29.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 206/1

1)

Ke znečišťování ovzduší dochází především v městských aglomeracích, a proto mají města velký zájem vyjádřit se k Tematické strategii o znečišťování ovzduší předložené Komisí.

2)

Totéž platí pro návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o kvalitě vnějšího ovzduší a čistějším vzduchu pro Evropu, a to ještě více, neboť v tomto návrhu se mimo jiné navrhuje revize norem pro měření a vyhodnocování zátěže způsobené jemnými částicemi.

3)

Města mohou na základě svých zkušeností z praxe podstatným způsobem přispět ke zlepšení proveditelnosti a tím i k úspěchu politiky týkající se znečišťování ovzduší.

1.1

souhlasí s Komisí, že nehledě na dosažené pokroky, na něž se poukazuje v „tematické strategii“, je třeba pokračovat ve snižování znečištění ovzduší způsobeného plynovými nebo pevnými částicemi, které škodí lidskému zdraví i životnímu prostředí, a že tohoto cíle lze dosáhnout pouze společným úsilím všech subjektů na místní, regionální, národní a evropské úrovni, neboť politika týkající se znečišťování ovzduší má nejen místní, ale i přeshraniční rozměr; připomíná, že stavebními opatřeními ve městech (rozčlenění obytných a průmyslových zón, opatření na řízení a zklidnění dopravy, nezastavěné plochy a osázení sídlišť zelení, zohlednění mikroklimatických podmínek pro lepší provzdušnění sídlišť) sledují orgány místní samosprávy svůj prioritní cíl - zdraví občanů;

1.2

vítá dokument Komise Tematická strategie o znečišťování ovzduší, jakož i současně uveřejněný návrh směrnice, neboť umožňuje strategickou diskusi a aktualizaci cílů při zohlednění novějších poznatků výzkumu;

1.3

konstatuje, že i z pohledu měst je přizpůsobení na místní úrovni nezbytné především ve prospěch proveditelnosti opatření proti znečišťování ovzduší;

1.4

připomíná, že města musí na svém území obnovit rovnováhu mezi nejrůznějšími funkcemi a v případě potřeby z toho pro sebe rovněž vyvodit limity pro dosažení jednotlivých sektorových cílů;

1.5

naléhá proto, aby byla v evropské legislativě stanovena možnost flexibilních řešení; domnívá se, že místní a regionální úřady by měly mít možnost provádět příslušná opatření přednostně v oblastech, ve kterých je mnoho lidí vystaveno příliš vysokému znečištění ovzduší (např. obytné oblasti);

1.6

důrazně konstatuje, že i v oblasti znečišťování ovzduší je naprosto nezbytné, aby zabránění emisím bylo prioritou a aby odstraňování imisí bylo vždy pouze nouzovým řešením. Konkrétně poukazuje na to, že:

2.1.1

si je vědom užitečnosti „tematické strategie“ jako referenčního dokumentu k utváření politiky v oblasti znečišťování ovzduší a požaduje, aby se s ohledem na uskutečnění cílů a uvedení do praxe neprovádělo pouze modelování na „základě epidemiologických výzkumných výsledků“ a „plného využití technických možností“, nýbrž i na základě hypotéz o praktické uskutečnitelnosti norem v městském prostředí;

2.1.2

požaduje tedy, aby se výzkum v rámci rámcového programu pro výzkum zabýval možnostmi a limity aktivní politiky týkající se znečišťování ovzduší v místním a územním kontextu (například vypracováním místních případových studií a studií proveditelnosti), a žádá proto Komisi, aby doplnila dokument o tento rozměr;

2.1.3

lituje, že podle jeho názoru Komise dosud do vypracování tematické strategie v dostatečném rozsahu nezapojila zástupce svazů orgánů místních a regionálních samospráv, kteří patří mezi hlavní aktéry politiky týkající se znečišťování ovzduší, a považuje za nezbytně nutné zajistit jejich účast mj. v rámci strukturovaného dialogu Komise se svazy orgánů místních a regionálních samospráv;

