči níž je výkon navrhován, není v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání.

Článek 31

Sdělení rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti

1.   Rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti se bez odkladu sdělí navrhovateli postupem stanoveným právem členského státu výkonu.

2.   Prohlášení vykonatelnosti se doručí straně, vůči níž je výkon navrhován, spolu s rozhodnutím, pokud jí toto ještě nebylo doručeno.

Článek 32

Opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti

1.   Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek.

2.   Opravný prostředek se podává u soudu, o kterém dotyčný členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 71.

3.   Opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení.

4.   Jestliže se strana, vůči níž je výkon navrhován, neúčastní řízení o opravném prostředku u odvolacího soudu zahájeného navrhovatelem, použije se článek 11, i když strana, vůči níž je výkon navrhován, nemá místo obvyklého pobytu v žádném členském státě.

5.   Opravný prostředek proti prohlášení vykonatelnosti musí být podán ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto prohlášení. Má-li strana, vůči níž je výkon navrhován, místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než ve kterém bylo prohlášení vykonatelnosti vydáno, činí lhůta pro podání opravného prostředku 45 dní a počíná běžet dnem doručení prohlášení vykonatelnosti straně, vůči níž je výkon navrhován, osobně nebo do místa jejího pobytu. Prodloužení této lhůty z důvodu vzdálenosti je vyloučeno.

Článek 33

Postup pro napadení rozhodnutí o opravném prostředku

Rozhodnutí o opravném prostředku může být napadeno pouze opravnými prostředky, které dotyčný členský stát sdělil Komisi v souladu s článkem 71.

Článek 34

Zamítnutí či zrušení prohlášení vykonatelnosti

1.   Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 32 nebo 33 podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti pouze na základě důvodů uvedených v článku 24.

2.   S výhradou čl. 32 odst. 4 vydá soud, u něhož byl opravný prostředek podán podle článku 32, rozhodnutí ve lhůtě 90 dní od tohoto podání, s výjimkou případů, kdy to není možné z důvodu mimořádných okolností.

3.   Soud, u něhož byl podán opravný prostředek podle článku 33, vydá rozhodnutí neprodleně.

Článek 35

Přerušení řízení

Soud, u něhož byl podán opravný prostředek podle článku 32 nebo 33, řízení přeruší na návrh strany, vůči níž je výkon navrhován, jestliže byl výkon rozhodnutí v členském státě původu z důvodu podání opravného prostředku odložen.

Článek 36

Předběžná a zajišťovací opatření

1.   Musí-li být rozhodnutí uznáno v souladu s tímto oddílem, není navrhovatel omezen v podávání návrhů na přijetí předběžných nebo zajišťovacích opatření v souladu s právem členského státu výkonu, aniž by bylo nezbytné prohlášení vykonatelnosti podle článku 30.

2.   Prohlášení vykonatelnosti s sebou ze zákona nese možnost učinit zajišťovací opatření.

3.   Až do uplynutí lhůty stanovené v čl. 32 odst. 5 k podání opravného prostředku proti prohlášení vykonatelnosti, a dokud není o tomto opravném prostředku rozhodnuto, nesmějí být učiněna jiná opatření než opatření k zajištění majetku strany, vůči níž je výkon navrhován.

Článek 37

Částečná vykonatelnost

1.   Bylo-li vydáno rozhodnutí o více nárocích uplatněných v návrhu a nemůže-li být prohlášení vykonatelnosti vydáno v plném rozsahu, vydá soud nebo příslušný orgán prohlášení vykonatelnosti pro jeden nebo více těchto nároků.

2.   Navrhovatel může požádat, aby bylo prohlášení vykonatelnosti omezeno pouze na část nároků vyplývajících z rozhodnutí.

Článek 38

Bezplatnost

V řízení o prohlášení vykonatelnosti nemůže být ve státě výkonu vybírán žádný poplatek stanovený podle hodnoty předmětu sporu.

ODDÍL 3

Společná ustanovení

Článek 39

Předběžná vykonatelnost

Soud původu může prohlásit rozhodnutí za předběžně vykonatelné bez ohledu na případný opravný prostředek i v případě, že vnitrostátní právo nestanoví vykonatelnost rozhodnutí ze zákona.

Článek 40

Dovolávání se uznaného rozhodnutí

1.   Strana, která se hodlá v jiném členském státě dovolávat rozhodnutí uznaného ve smyslu čl. 17 odst. 1 nebo uznaného podle oddílu 2, předloží vyhotovení tohoto rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání své pravosti.

2.   V případě potřeby může soud, u nějž se strana dovolává uznaného rozhodnutí, požádat tuto stranu, aby předložila výtah vystavený soudem původu za použití formuláře, jehož vzor je obsažen v příloze I nebo v příloze II.

Soud původu vystaví takový výtah rovněž na žádost kterékoli zúčastněné strany.

3.   V případě potřeby předloží strana, která se dovolává uznaného rozhodnutí, přepis či překlad obsahu formuláře uvedeného v odstavci 2 do úředního jazyka dotyčného členského státu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde se uznaného rozhodnutí dovolává, v souladu s právem tohoto členského státu, anebo do jiného jazyka, který dotyčný členský stát označil za přijatelný. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Evropské unie, které nejsou jeho úředním jazykem a které přijímá pro vyplnění formuláře.

