3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/18

1.1

Toto sdělení Evropské komise navazuje na celou řadu aktivit realizovaných na evropské úrovni, jako je analýza Komise o řízení rizik z ledna 2001, diskuse Rady za švédského předsednictví na jaře roku 2001, memorandum španělského předsednictví a mezinárodní konference v Madridu na začátku roku 2002 o zemědělském pojištění a zárukách příjmů, memorandum řeckého předsednictví a seminář o přírodních katastrofách v Soluni roku 2003 a konference organizovaná nizozemským předsednictvím v prosinci 2004 o materiálních a nemateriálních nákladech na eradikaci chorob zvířat.

1.2

Přesněji řečeno, sdělení reaguje na závazek, který si Komise předsevzala v rámci reformy SZP v červnu 2003 v Lucemburku, v podobě následujícího prohlášení:

„Komise prověří specifická opatření k řešení rizik, krizí a státních katastrof v zemědělství. Do konce roku 2004 předloží Radě zprávu doplněnou o příslušné návrhy. Komise zejména prověří, zda by tato opatření měla být financována pomocí jednoho procentního bodu odlišení přímo přerozdělovaného členským státům a rovněž zda by měl být do každé společné organizace trhu zahrnut článek, kterým se Komise opravňuje jednat v případě krize v celém Společenství na základě postupu stanoveného pro tyto případy ve společné organizaci trhu s hovězím masem.“

1.3

Reaguje rovněž na závěry Rady z prosince 2003, které vybízejí k dalšímu vedení diskuse a k sestavení seznamu dostupných nástrojů řízení rizik, k prověření variant řízení rizik a možných nových nástrojů (společná organizace trhu, finanční závazky, pravidla hospodářské soutěže) a konečně k posouzení a přizpůsobení Pokynů Společenství pro státní podporu v odvětví zemědělství.

1.4

SZP v minulosti poskytovala ochranu prostřednictvím politik tržní a cenové podpory. V návaznosti na poslední reformu jsou ale zemědělci více přímo vystaveni celé řadě rizik. Komise si proto přeje vyvíjet nové nástroje v rámci SZP, které mají za cíl pomoci zemědělcům při zefektivňování řízení rizik a řešení krizí.

1.5

Ve svých pracovních dokumentech Komise vyjmenovala rizika specifická pro zemědělství: lidské a osobní riziko, majetkové riziko (budovy, atd.), finanční riziko, odpovědnostní riziko (biotechnologie...), rizika zatěžující produkci (klimatické vlivy...) a cenové riziko. Dále sestavila seznam nástrojů řízení současných rizik: zadluženost a investice (úspory osvobozené od zdanění), přizpůsobení výrobních technik, diverzifikace, marketingové techniky (smlouvy, integrace), obchody s futures, vzájemné fondy a pojištění.

1.6

Tento velmi široce pojatý přístup k dané problematice je nutné prohloubit, aby mohly jeho výsledky co nejlépe odpovídat požadavkům na ně kladeným a odstraňovat negativní dopady krizí v zemědělství.

2.1

Na prvních třech stranách sdělení Komise uvádí problematiku řízení rizik a řešení krizí do příslušného kontextu. V pracovních dokumentech, které jsou připojeny ke sdělení, je obsaženo velké množství námětů. Ve svých návrzích Komise reaguje na požadavky explicitně vyjádřené v závěrech Rady, jako je zevšeobecnění ustanovení o záchranné síti, dále financování opatření k řízení rizik a řešení krizí prostřednictvím odlišení za použití tří variant: pojištění proti přírodním katastrofám, podpora vzájemných fondů a poskytnutí základní ochrany proti příjmovým krizím.

2.2

Použití prostředků uvolněných odlišením zahrnuje nástroje založené na opatřeních pro rozvoj venkova. V důsledku toho by tato nová opatření měla zlepšit konkurenceschopnost zemědělských podniků (osa 1), respektovat zásady ročního rozpočtu, respektovat pravidla státních podpor a být v souladu s kritérii green box WTO.

