1.   Tímto nařízením se stanoví celní kodex Unie (dále jen „kodex“), který stanoví obecná pravidla a postupy pro zboží vstupující na celní území Unie nebo toto území opouštějící.

Aniž je dotčeno mezinárodní právo a úmluvy a právní předpisy Unie v jiných oblastech, použije se kodex jednotně na celém celním území Unie.

2.   Některá ustanovení celních předpisů lze použít mimo celní území Unie v rámci zvláštních právních předpisů nebo v rámci mezinárodních úmluv.

3.   Některá ustanovení celních předpisů, včetně zjednodušení v nich obsažených, se použijí na obchod se zbožím Unie mezi částmi celního území Unie, na něž se vztahují ustanovení směrnice 2006/112/ES nebo směrnice 2008/118/ES, a částmi tohoto území, na něž se daná ustanovení nevztahují, nebo na obchod mezi částmi tohoto území, na něž se daná ustanovení nevztahují.

1.   Celní území Unie zahrnuje následující území, včetně jejich teritoriálních vod, vnitřních vod a vzdušného prostoru:

2.   Následující území nacházející se mimo území členských států, a to včetně jejich teritoriálních vod, vnitřních vod a vzdušného prostoru, se považují s ohledem na úmluvy a smlouvy, které se na ně vztahují, za součást celního území Unie:

1.   Veškeré výměny informací mezi celními orgány navzájem a mezi hospodářskými subjekty a celními orgány, jako např. celní prohlášení, žádosti nebo rozhodnutí, a uchovávání těchto informací, vyžadované celními předpisy, se uskutečňují prostřednictvím elektronického zpracování dat.

2.   Za účelem výměny a uchovávání informací uvedených v odstavci 1 se vypracují obecné požadavky týkající se údajů.

3.   Jiné způsoby výměny a uchovávání informací než metody elektronického zpracování dat uvedené v odstavci 1 se mohou použít takto:

4.   Odchylně od odstavce 1 může Komise ve výjimečných případech přijmout rozhodnutí, která jednomu členskému státu nebo několika členským státům umožní používat jiný způsob výměny a uchovávání informací, než je metoda elektronického zpracování dat.

Takovéto rozhodnutí o odchylce musí být odůvodněno zvláštní situací členského státu žádajícího o tuto odchylku; odchylka se povoluje na konkrétní období. Odchylka se pravidelně přezkoumává a může být prodloužena na další konkrétní období na další žádost členského státu, na který se vztahuje. Odchylka se zruší, pokud již není odůvodněná.

Odchylka se netýká výměny informací mezi členským státem, na který se vztahuje, a dalšími členskými státy, ani na výměnu a uchovávání informací v ostatních členských státech pro účely uplatňování celních předpisů.

1.   Komise stanoví v prováděcích aktech:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

2.   Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí o odchylkách podle čl. 6 odst. 4.

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 285 odst. 2.

1.   Hospodářské subjekty usazené na celním území Unie se zaregistrují u celních orgánů příslušných v místě, kde jsou usazeny.

2.   Ve zvláštních případech se hospodářské subjekty, které nejsou usazeny na celním území Unie, zaregistrují u celních orgánů příslušných v místě, kde poprvé podaly celní prohlášení nebo požádaly o rozhodnutí.

3.   Není-li stanoveno jinak, nemusí se jiné osoby než hospodářské subjekty registrovat u celních orgánů.

Mají-li osoby uvedené v prvním pododstavci povinnost se zaregistrovat:

4.   Ve zvláštních případech prohlásí celní orgány registraci za neplatnou.

1.   Na veškeré informace, které jsou důvěrné povahy nebo jsou poskytovány jako důvěrné a které celní orgány získaly při plnění svých povinností, se vztahuje profesní tajemství. Kromě případů stanovených podle čl. 47 odst. 2 a druhého pododstavce tohoto odstavce nesmějí být tyto informace příslušnými orgány zveřejněny bez výslovného souhlasu osoby nebo orgánu, které je poskytly.

Zveřejnění těchto informací bez souhlasu je však možné, jsou-li celní orgány povinny nebo oprávněny tak učinit na základě platných právních předpisů, zejména v souvislosti s ochranou údajů nebo soudním řízením.

2.   Důvěrné informace uvedené v odstavci 1 mohou být sdělovány celním orgánům a jiným příslušným orgánům zemí a území mimo celní území Unie pro účely celní spolupráce s těmito zeměmi a územími v rámci mezinárodní dohody nebo právních předpisů Unie v oblasti společné obchodní politiky.

3.   Při veškerém zveřejňování nebo sdělování informací podle odstavců 1 a 2 se zajistí odpovídající úroveň ochrany údajů, plně v souladu s platnými předpisy týkajícími se ochrany údajů.

1.   Celní orgány a hospodářské subjekty si zejména pro účely vzájemné spolupráce při zjišťování rizik a předcházení rizikům mohou vyměňovat jakékoli informace, které celní předpisy přímo nevyžadují. Tato výměna se může uskutečnit na základě písemné dohody a může zahrnovat přístup celních orgánů do počítačových systémů hospodářských subjektů.

2.   Nedohodnou-li se obě strany jinak, jsou veškeré informace, které během spolupráce uvedené v odstavci 1 poskytne jedna strana straně druhé, důvěrné.

1.   Každá osoba může celní orgány požádat o informace o používání celních předpisů. Tato žádost může být zamítnuta, pokud se nevztahuje k činnosti spojené se skutečně zamýšleným mezinárodním obchodem se zbožím.

2.   Celní orgány udržují pravidelný kontakt s hospodářskými subjekty a dalšími orgány, které se podílejí na mezinárodním obchodu se zbožím. Podporují průhlednost tím, že zcela zpřístupňují celní předpisy, obecná správní rozhodnutí a formuláře žádostí, a to pokud možno bezplatně a prostřednictvím internetu.

1.   Každá osoba, která se přímo nebo nepřímo podílí na vyřizování celních formalit nebo na celních kontrolách, poskytne celním orgánům na jejich žádost a v jakémkoli stanoveném termínu všechny potřebné doklady a informace v náležité podobě a veškerou pomoc nezbytnou pro splnění těchto formalit nebo provedení kontrol.

2.   Podáním celního prohlášení, celního prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupního souhrnného celního prohlášení, výstupního souhrnného celního prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu určitou osobou celním orgánům nebo podáním žádosti o povolení nebo o jakékoli jiné rozhodnutí se dotyčná osoba stává odpovědnou:

První pododstavec se rovněž vztahuje na poskytování jakýchkoli informací v jakékoli podobě požadovaných celními orgány nebo jim předložených.

Jestliže prohlášení nebo oznámení podává nebo informace poskytuje celní zástupce dotyčné osoby podle článku 18, je povinnostmi uvedenými v prvním pododstavci tohoto odstavce vázán i celní zástupce.

1.   Členské státy spolupracují s Komisí při vývoji, údržbě a používání elektronických systémů pro výměnu informací mezi celními orgány navzájem a s Komisí a pro uchovávání těchto informací v souladu s kodexem.

2.   Po členském státě, kterému byla povolena odchylka podle čl. 6 odst. 4, se v rámci této odchylky nepožaduje, aby vyvíjel, udržoval a používal elektronické systémy uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

1.   Každá osoba se může nechat zastoupit celním zástupcem.

Toto zastupování může být přímé, kdy celní zástupce jedná jménem a na účet jiné osoby, nebo nepřímé, kdy celní zástupce jedná vlastním jménem, ale na účet jiné osoby.

2.   Celní zástupce musí být usazen na celním území Unie.

Není-li stanoveno jinak, je od tohoto požadavku upuštěno, jestliže celní zástupce jedná na účet osob, u nichž se nepožaduje, aby byly usazeny na celním území Unie.

3.   Členské státy mohou v souladu s právními předpisy Unie stanovit podmínky, za nichž může celní zástupce poskytovat služby v členském státě, v němž je usazen. Aniž je však dotčeno používání méně přísných kritérií dotyčným členským státem, je celní zástupce, který splňuje kritéria stanovená v čl. 39 písm. a) až d), oprávněn poskytovat tyto služby v jiném členském státě, než ve kterém je usazen.

4.   Členské státy mohou vůči celním zástupcům, kteří nejsou usazeni na celním území Unie, uplatňovat podmínky stanovené v souladu s odst. 3 první větou.

1.   Při jednání s celními orgány uvede celní zástupce, že jedná na účet zastupované osoby, a upřesní, zda se jedná o zastupování přímé či nepřímé.

Osoba, která neuvede, že jedná jako celní zástupce, nebo uvede, že jedná jako celní zástupce, aniž je k tomu zplnomocněna, se považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet.

2.   Celní orgány mohou od každého, kdo uvádí, že jedná jako celní zástupce, požadovat, aby prokázal své zplnomocnění zastupovanou osobou.

Ve zvláštních případech celní orgány nepožadují, aby takové doklady byly předkládány

3.   Celní orgány nepožadují, aby osoba, která jedná jako celní zástupce a úkony a formality vykonává pravidelně, při každé příležitosti předkládala doklad o svém zplnomocnění, pokud je schopna tento doklad předložit na žádost celních orgánů.

1.   Podá-li osoba žádost o rozhodnutí v rámci provádění celních předpisů, tato osoba poskytne veškeré informace, které příslušné celní orgány vyžadují za účelem přijetí daného rozhodnutí.

Je rovněž možné, aby žádost o rozhodnutí podalo více osob a aby se přijaté rozhodnutí vztahovalo na několik osob, v souladu s podmínkami stanovenými v celních předpisech.

Není-li stanoveno jinak, je příslušným celním orgánem orgán v místě, kde žadatel vede nebo zpřístupňuje své hlavní účetnictví pro celní účely a kde má být vykonávána alespoň část činností, na něž se má rozhodnutí vztahovat.

2.   Celní orgány ověří neprodleně, a to nejpozději do 30 dnů ode dne obdržení žádosti o přijetí rozhodnutí, zda jsou splněny podmínky pro přijetí této žádosti.

Pokud celní orgány zjistí, že žádost obsahuje veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohly přijmout rozhodnutí, sdělí přijetí této žádosti žadateli ve lhůtě stanovené v prvním pododstavci.

3.   Není-li stanoveno jinak, celní orgány neprodleně, avšak nejpozději do 120 dnů ode dne přijetí žádosti, přijmou rozhodnutí uvedené v odstavci 1 a oznámí je žadateli.

Nejsou-li celní orgány schopny dodržet lhůtu pro přijetí rozhodnutí, informují o tom žadatele ještě před uplynutím této lhůty s uvedením důvodů a další lhůty, kterou považují za nezbytnou k přijetí rozhodnutí. Není-li stanoveno jinak, tato další lhůta nepřesáhne 30 dnů.

Aniž je dotčen druhý pododstavec, mohou celní orgány prodloužit lhůtu pro přijetí rozhodnutí, jak je stanoveno v celních předpisech, pokud žadatel prodloužení požaduje k provedení úprav s cílem zajistit, aby podmínky a kritéria byly splněny. Takové úpravy a další lhůta potřebná k jejich provedení se sdělí celním orgánům, které rozhodnou o prodloužení.