4.   Překlad podle tohoto článku musí být vyhotoven osobou oprávněnou k překladatelské činnosti v některém z členských států.

Článek 41

Vykonávací řízení a podmínky výkonu

1.   S výhradou tohoto nařízení se řízení o výkonu rozhodnutí vydaných v jiném členském státě řídí právem členského státu výkonu. Rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je vykonatelné v členském státě výkonu, se vykoná za stejných podmínek jako rozhodnutí vydané v tomto členském státě výkonu.

2.   Strana, která navrhuje výkon rozhodnutí vydaného v jednom členském státě, není povinna mít v členském státě výkonu ani poštovní adresu, ani pověřeného zástupce, s výhradou osob příslušných pro vykonávací řízení.

Článek 42

Vyloučení přezkumu ve věci samé

Rozhodnutí vydané v jednom členském státě nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé v členském státě, ve kterém bylo navrženo uznání, prohlášení vykonatelnosti nebo výkon.

Článek 43

Vymáhání nákladů bez přednosti

Vymáhání nákladů vzniklých použitím tohoto nařízení nemá přednost před vymáháním výživného.

KAPITOLA V

PŘÍSTUP KE SPRAVEDLNOSTI

Článek 44

Právo na právní pomoc

1.   Strany sporu, na který se vztahuje toto nařízení, mají účinný přístup ke spravedlnosti v jiném členském státě, včetně vykonávacího řízení a řízení o opravných prostředcích, za podmínek stanovených v této kapitole.

V případech, na které se vztahuje kapitola VII, zajišťuje tento účinný přístup dožádaný členský stát každému navrhovateli, který má místo pobytu v dožadujícím členském státě.

2.   Za účelem poskytnutí účinného přístupu poskytují členské státy právní pomoc podle této kapitoly, pokud se nepoužije odstavec 3.

3.   V případech, na které se vztahuje kapitola VII, není členský stát povinen poskytnout právní pomoc, pokud a nakolik řízení tohoto členského státu umožňují stranám, aby mohly hájit své zájmy v dané věci bez potřeby takové pomoci, a pokud ústřední orgán poskytuje nezbytné služby bezplatně.

4.   Nárok na právní pomoc nesmí být menší než nárok v rovnocenných vnitrostátních případech.

5.   Nelze požadovat složení jistoty, kauce či vkladu, ať už je jejich označení jakékoli, jako záruku uhrazení nákladů a výdajů řízení ve věcech vyživovacích povinností.

Článek 45

Obsah právní pomoci

Právní pomocí poskytnutou podle této kapitoly se rozumí pomoc nezbytná k tomu, aby se strany mohly seznámit se svými právy a uplatňovat je a aby bylo zaručeno, že jejich návrhy, předložené prostřednictvím ústředních orgánů nebo přímo příslušným orgánům, budou zcela a účinně vyřizovány. Tato pomoc podle potřeby zahrnuje

a)	poradenství před zahájením soudního řízení s cílem mimosoudního vyrovnání;

b)	právní pomoc při podání návrhu u orgánu nebo soudu a zastupování před soudem;

c)	osvobození od nákladů řízení nebo náhrada těchto nákladů a odměn osobám pověřeným k provádění úkonů v řízení;

d)	náklady protistrany v členských státech, ve kterých neúspěšná strana hradí náklady protistraně, prohraje-li příjemce právní pomoci spor, pokud by tyto náklady příjemce právní pomoci byly hrazeny, kdyby měl místo obvyklého pobytu v členském státě, ve kterém se nachází soud, u něhož se řízení konalo;

e)	tlumočení;

f)	překlad písemností vyžadovaných soudem nebo příslušným orgánem a předložených příjemcem právní pomoci, které jsou pro rozhodnutí dané věci nezbytné;

g)	cestovní náklady, které má nést příjemce právní pomoci, jestliže právo nebo soud dotyčného členského státu vyžaduje fyzickou přítomnost osob dotčených řízením při jednání a tento soud rozhodne, že tyto osoby nelze uspokojivě vyslechnout jinak.

Článek 46

Bezplatná právní pomoc v případě návrhů ve věcech výživného určeného dětem podaných prostřednictvím ústředních orgánů

1.   Dožádaný členský stát poskytne bezplatnou právní pomoc v případě všech návrhů, které se týkají vyživovacích povinností vyplývajících ze vztahu mezi rodičem a dítětem vůči osobě mladší 21 let, podaných oprávněným podle článku 56.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 může příslušný orgán dožádaného členského státu u jiných návrhů než návrhů podle čl. 56 odst. 1 písm. a) a b) odmítnout bezplatnou právní pomoc, pokud se domnívá, že návrh nebo jakýkoli opravný prostředek jsou zjevně bezdůvodné.