2.3

První varianta spočívá v pojištění proti přírodním katastrofám. Podle názoru Komise toto opatření může vést ke snížení plateb ad hoc, které jsou placeny členskými státy. Pojistné placené zemědělci může být subvencováno do výše 50 %. Platba bude uskutečněna v případě, že výpadky produkce převyšují 30 % průměrné produkce posledních tří let nebo průměrnou hodnotu produkce posledních pěti let (do výpočtu se nezapočítávají nejvyšší a nejnižší hodnoty produkce daných pěti let). Odškodnění nesmí přesáhnout 100 % ztrát. Odškodnění nesmí rozhodovat o budoucí produkci, nebo o jejím objemu. Alternativním řešením subvencí pojistného je zajištění soukromých pojišťovacích ústavů.

2.4

Druhá varianta se týká vzájemných fondů. Tento nástroj má za cíl podporovat zemědělce v tom, aby svá rizika nesli společně. Dočasným a degresivním nástrojem může být úhrada administrativních nákladů. Podpora je vypočítána na základě počtu zemědělců, kteří se opatření účastní. Fond musí být uznán členským státem. Kompatibilita s kritérii green box WTO musí být vyhodnocována u každého případu zvlášť.

2.5

Třetí variantou je základní ochrana příjmů. Inspiruje se kanadským modelem a požadavky green box. Nástroj funguje na bázi navýšení cash – flow v případě příjmové krize (podpora příjmů). Systém musí být přístupný všem zemědělcům. Náhrada se vyplácí, pokud je ztráta převyšuje 30 % produkce referenčního časového období (viz varianta 1). Ukazatel příjmů bude stanoven. Podpora nesmí přesáhnout 70 % ztrát a nesmí rozhodovat o budoucí produkci nebo o jejím objemu.

3.1

Výbor vítá návrh Komise otevírající diskusi k tématu, které je pro budoucnost zemědělství klíčové. Komise předkládá toto sdělení jako odpověď na přesně definované požadavky v závazném rámci. Výbor předpokládá, že se jedná pouze o první náměty, které bude nezbytné prohloubit tak, aby odpovídaly rizikům a krizím popsaným v úvodu.

3.2

V kapitole 1 (Úvod) a v kapitole 2 (Souvislosti) svého sdělení Komise stručně předkládá nové podmínky platné od reformy SZP v roce 2003 (zavádění režimu jednotné platby) a upozorňuje na jednotlivá realizovaná opatření a úkoly týkající se řízení rizik a krizí v zemědělství, které si Rada předsevzala. Ani sdělení Komise ani pracovní dokument GŘ pro zemědělství v sobě explicitně neodráží změny, ke kterým došlo v oblasti rizik ohrožujících evropské zemědělství.

3.3

Výbor připomíná, že reforma z června 2003 vede k vysokému nárůstu kolísání cen zemědělských produktů, které spolu s již existujícím kolísáním cen vstupů vedou k větší pravděpodobnosti vzniku ekonomických krizí poškozujících zemědělské výrobce. Podle mnohých vědců navíc dále roste počet klimatických výkyvů. V případě krize jsou zemědělci vždy tím nejslabším článkem ve výrobních a distribučních řetězcích. Z tohoto důvodu potřebují výkonné nástroje, aby mohli rizikům a krizím čelit. Výbor si proto přeje vyjádřit se k mnoha bodům nastíněným Komisí.

3.4

Evropská komise učinila pozitivní krok tím, že navrhla tři varianty. Tyto tři varianty budou na úrovni členských států dobrovolné a doplňkové. Všechny jsou samy o sobě zajímavé a žádná by neměla být a priori zamítnuta. Je nutné naopak prohloubit analýzu každé z nich.

3.5

Komise uvažovala pro financování těchto opatření o využití jednoho procentního bodu odlišení. Komise by ale nejprve musela vyhodnotit finanční náročnost navrhovaných opatření. Výbor zdůrazňuje, že návrh Komise je rozpočtově neutrální, ale vyjadřuje pochyby o tom, že výše plánovaných finančních prostředků bude dostatečná v porovnání s potřebami čerpání.

