15.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 169/108

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Afghánistánu, zejména usnesení ze dne 8. července 2008 o stabilizaci v Afghánistánu (1), ze dne 15. ledna 2009 o rozpočtové kontrole vynakládání finančních prostředků Evropské unie v Afghánistánu (2) a ze dne 24. dubna 2009 o právech žen v Afghánistánu (3),

—

s ohledem na společné politické prohlášení EU-Afghánistán, které bylo podepsáno dne 16. listopadu 2005 a které vychází ze společných priorit pro Afghánistán, jako je vybudování silných a odpovědných institucí, reforma v oblasti bezpečnosti a práva, boj proti drogám a rozvoj a obnova,

—

s ohledem na dohodu s Afghánistánem z roku 2006, v níž jsou stanoveny tři hlavní oblasti činnosti afghánské vlády na následujících 5 let: bezpečnost; správa věcí veřejných, právní stát, lidská práva; hospodářský a sociální rozvoj, a závazek odstranit výrobu narkotik,

—

s ohledem na konferenci o Afghánistánu konanou v lednu 2010 v Londýně, na níž mezinárodní společenství obnovilo své závazky vůči Afghánistánu a na níž byly položeny základy pro mezinárodní konsenzus ohledně strategie nevojenského řešení afghánské krize a bylo rovněž stanoveno, že převedení odpovědnosti v oblasti bezpečnosti na afghánské síly bude zahájeno v roce 2011 a z velké části dokončeno do roku 2014,

—

s ohledem na rezoluci č. 1890 (2009) Rady bezpečnosti OSN, na jejíž základě byl v souladu s kapitolou VII Charty OSN prodloužen mandát Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil (ISAF) v Afghánistánu definovaný v rezolucích č. 1386 (2001) a č. 1510 (2003), a to na období 12 měsíců po 13. říjnu 2009, a v níž se žádá, aby členské státy OSN podílející se na misi ISAF „přijaly veškerá nezbytná opatření k plnění jejího mandátu“,

—

s ohledem na navrhovaný „svěřenecký fond pro mír a opětovné začlenění“, do kterého účastníci londýnské konference přislíbili vložit počáteční částku 140 milionů USD s cílem integrovat Tálibán a jiné povstalce,

—

s ohledem na afghánské národní poradní mírové shromáždění (Jirga), které se konalo začátkem června 2010 v Kábulu a na němž bylo vyjádřeno odhodlání dosáhnout celonárodního konsenzu v otázce smíření s nepřáteli,

—

s ohledem na kábulskou konferenci konanou dne 20. července 2010, na níž byl posouzen pokrok v provádění rozhodnutí z londýnské konference a která byla pro afghánskou vládu příležitostí prokázat, že tím, že ve spolupráci s mezinárodním společenstvím upevňuje bezpečnost, posiluje schopnosti afghánských bezpečnostních sil a zlepšuje situaci, pokud jde o správu věcí veřejných a právní stát, má tento proces pevně v rukou a nese za něj odpovědnost, stejně jako příležitostí naplánovat další postup, zejména v oblasti boje proti výrobě a pašování drog a boje proti korupci, ale i v oblasti míru a bezpečnosti, hospodářského a sociálního rozvoje, lidských práv a rovnoprávného postavení mužů a žen; s ohledem na závěry kábulské konference, v nichž se uvádí, že do konce roku 2014 má být kontrola nad vojenskými operacemi ve všech provinciích předána afghánským jednotkám,

—

s ohledem na prezidentský dekret ze dne 17. srpna 2010, který stanovil čtyřměsíční lhůtu, během níž musí být rozpuštěny všechny soukromé bezpečnostní společnosti v Afghánistánu kromě soukromých bezpečnostních firem pracujících v objektech využívaných zahraničními zastupitelskými úřady, podniky a nevládními organizacemi,

—

s ohledem na prezidentské volby, které se v Afghánistánu konaly v srpnu 2009, na kritickou závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise EU zveřejněnou v prosinci 2009 a na volby do parlamentu, které se konaly dne 18. září 2010,