2.1.4

spatřuje přinejmenším nebezpečí, že argumentace „tematické strategie“ je až příliš utvářena zaměřením politiky týkající se znečišťování ovzduší na odstranění imisí, a vyzývá proto Komisi, aby „tematickou strategii“ doplnila a, místo aby se soustředila na odstranění imisí, dala přednost politice orientované na prevenci s cílem zabránit zvýšení znečištění ovzduší;

2.1.5

konstatuje, že v zásadě vítané začlenění dalších odborných politik je z části zmiňováno pouze jako ohlášení záměru, a požaduje proto další objasnění a stanovení také v této oblasti;

2.1.6

považuje z výše jmenovaných důvodů za nezbytné, aby „tematická strategie“ byla aktualizována a doplněna resp. rozšířena s cílem:

Dále žádá, aby byla tematická strategie rozšířena o projednání finanční podpory orgánům územní samosprávy, které politiku týkající se prevence a znečišťování ovzduší určující měrou provádějí;

2.1.7

doporučuje Komisi a členským státům, aby vedly aktivnější politiku zaměřenou na podporu dálkového vytápění a kogeneraci tepla a elektřiny. Tím by se zároveň přispělo k zamezení znečišťování ovzduší spalováním biomasy v malých spalovacích zařízeních. V rámci úsilí vynaloženého na zlepšení kvality ovzduší na místní úrovni je nezbytné odstranit na úrovni státu překážky pro dálkové vytápění, např. takové, jež vyplývají z práva hospodářské soutěže Způsoby vytápění nových obytných a pracovních prostor by měly být stanoveny již ve fázi plánování využití pozemků. To lze často nejlépe provést na místní úrovni.

2.2.1

konstatuje, že aktualizace evropské legislativy, navržená Komisí, odpovídá podmínkám a požadavkům praktické politiky týkající se znečišťování ovzduší, a žádá proto grémia na národní a evropské úrovni, která se podílejí na projednávání, aby se přiklonila k tomuto hodnocení a aby v této souvislosti akceptovala zejména ustanovení o zpružnění a tím i posílení jeho provedení;

2.2.2

zejména vítá, že budou zavedena ustanovení umožňující zohlednit místní podmínky, a vyzývá Evropský parlament a Radu, aby i přes odmítavá stanoviska trvaly na

a stanovily možnost prodloužit lhůtu v článku 20 až na 10 let, jestliže předtím bylo prokázáno, že byla učiněna veškerá přiměřená opatření ke snižování imisí;

2.2.3

mimoto pobízí k tomu, aby byla ve směrnici zakotvena právní možnost, že pokud nastanou výjimečné okolnosti (např. topografie) znemožňující dlouhodobé nebo trvalé faktické dodržování ustanovení a prokáže se, že byla učiněna veškerá přiměřená opatření ke snižování imisí, bude možné pro takováto území uzavřít zvláštní dohody ve smyslu „tripartitních ujednání“ (tj. dohody uzavřené mezi EU, příslušným členským státem a jedním či více orgány územní samosprávy za účelem provádění opatření politiky integrace s ohledem na konkrétní místní podmínky);

2.2.4

odůvodňuje tento návrh, aby na jedné straně zamezil právním nejistotám orgánů územní samosprávy a na druhé straně umožnil takové dohody v případech snížení znečisťujících látek dosažitelného za daných okolností, a v zájmu potvrzení tohoto návrhu připomíná, že část zástupců vědy a příslušných úřadů vychází z toho, že v praxi nelze dosáhnout cílových hodnot ani při vynaložení sebevětšího úsilí;

2.2.5

konstatuje, že směrnice o jemných částicích stanovuje tři mezní hodnoty a cíl snížení. K dosavadním normám kvality ovzduší pro jemné částice (PM10) Komise přidává další normy zaměřené na ultra jemné částice (PM2,5) a odůvodňuje to výsledky epidemiologického výzkumu (program CAFE, Světová zdravotnická organizace, zkušenosti z USA a Japonska), podle kterých jsou ultra jemné částice nebezpečnější, protože pronikají až do nejzazších míst plicních sklípků a protože relativně vysoká a trvalá expozice jemným částicím PM2,5 poškozuje zdraví více, než nahodilé špičkové zatížení;