3.6

Finanční prostředky prvního pilíře zajišťují stabilizaci trhů a příjmů, která byla zemědělcům zaručena do roku 2013. Tyto prostředky jsou nezbytné pro zachování existence mnoha zemědělských podniků, a proto je nutné nezvyšovat odlišení pro přímé podpory.

3.7

Částky uvolněné odlišením dosahují u jednotlivých členských států různé výše, v případě nových členských států jsou nulové. Výbor proto navrhuje jako alternativu jednomu procentnímu bodu odlišení následující opatření: každý členský stát by mohl na řízení rizik a řešení krizí použít část své národní obálky Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) až do výše 0,1 % národní zemědělské produkce.

3.8

Z důvodu použití prostředků uvolněných odlišením Komise pracovala v rámci rozvoje venkova. Výbor má za to, že je nutné aplikovat širší přístup a že by mělo být uvažováno o dalších prostředcích, především na úrovni společných organizací trhu (SOT), politiky hospodářské soutěže, obchodních vztahů atd.

3.9

Určitý počet rizik a krizí musí být analyzován, i když jejich řízení vždy nevychází ze Společné zemědělské politiky. Rizika spojená s přírodními katastrofami, která jsou nepředvídatelná, a proto je nelze pojistit, epidemie, jako například slintavka a kulhavka, nemohou spadat do resortu SZP. V těchto specifických situacích musí být využitelné jiné již existující nástroje jako Veterinární fond nebo Fond solidarity. Navíc je v současné době v přípravné fázi (1) evropský systém ochrany proti přírodním katastrofám, který by měl pro oblast zemědělství tato rizika pokrývat.

3.10

Výbor zdůrazňuje, že tyto nástroje budou využitelné pouze jako doplněk současných mechanismů řízení trhů v rámci SOT, které obsahují nejúčinnější nástroje přizpůsobené různým odvětvím. Na obchodní úrovni je navíc nezbytné, aby v rámci cyklu obchodních jednání z Doha EU chránila priority Společenství.

3.11.1.1

Výbor se odvolává na své stanovisko (2) k tématu „Režim Společenství v oblasti zemědělského pojištění“. Některé požadavky vznesené v tomto stanovisku jsou stále aktuální. Zemědělská pojištění jsou vhodným nástrojem pro pokrytí určitého počtu specifických rizik. Tyto nástroje nesmí být zaměňovány s veřejnými prostředky určenými pro řízení výjimečných rizik.

3.11.1.2

V současné době je možné podle Pokynů Společenství pro státní podporu v odvětví zemědělství udělit podporu až do výše 80 % nákladů na pojistné pokrývající ztráty způsobené přírodními katastrofami, jako je zemětřesení a jiné mimořádné přírodní jevy. Ztráty způsobené špatnými klimatickými podmínkami nebo chorobami zvířat či plodin jsou zahrnuty do přírodních katastrof pouze v případě, kdy ztráty dosáhnout prahové hodnoty, která je stanovena na 20 % běžné produkce v znevýhodněných oblastech a na 30 % běžné produkce v ostatních oblastech.

3.11.1.3

U pojištění, která kromě přírodních katastrof pokrývají i ztráty způsobené špatnými klimatickými podmínkami nebo chorobami zvířat či plodin a nedosahují dané prahové hodnoty, může státní podpora dosáhnout maximální výše 50 % nákladů na pojistné.

3.11.1.4

Návrhy Komise týkající se tohoto opatření tedy zaostávají za již schválenými nástroji státních podpor. Pokud mají být opravdovým stimulem k využívání těchto nástrojů co nejvyšším počtem zemědělců, pak je nezbytné, aby byl vytvořen nástroj, který bude pro příjemce podpor lákavější.

3.11.1.5

V některých členských státech jsou již využívány mechanismy, které se osvědčily v určitých oblastech prevence rizik (například vícerizikové pojištění). EHSV podporuje přístup Komise, který je zaměřen na vytvoření doplňkových nástrojů zemědělského pojištění. Zavedení nových nástrojů na komunitární úrovni nesmí negativně ovlivnit využívání současných režimů, které se na národních úrovních ukázaly jako efektivní.