—

s ohledem na veškeré příslušné závěry Rady, zejména na závěry Rady pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 27. října 2009 a na akční plán Rady pro posílenou angažovanost EU v Afghánistánu a Pákistánu i na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 22. března 2010,

—

s ohledem na obsazení zdvojené funkce zvláštního zástupce EU / vedoucího delegace EU v Afghánistánu od 1. dubna 2010 a s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 11. srpna 2010, kterým se prodlužuje mandát zvláštního zástupce Vygaudase Usackase do 31. srpna 2011,

—

s ohledem na prohlášení Rady ze dne 18. května 2010 prodlužující policejní misi Evropské unie v Afghánistánu (EUPOL Afghánistán) o tři roky, a to od 31. května 2010 do 31. května 2013,

—

s ohledem na strategický dokument země na období 2007–2013, v němž je stanoven závazek Komise vůči Afghánistánu do roku 2013,

—

s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2010,

—

s ohledem na zprávu OSN za rok 2009 o lidském rozvoji, která řadí Afghánistán na 181. místo ze 182 zemí,

—

s ohledem na vlastní afghánské posouzení rizika a zranitelnosti na období 2007–2008 a na jeho odhady, že odstranění chudoby v Afghánistánu tak, aby se všichni, kteří žijí pod hranicí chudoby, dostali na její hranici, by si vyžádalo náklady ve výši asi 570 milionů USD,

—

s ohledem na zprávu Agentury pro koordinaci afghánské obnovy (ACBAR) z roku 208 nazvanou „Neuspokojivé výsledky – účinnost pomoci v Afghánistánu“, v níž se zdůrazňuje, že obrovské částky z pomoci končí jako zisky společností smluvních partnerů (až 50 % na jednu smlouvu), že při zadávání veřejných a jiných zakázek existuje jen minimální transparentnost a že jsou čerpány vysoké náklady na platy a příspěvky za práci v zahraničí,

—

s ohledem na zprávu o ochraně civilistů v ozbrojeném konfliktu, kterou v srpnu 2010 vypracovala Podpůrná mise OSN v Afghánistánu (UNAMA),

—

s ohledem na doporučení organizace Peace Dividend Trust, která prosazují politiku upřednostňující Afgánce a podporují pořizování místního afghánského zboží a služeb místo jejich dovozu, aby zisky měly především a hlavně Afghánci,

—

s ohledem na protipovstaleckou strategii NATO/ISAF pro Afghánistán a její uplatňování pod velením generála Davida Petraeuse a na přezkoumání této strategie ohlášené prezidentem Obamou na prosinec 2010,

—

s ohledem na zprávu vypracovanou Kongresem USA nazvanou „Warlord, Inc: Extortion and Corruption Along the US Supply Chain in Afghanistan“ (Výbor pro dohled a vládní reformu, Sněmovna reprezentantů Kongresu USA, červen 2010),

—

s ohledem na činnost Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), a zejména na jeho zprávu z října roku 2009 nazvanou „Závislost, trestná činnost a povstání – nadnárodní hrozba spojená s afghánským opiem“ (Addiction, Crime and Insurgency – the transnational threat of Afghanistan opium) a na jeho zprávu věnovanou celosvětové problematice drog za rok 2010,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0333/2010),

A.

vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství opakovaně vyjádřilo svou podporu příslušným rezolucím Rady bezpečnosti OSN prosazujícím bezpečnost, prosperitu a lidská práva pro všechny obyvatele Afghánistánu; vzhledem k tomu, že však mezinárodní společenství nepřímo uznalo, že za devět let války a mezinárodního zapojení se nepodařilo zlikvidovat povstání Tálibánu a přinést do země mír a stabilitu, a vzhledem k tomu, že v roce 2009 byla zavedena nová protipovstalecká politika a na její posílení bylo vysláno kolem 45 000 vojáků,

B.