Článek 47

Případy, na které se nevztahuje článek 46

1.   V případech, na které se nevztahuje článek 46, a s výhradou článků 44 a 45 může být poskytnutí právní pomoci podmíněno v souladu s vnitrostátním právem zejména zjištěním majetkových poměrů na straně navrhovatele nebo odůvodněností návrhu.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 má strana, která měla v členském státě původu nárok na úplnou či částečnou právní pomoc či osvobození od nákladů řízení, v jakémkoli řízení o uznání, vykonatelnosti nebo výkonu nárok na co nejpříznivější právní pomoc nebo na co nejširší osvobození podle práva členského státu výkonu.

3.   Bez ohledu na odstavec 1 má strana, která v členském státě původu využila nároku na bezplatné řízení před správním orgánem uvedeným v příloze X, v jakémkoli řízení o uznání, vykonatelnosti nebo výkonu nárok na právní pomoc podle odstavce 2. Za tímto účelem předloží doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu dosvědčující, že splňuje ekonomické podmínky pro nárok na úplnou nebo částečnou právní pomoc nebo na osvobození od nákladů řízení.

Orgány příslušné pro účely tohoto odstavce jsou uvedeny v příloze XI. Uvedená příloha se vypracovává a mění řídícím postupem podle čl. 73 odst. 2.

KAPITOLA VI

SOUDNÍ SMÍRY A VEŘEJNÉ LISTINY

Článek 48

Používání tohoto nařízení na soudní smíry a veřejné listiny

1.   Soudní smíry a veřejné listiny, které jsou vykonatelné v členském státě původu, se v jiném členském státě uznávají a vykonávají stejně jako rozhodnutí podle kapitoly IV.

2.   Ustanovení tohoto nařízení se v případě potřeby použijí na soudní smíry a veřejné listiny.

3.   Příslušný orgán členského státu původu vystaví na žádost kterékoli zúčastněné strany výtah ze soudního smíru nebo z veřejné listiny s použitím formuláře, jehož vzor je obsažen v přílohách I a II nebo v přílohách III a IV.

KAPITOLA VII

SPOLUPRÁCE MEZI ÚSTŘEDNÍMI ORGÁNY

Článek 49

Určení ústředních orgánů

1.   Členský stát určí ústřední orgán pro výkon povinností, které tomuto orgánu ukládá toto nařízení.

2.   Federální členské státy, členské státy s více než jedním právním systémem nebo členské státy s autonomními územními jednotkami mohou určit více než jeden ústřední orgán a upřesnit jejich místní nebo osobní působnost. Členský stát, který určí více než jeden ústřední orgán, určí ústřední orgán, kterému budou zasílána veškerá sdělení k předání příslušnému ústřednímu orgánu v tomto členském státě. Je-li určité sdělení doručeno ústřednímu orgánu, který není příslušný, předá je tento orgán příslušnému ústřednímu orgánu a uvědomí o tom odesílatele.

3.   Členský stát sdělí Komisi v souladu s článkem 71 určení ústředního orgánu nebo ústředních orgánů, jejich kontaktní údaje a případně jejich působnost podle odstavce 2.

Článek 50

Obecné činnosti ústředních orgánů

1.   Ústřední orgány

a)	spolupracují navzájem, zejména formou výměny informací, a podporují spolupráci mezi příslušnými orgány ve svých členských státech za účelem dosažení cílů tohoto nařízení;

b)	usilují s největší možnou péčí o vyřešení obtíží, které mohou vzniknout při používání tohoto nařízení.

2.   Ústřední orgány přijímají opatření k usnadnění používání tohoto nařízení i k posílení své spolupráce. Za tímto účelem se využívá Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci, vytvořená rozhodnutím 2001/470/ES.

Článek 51

Zvláštní činnosti ústředních orgánů

1.   Ústřední orgány poskytují pomoc v souvislosti s návrhy podle článku 56, zejména

a)	předávají a přijímají tyto návrhy;

b)	zahajují nebo usnadňují zahájení řízení o těchto návrzích.

2.   Pokud jde o návrhy, přijímají ústřední orgány všechna vhodná opatření,

a)	pokud to okolnosti vyžadují, pro poskytnutí nebo usnadnění poskytnutí právní pomoci;

b)	pro pomoc při zjišťování místa, kde se zdržuje povinný nebo oprávněný, zejména za použití článků 61, 62 a 63;

c)	pro pomoc při získávání relevantních informací o příjmech, a pokud je to nezbytné, o majetkových poměrech povinného nebo oprávněného, včetně umístění majetku, zejména za použití článků 61, 62 a 63;

d)	pro podporu smírného řešení s cílem dosáhnout dobrovolného placení výživného, případně zprostředkováním, uzavřením smíru nebo obdobnými prostředky;

e)	pro usnadnění průběžného výkonu rozhodnutí ve věci výživného včetně nedoplatků;

f)	pro usnadnění získávání a rychlého převodu plateb výživného;

g)	pro usnadnění získávání písemností nebo jiných důkazních prostředků, aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 1206/2001;

h)	pro poskytování pomoci při určení rodičovství, je-li to nezbytné pro vymáhání výživného;

i)	pro zahájení nebo usnadnění zahájení řízení za účelem přijetí nezbytných předběžných opatření, jež mají územní povahu a jejichž účelem je zajistit účinek podaných návrhů ve věcech výživného;

j)	pro usnadnění doručování písemností, aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 1393/2007.