3.11.1.6

I když bude zemědělské pojištění v oblasti rozvoje venkova horizontálním tržním nástrojem, musí být aplikovatelné i na sektorové úrovni tak, aby mohlo být přizpůsobeno specifickým požadavkům různých regionů Evropské unie.

3.11.1.7

Možnosti zajištění byly analyzovány v mnoha nepublikovaných studiích. Soukromé pojišťovny a vzájemné pojišťovny by solidárně a ve spolupráci mohly vytvořit Zajišťovací fond. Zavedení nástroje zajištění v evropském měřítku by mohlo vést k vytvoření skutečné přidané hodnoty na úrovni Společenství.

3.11.2.1

Podpora navrhovaná Komisí není dostatečně podnětná. Aby tyto fondy v období, ve kterém budou zaváděny, začaly fungovat, je třeba počítat minimálně s kapitálovou investicí. Aby byla tato varianta funkční, musí se opírat o organizace producentů.

3.11.2.2

Ve svých jednáních týkajících se vytvoření fondu na podporu produkce vepřového masa Rada nedosáhla dohody, což jen dokazuje, jak je složité tuto variantu realizovat. Pokud se v některém odvětví vyskytne závažná krize, pak jsou podpory jednotlivým producentům nedostatečné. Přesto v mnoha případech vzájemné fondy při vypuknutí krize umožňují ekonomicky životaschopným zemědělským podnikům přežít.

3.11.2.3

Zásadní pobídkou pro seskupení producentů a všech zainteresovaných stran v daném odvětví by bylo přímé řízení vzájemných fondů, jako je podpora prodeje, řízení výrobních procesů, skladování nebo prodej třetím zemím. Přeneslo by to odpovědnost na členy jednotlivých odvětví, kteří by pak hráli na trzích důležitější roli a naplňovali tak zásady reformy roku 2003. Je nutné dodat, že pokud jsou nástroje zaváděny na úrovni hospodářských subjektů, je taková implementace často funkčnější a lépe přizpůsobena jednotlivým nástrojům, než když je realizována z pozice státní správy.

3.11.2.4

Pokud byl nástroj vzájemných fondů již zaveden, neměl by být tímto novým nástrojem ovlivněn negativně, ale jeho vytvoření by na něj mělo mít pozitivní dopad.

3.11.3.1

Tuto variantu je nutné posoudit a dále na ní pracovat. V rámci Evropské unie je politika podpory příjmů u mnoha odvětví zajištěna přímými podporami. V současné době navrhovaný nástroj proto také v žádném případě nemůže nahradit přímé platby zemědělcům. Tento fakt ale nesmí Komisi bránit v hledání nových možností využitelných v dlouhodobém časovém horizontu.

Analýza zavedení tohoto systému v Kanadě (3) ukázala, že by se v případě Evropské unie mohlo jednat o zajímavý nástroj ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu. Jedná se o nástroj, který hraje u některých našich obchodních partnerů, jako je Kanada a Spojené státy, významnou roli. Tento mechanismus je nicméně tak, jak je implementován v Kanadě, jedním z hlavních nástrojů kanadské politiky na podporu zemědělských příjmů, jenž vyžaduje dostatečný veřejný rozpočet, který v Evropské unii v současné době není k dispozici.

3.11.4.1

Výbor sdílí názor Komise, že je nezbytné podporovat rozvoj nástrojů pro řízení rizik založených na tržním principu (pojištění, trh s futures, pěstování na základě smlouvy).

3.11.4.2

Výbor se odvolává na své stanovisko k rozvoji venkova (4) a požaduje, aby opatření pro vzdělávání a dostupnost informací byla zahrnuta pod Evropský sociální fond, nikoli do oblasti rozvoje venkova, která je zaměřena na dosahování jiných cílů.

3.11.5.1

Politika rozvoje venkova je prováděna na úrovni členských států v souladu se zásadou subsidiarity. Jedinými závaznými opatřeními jsou tedy zemědělská opatření a opatření v oblasti životního prostředí. Výbor souhlasí s tím, že tento přístup je vhodné aplikovat proto, aby tato politika vyhovovala skutečným potřebám regionů Evropské unie. V celé EU však došlo k nárůstu nebezpečí vzniku rizik a krizí. Z tohoto důvodu je nezbytné do určité míry politiku rozvoje venkova harmonizovat, aby bylo zemědělcům v celé Evropské unii zajištěno rovné zacházení a rovný přístup k nástrojům pro řízení rizik a řešení krizí.