vzhledem k tomu, že s koaličními mezinárodními jednotkami, které nejsou schopny porazit Tálibán a další povstalce, a s povstaleckým hnutím a hnutím Tálibán, která nejsou schopna se prosadit proti těmto vojenským jednotkám, nelze očekávat brzké a jednoznačné řešení situace v Afghánistánu,

C.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 generál Stanley McChrystal prohlásil, že nevidí žádné výraznější známky přítomnosti skupiny al-Káidy v Afghánistánu, a vzhledem k tomu, že vysocí američtí činitelé potvrzují, že skupina al-Káida se nyní v Afghánistánu téměř nevyskytuje,

D.

vzhledem k tomu, že došlo ke zhoršení bezpečnostních a životních podmínek a všeobecný souhlas veřejnosti s přítomností koaličních vojsk, kterého se podařilo v jedné fázi dosáhnout, není už tak přesvědčivý, a vzhledem k tomu, že stále větší část obyvatelstva vnímá koalici jako okupující jednotky; vzhledem k tomu, že je třeba vytvořit nová, širší partnerství s afghánským obyvatelstvem, v jejichž rámci budou do úsilí o dosažení míru a usmíření zapojeny také nezastoupené skupiny a občanská společnost,

E.

vzhledem k tomu, že EU je jedním z hlavních dárců rozvojové a humanitární pomoci v Afghánistánu; vzhledem k tomu, že EU je spolehlivým partnerem v úsilí o rekonstrukci a stabilizaci,

F.

vzhledem k tomu, že podle dohody s Afghánistánem z roku 2006 a na kábulské konferenci souhlasili dárcové s tím, že jakmile to bude možné, budou směřovat větší podíl své pomoci, a to až 50 %, prostřednictvím hlavního rozpočtu afghánské vlády, a to buď přímo nebo prostřednictvím mechanismů svěřeneckých fondů, avšak vzhledem k tomu, že se v současné době prostřednictvím rozpočtu vlády posílá pouze 20 % rozvojové pomoci,

G.

vzhledem k tomu, že nedostatečná koordinace ohrožuje účinnost příspěvků EU na pomoc Afghánistánu,

H.

vzhledem k tomu, že v období od roku 2002 do roku 2009 směřovala na mezinárodní pomoc do Afghánistánu částka vyšší než 40 miliard USD; vzhledem k tomu, že počet dětí navštěvujících školu se za toto období zvýšil, avšak vzhledem k tomu, že podle odhadů UNICEF 59 % afghánských dětí ve věku méně než 5 let stále ještě nemá dostatek jídla a 5 milionů dětí nemůže navštěvovat školu,

I.

vzhledem k tomu, že situace žen v této zemi je i nadále velmi znepokojivá; vzhledem k tomu, že podle informací OSN je míra úmrtnosti matek v Afghánistánu druhá nejvyšší na světě, přičemž ročně zemře téměř 25 000 matek, pouze 12,6 % žen starších 15 let umí číst a psát a 57 % dívek je provdáno ve věku nižším, než je zákonných 16 let; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách pokračuje a je všeobecně rozšířeným jevem; vzhledem k tomu, že je dosud platný diskriminační šíitský zákon o rodině, který kromě jiného považuje za trestný čin, když žena odmítá pohlavní styk se svým manželem, a zakazuje ženám opustit dům bez manželova souhlasu,

J.

vzhledem k tomu, že Afghánistán je signatářem několika mezinárodních úmluv na ochranu práv žen a dětí, zejména Úmluvy OSN z roku 1979 o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy OSN z roku 1989 o právech dítěte, a vzhledem k tomu, že afghánská ústava uvádí ve svém článku 22, že „občané Afghánistánu, muži i ženy, mají před zákonem rovná práva a povinnosti“; vzhledem k tomu, že afghánský zákon o rodině je v současné době revidován, aby bylo možno jej uvést v soulad s ústavou,

K.

