20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 337/5

(1)

Nebývale závažná světová finanční krize a hospodářský útlum vážně poškodily hospodářský růst a finanční stabilitu a vyvolaly podstatné zhoršení finančních, hospodářských a sociálních podmínek v několika členských státech. Zvláště některé členské státy mají závažné obtíže nebo jim takové obtíže hrozí, zejména pak problémy s hospodářským růstem, finanční stabilitou a se zhoršením schodku a zadlužením, což je kromě jiného způsobeno také mezinárodním hospodářským a finančním prostředím.

(2)

Přestože již byla přijata řada významných opatření včetně změn v právním rámci, která mají vyvážit negativní vlivy krize, dopad finanční krize na reálnou ekonomiku, trh práce a občany je pociťován v mnoha směrech. Tlak na vnitrostátní finanční zdroje vzrůstá, a proto by měly být rychle podniknuty další kroky k jeho zmírnění, a to maximálním a optimálním využitím finančních prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

(3)

Na základě čl. 122 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého může Unie poskytnout finanční pomoc členskému státu, jemuž z důvodu mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, nastaly obtíže nebo je vážně ohrožen závažnými obtížemi, byl nařízením Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace (3) zaveden takový mechanismus s cílem zachovat finanční stabilitu celé Unie.

(4)

Prováděcími rozhodnutími Rady 2011/77/EU (4) a 2011/344/EU (5) poskytla Unie takovou finanční pomoc Irsku a Portugalsku.

(5)

Finanční stabilita Řecka byla postižena vážnými obtížemi již před vstupem nařízení (EU) č. 407/2010 v platnost. Finanční pomoc Řecku proto nemohla vycházet z uvedeného nařízení.

(6)

Dohoda mezi věřiteli a dohoda o mechanismu úvěrů uzavřené ve prospěch Řecka dne 8. května 2010 vstoupily v platnost dnem 11. května 2010. Dokud budou v rámci dohody o mechanismu úvěrů existovat dlužné částky, má být dohoda mezi věřiteli plně platná a účinná po dobu tříletého programového období.

(7)

Nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států (6), stanoví, že Rada poskytne střednědobou finanční pomoc, pokud je platební bilance členského státu, který nepřijal euro, v obtížích nebo jí takové obtíže vážně hrozí.

(8)

Rozhodnutími Rady 2009/102/ES (7), 2009/290/ES (8) a 2009/459/ES (9) byla taková finanční pomoc poskytnuta Maďarsku, Lotyšsku a Rumunsku.

(9)

Období, během kterých je finanční pomoc Irsku, Maďarsku, Lotyšsku, Portugalsku a Rumunsku poskytována, jsou uvedena v příslušných rozhodnutích Rady. Období, během kterého byla finanční pomoc poskytnuta Maďarsku, skončilo dne 4. listopadu 2010.

(10)

Období, během kterých je finanční pomoc v rámci dohody mezi věřiteli a dohody o mechanismu úvěrů poskytována Řecku, se liší v závislosti na konkrétním členském státu, který se těchto nástrojů účastní.

(11)

Dne 11. července 2011 podepsali ministři financí ze 17 členských států eurozóny Smlouvu o zřízení Evropského mechanismu stability (ESM). Podle uvedené smlouvy, jež navazuje na rozhodnutí Evropské rady 2011/199/EU ze dne 25. března 2011, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro (10), má ESM do roku 2013 převzít úkoly, které v současnosti plní evropský nástroj finanční stability (EFSF) a evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM). S ESM by se tedy mělo počítat již v tomto nařízení.

(12)

Evropská rada ve svých závěrech ze dne 23. a 24. června 2011 uvítala záměr Komise posílit vazby mezi úvěrovým programem pro Řecko a fondy Unie a podpořila snahy zaměřené na zvýšení schopnosti Řecka využívat prostředků z fondů Unie, aby se zaměřením pozornosti na zvyšování konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst podpořil růst a zaměstnanost. Rada také uvítala a podpořila souhrnný program technické pomoci Řecku, na jehož přípravě se podílí Komise spolu s členskými státy. Tato změna nařízení Rady (ES) 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti (11) přispívá k takovým snahám o posílení vazeb.