3.   Činnosti ústředního orgánu podle tohoto článku mohou v rozsahu povoleném právem daného členského státu vykonávat subjekty veřejné správy nebo jiné subjekty podléhající dohledu příslušných orgánů tohoto členského státu. Určení těchto subjektů veřejné správy nebo jiných subjektů, jejich kontaktní údaje a jejich působnost sdělí členský stát Komisi v souladu s článkem 71.

4.   Tento článek ani článek 53 neukládá v žádném případě ústřednímu orgánu povinnost vykonávat pravomoci, které může podle práva dožádaného členského státu vykonávat pouze soud.

Článek 52

Plná moc

Ústřední orgán dožádaného členského státu může požádat navrhovatele o plnou moc, pouze pokud jedná jeho jménem v soudním řízení nebo řízení před jinými orgány, nebo pro určení zástupce k tomuto účelu.

Článek 53

Žádosti o zvláštní opatření

1.   Ústřední orgán může podat jinému ústřednímu orgánu odůvodněnou žádost, aby přijal vhodná zvláštní opatření podle čl. 51 odst. 2 písm. b), c), g), h), i) a j), pokud nebyl podán návrh podle článku 56. Dožádaný ústřední orgán tato vhodná opatření přijme, jestliže se domnívá, že jsou nezbytná pro pomoc případnému navrhovateli při podávání návrhu podle článku 56 nebo při rozhodování, zda má být takový návrh podán.

2.   Pokud byl podán návrh na opatření podle čl. 51 odst. 2 písm. b) a c), získá dožádaný ústřední orgán požadované informace v případě potřeby na základě článku 61. Informace podle čl. 61 odst. 2 písm. b), c) a d) však mohou být získány pouze v případě, předloží-li oprávněný vyhotovení rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listiny, jejichž výkon má být proveden, popřípadě spolu s výtahem podle článku 20, 28 nebo 48.

Dožádaný ústřední orgán sdělí získané informace dožadujícímu ústřednímu orgánu. Pokud byly tyto informace získány podle článku 61, týká se toto sdělení pouze adresy případného odpůrce v dožádaném členském státě. V rámci návrhu na uznání a na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí nebo pro účely výkonu rozhodnutí je ve sdělení dále uvedeno pouze to, zda má povinný příjmy nebo majetek v tomto státě.

Není-li dožádaný ústřední orgán schopen požadované informace poskytnout, sdělí to neprodleně a s uvedením důvodů dožadujícímu ústřednímu orgánu.

3.   Ústřední orgán může rovněž přijmout zvláštní opatření na žádost jiného ústředního orgánu v souvislosti s věcí obsahující mezinárodní prvek ohledně vymáhání výživného, která probíhá v dožadujícím členském státě.

4.   Pro žádosti podle tohoto článku ústřední orgány použijí formulář, jehož vzor je obsažen v příloze V.

Článek 54

Náklady ústředního orgánu

1.   Každý ústřední orgán nese své vlastní náklady plynoucí z používání tohoto nařízení.

2.   Ústřední orgány nesmějí navrhovateli uložit žádný poplatek za poskytnutí služeb podle tohoto nařízení, s výjimkou úhrady mimořádných nákladů vyplývajících ze žádosti o zvláštní opatření podle článku 53.

Pro účely tohoto odstavce se náklady spojené se zjištěním místa, kde se povinný zdržuje, nepovažují za mimořádné.

3.   Dožádaný ústřední orgán nesmí vyžadovat úhradu mimořádných nákladů podle odstavce 2 bez předchozího souhlasu navrhovatele s poskytnutím uvedených služeb za danou cenu.

Článek 55

Návrh prostřednictvím ústředních orgánů

Návrh podle této kapitoly lze učinit prostřednictvím ústředního orgánu členského státu, v němž má navrhovatel místo pobytu, ústřednímu orgánu dožádaného členského státu.

Článek 56

Návrhy k dispozici

1.   Oprávněný, který vymáhá výživné podle tohoto nařízení, může předložit tyto návrhy:

a)	návrh na uznání, nebo uznání a prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí;

b)	návrh na výkon rozhodnutí vydaného nebo uznaného v dožádaném členském státě;

c)	návrh na vydání rozhodnutí v dožádaném členském státě, pokud tam dosud není žádné rozhodnutí vydáno ani uznáno, včetně případně návrhu na určení rodičovství;

d)	návrh na vydání rozhodnutí v dožádaném členském státě, pokud není možné uznání ani prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydaného v jiném státě, než je dožádaný členský stát;

e)	návrh na změnu rozhodnutí vydaného v dožádaném členském státě;

f)	návrh na změnu rozhodnutí vydaného v jiném státě, než je dožádaný členský stát.

2.   Povinný, proti němuž existuje rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností, může předložit tyto návrhy:

a)	návrh na uznání rozhodnutí vedoucího k odložení nebo omezení výkonu dřívějšího rozhodnutí v dožádaném členském státě;

b)	návrh na změnu rozhodnutí vydaného v dožádaném členském státě;

c)	návrh na změnu rozhodnutí vydaného v jiném státě, než je dožádaný členský stát.