4.   Nestanoví-li rozhodnutí nebo celní předpisy jinak, nabývá rozhodnutí účinku dnem, kdy je žadatel obdrží nebo kdy se má za to, že je obdržel. S výjimkou případů uvedených v čl. 45 odst. 2 jsou přijatá rozhodnutí vykonatelná celními orgány od téhož dne.

5.   Pokud není v celních předpisech stanoveno jinak, rozhodnutí platí bez časového omezení.

6.   Dříve než celní orgány přijmou rozhodnutí, kterým by byl nepříznivě dotčen žadatel, sdělí žadateli důvody, na jejichž základě hodlají rozhodnout, a umožní mu vyjádřit ve stanovené lhůtě počínající dnem, kdy obdržel sdělení, nebo kdy se má za to, že je obdržel, svůj názor. Po uplynutí této lhůty se žadateli příslušnou formou oznámí rozhodnutí.

První pododstavec se nepoužije v žádném z těchto případů:

7.   Rozhodnutí, kterým je nepříznivě dotčen žadatel, je s uvedením důvodů a obsahuje poučení o právu na odvolání podle článku 44.

1.   Držitel rozhodnutí je povinen dodržovat povinnosti vyplývající z rozhodnutí.

2.   Držitel rozhodnutí neprodleně uvědomí celní orgány o všech skutečnostech, které nastanou po přijetí rozhodnutí a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah.

3.   Aniž jsou dotčeny právní předpisy v jiných oblastech, které stanoví, ve kterých případech jsou rozhodnutí neplatná nebo nicotná, mohou celní orgány, které přijaly rozhodnutí, toto rozhodnutí kdykoli prohlásit za neplatné, změnit ho nebo zrušit, neodpovídá-li celním předpisům.

4.   Ve zvláštních případech celní orgány:

5.   Celní orgány sledují podmínky a kritéria, které mají být splněny držitelem rozhodnutí. Rovněž sledují plnění povinností vyplývajících z tohoto rozhodnutí. Pokud je doba, po kterou je držitel rozhodnutí usazen, kratší než tři roky, celní orgány jej během prvního roku po vydání rozhodnutí podrobně sledují.

1.   Celní orgány prohlásí rozhodnutí ve prospěch držitele rozhodnutí za neplatné, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

2.   Prohlášení rozhodnutí za neplatné se oznámí držiteli rozhodnutí.

3.   Není-li rozhodnutím v souladu s celními předpisy stanoveno jinak, nabývá prohlášení za neplatné účinku dnem, kdy nabylo účinku původní rozhodnutí.

1.   V případech, jež nejsou uvedeny v článku 27, je rozhodnutí, které bylo přijato ve prospěch osoby, zrušeno nebo změněno:

2.   Není-li stanoveno jinak, lze rozhodnutí přijaté ve prospěch více osob a určené těmto osobám zrušit pouze vůči osobě, jež nesplňuje povinnost, která je jí tímto rozhodnutím uložena.

3.   Zrušení rozhodnutí nebo jeho změna se sdělí držiteli rozhodnutí.

4.   Ustanovení čl. 22 odst. 4 se vztahuje na zrušení nebo změnu rozhodnutí.

Ve výjimečných případech, vyžadují-li to oprávněné zájmy držitele rozhodnutí, však mohou celní orgány až o jeden rok odložit nabytí účinku zrušení rozhodnutí nebo jeho změny. Toto datum se uvede v rozhodnutí o zrušení či změně.

1.   Celní orgány přijmou na základě žádosti rozhodnutí týkající se závazné informace o sazebním zařazení zboží (dále jen „rozhodnutí o ZISZ“) nebo rozhodnutí týkající se závazné informace o původu zboží (dále jen „rozhodnutí o ZIPZ“).

Tato žádost nebude přijata, dojde-li k některé z těchto okolností:

2.   Rozhodnutí o ZISZ nebo rozhodnutí o ZIPZ jsou závazná pouze pro účely sazebního zařazení zboží nebo určení původu zboží:

3.   Rozhodnutí o ZISZ nebo rozhodnutí o ZIPZ je platné po dobu tří let ode dne, kdy nabývá účinku.

4.   Chce-li držitel rozhodnutí uplatnit rozhodnutí o ZISZ nebo rozhodnutí o ZIPZ v rámci konkrétního celního režimu, musí prokázat:

1.   Rozhodnutí o ZISZ pozbývají platnosti před uplynutím lhůty uvedené v čl. 33 odst. 3, pokud přestanou být v souladu s právními předpisy v důsledku jednoho z těchto případů:

s účinkem ode dne použitelnosti takové změny či opatření.

2.   Rozhodnutí o ZIPZ pozbývají platnosti před uplynutím lhůty uvedené v čl. 33 odst. 3 v kterémkoliv z těchto případů:

3.   Rozhodnutí o ZISZ nebo rozhodnutí o ZIPZ nemohou pozbýt platnosti se zpětným účinkem.

4.   Odchylně od čl. 23 odst. 3 a článku 27 se rozhodnutí o ZISZ a rozhodnutí o ZIPZ prohlásí za neplatné, byla-li vydána na základě nesprávných nebo neúplných informací poskytnutých ze strany žadatelů.

5.   Rozhodnutí o ZISZ a rozhodnutí o ZIPZ se zruší podle čl. 23 odst. 3 a článku 28. Tato rozhodnutí však nemohou však být zrušena na žádost držitele rozhodnutí.

6.   Rozhodnutí o ZISZ a rozhodnutí o ZIPZ nelze měnit.

7.   Celní orgány zruší rozhodnutí o ZISZ:

8.   Rozhodnutí o ZIPZ se zruší:

9.   V případech, na něž se vztahuje odst. 1 písm. b) nebo odstavce 2, 7 a 8, se rozhodnutí o ZISZ nebo rozhodnutí o ZIPZ mohou dále používat, pokud jde o závazné smlouvy založené na daném rozhodnutí a uzavřené před pozbytím jeho platnosti nebo před jeho zrušením. Toto prodloužené používání neplatí v případech, kdy se rozhodnutí o ZIPZ přijme ohledně zboží, které má být vyvezeno.

Toto období prodlouženého používání uvedené v prvním pododstavci nepřesáhne šest měsíců ode dne, ke kterému pozbylo rozhodnutí o ZISZ nebo rozhodnutí o ZIPZ platnosti nebo bylo zrušeno. Opatření uvedené v čl. 57 odst. 4 nebo v článku 67 může vyloučit použití uvedeného prodlouženého používání nebo stanovit kratší lhůtu. Jedná-li se o produkty, pro něž se předkládá potvrzení o dovozu nebo vývozu při vyřizování celních formalit, je doba šesti měsíců nahrazena dobou platnosti potvrzení.

Aby mohl uplatnit prodloužené používání rozhodnutí o ZISZ nebo rozhodnutí o ZIPZ, podá držitel tohoto rozhodnutí žádost celnímu orgánu, který rozhodnutí přijal, do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí pozbylo platnosti nebo bylo zrušeno, a přitom uvede množství, pro která je doba prodlouženého používání požadována, a členský stát nebo členské státy, v nichž bude zboží vyúčtováno v rámci období prodlouženého používání. Tento celní orgán přijme rozhodnutí o prodlouženém používání a neprodleně jej oznámí držiteli, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy obdrží všechny informace nezbytné pro jeho přijetí.

10.   Komise celním orgánům oznámí případy, kdy:

11.   S cílem zajistit správné a jednotné sazební zařazení nebo určení původu zboží může Komise přijmout rozhodnutí požadující, aby členské státy zrušily rozhodnutí o ZISZ nebo rozhodnutí o ZIPZ.

1.   Komise stanoví v prováděcích aktech postupy:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

2.   Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí požadující po členských státech zrušení:

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 285 odst. 2.

Pokud má být stanovisko výboru uvedeného v čl. 285 odst. 1 získáno písemným postupem, použije se čl. 285 odst. 6.

1.   Hospodářský subjekt, který je usazen na celním území Unie a který splňuje kritéria stanovená v článku 39, může požádat o status oprávněného hospodářského subjektu.

Tento status, který podléhá kontrole, udělí celní orgány případně po konzultaci s jinými příslušnými orgány.

2.   Status oprávněného hospodářského subjektu spočívá v těchto typech povolení:

3.   Oba typy povolení uvedené v odstavci 2 lze držet současně.

4.   Status oprávněného hospodářského subjektu je uznáván celními orgány ve všech členských státech, s výhradou článků 39, 40 a 41.

5.   Na základě uznání statusu oprávněného hospodářského subjektu pro celní zjednodušení a za předpokladu splnění požadavků pro konkrétní typ zjednodušení stanovený v celních předpisech povolí celní orgány danému subjektu využívat výhod plynoucích z tohoto zjednodušení. Celní orgány nepřezkoumávají znovu ta kritéria, která již byla přezkoumána při udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu.

6.   Oprávněný hospodářský subjekt uvedený v odstavci 2 podléhá příznivějšímu zacházení, než je tomu v případě jiných hospodářských subjektů, pokud jde o celní kontroly podle typu uděleného povolení, včetně menšího počtu fyzických kontrol a kontrol dokumentů.

7.   Celní orgány udělí výhody vyplývající ze statusu oprávněného hospodářského subjektu osobám usazeným v zemích nebo územích mimo celní území Unie, které splňují podmínky a plní povinnosti stanovené v příslušných právních předpisech těchto zemí nebo území, pokud jsou tyto podmínky a povinnosti uznány Unií jako rovnocenné podmínkám a povinnostem uloženým oprávněným hospodářským subjektům usazeným na celním území Unie. Takové udělení výhod musí být založeno na zásadě vzájemnosti, ledaže by Unie rozhodla jinak, a podpořeno mezinárodní dohodou nebo právními předpisy Unie v oblasti společné obchodní politiky.

1.   Každý členský stát stanoví sankce za porušení celních předpisů. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.   Uplatňují-li se správní sankce, mohou mít mimo jiné jednu z těchto forem, případně obě formy:

3.   Do 180 dní ode dne použitelnosti tohoto článku stanoveného v souladu s čl. 288 odst. 2 sdělí členské státy Komisi platné vnitrostátní právní předpisy podle odstavce 1 tohoto článku a neprodleně jí oznamují veškeré pozdější změny, které se těchto předpisů dotýkají.

1.   Každá osoba má právo podat opravný prostředek proti jakémukoli rozhodnutí celních orgánů v rámci celních předpisů, jež se jí přímo a osobně dotýká.

Právo na podání opravného prostředku má rovněž každá osoba, která požádala celní orgány o rozhodnutí a ve lhůtách uvedených v čl. 22 odst. 3 neobdržela rozhodnutí o své žádosti.

2.   Opravný prostředek lze podat nejméně ve dvou stupních:

3.   Opravný prostředek se podává ve členském státě, v němž bylo rozhodnutí přijato nebo o ně bylo požádáno.

4.   Členské státy zajistí, aby řízení o opravném prostředku umožnilo rychlé potvrzení nebo opravu rozhodnutí celních orgánů.