vzhledem k tomu, že v červenci 2010 požadoval Kongres USA audit miliard dolarů vydaných na pomoc Afghánistánu a odhlasoval prozatímní snížení pomoci vládě Afghánistánu o téměř 4 miliardy USD,

L.

vzhledem k tomu, že afghánský ministr financí Omar Zakhilwal kritizoval jednak zadávací postupy NATO/ISAF za to, že nevyužívají místní afghánské hospodářství, a jednak ISAF za jednostrannou interpretaci pravidel pro daňové osvobození obsažených v dohodě mezi ISAF a afghánskou vládou, a vzhledem k tomu, že ministr obvinil zahraniční smluvní partnery ze získání velké části smluv financovaných ISAF dosahující výše až 4 miliard USD, které údajně způsobily stálý odliv peněz ze země; vzhledem k tomu, že afghánská vláda požaduje mezinárodní vyšetření této záležitosti,

M.

vzhledem k tomu, že se jasně ukázalo, že v Afghánistánu není vojenské řešení možné, a vzhledem k tomu, že USA ohlásily, že v létě roku 2011 začnou stahovat své jednotky z Afghánistánu a že některé země své jednotky buď již stáhly nebo mají v úmyslu tak učinit, zatímco jiné úmysl stáhnout své jednotky dosud nenaznačily; vzhledem k tomu, že stahování vojsk musí být postupný a koordinovaný proces v rámci politického projektu, který zajistí plynulý přechod odpovědnosti na afghánské bezpečnostní síly,

N.

vzhledem k tomu, že na kábulské konferenci bylo ujednáno, že do října roku 2011 by afghánská národní armáda měla dosáhnout síly 171 600 osob a afghánská národní policie 134 000, a to za nezbytné finanční a technické podpory ze strany mezinárodního společenství,

O.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem mise EUPOL Afghánistán je přispět k vytvoření afghánského policejního systému v souladu s mezinárodními normami,

P.

vzhledem k tomu, že podle nedávné zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) je Afghánistán nejen největším zdrojem produkce opia na světě a hlavním dodavatelem na trhy s heroinem v EU a Ruské federaci, ale i jedním z největších světových producentů hašiše; vzhledem k tomu, že však produkce opia v Afghánistánu poklesla za poslední dva roky o 23 % a od roku 2007, kdy byla na vrcholu, o třetinu; vzhledem k tomu, že UNODC zjistil, že existuje jednoznačný vzájemný vztah mezi pěstováním opia a územími, kde je povstání pod kontrolou, a že v těch částech Afghánistánu, kde je vláda schopna více prosazovat právo, téměř dvě třetiny zemědělců prohlásily, že opium nepěstují, protože je to zakázáno; vzhledem k tomu, že na jihovýchodě, kde je dosah veřejných orgánů slabší, uvedlo zákaz jako důvod pro nepěstování opiového máku o něco méně než 40 % zemědělců,

Q.

vzhledem k tomu, že podle nedávné zprávy UNODC se v posledních letech počet afghánských občanů závislých na drogách výrazně zvýšil, což je trend, který bude mít pro budoucnost země velké sociální následky,

R.

vzhledem k tomu, že EU hraje od počátku procesu obnovy aktivní roli v podpoře úsilí vynakládaného na boj proti drogám, aniž by bylo dosaženo jakýchkoli podstatných výsledků, pokud jde o omezení mocného působení drogového odvětví na národní hospodářství, politický systém, státní orgány a společnost,

S.

vzhledem k tomu, že likvidace opiového máku v Afghánistánu byla již částečně provedena za použití chemických herbicidů, a vzhledem k tomu, že tento postup, který způsobil znečištění půdy a vod, vážně uškodil lidem a poškodil životní prostředí; vzhledem k tomu, že však nyní panuje shoda v tom, že je zapotřebí zaměřit represivní opatření na obchod s drogami a na laboratoře produkující heroin, a nikoli na zemědělce; vzhledem k tomu, že hlavní úsilí je nyní vynakládáno na zajištění alternativních způsobů obživy pro zemědělce,

T.

