19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/67

1.1

EHSV vítá iniciativu Komise určit základy politické diskuse v Evropském parlamentu a Radě, ze které by vzešly obecně přijaté zásady poskytování výjimek ze systému DPH. Vzhledem k tomu, že se jedná o proces s výrazně politickými implikacemi, jeví se mezní datum konce roku 2010 stanovené pro přijetí nových pravidel jako zcela reálné.

1.2

Původním cílem přijetí systému DPH bylo vytvoření předpokladů pro daňovou harmonizaci, která by umožnila správné fungování vnitřního trhu. Nicméně četné úpravy, ke kterým od té doby došlo, především však osvobození od daně a výjimky, působily opačně a snahu o přizpůsobení výjimek je třeba považovat za to nejlepší, co lze za současné situace dělat.

1.3

Výjimky se používají v každém členské státě na základě daňových kritérií smíšených s motivy politického a sociálního charakteru, které se připouštějí, pokud nemají přeshraniční dopad nebo jsou v souladu s jednotnými kritérii politiky Společenství. EHSV se domnívá, že ačkoliv je třeba tato kritéria respektovat, je nutné je přezkoumat zejména – i když ne výlučně – z hlediska jejich přínosu k politice přerozdělení příjmů.

1.4

Zvláštní pozornost by při diskusích měla být věnována místně poskytovaným službám, jež nelze dodávat ze vzdáleného místa a jež tedy nemají bezprostřední dopad na vnitřní trh. Jde o kategorii, do které patří mnoho činností, jež vedle nepochybné hospodářské a sociální užitečnosti představují sporné aspekty nebo na které lze nahlížet odlišně: řemeslné činnosti, restaurace, veřejné a soukromé zdravotnické služby, sektory s vysokým podílem nekvalifikované lidské práce, knihy a noviny.

1.5

EHSV upozorňuje na to, že je nezbytné poskytovat osvobození od daně na základě kritéria diferenciace výdajů mezi skupinami s nízkými a vyššími příjmy, což je rozlišení, které se obtížně provádí. Připomíná však především, že osvobození od daně musí být inspirováno kritérii transparentnosti a brát v úvahu náklady, jež kvůli nepřesným nebo vágním právním předpisům vzniknou daňovým orgánům a podnikům a které nakonec dopadnou na konečné spotřebitele.

1.6

Zvláštní pozornost by měla být věnována přímým dotacím jako alternativní variantě snížených sazeb DPH. Komise toto řešení naznačuje, aniž by k němu ale zaujala nějaký postoj. EHSV se domnívá, že tuto alternativu je třeba zvážit se zvláštní obezřetností a přijmout se zdrženlivostí a pouze tehdy, když se jiná řešení ukáží jako obtížná. Dotace by v každém případě nikdy neměly mít podobu státní podpory.

2.1

Systém DPH je ze své podstaty založen na složitém uspořádání zavedeném v roce 1977 jako „provizorní“ (1) a jako takový je tento systém stále, i po třiceti letech, označován. Během této doby prošel nesčetnou řadou změn, jež byly výsledkem přizpůsobení nepředvídaným nebo trvalým okolnostem, politických úvah, vývoje vnitřního trhu, rozšíření.

2.2

Komise podnikla nezbytný krok ke zjednodušení práce daňových správ a hospodářských subjektů přijetím směrnice o DPH v roce 2006  (2), která zavedla řád do právních předpisů a v praxi představuje „kodifikované znění“ v této oblasti. Hlavní podněty této nové směrnice, částečně upravené v roce 1992, pocházejí z roku 1977: minimální normální sazba je obecně 15 % (3) a daň se v zásadě odvádí v místě původu. Jsou však stanoveny různé odchylky a výjimky: normální sazbu lze snížit a zdanění některého zboží či některých služeb může proběhnout v místě určení.