1.   Podání opravného prostředku nemá odkladný účinek na výkon napadeného rozhodnutí.

2.   Celní orgány však přeruší výkon rozhodnutí, a to zcela nebo částečně, mají-li odůvodněné pochybnosti, zda je napadené rozhodnutí v souladu s celními předpisy, nebo hrozí-li dotyčné osobě nenahraditelná škoda.

3.   V případech uvedených v odstavci 2, je-li důsledkem napadeného rozhodnutí vyměření dovozního nebo vývozního cla, je přerušení výkonu tohoto rozhodnutí podmíněno poskytnutím jistoty, pokud se na základě zdokumentovaného posouzení nezjistí, že by taková jistota způsobila dlužníkovi vážné hospodářské nebo sociální obtíže.

1.   Celní orgány mohou provádět veškeré celní kontroly, které považují za nezbytné.

Celní kontroly mohou zahrnovat zejména kontrolu zboží, odebrání vzorků, ověřování správnosti a úplnosti informací uvedených v prohlášení nebo oznámení a existence, pravosti, správnosti a platnosti dokladů, přezkum účetnictví hospodářských subjektů a jiných záznamů, kontrolu dopravních prostředků, kontrolu zavazadel a jiného zboží přepravovaného osobami a provádění úředních šetření a dalších podobných činností.

2.   Jiné než namátkové celní kontroly vycházejí především z analýzy rizik provedené prostřednictvím elektronického zpracování dat a jejich účelem je stanovit a vyhodnotit rizika a vypracovat nezbytná opatření, pomocí nichž lze rizikům čelit, a to na základě kritérií vytvořených na vnitrostátní úrovni, na úrovni Unie a případně na mezinárodní úrovni.

3.   Celní kontroly se provádějí ve společném rámci pro řízení rizik, který je založen na výměně informací o rizicích a výsledcích analýz rizik mezi celními správami a kterým se stanoví společná kritéria rizik a norem, kontrolní opatření a prioritní oblasti kontroly.

Kontrolami, které vycházejí z těchto informací a kritérií, nejsou dotčeny další kontroly prováděné v souladu s odstavcem 1 nebo s jinými platnými předpisy.

4.   Celní orgány provádějí řízení rizik s cílem rozlišovat mezi úrovněmi rizik spojených se zbožím, na které se vztahují celní kontroly nebo dohled, a s cílem určit, zda a kde se na zboží vztahují konkrétní celní kontroly.

Řízení rizik zahrnuje takové činnosti jako shromažďování údajů a informací, analýzu a hodnocení rizik, stanovování a provádění opatření a pravidelné sledování a přezkoumávání procesu a jeho výsledků, a to na základě mezinárodních a vnitrostátních zdrojů a strategií a zdrojů a strategií Unie.

5.   Celní orgány si předávají informace o rizicích a výsledky analýzy rizik, pokud:

6.   Při stanovení společných kritérií rizik a norem, kontrolních opatření a prioritních oblastí kontroly podle odstavce 3 se zohlední vše následující:

7.   Společná kritéria rizik a normy uvedené v odstavci 3 zahrnují všechny tyto prvky:

8.   Aniž jsou dotčeny ostatní kontroly běžně prováděné celními orgány, zahrnují prioritní oblasti kontroly konkrétní celní režimy, druhy zboží, dopravní trasy, druhy dopravních prostředků nebo hospodářské subjekty, na které se vztahují zvýšené úrovně analýzy rizik a celních kontrol během určitého období.

1.   Mají-li být u téhož zboží příslušnými orgány jinými, než jsou celní orgány, prováděny kontroly jiné než celní, usilují celní orgány v úzké spolupráci s těmito jinými orgány o to, aby tyto kontroly byly pokud možno prováděny současně s celními kontrolami a na stejném místě (one-stop-shop), přičemž celní orgány zastávají v této oblasti koordinační úlohu.

2.   Je-li to nezbytné pro účely minimalizace rizik a boje proti podvodům, mohou si v rámci kontrol stanovených v tomto oddíle celní a jiné příslušné orgány vyměňovat mezi sebou a s Komisí údaje, které získaly v souvislosti se vstupem, výstupem, tranzitem, pohybem, uskladněním a konečným užitím zboží pohybujícího se mezi celním územím Unie a zeměmi nebo územími mimo celní území Unie, včetně poštovního styku, a v souvislosti s přítomností a pohybem zboží, které není zbožím Unie, a zboží propuštěného do režimu konečného užití na celním území Unie, jakož i výsledky všech kontrol. Celní orgány a Komise si tyto údaje mohou vyměňovat rovněž za účelem zajištění jednotného uplatňování celních předpisů.

1.   Celní kontroly nebo formality týkající se příručních a zapsaných zavazadel osob, které uskutečňují buď lety, nebo námořní cesty uvnitř Unie, se provádějí pouze v případě, kdy jsou tyto kontroly nebo formality stanoveny celními předpisy.

2.   Odstavec 1 se použije, aniž jsou dotčeny:

1.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme opatření, která zajistí jednotné uplatňování celních kontrol, včetně výměny informací o rizicích a analýzy rizik, společných kritérií rizik a norem, kontrolních opatření a prioritních oblastí kontroly podle čl. 46 odst. 3.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

V závažných a naléhavých případech, které souvisejí s těmito opatřeními a které jsou řádně odůvodněny potřebou rychle aktualizovat společný rámec pro řízení rizik a přizpůsobit výměnu informací o rizicích a analýzy rizik, společná kritéria rizik a norem, kontrolní opatření a prioritní oblasti kontroly vývoji rizik, přijme Komise okamžitě platné prováděcí akty postupem podle čl. 285 odst. 5.

Má-li být o stanovisku výboru uvedeného v čl. 285 odst. 1 rozhodnuto písemným postupem, použije se čl. 285 odst. 6.

2.   Komise stanoví v prováděcích aktech přístavy a letiště, kde se celní kontroly a formality mají provádět podle článku 49 na:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

1.   Dotyčná osoba uchovává pro účely celních kontrol doklady a informace uvedené v čl. 15 odst. 1 po dobu alespoň tří kalendářních let, a to jakýmkoli způsobem, který je dostupný a přijatelný pro celní orgány.

V případě zboží propuštěného do volného oběhu za podmínek jiných než uvedených v třetím pododstavci nebo zboží navrženého v celním prohlášení k vývozu počíná lhůta běžet od konce roku, v němž bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu nebo k vývozu.

V případě zboží propuštěného do volného oběhu bez cla nebo se sníženou sazbou dovozního cla na základě jeho konečného užití počíná lhůta běžet od konce roku, v němž zboží přestává být předmětem celního dohledu.

V případě zboží, které bylo propuštěno do jiného celního režimu, nebo zboží v dočasném uskladnění počíná lhůta běžet od konce roku, v němž byl daný celní režim vyřízen nebo v němž bylo ukončeno dočasné uskladnění.

2.   Aniž je dotčen čl. 103 odst. 4, zjistí-li se při celní kontrole ve vztahu k celnímu dluhu, že je nutno opravit příslušný zápis v účetních dokladech, a byla-li o tom dotyčná osoba informována, uchovávají se doklady a informace po dobu tří let od uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Bylo-li podáno odvolání nebo zahájeno soudní řízení, uchovávají se doklady a informace po dobu stanovenou v odstavci 1, nebo do ukončení odvolacího či soudního řízení, a to podle toho, která situace nastane později.

1.   Celní orgány si neúčtují poplatky za provádění celních kontrol nebo jakýchkoli jiných úkonů podle celních předpisů v úředních hodinách příslušných celních úřadů.

2.   Celní orgány si mohou účtovat poplatky nebo mohou požadovat úhradu vzniklých nákladů za poskytování zvláštních služeb, zejména za:

1.   Příslušné orgány zveřejní nebo zpřístupní na internetu směnný kurz, který se použije v případě, že je nutné provést přepočet měny na základě jednoho z těchto důvodů:

2.   Je-li přepočet měny nutný z důvodů jiných než uvedených v odstavci 1, hodnota eura v národních měnách, jež má být použita v rámci celních předpisů, se stanoví alespoň jednou ročně.

1.   Není-li stanoveno jinak a pokud je v celních předpisech stanovena lhůta, datum nebo termín, nelze tuto lhůtu prodloužit nebo zkrátit a toto datum nebo tento termín nelze odložit ani přesunout..

2.   S výjimkou případů stanovených celními předpisy se použijí pravidla pro lhůty, data a termíny stanovená v nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterými se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (14).

1.   Splatné dovozní a vývozní clo vychází ze společného celního sazebníku.

Další opatření stanovená ve zvláštních předpisech Unie upravujících obchod se zbožím se případně uplatní podle sazebního zařazení tohoto zboží.

2.   Společný celní sazebník obsahuje všechny tyto prvky:

3.   Splňuje-li dané zboží podmínky obsažené v opatřeních stanovených v odst. 2 písm. d) až g), použijí se na žádost deklaranta opatření uvedená v těchto ustanoveních místo opatření uvedených v odst. 2 písm. c). Jsou-li dodrženy lhůty a splněny podmínky stanovené v příslušném opatření nebo v kodexu, může být taková žádost podána se zpětnou účinností.

4.   Je-li použití opatření uvedených v odst. 2 písm. d) až g) nebo osvobození od opatření podle odst. 2 písm. h) omezeno na určitý objem dovozů nebo vývozů, přestanou být opatření nebo osvobození v případě celních kvót uplatňována od okamžiku, kdy je dosaženo stanoveného objemu dovozů nebo vývozů.

V případě celních stropů přestanou být tato opatření nebo osvobození od nich na základě právního aktu Unie uplatňována.

5.   Propuštění zboží, na něž se vztahují opatření uvedená v odstavcích 1 a 2, do volného oběhu nebo jeho vývoz mohou podléhat dohledu.

1.   Pro účely společného celního sazebníku spočívá sazební zařazení zboží v určení jedné podpoložky nebo dalšího členění kombinované nomenklatury, do níž má být toto zboží zařazeno.

2.   Pro účely nesazebních opatření spočívá sazební zařazení zboží v určení jedné podpoložky nebo dalšího členění kombinované nomenklatury nebo jakékoli jiné nomenklatury, která je zcela nebo částečně založena na kombinované nomenklatuře nebo k ní přidává další členění a která je stanovena právními předpisy Unie a do níž má být uvedené zboží zařazeno.

3.   Podpoložka nebo další členění určené podle odstavců 1 a 2 se použijí pro účely uplatňování opatření souvisejících s danou podpoložkou.

4.   Komise může přijmout opatření s cílem určit sazební zařazení zboží podle odstavců 1 a 2.

1.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme opatření týkající se jednotné správy celních kvót a celních stropů uvedených v čl. 56 odst. 4 a řízení dohledu nad propuštěním zboží do volného oběhu nebo nad jeho vývozem, jak je uvedeno v čl. 56 odst. 5.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

2.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme opatření uvedená v čl. 57 odst. 4.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

V závažných a naléhavých případech, které souvisejí s těmito opatřeními a které jsou řádně odůvodněny potřebou rychle zajistit správné a jednotné používání kombinované nomenklatury, přijme Komise okamžitě použitelné prováděcí akty postupem podle čl. 285 odst. 5.