3.12.1.1

Na úrovni EU mohou být aktivity na podporu prodeje financovány v rámci různých opatření, jako jsou například rozvoj venkova, vnitřní trh nebo trhy třetích zemí. Jak již bylo v tomto dokumentu uvedeno, velmi účinným nástrojem pro zabránění prohloubení krizí je podpora prodeje v ranné fázi. Komise by měla v jednotlivých nařízeních zjednodušit aplikaci tohoto nástroje, a tak zabezpečit schopnost rychle reagovat a nástroj efektivně využít.

3.12.2.1

V případě sektorových krizí se osvědčilo v některých SOT použití nástrojů na podporu skladování, které v podstatě umožňují zamezit konjunkturálním krizím nadprodukce tím, že rozloží prodej výrobků do delšího období. Evropská unie by měla umožňovat organizacím producentů použít tohoto nástroje v rámci vzájemných fondů. Navíc se jedná o nástroj, který by mohl vést ke zvýhodňování organizací producentů.

3.12.3.1

V případě vzniku závažných krizí na úrovni Společenství na společně organizovaném trhu s hovězím masem může Komise jednat na právním základě článku 38 nařízení (5), který upravuje společnou organizaci trhu s hovězím masem a uvádí následující: „Pokud je na trhu Společenství zjištěn podstatný nárůst nebo pokles cen a je pravděpodobné, že tato situace bude pokračovat, a je-li tím trh narušen nebo hrozí-li, že bude narušen, mohou být přijata nezbytná opatření“.

3.12.3.2

K lítosti EHSV Komise vyjádřila svůj názor, že obecné formulace daného článku není opodstatněné, jelikož z něho žádný jiný SOT netěží. Rada ministrů sdílí tento přístup Komise.

3.12.3.3

Výbor připomíná, že od reformy roku 2003 došlo ke změně situace. Některé SOT navíc nemají systém záchranných sítí. Krize způsobená ztrátou důvěry spotřebitelů v odvětví chovu vepřů a drůbeže, která by vedla k podstatnému poklesu spotřeby, by vyústila v krach mnoha zemědělských podniků.

3.12.3.4

Aby byl zajištěn rovný přístup všem odvětvím a s vědomím, že se nejedná pouze o vytvoření právního základu umožňujícího Komisi zasáhnout v případech, ve kterých uzná za vhodné, žádá Výbor o zevšeobecnění ustanovení o záchranné síti pro všechny SOT, a z tohoto důvodu dále žádá Komisi o přehodnocení její pozice.

3.12.4.1

V odvětvích, ve kterých mohou být produkty spotřebovávány čerstvé i zpracované, mohou nástroje sloužící k podpoře zpracování zabránit vzniku krize způsobené přebytkem čerstvých výrobků tím, že dočasně podpoří produkci zpracovaných výrobků, jejichž trh není tak elastický a nereaguje tudíž tak citlivě na změny vyrobeného množství. Nástroje omezování by mohly být použity členskými státy nebo organizacemi producentů.

3.12.5.1

Nástroje omezování výroby náleží mezi jedny z nejúčinnějších opatření, která existují. Pokud se z předpovědí o vývoji trhu dá usuzovat na vznik převisu nabídky nad poptávkou, umožňují dobrovolně nebo povinně prováděná omezování výroby před sklizní vyhnout se krizi. Nástroje omezování by mohly být použity členskými státy nebo organizacemi producenty.

4.1.1

Evropská komise definuje krize jako „nepředvídaná situace, která ohrožuje životaschopnost zemědělských podniků na místní úrovni nebo v celém odvětví produkce (6)“ Výbor se domnívá, že je nutné jasně rozlišit ekonomické krize od ostatních krizí a definovat ekonomické krize pomocí objektivních a transparentních kritérií.