2.3

Podle právních předpisů mohou členské státy uplatňovat jednu či dvě snížené sazby, avšak pouze na zboží a služby, které jsou uvedeny v příloze směrnice o DPH (4). Všechny členské státy, s částečnou výjimkou Dánska, této možnosti využívají, avšak v různé míře a uplatňují ji na různé zboží nebo služby, které vybraly ze seznamu přípustného zboží či přípustných služeb. Takto různorodý přístup má daleko k praktickému uplatnění zásad koordinace nezbytných pro správné fungování jednotného trhu. Komise nyní navrhuje „vyzvat k politické diskusi“ Radu a Evropský parlament – za účasti EHSV, který byl požádán o stanovisko – za účelem dosažení dohody mezi členskými státy o novém uspořádání snížených sazeb DPH.

2.3.1

Prakticky jde o revizi celé struktury zvláštních a dočasných výjimek již udělených členským státům z dřívějšího rozšíření, respektive skupině „nových“ členských států, a obnovení struktury, která zohlední cíle shodné s logikou vnitřního trhu. Není to jednoduchý proces, neboť bude nutné najít rovnováhu – na společném základě – mezi politickými, hospodářskými a sociálními potřebami, které svého času oprávnily odchylky a výjimky, které poté byly uplatněny každým členským státem podle jeho konkrétních potřeb. Komise si nedělá iluze o obtížnosti této cesty, protože neočekává, že proces konzultace bude moci vyústit do nové právní úpravy do konce roku 2010.

2.4

Úvodní krok, který je nezbytný k vyrovnání všech členských států, pokud jde o výjimky, byl učiněn návrhem směrnice, jež prodlužuje až do 31. prosince 2010dočasné výjimky udělené novým členským státům  (5). Důvodem návrhu, který byl schválen 20. prosince 2007, je různý režim výjimek: členské státy, které se staly členy již dříve, využívají výjimek, jež nemají určený konec platnosti, zatímco platnost výjimek pro nové členské státy skončila na konci roku 2007. Prodloužení, které bylo těmto novým členským státům přiznáno 20. prosince 2007, tak staví všechny členské státy na stejnou úroveň nejméně do konce roku 2010. Komise doufá, že k tomuto datu Rada a Evropský parlament dosáhnou dohody o přijetí stálého a jednotného systému jiných než základních sazeb DPH.

2.5

Cílem sdělení, kterým se toto stanovisko zabývá, je určit základy „politické diskuse“ v Evropském parlamentu a Radě, ze které by vzešly obecně přijaté zásady umožňující připravit návrhy právní úpravy, jež by měly značnou pravděpodobnost být schváleny. Komise je s ohledem na minulé a současné zkušenosti oprávněně opatrná ve svých tvrzeních a pragmatická, pokud jde o rozhodnutí, jež je nutné přijmout – čeká, jaké signály dostane. Ve svém sdělení se tedy omezuje na vyvážené předložení všech prvků ke zvážení a úsudku, přičemž se inspiruje konsolidovanými zásadami jednotného trhu a Lisabonské strategie, aniž by však zaujímala jednoznačné postoje. EHSV považuje tuto iniciativu za rozhodující pro budoucnost vnitřního trhu v daňové oblasti, za jedinečnou příležitost, jejíž úspěch bude záviset na smyslu pro odpovědnost a dobré vůli tvůrců politik.

3.1

Sdělení stručně shrnuje studii společnosti Copenhagen Economics , která jménem Komise a z pověření Rady a Evropského parlamentu prozkoumala dopad snížených sazeb DPH a výjimek z těchto sazeb a zvlášť se zaměřila na sociální hlediska (rozdělení příjmů) a náklady systému. EHSV považuje za nutné zvlášť pochválit Komisi za kvalitu dokumentu, který na základě studie vypracovala. Nejsou v něm totiž žádné opomenuté prvky ani mrtvá místa; diskuse, která z tohoto dokumentu vzejde, se může opírat o všechny nezbytné prvky k úsudku.

3.2

Komise v úvodu vyjadřuje svůj cíl „zajistit členským státům rovné příležitosti i více transparentnosti, jednotnosti a především bezproblémové fungování vnitřního trhu, např. odbouráváním překážek přeshraniční hospodářské činnosti a snižováním nákladů na dodržování předpisů v oblasti DPH“ (6).