Má-li být o stanovisku výboru uvedeného v čl. 285 odst. 1 rozhodnuto písemným postupem, použije se čl. 285 odst. 6.

1.   Zboží zcela získané v jediné zemi nebo na jediném území se považuje za zboží pocházející z této země nebo z tohoto území.

2.   Zboží, na jehož výrobě se podílí více než jedna země nebo jedno území, se považuje za zboží pocházející ze země nebo území, kde došlo k jeho poslednímu podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavených a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.

1.   Je-li původ uveden podle celních předpisů v celním prohlášení, mohou celní orgány vyžadovat, aby deklarant původ zboží prokázal.

2.   Je-li původ zboží prokázán podle celních předpisů nebo jiných zvláštních předpisů Unie, mohou celní orgány v případě odůvodněných pochybností požadovat dodatečné doklady prokazující, že je původ stanoven v souladu s příslušnými právními předpisy Unie.

3.   Je-li to nezbytné z hlediska obchodu, může být dokument prokazující původ vydán v Unii v souladu s pravidly původu platnými v zemi určení nebo na území určení nebo jakoukoli jinou metodou pro určení země, v níž bylo zboží zcela získáno nebo v níž došlo k jeho poslednímu podstatnému zpracování.

1.   S cílem využít opatření uvedených v čl. 56 odst. 2 písm. d) nebo e) nebo nesazebních preferenčních opatření musí být zboží v souladu s pravidly preferenčního původu uvedenými v odstavcích 2 až 5 tohoto článku.

2.   V případě zboží, na které se vztahují preferenční opatření obsažená v dohodách, které Unie uzavřela s určitými zeměmi či územími mimo celní území Unie nebo se skupinami takových zemí či území, se pravidla preferenčního původu stanoví v těchto dohodách.

3.   V případě zboží, na které se vztahují preferenční opatření přijatá jednostranně Unií vůči určitým zemím či územím mimo celní území Unie nebo skupinám takových zemí či území vyjma těch, které jsou uvedeny v odstavci 5, přijme Komise opatření, kterými se stanovují pravidla preferenčního původu.

Tato pravidla vycházejí z kritéria, že je zboží zcela získáno, nebo z kritéria, že zboží je výsledkem dostatečného zpracování nebo opracování.

4.   V případě zboží, na které se vztahují preferenční opatření uplatňovaná v rámci obchodu mezi celním územím Unie a Ceutou a Melillou obsažená v protokolu č. 2 k aktu o přistoupení z roku 1985, se pravidla preferenčního původu přijmou postupem podle článku 9 uvedeného protokolu.

5.   V případě zboží, na které se vztahují preferenční opatření obsažená v preferenčních dohodách ve prospěch zámořských zemí a území přidružených k Unii, se pravidla o preferenčním původu přijmou v souladu s článkem 203 Smlouvy o fungování EU.

6.   Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost země či území, na které se vztahuje preferenční režim, povolit této zemi nebo území na některé zboží dočasnou odchylku z pravidel preferenčního původu uvedených v odstavci 3.

Dočasná odchylka musí být odůvodněna jedním z těchto důvodů:

Žádost o odchylku podá dotčená země nebo území, na které se vztahuje preferenční režim, v písemné podobě Komisi.V žádosti uvede důvody podle druhého pododstavce, proč o odchylku žádá, a přiloží vhodné podklady.

Dočasná odchylka je omezena na dobu trvání účinků vnitřních nebo vnějších faktorů, které ji odůvodňují, nebo na dobu, kterou daná země nebo území, na které se vztahuje preferenční režim, potřebuje k zajištění dodržování pravidel.

V případě, že je odchylka povolena, dotčená země nebo území, na které se vztahuje preferenční režim, dodržuje veškeré stanovené požadavky, pokud jde o informace, které mají být poskytovány Komisi ohledně využívání odchylky a řízení množství, na něž byla odchylka povolena.

1.   Prvotním podkladem pro určení celní hodnoty zboží je převodní hodnota, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Unie, případně upravená.

2.   Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí částka celkové platby, která byla nebo má být uskutečněna mezi kupujícím a prodávajícím nebo mezi kupujícím a třetí stranou ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží a která zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží.

3.   Převodní hodnota se uplatní, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

1.   Při určování celní hodnoty podle článku 70 se k ceně, která byla nebo má být za dovážené zboží skutečně zaplacena, připočítají:

2.   Každá položka, která bude na základě odstavce 1 připočtena k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, vychází výlučně z údajů, které jsou objektivní a měřitelné.

3.   Při určování celní hodnoty se k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, nepřipočtou žádné jiné položky než ty, které jsou stanoveny v tomto článku.

1.   Nemůže-li být celní hodnota zboží určena podle článku 70, pokračuje se postupně podle odst. 2 písm. a) až d), přičemž se celní hodnota zboží určí podle prvního z těchto písmen, podle nějž ji lze určit.

Na žádost deklaranta se pořadí uplatnění písmen c) a d) odstavce 2 obrátí.

2.   Celní hodnotou podle odstavce 1 je:

3.   Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, určí se na základě údajů dostupných na celním území Unie s použitím přiměřených prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními:

1.   Celní dluh při dovozu vzniká v okamžiku, kdy je zboží, které není zbožím Unie a které podléhá dovoznímu clu, propuštěno do jednoho z těchto celních režimů:

2.   Celní dluh vzniká okamžikem přijetí celního prohlášení.

3.   Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastupování je dlužníkem také osoba, na jejíž účet je celní prohlášení činěno.

Je-li celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do některého z režimů uvedených v odstavci 1 učiněno na základě údajů, v jejichž důsledku nebyly dovozní clo nebo jeho část vybrány, je osoba, která poskytla údaje nezbytné pro vyhotovení celního prohlášení a která si byla nebo měla být vědoma, že údaje nejsou pravdivé, rovněž považována za dlužníka.

1.   Platí-li zákaz vracet dovozní clo nebo přiznávat osvobození od dovozního cla pro nepůvodní zboží, které bylo použito při výrobě produktů, pro něž je vydán nebo vystaven doklad o původu v rámci preferenčních dohod mezi Unií a některými zeměmi či územími mimo celní území Unie nebo skupinami těchto zemí či území, vzniká u tohoto nepůvodního zboží celní dluh při dovozu v okamžiku přijetí prohlášení o zpětném vývozu v souvislosti s dotyčnými produkty.

2.   Vznikne-li celní dluh podle odstavce 1, vyměří se částka dovozního cla odpovídající tomuto dluhu za stejných podmínek jako v případě celního dluhu, který by vznikl, kdyby ve stejný den bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění nepůvodního zboží použitého při výrobě dotyčných výrobků do volného oběhu za účelem ukončení režimu aktivního zušlechťovacího styku.

3.   Použije se čl. 77 odst. 2 a 3. V případě zboží, které není zbožím Unie podle článku 270, je však dlužníkem osoba podávající prohlášení o zpětném vývozu. V případě nepřímého zastupování je dlužníkem také osoba, na jejíž účet je celní prohlášení podáváno.

1.   U zboží podléhajícího dovoznímu clu vzniká celní dluh při dovozu nesplněním:

2.   Celní dluh vzniká:

3.   V případech uvedených v odst. 1 písm. a) a b) je dlužníkem:

4.   V případech uvedených v odst. 1 písm. c) je dlužníkem osoba, která má splnit podmínky, na jejichž základě je zboží propuštěno do celního režimu, nebo podmínky celního prohlášení pro zboží propuštěné do tohoto celního režimu nebo podmínky, na jejichž základě může být zboží přiznáno osvobození od cla či snížená sazba dovozního cla podle jeho konečného užití.

Je-li celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do některého z celních režimů uvedených v odst.1 písm. c) učiněno a jsou-li celním orgánům poskytnuty jakékoli informace požadované podle celních předpisů upravujících podmínky, na základě kterých může být zboží propuštěno do uvedeného celního režimu, a v důsledku toho nebyly dovozní clo nebo jeho část vybrány, je dlužníkem také osoba, která poskytla údaje nezbytné pro vyhotovení celního prohlášení a která věděla nebo měla vědět, že tyto údaje nejsou pravdivé.

1.   Vznikne-li podle čl. 79 odst. 1 celní dluh u zboží propuštěného do volného oběhu se sníženou sazbou dovozního cla podle konečného užití zboží, odečte se částka dovozního cla zaplacená při propuštění zboží do volného oběhu od částky dovozního cla odpovídající celnímu dluhu.

Ustanovení prvního pododstavce se použije, jestliže celní dluh vznikl u zbytků a odpadu po zničení předmětného zboží.

2.   Vznikne-li podle čl. 79 odst. 1 celní dluh u zboží, které bylo propuštěno do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, odečte se částka dovozního cla zaplacená v rámci částečného osvobození od částky dovozního cla odpovídající celnímu dluhu.

1.   Celní dluh při vývozu vzniká v okamžiku, kdy je zboží podléhající vývoznímu clu propuštěno do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku.

2.   Celní dluh vzniká okamžikem přijetí celního prohlášení.

3.   Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastupování je dlužníkem také osoba, na jejíž účet je celní prohlášení činěno.

Je-li celní prohlášení učiněno na základě údajů, v jejichž důsledku nebyly vývozní clo nebo jeho část vybrány, je osoba, která poskytla údaje požadované pro vyhotovení celního prohlášení a která si byla nebo měla být vědoma, že údaje nejsou pravdivé, rovněž považována za dlužníka.

1.   U zboží podléhajícího dovoznímu clu vzniká celní dluh při dovozu nesplněním:

2.   Celní dluh vzniká:

3.   V případech uvedených v odst. 1 písm. a) je dlužníkem:

4.   V případech uvedených v odst. 1 písm. b) je dlužníkem každá osoba, která má splnit podmínky, za nichž bylo povoleno, aby zboží opustilo celní území Unie s částečným nebo úplným osvobozením od vývozního cla.

1.   Celní dluh při dovozu nebo vývozu vzniká i v případě, že se na zboží vztahují jakékoli zákazy nebo omezení dovozu nebo vývozu.

2.   Celní dluh však nevzniká v případě:

3.   Pro účely sankcí za porušení celních předpisů se však má za to, že celní dluh vznikl, je-li podle právních předpisů členského státu dovozní nebo vývozní clo nebo existence celního dluhu základem pro vyměření sankcí.

1.   Částka dovozního nebo vývozního cla se stanoví na základě pravidel pro výpočet cla, která se na dané zboží vztahovala v okamžiku, kdy celní dluh u tohoto zboží vznikl.

2.   Není-li možné přesně určit okamžik, kdy celní dluh vznikl, má se za to, že vznikl v době, kdy celní orgány zjistí, že se zboží nachází v situaci, za níž vzniká celní dluh.