4.1.2

V oblasti ekonomických krizí musí Komise přesně definovat „regionální krize“, „národní krize“ a „krize Společenství“. Tyto definice by se měly opírat o dobrou znalost trhů, aby mohly určit průměrnou cenu posledních tří let nebo průměrnou cenu posledních pěti let při nezapočítání dat nejlepšího a nejhoršího roku. V případě poklesu cen o X % po dobu Y dnů by měl být trh prohlášen za trh v krizi. X a Y musí být definována podle odvětví, podle členských států a podle regionu, kde je realizována výroba. Termíny prohlášení a ukončení krize by pak měly být určeny orgány státní správy.

4.1.3

Pro případ jiných typů krizí přijal každý členský stát definice dostačující pro řešení existujících situací v pro ně specifickém kontextu.

4.2.1

V případě, že dojde ke krizi se pokles výkupní ceny vždy nepřenáší na spotřebitele (7), což zabraňuje optimálnímu fungování trhů. Rada musí revidovat nařízení z roku 1962 o aplikaci určitých pravidel hospodářské soutěže na výrobu a na obchodování se zemědělskými produkty (8), aby byly rozšířeny úlohy GŘ pro hospodářskou soutěž, který tak bude nucen zabezpečit správné fungování trhu v případu krize odklonem od obvyklých principů.

4.2.2

K tomuto účelu mohou být použity specifické nástroje, zejména pro ovoce a zeleninu. Takový zásah veřejných orgánů do fungování trhů musí být schválen Komisí v rámci výjimečných předpisů, které jsou platné pro určitá odvětví jako je pojišťovnictví. Taková výjimka z pravidel hospodářské soutěže by byla dočasná a během krize by na ni dohlížely veřejné orgány.

4.2.3

V úvahu přicházejí mezipodnikové dohody o cenách obdobné těm, které mohou uskutečňovat podniky, které ovládly celý výrobní či distribuční řetězec, nebo distributoři prostřednictvím nákupních centrál.

4.2.4

V úvahu přichází stanovení limitů pro cenové rozdíly u nezpracovaných výrobků vzniklé mezi výkupní cenou a spotřebitelskou cenou .

4.3.1

Součástí rámcové dohody ze srpna 2004 o liberalizaci trhu se zemědělskými produkty v rámci WTO byla úmluva o úplném zrušení exportních subvencí pod podmínkou, že stejně tak budou zrušeny všechny ostatní používané nástroje. O termínu a postupu jejich zrušení bude rozhodnuto.

4.3.2

Čím více je trh Evropské unie otevřen, tím více jsou producenti vystaveni rizikům krizí. Během probíhajících jednání je proto nutné chránit priority Společenství. Sociální, cenové a ekologické standardy v EU nesmí být narušovány sociálním a ekologickým dumpingem levných dovozních výrobků. Kritéria vyživovací suverenity musí být zohledněna. Ze zmíněných důvodů je třeba zavést a rozvíjet systém kvalifikované vnější ochrany příp. přístupu na trh.

4.3.3

V období krize by Evropská unie měla omezovat dovozy a využívat během období příprav budoucích smluv s WTO celé škály dostupných opatření pro podporu a zvýhodnění vývozů.

4.3.4

Komise by mohla zvážit zachování části práv vyhlášených v Ženevě, aby vytvořila nový nástroj pro řízení obchodních toků.

4.3.5

Toto právo udržované WTO nebude použito pro odvětvové subvence, ale například jako společný mechanismus se třetími zeměmi (jak tomu je například v případě Egypta), který bude využíván v případě krizí Společenství pro zpřístupnění a podporu exportu, aniž by byla vyvážena zároveň i krize.

4.3.6

Spolupráce s kompetentními úřady třetích zemí by v zásadě umožnila pevně stanovit cenu pro zemi příjemce, která by nenarušila rovnováhu na jeho vlastním trhu. Evropská podpora by se mohla vztahovat na dopravní náklady, administrativní náklady nebo cenu zboží (v případě potravinové pomoci).

4.4.1

V rámci současného rozpočtu, který je založen na vlastních zdrojích Evropské unie a na ročních výdajích, není v současné době možné od tohoto principu ustoupit. Tento princip však vede k závažným důsledkům a měl by být v konečném důsledku přehodnocen, aby se zlepšilo fungování Evropské unie.