3.3

Komise konkrétně, a s odkazem na studii společnosti Copenhagen Economics, zdůrazňuje, že z čistě ekonomického hlediska by nejrozumnějším řešením byla jednotná sazba DPH, která by umožnila snížit náklady řízení pro daňové správy a podniky a teoreticky i snížit narušení hospodářské soutěže. Je však nebezpečí, že jednotná sazba, jako každý rigidní právní předpis, nebude vždy přizpůsobená všem okolnostem, a proto je třeba, aby byla trochu flexibilní, což je zásada, na které jsou založeny snížené sazby.

3.4

Uplatňování snížených sazeb reaguje na hospodářská kritéria, avšak je ovlivněno i sociálními a politickými kritérii. Příkladem jsou služby s vysokým podílem lidské práce (zvlášť pokud jde o nekvalifikovanou práci) a místně poskytované služby, pokud nemají významný dopad na přeshraniční obchod. Tato kritéria vycházejí z toho, že nižší sazby (a tím pádem nižší ceny) zvyšují produktivitu a zaměstnanost, protože občané více využívají profesionální poskytovatele služeb, čímž se snižuje přístup „udělej si sám“ a také se méně utrácí ve stínové ekonomice.

3.5

Úplný seznam zboží a služeb, na které se uplatňují snížené sazby (článek 98 směrnice o DPH), je uveden v příloze III zmíněné směrnice. Pokud jde o služby s vysokým podílem lidské práce, musí splňovat (článek 107) tři kritéria: kromě kritéria uvedeného v předchozím odstavci se musí jednat o služby poskytované z velké části přímo konečným spotřebitelům a služby místní povahy, které nejsou s to narušovat hospodářskou soutěž. Pro zboží a „obvyklé“ služby nejsou kritéria tak explicitní, ale z jejich seznamu jasně vystupují vnitřní „sociální“ motivy: jedná se totiž o potravinářské výrobky, léky, vodu, tiskoviny, televizní služby atd. Výbor se k těmto hlediskům vyjádří níže (viz odstavec 4.12).

3.6

Komise se vyjadřuje k jednomu z nejběžněji předkládaných argumentů ve prospěch snížených sazeb, podle kterého by tyto sazby vyhovovaly kritériu větší sociální spravedlnosti, neboť by zlepšily rozdělení příjmů ve prospěch méně majetných společenských tříd. Studie, a zdá se, že i Komise, uvádí několik podmínek k souhlasu s tímto argumentem: snížené sazby mají skutečný distribuční účinek, pouze když je část výdajů na spotřebu „oblíbeného“ zboží dlouhodobě stabilní a vytváří situaci skutečné diferenciace mezi skupinami s nízkými a vyššími příjmy. Sdělení nicméně zdůrazňuje, že existují značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a že větší či menší účinnost snížených sazeb souvisí s větším či menším rozdílem příjmů mezi společenskými třídami.

3.7

Nikoliv nevýznamné hledisko se týká nákladů systému: jiné než základní sazby znamenají zvýšenou administrativní zátěž pro podniky a daňové orgány, zejména když je jejich uplatňování náchylné k výkladům, což je téměř pravidlem.

3.8

Komise cituje studii, ale nezpochybňuje výslovně systém snížených sazeb, ptá se však, zda pro účely, které si členské státy předsevzaly, neexistují vhodnější alternativní politické nástroje. Jako alternativu, nebo jako jednu z alternativ, uvádí systém přímých dotací, pomocí kterého by se dosáhlo stejných cílů, ale s nižšími náklady. Tento systém by mohl být vytvořen tak, aby se zamezilo negativním účinkům na úrovni EU, a mohl by zaručit větší transparentnost a být méně nákladný pro rozpočty členských států. Přesto je třeba poznamenat, že by se přímé dotace mohly projevit jako pochybná výhoda pro podniky, neboť jejich přidělení by se mohlo ukázat jako nejisté a dočasné v závislosti na potřebách státního rozpočtu nebo aktuálních politických směrech.

3.9

Zdá se, že Komise přisuzuje značnou důležitost této alternativě, nebo v každém případě nějaké alternativě systému snížených sazeb; koneckonců „členským státům doporučuje, aby pečlivě prozkoumaly všechny dostupné možnosti“. Komise si všímá, aniž by vytvářela dojem, že zaujímá stanovisko, že „pro státní rozpočet jsou často účinnější a méně nákladné jiné nástroje než snížené sazby DPH, což by mělo být zohledněno v rozhodovacím procesu“.