vzhledem k tomu, že Afghánistán má významné zásoby přírodních zdrojů, včetně bohatých zásob nerostného bohatství, jako je plyn a ropa, jejichž hodnota se odhaduje na tři biliony USD, a vzhledem k tomu, že afghánská vláda počítá s tím, že tyto zdroje urychlí hospodářský rozvoj poté, co bude v zemi nastolen mír a bezpečnost,

1.

je si vědom řady faktorů, které brání pokroku v Afghánistánu, ale rozhodl se, že se v této zprávě zaměří na čtyři hlavní oblasti, v nichž, jak je přesvědčen, by vynaložené úsilí mohlo vést ke zlepšením: mezinárodní pomoc a koordinace; důsledky mírového procesu; účinek policejního výcviku; odstranění produkce opia pomocí alternativního rozvoje;

2.

vyjadřuje podporu nové koncepci protipovstalecké strategie, jejímž cílem je ochrana místního obyvatelstva a obnova oblastí, jejichž bezpečnost je zajištěna, a dále akčnímu plánu EU pro Afghánistán a Pákistán;

3.

je proto přesvědčen, že strategie EU pro Afghánistán bude muset mít dva výchozí body: uznání neustálého zhoršování bezpečnostních a sociálně-ekonomických ukazatelů v Afghánistánu navzdory téměř deset let trvajícímu mezinárodnímu zapojení a investicím; a nezbytnost podporovat i nadále zásadní posun v postoji mezinárodního společenství –které v minulosti, zejména před přijetím protipovstalecké strategie, příliš často formovalo plány a rozhodnutí a přitom nebralo dostatečný ohled na zapojení Afghánistánu – takovým způsobem, aby plány a rozhodnutí byly v budoucnu činěny v těsné spolupráci s Afghánci; poznamenává, že důležitým krokem tímto směrem byly konference v Londýně a Kábulu;

4.

vítá a podporuje závěry Rady z října 2009 nazvané „Posílení činnosti EU v Afghánistánu a v Pákistánu“, v nichž je naznačen jednotnější a koordinovanější přístup EU k tomuto regionu a zdůrazněn význam regionální spolupráce a civilnějšího zaměření politiky vůči Afghánistánu;

5.

zdůrazňuje, že jakékoli dlouhodobé řešení afghánské krize musí v prvé řadě zohlednit zájem afghánských občanů na jejich vnitřní bezpečnosti, civilní ochraně a hospodářském a sociálním rozvoji a mělo by zahrnovat konkrétní opatření na vymýcení chudoby, odstranění zaostalosti a diskriminace žen a na posílení dodržování lidských práv a právního státu a mělo by posílit mechanismy usmíření, zajistit ukončení produkce opia a zabývat se budováním silného státu a rovněž by mělo plně začlenit Afghánistán do mezinárodního společenství a vyhnat al-Káidu ze země;

6.

vítá závěry mezinárodní kábulské konference o Afghánistánu; zdůrazňuje, že je nutné dodržet příslib afghánské vlády týkající se zlepšení bezpečnosti, řízení a ekonomických příležitostí pro afghánské občany, ale i závazky mezinárodního společenství, že bude podporovat transformační proces a společné cíle;

7.

opakuje, že EU a její členské státy by měly podporovat Afghánistán při obnově vlastního státu se silnějšími demokratickými institucemi schopnými zajistit státní svrchovanost, bezpečnost založenou na demokraticky odpovědné armádě a policii, kompetentní a nezávislé soudnictví, jednotu státu, územní integritu, rovnost mužů a žen, svobodu médií, důraz na vzdělávání a zdravotnictví, udržitelný hospodářský rozvoj a prosperitu lidu Afghánistánu a respektování historických, náboženských, duchovních a kulturních tradic a práv všech etnických a náboženských skupin na afghánském území, přičemž bude uznávána nezbytnost zásadní změny v přístupu k ženám; žádá, aby v těch provinciích, které prokázaly řádnou správu, byly více podporovány projekty rozvoje místních orgánů;