2.2.6

konstatuje, že podle návrhu směrnice tedy k mezním hodnotám platným pro PM10 (v měřené oblasti nesmí roční průměrná hodnota překročit 40 μg/m3 a denní průměrná hodnota 50 μg/m3 po víc než 35 dní za rok) přibudou další normy opírající se o PM2,5 (dodržení ročního koncentračního stropu 25 μg/m3 a do roku 2020 nepovinný cíl snížení zátěže PM2,5 pro oblasti městských aglomerací o 20 %), a shrnuje tímto, že pro jemné částice jsou stanoveny celkem tři mezní hodnoty a jeden cíl snížení;

2.2.7

obává se, že tato koexistence ustanovení v politice týkající se znečišťování ovzduší v oblasti snižování jemných částic vyvolává příliš právních i praktických problémů, a požaduje na základě přesvědčivosti výsledků výzkumu, citovaných v „tematické strategii“, o dopadech jemných částic, aby měření a kontrola znečištění ovzduší jemnými částicemi byly zaměřeny výhradně na PM2,5, na realistickou mezní hodnotu a na cíl snižování;

2.2.8

v této souvislosti ostatně odkazuje na skutečnost, že hodnoty měření PM10 a PM2,5 (přirozeně) silně korelují (tím jedna metoda měření z větší části nahrazuje druhou), a proto je vhodné uplatňovat pouze jednu metodu měření, přičemž smysluplné by bylo upřednostnit cíle kvality ovzduší PM2,5, které jsou pro politiku týkající se znečišťování ovzduší relevantní. Je třeba vzít v potaz revizi směrnice 2004/107/ES, aby mohly být kovy pokryté touto směrnicí měřeny za použití PM2,5;

2.2.9

odůvodňuje přechod k normám založeným na PM2,5 spolu s cílem snížení jemných částic rovněž z hlediska požadavků na hygienu ve městech a zkušeností s výstavbou měst následovně:

2.2.10

v případě, že cíle kvality PM10 budou zachovány, a s odkazem na tyto aspekty požaduje vzdát se denní mezní hodnoty a stanovit takové normy, které by postavily do středu pozornosti politiky týkající se znečišťování ovzduší odstranění emisí jak místně, tak celoplošně;

2.2.11

v souladu s návrhem považuje za správné, aby členské státy provedly vymezení území podle článku 4. Rozčlenění by nemělo být příliš detailní, spíše by mělo mít přesahující charakter; v této souvislosti požaduje, aby byla na základě prostorového rozmístění měřících stanic v souladu s jednotnými kriterii (u existujících měřících stanic případně posouzení výsledků měření v zájmu vyrovnání dopadů zvláštností podmíněných umístěním) zaručena srovnatelnost výsledků měření na území Unie. Pro prostorové a kvantitativní rozmístění měřicích stanic je třeba použít jednotná kritéria a stanovit předpisy na národní i místní úrovni;

2.2.12

vyjadřuje v této souvislosti obavu, že opatření, která se vztahují pouze na užší oblast kolem místa provádění měření, jako je například odklonění dopravy, zvýší zátěž v jiných čtvrtích a - v nejhorším případě - snaha měst snížit omezením dopravy v obytných částech nebezpečí úrazu, obtěžování hlukem a znečištění ovzduší se doslova zmaří. Co se týče snížení znečištění ovzduší, směrnice by se měla zaměřit v prvé řadě na snížení počtu lidí, kteří jsou znečištění vystaveni;

2.2.13

požaduje finanční podporu pro ty členské státy a jejich orgány územní samosprávy, které nesou hlavní břemeno znečišťování ovzduší;

2.2.14

s obavami konstatuje, že názory vědců na pokud možno úspěšnou a nenákladnou politiku týkající se znečišťování ovzduší si dosud odporují, a požaduje proto vynakládat další výzkumné úsilí, přičemž je bezpodmínečně třeba posílit výzkum v hodnocení účinku a dopadu s ohledem na praktické uskutečnění;

2.2.15

naléhavě požaduje, aby do vypracování politiky týkající se znečišťování ovzduší byli bezprostředně zapojeni odborníci ze svazů zastupující zájmy orgánů místní a regionální samosprávy.