(1)

Ve sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 o akčním plánu v oblasti DPH Komise oznámila svůj záměr předložit návrh konečného režimu daně z přidané hodnoty (DPH) pro přeshraniční obchod mezi podniky v členských státech na základě zdanění přeshraničního dodání zboží a poskytnutí služeb.

(2)

Vzhledem k současnému rozsahu podvodů s DPH a ke skutečnosti, že členské státy jsou těmito podvody zasaženy různou měrou, a vzhledem k tomu, že zavedení konečného režimu DPH bude trvat několik let, se jeví jako nezbytné přijmout určitá naléhavá a konkrétní opatření.

(3)

Některé členské státy v této souvislosti požádaly o povolení zavést dočasný všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti (dále též jen „mechanismus“) s určitou prahovou hodnotou plnění, který by se odchyloval od jedné z obecných zásad současného systému DPH, a to zásady dělených plateb, což by mělo pomoci řešit rozšířené kolotočové podvody. Kolotočové podvody mají své kořeny zejména v současném daňovém osvobození dodání zboží uvnitř Společenství od daně, které umožňuje pořízení zboží bez DPH. Několik obchodníků v řadě se podílí na daňovém podvodu tím, že DPH, kterou přijali od svých zákazníků, neodvedou daňovým orgánům. Jejich zákazníci však mají na základě obdržené platné faktury stále nárok na odpočet daně. Stejné zboží může být dodáno několikrát, a to včetně opětovného, od daně osvobozeného dodání uvnitř Společenství. K podobnému kolotočovému podvodu může dojít i při poskytování služeb. Pokud by osoba povinná k dani, které je zboží dodáno nebo které jsou služby poskytnuty, byla určena za osobu povinnou odvést daň, odstranila by se příležitost k páchání této formy daňového podvodu.

(4)

Členské státy, které se liší stupněm vývoje kapacit svých správců daně, vynakládají při provádění režimu daně z přidané hodnoty, pokud jde o vyšší rozsah podvodů v oblasti DPH a ztráty na příjmech z DPH, zvláštní úsilí ve smyslu čl. 27 prvního odstavce Smlouvy o fungování Evropské unie.

(5)

Aby se omezilo riziko přesunu podvodných činností mezi členskými státy, mělo by být povoleno používat uvedený všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti všem členským státům, které splní určitá kritéria, pokud jde o rozsah podvodů, zejména kolotočových, a které jsou schopny prokázat, že jiná kontrolní opatření nejsou k boji proti těmto podvodům dostatečná. Členské státy by měly prokázat, že odhadovaný přínos dodržování daňových předpisů a výběru daní v důsledku zavedení všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti převáží odhadované celkové dodatečné zatížení podniků a správců daně a že podnikům a správcům daně nevzniknou náklady vyšší než náklady vzniklé v důsledku uplatnění jiných kontrolních opatření.

(6)

Pokud se členský stát rozhodne všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti používat, měl by ho uplatňovat na veškerá jiná než přeshraniční dodání zboží a poskytování služeb nad stanovenou prahovou hodnotu plnění. Mechanismus by neměl být omezen na žádné konkrétní odvětví.

(7)

Členský stát, který se rozhodne všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti používat, by měl za účelem jeho účinného fungování a monitorování jeho uplatňování zavést zvláštní povinnost elektronického podávání hlášení osobami povinnými k dani. Cílem je odhalit a znemožnit veškeré nové formy daňových podvodů, jako je například účelové rozdělování základu daně pro plnění.

(8)

Aby bylo možné posoudit, zda zavedení všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti v jednom členském státě nezpůsobuje přesun podvodných činností do jiných členských států, jakož i míru možného narušení fungování vnitřního trhu, je vhodné stanovit konkrétní povinnost výměny informací mezi členskými státy, které mechanismu používají, a těmi členskými státy, které jej nepoužívají. Na veškerou výměnu informací se vztahují příslušná ustanovení týkající se ochrany osobních údajů a důvěrnosti, jež upravují i výjimky a omezení za účelem ochrany zájmů členských států nebo Unie v oblasti zdanění.

(9)

Aby bylo možné transparentně posoudit účinek používání všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti na podvodné činnosti, měly by dotyčné členské státy předem stanovit hodnotící kritéria, aby bylo možné posoudit rozsah podvodů před zavedením mechanismu a po jeho zavedení.

(10)

Případná rozhodnutí o povolení používání všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti mohou mít rozpočtové dopady, které by mohly být pro jeden nebo více členských států nezanedbatelné. Pravomoc povolovat používání mechanismu by proto měla být svěřena Radě.

(11)

Členský stát, který se rozhodne všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti používat, by měl Komisi požádat, aby navrhla použití mechanismu, a poskytnout příslušné informace, aby Komise mohla žádost posoudit. V případě potřeby by Komise měla mít možnost vyžádat si doplňující informace.

(12)

Vzhledem k tomu, že použití všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti může mít neočekávané účinky na fungování vnitřního trhu kvůli možnému přesunutí podvodné činnosti do jiných členských států, které jej nepoužívají, měla by mít Rada jako ochranné opatření možnost zrušit veškerá prováděcí rozhodnutí, jimiž se povoluje používání mechanismu. Pro případ nutnosti jednat rychle v situaci, kdy by byl zjištěn velmi nepříznivý dopad na vnitřní trh, by mělo být použito tzv. hlasování na základě obrácené jednomyslnosti.

(13)

Vzhledem k nejistým účinkům všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti by jeho použití mělo být časově omezené.

(14)

Jelikož je třeba pečlivě sledovat dopad na vnitřní trh, měly by všechny členské státy, pokud bude mechanismus používat alespoň jeden členský stát, předkládat Komisi zprávy, aby bylo možné provést posouzení dopadů na podvody, náklady podniků na dodržování předpisů a přesun podvodných činností v důsledku použití mechanismu.

(15)

Směrnice Rady 2006/112/ES (3) by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,