3.   Ve věci návrhů podle tohoto článku poskytne pomoc a zastupování pro účely čl. 45 písm. b) ústřední orgán dožádaného členského státu, a to buď přímo, nebo prostřednictvím orgánů veřejné moci nebo jiných subjektů či osob.

4.   Nestanoví-li toto nařízení jinak, probíhá řízení o návrzích uvedených v odstavcích 1 a 2 podle práva dožádaného členského státu a použijí se pravidla pro určení příslušnosti platná v tomto členském státě.

Článek 57

Obsah návrhu

1.   Návrh podle článku 56 se vyhotoví za použití formuláře, jehož vzor je obsažen v příloze VI nebo v příloze VII.

2.   Návrh podle článku 56 musí obsahovat alespoň

a)	určení druhu návrhu nebo návrhů;

b)	jméno a kontaktní údaje navrhovatele včetně jeho adresy a data narození;

c)	jméno odpůrce, a pokud jsou známy, jeho adresu a datum narození;

d)	jména a data narození osob, pro něž se výživné žádá;

e)	důvody, o něž se návrh opírá;

f)	informaci o tom, kam je třeba zaslat nebo elektronickou cestou předat platbu výživného, pokud návrh podává oprávněný;

g)	jméno osoby nebo název odboru ústředního orgánu dožadujícího členského státu, který je příslušný pro vyřízení návrhu, a jejich kontaktní údaje.

3.   Pro účely odst. 2 písm. b) může být osobní adresa navrhovatele v případě domácího násilí nahrazena jinou adresou, pokud pro daná řízení vnitrostátní právo dožádaného členského státu nevyžaduje, aby navrhovatel uvedl svou osobní adresu.

4.   Podle potřeby, a pokud jsou známy, obsahuje návrh dále

a)	informace o majetkových poměrech oprávněného;

b)	informace o majetkových poměrech povinného, včetně jména či názvu a adresy zaměstnavatele povinného a druh a umístění majetku povinného;

c)	jakékoli další informace, které mohou napomoci při zjišťování místa, kde se odpůrce zdržuje.

5.   K návrhu se přiloží nezbytné podpůrné informace nebo písemnosti včetně písemností týkajících se případně nároku navrhovatele na právní pomoc. V případě návrhů podle čl. 56 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. a) se k návrhu přiloží podle daného případu pouze písemnosti uvedené v článcích 20, 28 nebo 48 tohoto nařízení nebo v článku 25 Haagské úmluvy z roku 2007.

Článek 58

Předávání, přijímání a vyřizování návrhů a žádostí prostřednictvím ústředních orgánů

1.   Ústřední orgán dožadujícího členského státu pomáhá navrhovateli při zajištění toho, aby k návrhu byly přiloženy veškeré informace a písemnosti, o kterých ví, že jsou nezbytné k posouzení návrhu.

2.   Pokud je ústřední orgán dožadujícího členského státu přesvědčen, že návrh splňuje požadavky tohoto nařízení, předá návrh ústřednímu orgánu dožádaného členského státu.

3.   Dožádaný ústřední orgán ve lhůtě 30 dnů ode dne přijetí návrhu potvrdí přijetí prostřednictvím formuláře, jehož vzor je obsažen v příloze VIII, a uvědomí ústřední orgán dožadujícího členského státu o prvních krocích, které byly nebo budou podniknuty za účelem vyřízení návrhu, a může požádat o další nezbytné písemnosti a informace. Dožádaný ústřední orgán sdělí dožadujícímu ústřednímu orgánu ve stejné lhůtě 30 dnů jméno osoby nebo název odboru pověřeného odpovídat na otázky o stavu vyřizování návrhu.

4.   Ve lhůtě 60 dnů ode dne vydání potvrzení o přijetí uvědomí dožádaný ústřední orgán dožadující ústřední orgán o stavu vyřizování návrhu.

5.   Dožadující a dožádaný ústřední orgán se navzájem informují

a)	o osobě nebo odboru příslušném pro konkrétní věc;

b)	o stavu vyřizování návrhu,

a včas odpovídají na žádosti o informace.

6.   Ústřední orgány vyřizují věc tak rychle, jak je to možné s ohledem na její náležité posouzení.

7.   Ústřední orgány používají nejrychlejší a nejúčinnější způsoby komunikace, které mají k dispozici.

8.   Dožádaný ústřední orgán může odmítnout vyřídit návrh, pouze pokud je zřejmé, že nejsou splněny požadavky tohoto nařízení. V takovém případě ústřední orgán neprodleně uvědomí dožadující ústřední orgán o důvodech odmítnutí a použije k tomu formulář, jehož vzor je obsažen v příloze IX.

9.   Dožádaný ústřední orgán nesmí žádnou žádost zamítnout pouze z důvodu, že jsou potřebné další písemnosti nebo informace. Může však požádat dožadující ústřední orgán o poskytnutí těchto dalších písemností nebo informací. Pokud je dožadující ústřední orgán neposkytne ve lhůtě 90 dnů nebo v delší lhůtě stanovené dožádaným ústředním orgánem, může dožádaný ústřední orgán vyřizování návrhu zastavit. V takovém případě neprodleně uvědomí dožadující ústřední orgán prostřednictvím formuláře, jehož vzor je obsažen v příloze IX.