Pokud však informace dostupné celní orgánům umožňují určit, že celní dluh vznikl před tímto zjištěním, má se za to, že celní dluh vznikl v nejzazším časovém okamžiku, který může být určen jako situace, v níž celní dluh vzniká.

1.   Pokud u zboží, jež bylo propuštěno do celního režimu nebo dočasně uskladněno, vznikly na celním území Unie náklady spojené s uskladněním nebo obvyklými formami manipulace, tyto náklady nebo navýšení hodnoty se při výpočtu částky dovozního cla nezohlední, jestliže deklarant tyto náklady dostatečným způsobem prokáže.

Celní hodnota, množství, povaha a původ zboží, které není zbožím Unie a které bylo použito při operacích, se však při výpočtu částky dovozního cla zohledňují.

2.   Dojde-li u zboží, které bylo propuštěno do celního režimu, na celním území Unie v důsledku obvyklých forem manipulace ke změně sazebního zařazení, použije se na zboží propuštěné do tohoto režimu na žádost deklaranta původní sazební zařazení.

3.   Vznikne-li u zušlechtěných výrobků v důsledku režimu aktivního zušlechťovacího styku celní dluh, vyměří se částka dovozního cla odpovídající tomuto dluhu na žádost deklaranta na základě sazebního zařazení, celní hodnoty, množství, povahy a původu zboží, které bylo propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku, v okamžiku přijetí celního prohlášení za toto zboží.

4.   Ve zvláštních případech se však částka dovozního cla určí v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku bez žádosti deklaranta, aby se zabránilo obcházení sazebních opatření podle čl. 56 odst. 2 písm. h).

5.   Vznikne-li celní dluh u zušlechtěných produktů pocházejících z režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo u náhradních produktů podle čl. 261 odst. 1, vypočte se výše dovozního cla na základě nákladů na zušlechťovací operaci provedenou mimo celní území Unie.

6.   Stanoví-li celní předpisy u zboží použití zvýhodněného sazebního zacházení, osvobození nebo úplného nebo částečného osvobození od dovozního nebo vývozního cla podle čl. 56 odst. 2 písm. d) až g), článků 203, 204, 205 a 208, nebo článků 259 až 262 tohoto nařízení nebo podle nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla (15), použije se toto zvýhodněné sazební zacházení nebo osvobození rovněž v případech, kdy vznikl celní dluh podle článků 79 nebo 82 tohoto nařízení, pokud nedostatky, které vedly ke vzniku celního dluhu, nebyly pokusem o klamavé jednání.

1.   Celní dluh vzniká v místě, kde je podáno celní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu uvedené v článcích 77, 78 a 81.

Ve všech ostatních případech celní dluh vzniká v místě, kde nastaly skutečnosti vedoucí ke vzniku celního dluhu.

Nemůže-li být toto místo určeno, vzniká celní dluh v místě, kde se podle zjištění celních orgánů zboží nacházelo v situaci vedoucí ke vzniku celního dluhu.

2.   Pokud bylo zboží propuštěno do dosud nevyřízeného celního režimu nebo pokud nebylo dočasné uskladnění řádně ukončeno a ve stanovené lhůtě nemůže být místo, kde vzniká celní dluh, určeno podle odstavce 1 druhého nebo třetího pododstavce, vzniká celní dluh v místě, kde bylo zboží propuštěno do daného režimu, nebo kde v tomto režimu vstoupilo na celní území Unie, nebo kde bylo dočasně uskladněno.

3.   Pokud údaje dostupné celním orgánům umožňují zjistit, že celní dluh pravděpodobně vznikl na více místech, má se za to, že celní dluh vznikl v místě, kde vznikl poprvé.

4.   Pokud celní orgán zjistí, že celní dluh vznikl podle článku 79 nebo 82 v jiném členském státě a že částka dovozního nebo vývozního cla odpovídající tomuto dluhu je nižší než 10 000 EUR, považuje se tento celní dluh za celní dluh vzniklý v členském státě, ve kterém byl zjištěn.

1.   Není-li stanoveno jinak, vztahuje se tato kapitola na jistoty za celní dluhy, které vznikly, i za dluhy, které mohou vzniknout.

2.   Pokud celní orgány požadují poskytnutí jistoty za celní dluh, který by mohl vzniknout, nebo který vznikl, musí tato jistota pokrývat částku dovozního nebo vývozního cla a ostatní poplatky splatné v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží v situaci, kdy:

Jistota, která nemůže být použita mimo členský stát, v němž je požadována, je platná pouze v daném členském státě a musí pokrývat alespoň částku dovozního nebo vývozního cla.

3.   Požadují-li celní orgány poskytnutí jistoty, poskytne ji dlužník nebo osoba, která se může stát dlužníkem. Celní orgány mohou také povolit, aby jistotu poskytla jiná osoba než osoba, od níž se jistota požaduje.

4.   Aniž je dotčen článek 97, požadují celní orgány pro určité zboží nebo celní prohlášení pouze jednu jistotu.

Jistota poskytnutá pro konkrétní celní prohlášení se použije ke krytí částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu a jiných poplatků u veškerého zboží, na které se toto prohlášení vztahuje nebo které bylo na jeho základě propuštěno, bez ohledu na to, zda je prohlášení správné, či nikoli.

Nebyla-li jistota uvolněna, může se v mezích zajištěné částky použít rovněž na vybrání částek dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků, které jsou splatné po kontrole po propuštění daného zboží.

5.   Na žádost osoby uvedené v odstavci 3 tohoto článku mohou celní orgány v souladu s čl. 95 odst. 1, 2 a 3 povolit poskytnutí souborné jistoty ke krytí částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu ve vztahu ke dvěma nebo více operacím, prohlášením nebo celním režimům.

6.   Celní orgány jistotu sledují.

7.   Jistota se nepožaduje od států, regionálních a místních orgánů veřejné správy nebo jiných veřejnoprávních subjektů u činností, v nichž vystupují jako veřejné orgány.

8.   Jistota se nepožaduje v žádné z těchto situacích:

9.   Celní orgány nemusí požadovat poskytnutí jistoty, jestliže výše dovozního nebo vývozního cla, které má být zajištěno, nepřesahuje statistický práh hodnoty pro celní prohlášení stanovený v čl. 3 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 ze dne 6. května 2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi (16).

1.   Je-li poskytnutí jistoty povinné, vyměří celní orgány tuto jistotu ve výši, která se rovná přesné částce dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu a jiným poplatkům, lze-li tuto částku v době, kdy je jistota požadována, spolehlivě určit.

Není-li možné stanovit přesnou částku celního dluhu, vyměří se jistota ve výši nejvyšší možné částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu a jiných poplatků, které dle odhadu celních orgánů vznikly nebo mohou vzniknout.

2.   Aniž je dotčen článek 95, je-li pro částku dovozního nebo vývozního cla odpovídající celním dluhům a jiným poplatkům, jejichž výše se mění v čase, poskytnuta souborná jistota, vyměří se jistota ve výši, která zajistí, že částka dovozního nebo vývozního cla odpovídající celním dluhům a jiným poplatkům bude vždy pokryta.

1.   Jistota může být poskytnuta v jedné z těchto forem:

2.   Poskytnutí jistoty formou složení hotovosti nebo jiným rovnocenným platebním prostředkem se provádí podle platných předpisů členského státu, ve kterém je jistota požadována.

Je-li jistota poskytnuta složením hotovosti nebo jiným rovnocenným platebním prostředkem, neplatí z ní celní orgány žádné úroky.

1.   Ručitelem uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. b) je třetí osoba usazená na celním území Unie. Není-li ručitelem úvěrová instituce nebo finanční instituce nebo pojišťovna akreditovaná v Unii v souladu s platnými právními předpisy Unie, schválí ručitele celní orgány, které jistotu požadují.

2.   Ručitel se písemně zaváže, že zaplatí zajištěnou částku dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu a jiným poplatkům.

3.   Celní orgány mohou schválení navrhovaného ručitele nebo navrhovaného druhu jistoty odmítnout, pokud dle jejich názoru není možné zaručit, že částka dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu a jiné poplatky budou ve stanovené lhůtě uhrazeny.

1.   Povolení uvedené v čl. 89 odst. 5 se udělí pouze osobám, jež splňují všechny tyto podmínky:

2.   Má-li být souborná jistota poskytnuta pro celní dluhy a jiné poplatky, které mohou vzniknout, může být hospodářskému subjektu povoleno poskytnout soubornou jistotu se sníženou částkou záruky nebo může být hospodářský subjekt zproštěn povinnosti jistotu poskytnout, pokud splňuje kritéria stanovená v čl. 39 písm. b) a c).

3.   Má-li být souborná jistota poskytnuta pro celní dluhy a jiné poplatky, které vznikly, může být oprávněnému hospodářskému subjektu pro celní zjednodušení na základě žádosti povoleno poskytnout soubornou jistotu se sníženou částkou záruky.

4.   Souborná jistota se sníženou částkou záruky podle odst. 3 je rovnocenná poskytnutí jistoty.

1.   V souvislosti se zvláštními postupy nebo dočasným uskladněním může Komise dočasně zakázat použití kterékoliv z těchto jistot:

2.   V případech, na které se vztahuje odst. 1 písm. a) nebo b) tohoto článku, lze povolit použití souborné jistoty pro sníženou částku záruky nebo zproštění povinnosti poskytnout jistotu nebo použití souborné jistoty podle článku 95, pokud dotyčná osoba splní jednu z těchto podmínek:

Pro získání povolení používat dočasně zakázanou soubornou jistotu musí dotyčná osoba rovněž splnit kritéria stanovená v čl. 39 písm. b) a c).

1.   Celní orgány jistotu okamžitě uvolní, jakmile celní dluh nebo odpovědnost za další poplatky zanikne nebo již nemůže vzniknout.

2.   Zanikl-li celní dluh nebo odpovědnost za další poplatky částečně nebo může-li vzniknout již jen pro část zajištěné částky, uvolní se na žádost dotyčné osoby odpovídající část jistoty, pokud částka, o kterou se jedná, takový krok opodstatňuje.

1.   Komise stanoví v prováděcích aktech postupy:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

2.   Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů opatření uvedená v článku 96.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

V závažných a naléhavých případech, které souvisejí s těmito opatřeními a, které jsou řádně odůvodněny potřebou rychle posílit ochranu finančních zájmů Unie a jejích členských států, přijme Komise okamžitě použitelné prováděcí akty postupem podle čl. 285 odst. 5.

Má-li být o stanovisku výboru uvedeného v čl. 285 odst. 1 rozhodnuto písemným postupem, použije se čl. 285 odst. 6.

1.   Výši splatného dovozního nebo vývozního cla vyměří celní orgány příslušné podle místa, kde celní dluh vznikl nebo kde se má za to, že vznikl podle článku 87, jakmile k tomu mají potřebné údaje.

2.   Aniž je dotčen článek 48, mohou celní orgány souhlasit, aby výši splatného dovozního nebo vývozního cla vyměřil deklarant.