4.1

Je třeba pogratulovat Komisi za střízlivost a vyváženost jejího sdělení. Konkrétně pro EHSV je zvlášť uspokojivé, že zde našel potvrzení odůvodněnosti některých postojů, které již vyjádřil a které připomene v rámci těchto poznámek. Výbor především připomíná, s odkazem na již řečené v odstavci 3.9, že projevil pochybnosti o systému výjimek ve svém stanovisku ke směrnici o DPH (7), kde řekl, že „se zdá, že chybí vůle [členských států] analyzovat tyto výjimky … aby byly zrušeny“. Tento postoj je nyní potvrzen a posílen autoritativní studií společnosti Copenhagen Economics, se kterou Komise, jak se zdá, souhlasí. Nicméně se bere na vědomí, že hypotéza alternativních řešení zatím zůstává hypotézou, přinejmenším dokud členské státy nezmění stávající politické směry.

4.2

DPH je sama o sobě komplikovaná daň, která se obtížně uplatňuje, je značně náchylná k daňovým únikům a jejíž uplatňování je pro členské státy a podniky nákladné  (8). Především však nedosahuje původního cíle, kterým bylo vytvoření definitivního systému daňové harmonizace. Je nicméně třeba poznamenat, že daňová harmonizace není cílem sama o sobě, ale je nezbytnou podmínkou správného fungování vnitřního trhu. Takové byly v každém případě plány zakladatelů, které Komise připomněla svým sdělením z ledna 1993. Výbor tento dokument považuje za milník ve vývoji DPH a s lítostí zdůrazňuje, že se tímto dokumentem nikdo neřídil (s výjimkou přijetí minimální sazby 15 %) kvůli opozici některých členských států. Dnes je situace stále stejná. Snaha Komise uspořádat alespoň oblast osvobození od daně je zajisté chvályhodná, avšak současně je ukázkou bezmocnosti udělat více na cestě k daňové harmonizaci na úrovni Společenství. Komise za tuto situaci není objektivně odpovědná, ale stejně tak za ni nejsou, nebo alespoň ne výlučně, odpovědné členské státy, jelikož základní problém tkví v samotné struktuře DPH v „dočasném systému“, jak bude vysvětleno níže.

4.3

Zkrátka je třeba si uvědomit, a ještě na dlouho připustit, že DPH ve svém současném pojetí odpovídá v každém členském státě převážně daňovým účelům, spolu s politickými a sociálními hledisky, což se projevuje při uplatňování snížených sazeb nebo sazeb vyšších než minimální. Harmonizace na úrovni Společenství je tedy aspirací neopírající se o skutečnost a sdělení, kterým se nyní zabýváme, představuje úsilí o zavedení částečné nápravy, tedy harmonizace snížené sazby DPH alespoň pro činnosti, které mají přeshraniční dopad nebo odpovídají již přijatým kritériím politik Společenství. EHSV zdůrazňuje, že tvůrci politik by měli mít vždy na mysli, že je-li jedním z účelů snížené sazby DPH umožnit přerozdělení příjmů, pak je nutné, aby se opírala o skutečnost. Jinak řečeno, každé snížení daně musí být pečlivě analyzováno, aby se ověřilo, že skutečně odpovídá sociálním kritériím a neskrývá jiné, méně přiznatelné cíle. Další požadavky, které je třeba zvážit, jsou zjednodušení povinností a transparentnost pravidel, což jsou dva požadavky, které podnikům usnadňují život, ale které na druhou stranu umožňují daňovým orgánům snadnější a hospodárnější kontroly.