Článek 59

Jazyky

1.   Formulář návrhu nebo žádosti se vyplňuje v úředním jazyce dožádaného členského státu, nebo je-li v daném členském státě více úředních jazyků, v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa, kde se nachází dotyčný ústřední orgán, nebo v jiném úředním jazyce orgánů Evropské unie, který dožádaný členský stát označí za jazyk, který je pro něj přijatelný, ledaže ústřední orgán tohoto členského státu od překladu upustí.

2.   Dokumenty přiložené k formuláři návrhu nebo žádosti se překládají do jazyka stanoveného podle odstavce 1, pouze pokud je překlad nezbytný pro poskytnutí vyžádané pomoci, aniž jsou dotčeny články 20, 28, 40 a 66.

3.   Veškerá další komunikace mezi ústředními orgány probíhá v jazyce stanoveném podle odstavce 1, pokud se ústřední orgány mezi sebou nedohodnou jinak.

Článek 60

Schůze

1.   Pro usnadnění používání tohoto nařízení se ústřední orgány pravidelně scházejí.

2.   Tyto schůze jsou svolávány v souladu s rozhodnutím 2001/470/ES.

Článek 61

Přístup ústředních orgánů k informacím

1.   Za podmínek stanovených v této kapitole a odchylně od čl. 51 odst. 4 použije dožádaný ústřední orgán všechny vhodné a přiměřené prostředky, aby získal informace uvedené v odstavci 2, které jsou v dané věci nezbytné k usnadnění vydání, změny, uznání, prohlášení vykonatelnosti nebo výkonu rozhodnutí.

Orgány veřejné moci nebo úřady, které v rámci své obvyklé činnosti uchovávají v dožádaném členském státě informace uvedené v odstavci 2 a které odpovídají za jejich zpracování ve smyslu směrnice 95/46/ES, je s výhradou oprávněných omezení z důvodu bezpečnosti státu nebo veřejné bezpečnosti na žádost poskytnou dožádanému ústřednímu orgánu, jestliže ten k nim nemá přímo přístup.

Členské státy mohou určit orgány veřejné moci nebo úřady, které jsou schopné dožádanému ústřednímu orgánu poskytnout informace uvedené v odstavci 2. Členský stát při určování těchto orgánů nebo úřadů dbá na to, aby jejich volba umožnila jeho dožádanému ústřednímu orgánu přístup k požadovaným informacím v souladu s tímto článkem.

Veškeré další právnické osoby, které v dožádaném členském státě uchovávají informace uvedené v odstavci 2 a které odpovídají za jejich zpracování ve smyslu směrnice 95/46/ES, je na žádost poskytnou dožádanému ústřednímu orgánu, jestliže je k tomu tento orgán oprávněn právem dožádaného členského státu.

Dožádaný ústřední orgán předá v případě potřeby takto získané informace dožadujícímu ústřednímu orgánu.

2.   Informace uvedené v tomto článku jsou informace, které jsou již uchovávány orgány, úřady nebo osobami uvedenými v odstavci 1. Musí být přiměřené, podstatné a nepřesahující míru a musí se týkat

a)	adresy povinného nebo oprávněného;

b)	příjmů povinného;

c)	údajů o zaměstnavateli povinného nebo o bankovním účtu či účtech povinného;

d)	majetku povinného.

Pro vydání nebo změnu rozhodnutí může dožádaný ústřední orgán žádat pouze o informace uvedené v písmenu a).

Pro uznání, prohlášení vykonatelnosti nebo výkon rozhodnutí může dožádaný ústřední orgán žádat o všechny informace uvedené v prvním pododstavci. O přístup k informacím uvedeným v písmenu d) lze však žádat, pouze pokud informace uvedené v písmenech b) a c) pro výkon rozhodnutí nepostačují.

Článek 62

Předávání a používání informací

1.   Ústřední orgány předají v rámci svého členského státu informace podle čl. 61 odst. 2 příslušným soudům, orgánům příslušným pro doručování písemností a orgánům příslušným pro výkon rozhodnutí, podle daného případu.

2.   Orgán nebo soud, kterému byly předány informace podle článku 61, je může použít pouze k usnadnění vymáhání pohledávek výživného.

S výjimkou informací týkajících se pouze existence adresy, příjmů nebo majetku v dožádaném členském státě nemohou být informace podle čl. 61 odst. 2 sděleny osobě, která se obrátila na dožadující ústřední orgán, s výhradou použití procesních předpisů v řízení před soudem.

3.   Orgán, který zpracovává informace, jež mu byly předány podle článku 61, nesmí uvedené informace uchovávat déle než po dobu nezbytnou pro účely, k jakým byly předány.

4.   Orgán, který zpracovává informace, jež mu byly sděleny podle článku 61, zajistí důvěrnost těchto informací v souladu s vnitrostátním právem.