3.   Pokud vyměřená částka splatného dovozního nebo vývozního cla není celým číslem, lze tuto částku zaokrouhlit.

Pokud je částka uvedená v prvním pododstavci vyjádřena v eurech, nelze ji zaokrouhlit více než na nejbližší celé číslo nahoru nebo dolů.

Členský stát, jehož měnou není euro, může uplatňovat ustanovení druhého pododstavce obdobně, nebo se od ustanovení tohoto pododstavce odchýlit za předpokladu, že pravidla upravující zaokrouhlování nemají větší finanční dopad než pravidla stanovená v druhém pododstavci.

1.   Celní dluh se dlužníkovi oznámí způsobem předepsaným v místě, kde celní dluh vznikl, nebo kde se má za to, že vznikl podle článku 87.

Oznámení uvedené v prvním pododstavci se nepoužije v žádném z těchto případů:

2.   Rovná-li se výše splatného dovozního nebo vývozního cla částce uvedené v celním prohlášení, považuje se propuštění zboží celními orgány za oznámení výše celního dluhu dlužníkovi.

3.   Pokud se odstavec 2 nepoužije, celní orgány dlužníkovi celní dluh oznámí v okamžiku, kdy mohou stanovit výši splatného dovozního nebo vývozního cla a přijmout příslušné rozhodnutí.

Pokud by však oznámení celního dluhu mělo vliv na trestní vyšetřování, mohou celní orgány toto oznámení odložit do doby, kdy již trestní vyšetřování neohrozí.

4.   Pokud byla platba zajištěna, může být celní dluh odpovídající celkové výši dovozního nebo vývozního cla vztahující se k veškerému zboží propuštěnému jedné a téže osobě v době stanovené celními orgány oznámen na konci této doby. Doba stanovená celními orgány nepřesáhne 31 dní.

1.   Celní dluh nelze dlužníkovi oznámit po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu.

2.   Pokud celní dluh vznikl v důsledku činu, který v době, kdy byl spáchán, mohl být důvodem pro zahájení trestního řízení, prodlouží se tříletá lhůta uvedená v odstavci 1 na nejméně pět a nejvýše deset let v souladu s vnitrostátním právem.

3.   Lhůty stanovené v odstavcích 1 a 2 se pozastaví, pokud:

4.   Je-li povinnost zaplatit clo obnovena podle čl. 116 odst. 7, považují se lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 za pozastavené ode dne podání žádosti o vrácení či prominutí cla v souladu s článkem 121 do dne, kdy bylo učiněno rozhodnutí o vrácení nebo prominutí cla.

1.   Celní orgány uvedené v článku 101 zanesou do svého účetnictví v souladu s vnitrostátními právními předpisy výši splatného dovozního nebo vývozního cla stanoveného podle uvedeného článku.

První pododstavec se nepoužije v případech uvedených v čl. 102 odst. 1 druhém pododstavci.

2.   Celní orgány nemusí zaúčtovat částky dovozního nebo vývozního cla, které podle článku 103 odpovídají celnímu dluhu, jejž již nebylo možné dlužníkovi oznámit.

3.   Členské státy stanoví praktické postupy pro zaúčtování částek dovozního nebo vývozního cla. Tyto postupy se mohou lišit podle toho, do jaké míry si celní orgány s ohledem na okolnosti, za nichž vznikl celní dluh, jsou či nejsou jisté, že tyto částky budou zaplaceny.

1.   Vznikne-li celní dluh přijetím celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do jiného celního režimu než dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo v důsledku jakéhokoli jiného úkonu, který má stejné právní účinky, zaúčtují celní orgány částku splatného dovozního nebo vývozního cla do čtrnácti dnů po propuštění zboží.

Pokud však byla platba zajištěna, může být celková výše dovozního nebo vývozního cla vztahující se k veškerému zboží propuštěnému jedné a téže osobě během lhůty stanovené celními orgány, která nesmí přesáhnout 31 dnů, zaúčtována celkově na konci této lhůty. K zaúčtování musí dojít do čtrnácti dnů od uplynutí dotyčné lhůty.

2.   Lze-li zboží propustit s výhradou určitých podmínek, které upravují stanovení výše splatného dovozního nebo vývozního cla nebo jeho vybrání, provede se zaúčtování do čtrnácti dnů ode dne, kdy je výše splatného dovozního nebo vývozního cla stanovena nebo kdy je stanovena povinnost zaplatit toto clo.

Týká-li se však celní dluh prozatímního obchodněpolitického opatření ve formě cla, zaúčtuje se částka splatného dovozního nebo vývozního cla do dvou měsíců ode dne vyhlášení nařízení, kterým se stanoví konečné obchodněpolitické opatření, v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Vznikne-li celní dluh za jiných podmínek, než které jsou uvedeny v odstavci 1, zaúčtuje se částka splatného dovozního nebo vývozního cla do čtrnácti dnů ode dne, kdy celní orgány mohou stanovit výši příslušného dovozního nebo vývozního cla a přijmout rozhodnutí.

4.   Odstavec 3 se použije v případě částky dovozního nebo vývozního cla, která má být vybrána nebo dovybrána, pokud částka splatného dovozního nebo vývozního cla nebyla zaúčtována v souladu s odstavci 1, 2 a 3 nebo pokud byla stanovena a zaúčtována ve výši, která je nižší než splatná částka.

5.   Lhůty pro zaúčtování uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 se nepoužijí za nepředvídatelných okolností nebo v případech vyšší moci.

6.   Zaúčtování může být odloženo v případě uvedeném v čl. 102 odst. 3 druhém pododstavci do doby, kdy oznámení celního dluhu již neohrozí trestní vyšetřování.

1.   Částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu oznámenému v souladu s článkem 102 zaplatí dlužník ve lhůtě, kterou stanoví celní orgány.

Aniž je dotčen čl. 45 odst. 2, nepřesáhne tato lhůta deset dní ode dne, kdy je dlužníkovi oznámena výše celního dluhu. V případě souhrnného zaúčtování za podmínek stanovených v čl. 105 odst. 1 druhém pododstavci se stanoví tato lhůta tak, aby neumožnila dlužníkovi získat delší lhůtu splatnosti, než by získal v případě, kdy by mu byl udělen odklad platby cla v souladu s článkem 110.

Tuto lhůtu mohou celní orgány prodloužit na žádost dlužníka, pokud byla výše splatného dovozního nebo vývozního cla stanovena během kontroly po propuštění zboží v souladu s článkem 48. Aniž je dotčen čl. 112 odst. 1, nepřesahuje toto prodloužení lhůty dobu nutnou k tomu, aby mohl dlužník učinit příslušné kroky ke splnění své povinnosti.

2.   Je-li dlužník oprávněn použít při placení některou z úlev uvedených v článcích 110 až 112, zaplatí clo nejpozději do uplynutí lhůty nebo lhůt stanovených pro tyto úlevy.

3.   Lhůta pro zaplacení částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu se pozastaví v kterémkoliv z těchto případů:

1.   Platba se provádí v hotovosti nebo obdobnými platebními prostředky, včetně započtení přeplatku, v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

2.   Platbu může místo dlužníka provést třetí osoba.

3.   Dlužník může vždy zaplatit celou částku dovozního nebo vývozního cla nebo jeho část před uplynutím lhůty, která mu byla pro platbu poskytnuta.

1.   Doba odkladu platby podle článku 110 činí 30 dní.

2.   Je-li platba odložena podle čl. 110 písm. a), doba odkladu platby začíná následující den po dni, kdy byla výše celního dluhu oznámena dlužníkovi.

3.   Je-li platba odložena podle čl. 110 písm. b), doba odkladu platby začíná následující den po dni, kdy uplyne hromadná lhůta. Doba se zkrátí o počet dní odpovídající polovině počtu dní hromadné lhůty.

4.   Je-li platba odložena podle čl. 110 písm. c), doba odkladu platby začíná následující den po dni, kdy uplyne lhůta stanovená pro propuštění dotyčného zboží. Doba se zkrátí o počet dní odpovídající polovině počtu dní dotyčné lhůty.

5.   Je-li počet dní v dobách podle odstavce 3 a 4 lichý, rovná se počet dní, o něž se doba 30 dnů zkrátí podle uvedených odstavců, polovině nejbližšího nižšího sudého čísla.

6.   Je-li doba podle odstavců 3 a 4 vyjádřena v kalendářních týdnech, mohou členské státy stanovit, že částka dovozního nebo vývozního cla, jejíž splatnost byla odložena, má být zaplacena nejpozději v pátek čtvrtého týdne následujícího po tomto kalendářním týdnu.

Je-li tato doba vyjádřena v kalendářních měsících, mohou členské státy stanovit, že částka dovozního nebo vývozního cla, jejíž splatnost byla odložena, má být zaplacena do šestnáctého dne měsíce následujícího po tomto kalendářním měsíci.

1.   Za podmínky, že bude poskytnuta jistota, mohou celní orgány dlužníkovi kromě odkladu platby povolit i jiné úlevy při placení.

2.   Jsou-li podle odstavce 1 umožněny úlevy při placení, vypočítá se z částky dovozního nebo vývozního cla úrok z úvěru.

V členských státech, jejichž měnou je euro, se sazba úroku z úvěru rovná úrokové sazbě zveřejněné v řadě C Úředního věstníku Evropské unie, kterou Evropská centrální banka použila během svých hlavních refinančních operací v první den měsíce splatnosti, zvýšené o jeden procentní bod.

V členských státech, jejichž měnou není euro, se sazba úroku z úvěru rovná úrokové sazbě použité v první den daného měsíce národní centrální bankou během jejích hlavních refinančních operací, zvýšené o jeden procentní bod, nebo v případě členského státu, kde není sazba národní centrální banky k dispozici, nejvíce odpovídající sazbě použité v první den daného měsíce na peněžním trhu tohoto členského státu, zvýšené o jeden procentní bod.

3.   Celní orgány mohou od vyžadování jistoty nebo úroku z úvěru upustit, pokud se na základě zdokumentovaného posouzení situace dlužníka zjistí, že by to vyvolalo vážné hospodářské nebo sociální obtíže.

4.   Celní orgány od účtování úroku z úvěru upustí v případě, že částka připadající na jeden úkon výběru je nižší než 10 EUR.

1.   K částce dovozního nebo vývozního cla se ode dne uplynutí stanovené lhůty do dne zaplacení připočítá úrok z prodlení.

V členských státech, jejichž měnou je euro, se sazba úroku z prodlení rovná úrokové sazbě zveřejněné v řadě C Úředního věstníku Evropské unie, kterou Evropská centrální banka použila během svých hlavních refinančních operací v první den měsíce splatnosti, zvýšené o dva procentní body.

V členských státech, jejichž měnou není euro, se sazba úroku z prodlení rovná úrokové sazbě použité v první den daného měsíce národní centrální bankou během jejích hlavních refinančních operací, zvýšené o dva procentní body, nebo v případě členského státu, kde není sazba národní centrální banky k dispozici, nejvíce odpovídající sazbě použité v první den daného měsíce na peněžním trhu tohoto členského státu, zvýšené o dva procentní body.