4.4

Příloha III ke směrnici o DPH obsahuje seznam 18 kategorií, na něž lze uplatnit sníženou sazbu. Každý členský stát má právo vybrat si kategorie, činit výjimky uvnitř těchto kategorií a určit míru snížené daně. Zkoumané sdělení členské státy vyzývá, aby „analyzovaly různé oblasti, v nichž by bylo možné zavést další snížené sazby, aby mohly stanovit míru narušení, která může na základě – dobrovolného – používání těchto snížených sazeb vzniknout, a rozhodly, zda je taková úroveň narušení přijatelná“ (9). Z obecného kontextu sdělení nevyplývá, že by se tato výzva dala interpretovat jako pobídka k rozšíření seznamu tohoto zboží a těchto služeb, právě naopak. EHSV je v každém případě jednoznačně proti rozšíření kategorií zboží nebo služeb, na něž se mají uplatnit snížené sazby daně. Má-li se pokračovat, prozatím alespoň teoreticky, v harmonizaci, pak členské státy musí spíše zkracovat, nikoliv rozšiřovat, seznam uvedený v příloze III.

4.5

Se směrem daným Komisí lze přesto celkově souhlasit a zapomeneme-li, nebo dlouhodobě odložíme, vidinu „definitivního“ systému, je jednou z priorit poskytnutí větší autonomie členským státům při stanovení snížených sazeb pro místně poskytované služby, jež nelze dodávat ze vzdáleného místa. Komise zdůrazňuje, že tyto služby „nemají dopad na fungování vnitřního trhu“, nejde tedy ani tak o pragmatismus, jako o uznání politických a sociálních potřeb, které jsou základem přiznání osvobození od daně.

4.6

Nicméně je třeba pozorně analyzovat tvrzení, která mohou být snadno zevšeobecněna: jestliže zdanění místních činností nemá dopad na fungování vnitřního trhu, pak každé zboží nebo každá služba, které jsou vytvořeny a spotřebovány na místě , by mohly podléhat zdanění stanovenému na místním základě, což je zásada, jež by zcela rozvrátila samotný základ směrnice o DPH. Komise zajisté nemá v úmyslu ani stanovit, ani přijmout takovou zásadu.

4.7

Jdeme-li do detailů, pokud jde o hlediska zmíněná Komisí, zaslouží si komentář tvrzení, podle kterého může uplatňování snížené sazby DPH v citlivě zvolených odvětvích znamenat konkrétní přínos a zvýšit celkovou produktivitu, a tedy i HDP. Do této kategorie patří místně poskytované služby. Snížení DPH by přimělo spotřebitele, aby vynakládali méně času na přístup „udělej si sám“ a věnovali tak více času své běžné práci. Je však třeba vidět, že ve skutečnosti jsou svépomocné činnosti vykonávány ve volném čase a jsou nejen společensky užitečné, ale pro rodiny i ekonomicky odůvodněné, a měly by tedy být podporovány. Na druhou stranu je možné, že snížení daně vytvoří značné příjmy pro státní pokladnu, avšak pouze za tu část svépomocných činností, které lze nahradit činností podniků podléhajících dani. Nelze odhadovat, jaká část naopak přejde do sektoru stínové ekonomiky. Stínová ekonomika, ani daňové úniky, zajisté neskončí jen proto, že budou využívat sníženou DPH. K tomu jsou nutná zcela jiná opatření.

4.8

Zvláštní pozornost se věnuje restauračním službám, které jsou podle Komise mezní, nebo lépe řečeno spornou, kategorií. Komise si na jednu stranu všímá, že tyto služby jsou určeny především pro vnitřní spotřebu, avšak na druhou stranu uznává, že mají značný význam v rámci politik cestovního ruchu některých zemí a pro všechny v pohraničních oblastech. Nebude jednoduché nalézt dohodu v této oblasti, jak se již ukázalo dříve, ale bude nutné dospět k čistě politickému rozhodnutí. Jakékoliv jiné úvahy vyvolané hospodářskými nebo daňovými důvody v sobě nesou riziko, že se diskuse bude prodlužovat do nekonečna, protože každá země bude hájit svoje postoje oprávněné pádnými důvody domácí politiky.