(13)

S cílem usnadnit řízení finančních prostředků Unie, urychlit investice v členských státech a regionech a zlepšit dostupnost finančních prostředků k provádění politiky soudržnosti je nezbytné v odůvodněných případech dočasně umožnit zvýšení průběžných plateb a plateb konečného zůstatku ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti o částku odpovídající deseti procentním bodům nad platnou míru spolufinancování pro každou prioritní osu pro členské státy, jejichž finanční stabilita je vážně ohrožena a které požádají o účast na tomto opatření, a to aniž by to ovlivnilo programové období let 2014–2020. V důsledku toho bude požadovaný příspěvek členského státu odpovídajícím způsobem snížen. Vzhledem k dočasné povaze uvedeného zvýšení a v zájmu zachování původních měr spolufinancování, jakožto referenčního bodu pro výpočet dočasně zvýšených částek,by se změny plynoucí z uplatňování mechanismu neměly odrazit ve finančním plánu operačního programu. Operační programy však bude možná nutné aktualizovat, aby byly soustředěny fondy na konkurenceschopnost, růst a zaměstnanost a za účelem sladění jejich cílů se snížením celkových dostupných finančních prostředků.

(14)

Členský stát žádající Komisi o výjimku v souladu s čl. 77 odst. 2 nařízení (ES) č. 1083/2006 by měl ve své žádosti jasně určit den, od něhož považuje výjimku za odůvodněnou. Ve své žádosti by měl dotyčný členský stát předložit veškeré informace potřebné k doložení nedostupnosti zdrojů na příspěvek členského státu, a to ve formě údajů o své makroekonomické a fiskální situaci. Měl by rovněž prokázat, že zvýšení plateb na základě výjimky je nutné, aby bylo zachováno provádění operačních programů, a že problém se schopností využít prostředky přetrvává i při využití maximálních stropů použitelných pro míry spolufinancování, stanovených v příloze III nařízení (ES) č. 1083/2006. Dotyčný členský stát by měl rovněž uvést odkaz na příslušné rozhodnutí Rady nebo jiný právní akt, z něhož vyplývá, že má na výjimku nárok. Komise by měla ověřit správnost předložených informací a pro vznesení námitek by měla mít lhůtu 30 dní od předložení žádosti členským státem. V zájmu účinné a funkční výjimky by měla existovat domněnka, že pokud Komise námitku nevznese, je žádost členského státu oprávněná. Komise by však měla být zmocněna přijímat prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí o námitce vůči žádosti členského státu, přičemž v takovém případě by měla uvést důvody.

(15)

Pravidla pro výpočet průběžných plateb a plateb konečného zůstatku pro operační programy v období, v němž členské státy dostávají finanční pomoc pro řešení závažných obtíží postihujících jejich finanční stabilitu, by měla být odpovídajícím způsobem revidována.

(16)

Je nutné zajistit odpovídající podávání zpráv o využití zvýšených částek poskytnutých členským státům, které využívají dočasného zvýšení průběžných plateb a plateb konečného zůstatku v souladu s výjimkou podle čl. 77 odst. 2 nařízení (ES) č. 1083/2006.

(17)

Po skončení období, během něhož byla finanční pomoc poskytována, bude možná třeba v hodnoceních prováděných podle čl. 48 odst. 3 nařízení (ES) č. 1083/2006 mimo jiné posoudit, zda snížení vnitrostátního spolufinancování nevede k významnému odchýlení od původně stanovených cílů. Taková hodnocení by mohla vést k revizi operačního programu.

(18)

Jelikož nebývale vážná krize, která zasáhla mezinárodní finanční trhy, a hospodářský útlum, jenž vážně poškodil finanční stabilitu v několika členských státech, vyžadují rychlou reakci zaměřenou na potlačení dopadů na hospodářství jako celek, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost co nejdříve. S ohledem na výjimečné okolnosti v dotčených členských státech by se mělo v závislosti na postavení žádajícího členského státu použít zpětně od rozpočtového roku 2010, nebo ode dne, kdy byla finanční pomoc poskytnuta, pro období, během nichž členské státy dostávaly finanční pomoc ze strany Unie nebo ostatních členských států eurozóny, jejímž účelem bylo řešit závažné obtíže postihující jejich finanční stabilitu.

(19)

Každé předpokládané dočasné zvýšení průběžných plateb nebo plateb konečného zůstatku v souladu s výjimkou podle čl. 77 odst. 2 nařízení (ES) č. 1083/2006 by mělo být též vzato v úvahu v souvislosti s rozpočtovými omezeními, jimž čelí všechny členské státy, což by se mělo náležitě projevit v souhrnném rozpočtu Evropské unie. Uplatňování mechanismu by dále mělo být časově omezené, neboť jeho hlavním účelem je reagovat na konkrétní současné potíže. Mechanismus by tedy měl být uplatňován od 1. ledna 2010 a jeho doba trvání by měla být omezena do 31. prosince 2013.

(20)

Nařízení (ES) č. 1083/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,