Článek 63

Informování subjektu údajů

1.   Subjekt údajů je v souladu s vnitrostátním právem dožádaného členského státu informován o poskytnutí všech nebo části informací týkajících se jeho osoby.

2.   Pokud by informování mohlo ohrozit účinné vymáhání pohledávky výživného, může být toto informování odloženo o dobu, která nesmí být delší než 90 dní ode dne, kdy byly informace poskytnuty dožádanému ústřednímu orgánu.

KAPITOLA VIII

SUBJEKTY VEŘEJNÉ SPRÁVY

Článek 64

Subjekty veřejné správy jako navrhovatelé

1.   Pro účely návrhu na uznání a na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí nebo pro účely výkonu rozhodnutí zahrnuje pojem „oprávněný“ subjekt veřejné správy jednající místo osoby, která má nárok na výživné, nebo který má nárok na úhradu plnění poskytnutých namísto výživného.

2.   Právo subjektu veřejné správy jednat namísto osoby, která má nárok na výživné, nebo uplatnit nárok na úhradu dávek poskytnutých oprávněnému namísto výživného, se řídí právem, jímž se řídí tento subjekt.

3.   Subjekt veřejné správy může navrhnout uznání, prohlášení vykonatelnosti nebo výkon

a)	rozhodnutí vydaného proti povinnému na návrh subjektu veřejné správy, který uplatňuje nárok na úhradu dávek poskytnutých namísto výživného;

b)	rozhodnutí vydaného mezi oprávněným a povinným v rozsahu dávek poskytnutých oprávněnému namísto výživného.

4.   Subjekt veřejné správy navrhující uznání, prohlášení vykonatelnosti nebo výkon rozhodnutí předloží na žádost jakýkoli doklad nezbytný k prokázání svého práva podle odstavce 2 a skutečnosti, že dávky byly oprávněnému poskytnuty.

KAPITOLA IX

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 65

Legalizace nebo obdobný formální požadavek

V rámci tohoto nařízení se nevyžaduje legalizace či obdobný formální požadavek.

Článek 66

Překlad podpůrných dokladů

Aniž jsou dotčeny články 20, 28 a 40, může soud, u kterého byl podán návrh, požadovat od stran překlad podpůrných dokladů, které nejsou v jazyce řízení, pouze pokud tento překlad považuje za nezbytný pro vydání rozhodnutí nebo s ohledem na právo na obhajobu.

Článek 67

Vymáhání nákladů

Aniž je dotčen článek 54, může příslušný orgán dožádaného členského státu vymáhat náhradu nákladů od neúspěšné strany, která je příjemcem bezplatné právní pomoci podle článku 46, a to ve výjimečných případech a pokud to její majetkové poměry umožňují.

Článek 68

Vztahy k jiným nástrojům Společenství

1.   S výhradou čl. 75 odst. 2 se tímto nařízením mění nařízení (ES) č. 44/2001 tak, že se nahrazují ustanovení uvedeného nařízení vztahující se na vyživovací povinnosti.

2.   Toto nařízení nahrazuje ve věcech vyživovacích povinností nařízení (ES) č. 805/2004, s výjimkou evropských exekučních titulů týkajících se vyživovacích povinností a vydaných v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007.

3.   Ve věcech vyživovacích povinností není tímto nařízením, s výhradou kapitoly V, dotčeno použití směrnice 2003/8/ES.

4.   Tímto nařízením není dotčeno použití směrnice 95/46/ES.

Článek 69

Vztahy ke stávajícím mezinárodním úmluvám a dohodám

1.   Tímto nařízením není dotčeno použití dvoustranných nebo mnohostranných úmluv a dohod, jejichž smluvní stranou je jeden nebo více členských států ke dni přijetí tohoto nařízení a které se týkají oblastí upravených tímto nařízením, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle článku 307 Smlouvy.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 a aniž je dotčen odstavec 3, má toto nařízení ve vzájemných vztazích členských států přednost před úmluvami a dohodami, které se týkají oblastí upravených tímto nařízením a jejichž smluvními stranami jsou členské státy.

3.   Toto nařízení nebrání uplatňování Úmluvy ze dne 23. března 1962 mezi Švédskem, Dánskem, Finskem, Islandem a Norskem o vymáhání pohledávek výživného členskými státy, které jsou jejími stranami, s ohledem na skutečnost, že uvedená úmluva stanoví v souvislosti s uznáním, vykonatelností a výkonem rozhodnutí:

a)	zjednodušené a zrychlené postupy pro výkon rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností a

b)	právní pomoc, která je příznivější než právní pomoc stanovená v kapitole V tohoto nařízení.

Použitím uvedené úmluvy však nemůže být odpůrce zbaven ochrany podle článků 19 a 21 tohoto nařízení.

Článek 70

Zveřejňované informace

V rámci Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, vytvořené rozhodnutím 2001/470/ES, poskytují členské státy za účelem zveřejnění tyto informace:

a)	popis vnitrostátních právních předpisů a postupů týkajících se vyživovacích povinností;

b)	popis opatření přijatých s cílem splnit povinnosti podle článku 51;

c)	popis toho, jak je zajištěn účinný přístup ke spravedlnosti, požadovaný podle článku 44;

d)	popis vnitrostátních pravidel a postupů pro výkon, včetně informací o jakýchkoli omezeních výkonu, zejména pravidel na ochranu povinného a pravidel prekluze nebo promlčení.