4.9

V oblasti místně poskytovaných služeb Komise dále upozorňuje na sektor, které by se mohl stát předmětem značné diskuse: jde o veřejné a soukromé zdravotnické služby, které již za jistých podmínek mohou využít snížené sazby (10). Poukazuje se na rostoucí trend mezi občany některých členských států využívat veřejných služeb lékařské a chirurgické pomoci v jiných zemích považovaných, ať oprávněně či nikoliv, za lépe fungující. Tento jev není prakticky vůbec spojen s daňovým systémem. Mnohem případnější je z daňových účelů volba využít služby poskytované soukromými klinikami a lékaři v jiných zemích. Značný rozdíl mezi cenami v různých členských státech vytváří, zejména v některých sektorech zdravotnictví, odklon od domácího trhu k jiným zemím. „Místní“ povaha těchto služeb se tedy oslabuje a u některých služeb a v některých zemích je spíše nahrazována přeshraničním charakterem. Rozlišení v této oblasti není snadné, ani nelze zobecňovat, a proto je nebezpečí sporných případů velké.

4.9.1

Dohoda bude záviset na rovnováze, které se podaří dosáhnout mezi různými a protichůdnými potřebami. Výrazně sociální povaha ochrany zdraví na jednu stranu svědčí ve prospěch zahrnutí těchto služeb mezi služby se sníženou sazbou DPH, na druhou stranu lze uvést otázky hospodářské soutěže. Konečné rozhodnutí musí vzít v úvahu právo občana nechat se léčit s co nejnižšími náklady pro rodinný rozpočet. Jinak řečeno, zájem občana/spotřebitele musí mít při zvažování přednost před zásadami hospodářské soutěže.

4.10

Sporné je uplatnění snížené sazby DPH v sektorech s vysokým podílem nekvalifikované lidské práce. Studie citovaná Komisí poznamenává, že toto opatření může trvale vést k větší zaměstnanosti, ale je pravděpodobné, že „přínosy budou nevýznamné“, což je nejspíše pravda. I v tomto případě se rozhodnutí ukazuje jako obtížné. Poptávka v těchto sektorech (stavebnictví, silniční práce, úklidové firmy, trhy atd.) je obecně nepružná, což znamená, že snížení DPH by mělo pouze nepatrný dopad na zaměstnanost. Na druhou stranu jde o sektory, v nichž je zaměstnávání nekvalifikovaných pracovních sil „načerno“ nejčastější. Snížení DPH by určitě přispělo ke snížení nákladů podniků, ale zůstává otázkou, jestli by se příslušně snížily ceny a zvýšila „reálná“ zaměstnanost.

4.11

V obecnější rovině Komise poznamenává, že snížené sazby jsou efektivní pouze tehdy, jsou-li výdaje na spotřebu zboží nebo služeb z dlouhodobého hlediska stabilní a liší-li se podstatným způsobem mezi skupinami s nízkými a vyššími příjmy. Tyto rozdíly jsou největší u potravin, oděvů a ve stavebnictví, kde mezi jednotlivými zeměmi existují značné rozdíly. Nejzjevnější rozdíly – a nejméně spravedlivé ze sociálního hlediska – se často objevují uvnitř jednotlivých členských států. EHSV upozorňuje, že v různých členských státech se snížená sazba uplatňuje na celou kategorii, aniž by se zohlednilo, že v rámci mnohých kategorií jsou produkty určené k masové spotřebě, zatímco jiné jsou rozhodně exkluzivní a jejich cena je poměrně velkým násobkem prvně zmíněných produktů. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jak a podle jakých měřítek odlišně zdaňovat zboží nebo služby, které mají stejné označení, ale podle ceny a kvality jsou určené jiným sociálním skupinám. Dalším problémem je zvolit trvalé rozlišení, které nebude podléhat módním změnám, a jak ho dodržovat bez nutnosti zavedení nákladných a složitých kontrol. Je také nutné zvážit hledisko podvodů, k nimž může dojít ve všech sektorech, zejména však ve dvou výše zmíněných. Zevrubná a detailní označení je mohou usnadnit, přičemž jejich kontrola není vůbec snadná. EHSV upozorňuje na to, že je nutné uplatnit rozhodující kritéria na základě sociálních úvah; jinak řečeno, snížené sazby by měly přispět k sociální politice přerozdělení příjmů anebo, není-li možné použít alternativní možnosti, o nichž se mluví v odstavci 4.15, podpory důležitých sociálních programů. V každém případě musí být zajištěna transparentnost vůči vlastním občanům a ostatním členským státům.