4.4.2

V krátkém časovém horizontu je možné vyhnout se tomuto omezení. Možné řešení by mohlo spočívat v tom, že na částky investované prostřednictvím stabilizačních fondů bude pohlíženo jako na výdaje. Tyto fondy by byly využívány pouze v tom roce, ve kterém by to bylo z důvodu krize nezbytné.

4.5.1

Vytváření organizací producentů, které jim umožní při obchodních jednáních vystupovat jako silný partner, je dobrým nástrojem v řízení obchodních rizik. Je žádoucí, aby Evropská komise pokračovala v podpoře těchto aktivit a podněcovala pomocí pobídek ekonomické organizování producentů.

4.5.2

Výbor si přeje s ohledem na řízení krizí seskupování organizací producentů a zainteresovaných subjektů v daném odvětví na úrovni přiměřené úlohám, kterými by mohly být organizace pověřovány.

5.1

Návrhy Komise jsou prvním krokem, který jde správným směrem v otázce řešení problematiky řízení rizik a řešení krizí. Jedná se však pouze o první krok.

5.2

Tyto návrhy jsou pouze doplňkem k řízení zemědělských trhů realizovaných na evropské úrovni STO a k regulaci obchodních vztahů. V žádném případě nesmí dojít ke zpochybnění těchto opatření, která již prokázala svou efektivnost.

5.3

Je nutné zabezpečit koordinaci nástrojů, které již existují a jsou relevantní pro pokrytí určitých rizik a krizí. Veterinární fond a Fond solidarity Evropské unie proto musí být zachovány a jejich aktivita musí být podporována, aby mohly reagovat na rizika a krize v zemědělství způsobem, který doplňuje návrhy popsané v této zprávě.

5.4

Reforma společné zemědělské politiky z roku 2003 a růst počtu klimatických výkyvů budou mít významné dopady na řízení zemědělských podniků, jejichž citlivost na rizika a krize se zvýší. Proto je nezbytné, aby probíhající liberalizace obchodu v rámci cyklu obchodních jednání z Doha ochraňovala priority Společenství.

5.5

Tři varianty, které předkládá Komise, musí být prohloubeny a realizovány v krátkodobém, nebo střednědobém časovém horizontu. Tyto návrhy však nepostačují k tomu, aby se dalo čelit předpokládanému vývoji situace následujících let. Z tohoto důvodu je nezbytné i nadále pokračovat v aktivitách v této oblasti v rámci budoucích reforem STO na úrovni odvětví, ale také na úrovni meziodvětvové.

5.6

V oblasti financování je bezpochyby pozitivní jednoprocentní odlišení. Je ale nutné zajistit rovný přístup ke všem zemědělcům v Evropské unii, a to například uvolněním 0,1 % národní zemědělské produkce. V budoucnu bude muset být určen jiný zdroj financování.

5.7

EHSV důrazně požaduje, aby byly realizovány hodnotící studie ex – ante a ex – post, které by jednak vyhodnotily nové úrovně zemědělských rizik a potřebných rozpočtových prostředků, zejména v závislosti na reformě SZP, nárůstu klimatických výkyvů a jednání s WTO, a dále analyzovaly, zda jsou navržená řešení pro tyto situace vhodná.

5.8

Organizace producentů a odvětvové organizace jsou budoucí perspektivou evropského zemědělství. Komise by se měla výrazně zaměřit na podporu takového organizování.

5.9

Evropská komise učinila pozitivní krok tím, že navrhla tři varianty. Není nutné jednu z nich vybrat jako definitivní, ale je nutné zabezpečit, aby v budoucnu byly všechny využitelné a aby byla prohlubovány.

5.10

Oblast řízení rizik a řešení krizí je pro EHSV klíčová. Na základě dřívějších aktivit zaměřených na řízení rizik a řešení krizí je žádoucí, aby Komise v blízké budoucnosti připravila legislativní návrh, který by jednotlivá opatření umožnil realizovat. EHSV žádá o možnost vyjádření svého stanoviska k takovému návrhu.