Členské státy tyto informace průběžně aktualizují.

Článek 71

Informace o kontaktních údajích a jazycích

1.   Do 18. září 2010 členské státy sdělí Komisi

a)	názvy a kontaktní údaje soudů nebo orgánů příslušných pro rozhodování o návrzích na prohlášení vykonatelnosti podle čl. 27 odst. 1 a o opravných prostředcích proti rozhodnutím o těchto návrzích podle čl. 32 odst. 2;

b)	opravné prostředky uvedené v článku 33;

c)	přezkumné řízení pro účely článku 19 a názvy a kontaktní údaje příslušných soudů;

d)	názvy, kontaktní údaje a případně působnost svých ústředních orgánů podle čl. 49 odst. 3;

e)	názvy, kontaktní údaje a případně působnost svých subjektů veřejné správy nebo jiných subjektů podle čl. 51 odst. 3;

f)	názvy a kontaktní údaje orgánů příslušných ve věcech výkonu pro účely článku 21;

g)	jazyky přijímané pro překlady dokumentů uvedených v článcích 20, 28 a 40;

h)	jazyk nebo jazyky přijímané ústředními orgány pro komunikaci s jinými ústředními orgány podle článku 59.

Členské státy sdělí Komisi jakékoli následné změny těchto informací.

2.   Informace sdělené v souladu s odstavcem 1 zveřejní Komise v Úředním věstníku Evropské unie, s výjimkou adres a dalších kontaktních údajů soudů a orgánů uvedených v písmenech a), c) a f).

3.   Všechny informace sdělené v souladu s odstavcem 1 Komise zveřejňuje za použití jakéhokoli dalšího vhodného prostředku, zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, vytvořené rozhodnutím 2001/470/ES.

Článek 72

Změny formulářů

Veškeré změny formulářů stanovených v tomto nařízení se přijímají poradním postupem podle čl. 73 odst. 3.

Článek 73

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 70 nařízení (ES) č. 2201/2003.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Článek 74

Doložka o přezkumu

Komise do pěti let ode dne použitelnosti určeného podle čl. 76 třetího pododstavce předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení, včetně vyhodnocení praktických zkušeností v oblasti spolupráce mezi ústředními orgány, zejména pokud jde o přístup těchto orgánů k informacím uchovávaným orgány veřejné moci a úřady, a vyhodnocení fungování řízení o uznání, prohlášení vykonatelnosti a výkonu rozhodnutí vydaných v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007. V případě potřeby se ke zprávě přiloží návrhy na změny.

Článek 75

Přechodná ustanovení

1.   Toto nařízení se použije pouze na řízení zahájená, soudní smíry schválené nebo uzavřené a veřejné listiny vystavené po dni jeho použitelnosti, s výhradou odstavců 2 a 3.

2.   Části 2 a 3 kapitoly IV se použijí

a)	na rozhodnutí, která byla vydána v členských státech přede dnem použitelnosti tohoto nařízení a u kterých se po tomto dni vyžaduje uznání a prohlášení vykonatelnosti;

b)	na rozhodnutí vydaná po dni použitelnosti tohoto nařízení v řízeních zahájených před tímto dnem, jestliže tato rozhodnutí pro účely uznání a výkonu spadají do působnosti nařízení (ES) č. 44/2001.

Nařízení (ES) č. 44/2001 se i nadále použije na řízení o uznání a výkonu, která probíhají ke dni použitelnosti tohoto nařízení.

První a druhý pododstavec se obdobně použijí na soudní smíry schválené nebo uzavřené a na veřejné listiny vystavené v členských státech.

3.   Kapitola VII týkající se spolupráce mezi ústředními orgány se použije na návrhy a žádosti, které ústřední orgán obdrží ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

Článek 76

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 47 odst. 3 a článků 71, 72 a 73 se použijí ode dne 18. září 2010.

S výjimkou ustanovení uvedených v druhém pododstavci se toto nařízení použije ode dne 18. června 2011 za předpokladu, že ve Společenství bude k tomuto dni použitelný Haagský protokol z roku 2007. V opačném případě se toto nařízení použije ode dne použitelnosti uvedeného protokolu ve Společenství.

---

(1)  Stanovisko ze dne 13. prosince 2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a stanovisko ze dne 4. prosince 2008 po nové konzultaci (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Stanovisko vydané po nepovinné konzultaci (Úř. věst. C 185, 8.8.2006, s. 35).

(3)  Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25.

(5)  Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 26, 31.1.2003, s. 41.

(7)  Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 15.

(9)  Úř. věst. L 324, 10.12.2007, s. 79.

(10)  Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 1.

(11)  Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.

(12)  Úř. věst. C 198, 12.8.2005, s. 1.

(13)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(14)  Úř. věst. C 242, 7.10.2006, s. 20.

(15)  Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1.

(16)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(17)  Úř. věst. L 299, 16.11.2005, s. 62.

(18)  Úř. věst. L 339, 21.12.2007, s. 3.

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---