4.11.1

Stejnou poznámku je možné učinit i ke knihám a novinám, u nichž jsou občas do jedné kategorie spojeny společensky zdůvodnitelné tiskoviny s jinými, které nemají žádnou vzdělávací či zábavnou hodnotu nebo které jsou, což je horší, za hranou případně na hraně zákona nebo obecné slušnosti. Zdá se, že je nezbytné zavést rozlišení, jakkoli to je obtížné, neboť jsou v každém případě oprávněná z hlediska demokratické transparentnosti.

4.12

Komise dále poznamenává, že velké množství sazeb způsobuje podnikům a daňovým orgánům značné náklady, což je zjevné. Výbor by byl raději, kdyby se mluvilo spíše o zvýšení nákladů vzhledem k tomu, že v rámci daňového systému je DPH již sama o sobě zdaleka nejnákladnější daní, pokud jde o její uplatnění a vymáhání. EHSV již zdůraznil toto zjištění (11), které zde připomíná spolu s výzvou členským státům, aby oznámily, jaký je čistý výnos DPH pro jejich rozpočet poté, co se odečte část určená pro rozpočet Společenství a náklady na správu, vybírání, kontrolu daně a potlačení podvodů. Doporučuje se, aby Komise tuto výzvu vzala za svou ve jménu transparentnosti a zároveň zvážila, zda není potřeba prozkoumat alternativní daňový systém  (12). Je přáním, aby případné zvážení celé otázky bylo založeno také na výsledcích (které by mohly být překvapivé) týkajících se přínosu pro státní pokladnu . Jakmile budou známy „skutečné“ výsledky, není nemožné, že se iniciativy ujmou samy daňové orgány.

4.13

Nicméně aktuální otázkou je pouze nahodilé zvyšování nákladů „pro podniky a daňové orgány“, které se týkají administrativních a účetních nákladů spojených s uplatňováním a výkladem právních předpisů odlišných od norem. Výbor upozorňuje, že každé zvýšení nákladů podniků bude přesunuto na konečné spotřebitele, a proto bude třeba případ od případu posoudit, zda a v jakém rozsahu se uplatnění snížené sazby skutečně projeví jako přínos pro občany. V současnosti je naprostá většina velmi početných sporných případů způsobená obecností klasifikace a následnými protikladnými interpretacemi, zásahy poradců, kontrolami, rekurzy. Nová pravidla by tedy měla být upravena také podle hospodárnosti jejich uplatnění.

4.14

Systém snížených sazeb je prozatím jediným možným, i když jde o nákladný systém. S ohledem na to, že sama Komise tento systém definovala jako strnulý a nedůsledný (13), si Výbor přeje, aby politické diskuse mezi Radou a EP vedly ke společným rozhodnutím nepochybně podníceným zásadami vnitřního trhu, ale vždy s ohledem na potřeby občanů/spotřebitelů, podniků a daňových orgánů.

4.15

Pokud jde o alternativní možnosti ke sníženým sazbám DPH, Komise vznesla otázku, zda by je nešlo nahradit přímými dotacemi, což je účinnější, transparentnější a méně nákladný politický nástroj. Výbor se domnívá, že alternativní řešení národní povahy jsou schůdnou cestou ve zvláštních případech a pouze dočasně, za předpokladu, že nebude použito žádné opatření, které by mělo povahu státní podpory. O každém řešení národní povahy, které by bylo alternativou k výjimkám DPH, by se nicméně mělo rozhodnout na základě kritérií transparentnosti, přičemž by se mělo brát v úvahu, že by v každém případě představovalo další vzdálení se cílům jednotného trhu.

4.16

Závěrem, jako další doplnění mnoha stanovisek k tomuto tématu, Výbor opět předkládá podnět vycházející ze zdravého rozumu a transparentnosti: odstranit označení současného systému DPH jako „provizorního“. Toto přídavné jméno, které se používá i po třiceti letech a bez vyhlídky, že by se ve střednědobém horizontu změnilo na „definitivní“, je mystifikací, jež snižuje důvěryhodnost předpisů Unie. To potvrzuje, je-li to vůbec nutné, platnost starého rčení, že „nic není tak trvalé jako dočasnost“.