2.   Pokud celní dluh vznikl na základě článku 79 nebo 82 nebo pokud je oznámení celního dluhu výsledkem kontroly po propuštění zboží, připočte se k částce dovozního nebo vývozního cla úrok z prodlení za dobu ode dne vzniku celního dluhu do dne jeho oznámení.

Sazba úroku z prodlení se stanoví v souladu s odstavcem 1.

3.   Celní orgány mohou upustit od vybrání úroku z prodlení, pokud se na základě zdokumentovaného posouzení situace dlužníka zjistí, že by vybrání úroku z prodlení způsobilo vážné hospodářské nebo sociální potíže.

4.   Celní orgány od účtování úroku z prodlení upustí v případě, že částka připadající na jeden úkon výběru je nižší než 10 EUR.

1.   Jsou-li splněny podmínky stanovené v tomto oddíle částky dovozního nebo vývozního cla se vracejí nebo promíjejí z kteréhokoliv z těchto důvodů:

Částka dovozního nebo vývozního cla se vrátí v případě, kdy byla zaplacena a platnost odpovídajícího celního prohlášení je v souladu s článkem 174 zrušena.

2.   Celní orgány vrátí nebo prominou částku dovozního nebo vývozního cla uvedenou v odstavci 1, pokud činí alespoň 10 EUR, ledaže dotčená osoba požádá o vrácení nebo prominutí částky nižší.

3.   Pokud mají celní orgány za to, že by clo mělo být vráceno nebo prominuto podle článku 119 nebo 120, příslušný členský stát postoupí věc k rozhodnutí Komisi v těchto případech:

Bez ohledu na první pododstavec se věc nepostoupí v těchto situacích:

4   Pokud celní orgány ve lhůtách uvedených v čl. 121 odst. 1 samy zjistí, že částka dovozního nebo vývozního cla má být vrácena nebo prominuta podle článků 117, 119 nebo 120, vrátí ji nebo prominou z vlastního podnětu, s výhradou pravidel týkajících se rozhodovacích pravomocí.

5.   Clo se nevrátí ani nepromine, je-li situace, která vedla k oznámení celního dluhu, výsledkem klamavého jednání dlužníka.

6.   Pokud celní orgány clo vrátí, nejsou povinny platit úrok.

Úrok však musí být zaplacen, jestliže rozhodnutí o vrácení cla nebylo provedeno do tří měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy nedodržení lhůty bylo mimo kontrolu celních orgánů.

V takových případech se úrok platí od data uplynutí tříměsíční lhůty do doby, než je clo vráceno. Úroková sazba se stanoví v souladu s článkem 112.

7.   Jestliže celní orgány clo vrátí nebo prominou omylem a není-li původní celní dluh promlčen podle článku 103, původní celní dluh se obnoví.

V takových případech je nutno jakýkoli úrok zaplacený podle odst. 5 druhého pododstavce nahradit.

1.   Částka dovozního nebo vývozního cla se vrátí nebo promine, pokud původně oznámená částka odpovídající celnímu dluhu přesahuje splatnou částku nebo pokud byl celní dluh dlužníkovi oznámen v rozporu s čl. 102 odst. 1 písm. c) nebo d).

2.   Pokud žádost o vrácení nebo prominutí vychází ze skutečnosti, že se v době přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu na dotyčné zboží vztahovala snížená nebo nulová sazba dovozního cla v rámci celní kvóty, celního stropu nebo jiného zvýhodněného sazebního režimu, clo se vrátí nebo promine za předpokladu, že v okamžiku podání žádosti spolu s nezbytnými doklady je splněna jedna z těchto podmínek:

1.   Částka dovozního cla se vrátí nebo promine, vztahuje-li se oznámení celního dluhu na zboží, které bylo odmítnuto dovozcem vzhledem k tomu, že bylo v okamžiku propuštění vadné nebo neodpovídalo podmínkám smlouvy, na jejímž základě bylo dovezeno.

Za vadné zboží se považuje také zboží, které bylo poškozeno před propuštěním.

2.   Bez ohledu na odstavec 3 se částka cla vrátí nebo promine za podmínky, že zboží nebylo používáno, s výjimkou počátečního použití nutného ke zjištění vady nebo skutečnosti, že neodpovídá smluvním podmínkám, a za podmínky, že opustilo celní území Unie.

3.   Částka cla se nevrátí nebo nepromine v těchto situacích:

4.   Namísto opuštění celního území Unie celní orgány na žádost dotyčné osoby povolí, aby zboží bylo propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku, včetně zničení, nebo do režimu vnějšího tranzitu nebo režimu uskladnění v celním skladu, nebo aby bylo umístěno do svobodného pásma.

1.   V případech jiných než těch, které jsou uvedeny v čl. 116 odst. 1 druhém pododstavci a v článcích 117, 118 a 120, se částka dovozního nebo vývozního cla vrátí nebo promine, pokud byla v důsledku chyby příslušných orgánů původně oznámená částka odpovídající celnímu dluhu nižší, než je splatná částka, jsou-li splněny tyto podmínky:

2.   Pokud nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 117 odst. 2, clo se vrátí nebo promine, jestliže skutečnost, že nebyla uplatněna snížená nebo nulová sazba cla, byla důsledkem chyby samotných celních orgánů a celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu obsahovalo všechny údaje a byly k němu přiloženy všechny doklady nezbytné pro uplatnění snížené nebo nulové sazby cla.

3.   Je-li na základě systému správní spolupráce s orgány země či území mimo celní území Unie zboží uděleno preferenční zacházení, představuje potvrzení vydané těmito orgány, pokud se prokáže, že je nesprávné, chybu, kterou nebylo možné přiměřeným způsobem zjistit ve smyslu odst. 1 písm. a).

Vydání nesprávného potvrzení však není chybou, je-li potvrzení založeno na nesprávném popisu skutečností podaném vývozcem, s výjimkou případů, kdy si orgány vydávající potvrzení byly vědomy nebo si měly být vědomy toho, že zboží nesplňuje podmínky pro preferenční zacházení.

Má se za to, že dlužník jednal v dobré víře, je-li schopen prokázat, že v období dotyčných obchodních operací jednal s náležitou péčí, aby zajistil splnění všech podmínek pro preferenční zacházení.

Dlužník se však nemůže odvolat na dobrou víru, zveřejní-li Komise v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o tom, že existují odůvodněné pochybnosti, zda daná země nebo území správně uplatňuje preferenční dohodu.

1.   V případech jiných než uvedených v čl. 116 odst. 1 druhém pododstavci a v článcích 117, 118 a 119 se částka dovozního nebo vývozního cla vrátí nebo promine v zájmu spravedlnosti, vznikl-li celní dluh za zvláštních okolností, jež nelze přičítat klamavému jednání nebo hrubé nedbalosti dlužníka.

2.   Má se za to, že zvláštní okolnosti ve smyslu odstavce 1 existují, pokud je z okolností případu zřejmé, že se dlužník ve srovnání s jinými subjekty vykonávajícími stejnou podnikatelskou činnost nachází v mimořádné situaci a že by v případě neexistence těchto okolností neutrpěl újmu způsobenou výběrem částky dovozního nebo vývozního cla.

1.   Žádosti o vrácení nebo prominutí cla podle článku 116 se předkládají celním orgánům v těchto lhůtách:

Lhůty uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b) se prodlouží, prokáže-li žadatel, že mu v podání žádosti ve stanovené lhůtě zabránily nepředvídatelné okolnosti nebo vyšší moc.

2.   Pokud celní orgány nemohou na základě uvedených důvodů přiznat vrácení nebo prominutí částky dovozního nebo vývozního cla, jsou povinny přezkoumat odůvodněnost žádosti o vrácení nebo prominutí cla v kontextu ostatních důvodů pro vrácení nebo prominutí uvedených v článku 116.

3.   Pokud byl proti oznámení celního dluhu podán opravný prostředek podle článku 44, příslušná lhůta uvedená v odst. 1 prvním pododstavci se pozastaví ode dne podání tohoto odvolání po dobu trvání odvolacího řízení.

4.   Pokud celní orgán povolí vrácení nebo prominutí cla v souladu s články 119 a 120, informuje o tom dotyčný členský stát Komisi.

1.   Komise stanoví v prováděcích aktech postupy pro:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 285 odst. 4.

2.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme rozhodnutí uvedené v čl. 116 odst. 3

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 285 odst. 2.

Má-li být o stanovisku výboru uvedeného v čl. 285 odst. 1 rozhodnuto písemným postupem, použije se čl. 285 odst. 6.

1.   Aniž jsou dotčeny platné právní předpisy týkající se nevybrání částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu v případě soudně prohlášené nesolventnosti dlužníka, povinnost zaplatit celní dluh při dovozu nebo vývozu zaniká:

2.   V případech uvedených v odst. 1 písm. e) se však pro účely trestů za porušení celních předpisů má za to, že celní dluh nezanikl, je-li podle právních předpisů členského státu dovozní nebo vývozní clo nebo existence celního dluhu základem pro stanovení trestů.

3.   Zanikne-li v souladu s odst. 1 písm. g) celní dluh u zboží propuštěného do volného oběhu osvobozeného od cla nebo se sníženou sazbou dovozního cla na základě jeho konečného užití, považují se zbytky a odpad vzniklé v důsledku zničení zboží za zboží, které není zbožím Unie.

4.   Platná ustanovení týkající se paušálních celních sazeb pro nenahraditelnou ztrátu v důsledku povahy zboží se použijí, pokud dotčená osoba neprokáže, že skutečná ztráta je vyšší než ztráta vypočtená za použití paušální sazby pro dotčené zboží.

5.   Odpovídá-li za zaplacení částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu více osob a je-li clo prominuto, povinnost zaplatit celní dluh zaniká pouze v případě osoby nebo osob, kterým je clo prominuto.

6.   V případě uvedeném v odst. 1 písm. k) povinnost zaplatit celní dluh nezaniká u osoby nebo osob, které se pokusily o klamavé jednání.

7.   Vznikl-li celní dluh podle článku 79, zaniká ve vztahu k osobě, která se nepokusila o klamavé jednání a která přispěla k boji proti podvodům.

1.   Pro zboží vstupující na celní území Unie se podává vstupní souhrnné celní prohlášení.

2.   Od povinnosti uvedené v odstavci 1 lze upustit:

3.   Vstupní souhrnné celní prohlášení se podává u celního úřadu v místě prvního vstupu ve stanovené lhůtě a předtím, než zboží vstoupí na celní území Unie.

Celní orgány mohou povolit podání vstupního souhrnného celního prohlášení u jiného celního úřadu, jestliže tento úřad nezbytné údaje neprodleně sdělí nebo poskytne elektronickou cestou celnímu úřadu v místě prvního vstupu.

4.   Vstupní souhrnné celní prohlášení podává dopravce.

Aniž jsou dotčeny povinnosti dopravce, může vstupní souhrnné celní prohlášení místo něj podat jedna z těchto osob:

5   Vstupní souhrnné celní prohlášení musí obsahovat údaje nezbytné pro analýzu rizik pro účely bezpečnosti a zabezpečení.

6.   Ve zvláštních případech, kdy nelze od osob uvedených v odstavci 4 získat všechny údaje uvedené v odstavci 5, může být jejich předložení uloženo jiným osobám, jež mají tyto údaje k dispozici a mají právo je předložit.

7.   Celní orgány mohou připustit, aby k podání vstupního souhrnného celního prohlášení byly použity obchodní, přístavní nebo přepravní informační systémy, pokud tyto systémy obsahují údaje, které jsou pro toto prohlášení nezbytné, a tyto údaje jsou k dispozici ve stanovené lhůtě předtím, než zboží vstoupí na celní území Unie.

8.   Celní orgány mohou povolit, aby bylo místo vstupního souhrnného celního prohlášení podáno oznámení a zajištěn přístup k údajům vstupního souhrnného celního prohlášení v počítačovém systému hospodářského subjektu.

1.   Deklarantovi může být na jeho žádost povoleno změnit po podání vstupního souhrnného celního prohlášení jeden nebo více údajů uvedených v tomto prohlášení.

Změnu však nelze provést poté, co:

2.   Nevstoupí-li zboží, pro něž bylo podáno vstupní souhrnné celní prohlášení, na celní území Unie, zruší celní orgány platnost uvedeného prohlášení v každém z těchto případů:

1.   Celní úřad uvedený v čl. 127 odst. 3 může upustit od požadavku podat vstupní souhrnné celní prohlášení v případě, že pro zboží bylo podáno celní prohlášení ještě před uplynutím lhůty pro podání uvedeného prohlášení. V takovém případě musí celní prohlášení obsahovat alespoň údaje nezbytné pro vstupní souhrnné celní prohlášení. Do doby, než je celní prohlášení přijato podle článku 172, považuje se za vstupní souhrnné celní prohlášení.

2.   Celní úřad uvedený v čl. 127 odst. 3 může upustit od požadavku podat vstupní souhrnné celní prohlášení v případě, že pro zboží bylo podáno celní prohlášení pro dočasné uskladnění ještě před uplynutím lhůty pro podání vstupního souhrnného celního prohlášení. Celní prohlášení pro dočasné uskladnění musí obsahovat alespoň údaje nezbytné pro vstupní souhrnné celní prohlášení. Do předložení deklarovaného zboží celním orgánům v souladu s článkem 139 má celní prohlášení pro dočasné uskladnění účinky vstupního souhrnného celního prohlášení.

1.   Provozovatel námořního plavidla nebo letadla vstupujícího na celní území Unie oznámí příjezd celnímu úřadu v místě prvního vstupu po příjezdu dopravního prostředku.

Mají-li celní úřady k dispozici informace o příjezdu námořního plavidla nebo letadla, mohou upustit od požadavku na oznámení uvedeného v prvním pododstavci.

2.   Celní orgány mohou povolit, aby k oznámení příjezdu dopravního prostředku byly použity přístavní nebo letištní systémy nebo jiné dostupné způsoby předávání informací.

1.   Zboží vstupující na celní území Unie podléhá od okamžiku vstupu na toto území celnímu dohledu a může podléhat celní kontrole. Jsou-li použitelné, vztahují se na něj zákazy a omezení odůvodněné mimo jiné veřejnými mravy, veřejným pořádkem nebo veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí, zvířat nebo rostlin, ochranou životního prostředí, ochranou národních kulturních statků, jež mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu a ochranou průmyslového nebo obchodního vlastnictví, včetně kontrol prekurzorů omamných látek, zboží porušujícího určitá práva duševního vlastnictví a hotovosti, jakož i provádění opatření na zachování a řízení rybolovu a obchodněpolitických opatření.

Zboží zůstává pod celním dohledem po dobu nutnou ke zjištění jeho celního statusu a bez povolení celních orgánů nesmí být z celního dohledu vyjmuto.

Aniž je dotčen článek 254, přestává zboží Unie podléhat celnímu dohledu v okamžiku, kdy je stanoven jeho celní status.

Zboží, které není zbožím Unie, zůstává pod celním dohledem do okamžiku změny jeho celního statusu nebo do okamžiku jeho opuštění celního území Unie či jeho zničení.

2.   Držitel zboží, které je pod celním dohledem, může na základě povolení celních orgánů zboží kdykoli zkontrolovat nebo z něj odebrat vzorky, zejména s cílem určit jeho sazební zařazení, celní hodnotu nebo celní status.

1.   Osoba, která zboží přepravuje na celní území Unie, je povinna je dopravit neprodleně, po trase určené celními orgány a případně způsobem, který tyto orgány stanoví, k celnímu úřadu určenému celními orgány či na jakékoli jiné místo určené nebo schválené těmito orgány nebo do svobodného pásma.

2.   Zboží musí být do daného svobodného pásma přepraveno přímo, vodní nebo vzdušnou cestou nebo, je-li přepravováno po zemi, aniž by prošlo jinou částí celního území Unie, jestliže je část hranice svobodného celního pásma totožná s pozemní hranicí mezi členským státem a třetí zemí.

3.   Každá osoba, která přebírá odpovědnost za přepravu zboží po jeho vstupu na celní území Unie, je odpovědná za dodržení povinností stanovených v odstavcích 1 a 2.

4.   Se zbožím, které na základě dohody uzavřené s příslušnou zemí nebo příslušným územím mimo celní území Unie může podléhat celním kontrolám ze strany celních orgánů členského státu a které se dosud nachází mimo celní území Unie, se zachází stejným způsobem jako se zbožím, které již bylo na celní území Unie přepraveno.

5.   Odstavce 1 a 2 nevylučují použití zvláštních předpisů, pokud jde o zboží přepravované v příhraničních oblastech nebo potrubím a dráty, jakož i přepravu zanedbatelného hospodářského významu, jako jsou dopisy, pohlednice a tiskoviny a jim rovnocenné elektronické prostředky uchovávané na jiných médiích nebo zboží přepravované cestujícími, za podmínky, že tím není ohrožen celní dohled ani možnosti celní kontroly.

6.   Odstavec 1 se nevztahuje na dopravní prostředky a zboží přepravované dopravními prostředky, které pouze proplouvají teritoriálními vodami nebo prolétají vzdušným prostorem celního území Unie bez zastávky na tomto území.

1.   Nemůže-li být povinnost uvedená v čl. 135 odst. 1 splněna z důvodu nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci, musí osoba, která má tuto povinnost splnit, nebo jiná osoba jednající na její účet bez zbytečného odkladu vyrozumět o této skutečnosti celní orgány. Nedojde-li v důsledku nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci k úplnému zničení zboží, oznámí se celním orgánům rovněž místo, na kterém se zboží přesně nachází.

2.   Jestliže byly loď nebo letadlo, na něž se vztahuje čl. 135 odst. 6, nuceny v důsledku nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci dočasně zastavit nebo přistát na celním území Unie a povinnost uvedená v čl. 135 odst. 1 nemůže být splněna, je osoba, která loď nebo letadlo na celní území Unie dopravila, nebo jiná osoba jednající na její účet povinna neprodleně o této skutečnosti vyrozumět celní orgány.

3.   Celní orgány určí opatření, která budou přijata k zajištění celního dohledu nad zbožím uvedeným v odstavci 1 nebo nad lodí či letadlem a veškerým zbožím na palubě této lodě nebo tohoto letadla za okolností stanovených v odstavci 2 a případně k zajištění jeho následné dopravy k celnímu úřadu nebo na jiné místo určené nebo schválené celními orgány.

1.   Zboží, které vstoupilo na celní území Unie, neprodleně po jeho vstupu předloží na určeném celním úřadě či jiném místě určeném nebo schváleném celními orgány nebo ve svobodném pásmu k celnímu řízení některá z těchto osob:

2.   Je-li zboží na celní území Unie přepraveno námořní nebo leteckou cestou a zůstane-li na palubě stejného dopravního prostředku za účelem přepravy, je celnímu úřadu předloženo pouze v přístavu nebo na letišti, kde se vykládá nebo překládá. Zboží, které bylo přepraveno na celní území Unie a jež se v rámci své cesty vykládá a opět nakládá na stejný dopravní prostředek, aby bylo možno vyložit nebo naložit jiné zboží, se v daném přístavu nebo na daném letišti celnímu úřadu nepředkládá.

3.   Aniž jsou dotčeny povinnosti osoby uvedené v odstavci 1, může zboží celnímu úřadu místo ní předložit některá z těchto osob:

4.   Osoba předkládající zboží uvede odkaz na vstupní souhrnné celní prohlášení nebo, jedná-li se o případ uvedený v článku 130, na celní prohlášení nebo celní prohlášení pro dočasné uskladnění podané ve vztahu k tomuto zboží, s výjimkou případů, kdy se od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení upouští.

5.   Není-li pro zboží, které není zbožím Unie a které se předkládá celnímu úřadu, podáno vstupní souhrnné celní prohlášení, a s výjimkou případů, kdy se od povinnosti podat toto celní prohlášení upouští, podá jedna z osob uvedených v čl. 127 odst. 4 neprodleně, aniž je dotčen čl. 127 odst. 6, toto prohlášení nebo místo něj celní prohlášení nebo celní prohlášení pro dočasné uskladnění.

6.   Odstavec 1 nevylučuje použití zvláštních předpisů, pokud jde o zboží přepravované v příhraničních oblastech nebo potrubím a dráty, jakož i přepravu zanedbatelného hospodářského významu, jako jsou dopisy, pohlednice a tiskoviny a jim rovnocenné elektronické prostředky uchovávané na jiných médiích nebo zboží přepravované cestujícími, za podmínky, že tím není ohrožen celní dohled ani možnosti celní kontroly.

7.   Zboží předložené celnímu úřadu nesmí být bez souhlasu celních orgánů přemístěno z místa, kde bylo celnímu úřadu předloženo.

1.   Zboží se vykládá a překládá z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, pouze s povolením celních orgánů a na místech, která k tomu tyto orgány určí nebo schválí.

Povolení se však nevyžaduje v případech bezprostředně hrozícího nebezpečí, které vyžaduje okamžité vyložení veškerého zboží nebo jeho části. V takovém případě o tom musí být celní orgány neprodleně informovány.

2.   Celní orgány mohou kdykoli požadovat, aby bylo zboží vyloženo a vybaleno za účelem jeho kontroly, odběru vzorků nebo kontroly dopravních prostředků, kterými je zboží přepravováno.

1.   Ustanovení čl. 135 odst. 2 až 6 a články 139 a 140 a články 144 až 149 se nevztahují na zboží, které v okamžiku, kdy bylo přepraveno na celní území Unie, již bylo v režimu tranzitu.

2.   Články 140 a 144 až 149 se vztahují na zboží, které není zbožím Unie a je přepravováno v režimu tranzitu, poté, co bylo předloženo celnímu úřadu určení na celním území Unie v souladu s předpisy upravujícími režim tranzitu.