8.

konstatuje, že 80 % obyvatelstva sídlí ve venkovských oblastech, přičemž podíl orné půdy poklesl z 0,55 ha na osobu v roce 1980 na 0,25 ha na osobu v roce 2007; zdůrazňuje skutečnost, že Afghánistán je nadále velmi zranitelný na to, aby čelil nepříznivým klimatickým podmínkám nebo rostoucím cenám potravin na světovém trhu, přičemž rozšířené a bezohledné používání pozemních min představuje významné riziko pro úspěšný rozvoj venkova; v této souvislosti považuje za prvořadé pokračovat ve finanční podpoře určené na rozvoj venkova a na místní produkci potravin a tuto podporu zvýšit, aby bylo dosaženo zajištění potravin;

9.

bere na vědomí závazek afghánské vlády, že v příštích dvanácti měsících bude postupně a fiskálně udržitelným způsobem provádět politiku správy věcí veřejných na regionální úrovni, která má posílit místní orgány a jejich institucionální kapacity, a rozvíjet právní, finanční a rozpočtový rámec na regionální úrovni;

10.

konstatuje, že větší zapojení Afghánců do procesu obnovy může brzdit slabá státní správa a kapacita veřejné správy a civilních služeb; je proto přesvědčen, že je třeba těmto důležitým oblastem věnovat větší pozornost; vítá návrh, aby Komise a členské státy vypracovaly speciální dlouhodobý stěžejní program na řešení otázky posílení veřejné správy vyvinutím plánu, který napomůže vybudování nových nebo využívání stávajících zařízení, vytváření vazeb se sítí institucí veřejné správy v EU a také dohledu nad institucemi civilních služeb v řadě velkých afghánských měst, jako jsou např. Kábul, Herat a Mazar i Sharif;

11.

připomíná, že úsilí o rozvoj se musí soustředit na zlepšení kapacity afghánských vládních struktur a že sami Afghánci musí být výrazně zapojeni jak do výběru priorit, tak do prováděcích fází, aby se posílil proces přejímání odpovědnosti na vnitrostátní úrovni i na úrovni společenství; upozorňuje proto na zásadní úlohu organizací občanské společnosti spočívající v zajištění toho, aby do procesu demokratizace a rekonstrukce byli zapojeni afghánští občané, a v ochraně před rizikem korupce;

12.

i přes zlepšení života žen od konce vlády Tálibánu v roce 2001 je i nadále velmi znepokojen celkovou situací lidských práv v Afghánistánu, a zejména zhoršením v otázce základních, politických, občanských a sociálních práv žen za posledních několik let, a vyjadřuje své znepokojení nad negativními změnami, jako např. nad skutečností, že většinu vězňů v afghánských věznicích tvoří ženy, které utekly před příbuznými, kteří je utlačovali, a nad nedávnými změnami volebního zákona, kterými byly sníženy kvóty pro obsazení parlamentních křesel ženami;

13.

je přesvědčen, že práva žen tvoří součást bezpečnostního řešení a že není možné dosáhnout stability v Afghánistánu, aniž by ženy měly plná práva v politickém, společenském a hospodářském životě; vyzývá proto afghánské orgány a představitele mezinárodního společenství, aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 zapojili ženy do všech fází mírových rozhovorů a do úsilí o usmíření a reintegraci; žádá, aby byla ženám, které jsou veřejně či politicky aktivní a tudíž ohroženy fundamentalisty, poskytována zvláštní ochrana; konstatuje, že součástí pokroku v mírových rozhovorech nemohou v žádném případě být ústupky v oblasti práv žen, kterých bylo dosaženo v průběhu posledních let; žádá afghánskou vládu, aby lépe chránila práva žen a uzpůsobila odpovídajícím způsobem platné právní předpisy, jako je trestní zákoník, aby se tak zamezilo diskriminujícím praktikám;

14.

vyzývá Komisi, Radu a členské státy EU, aby v souladu s dlouhodobým závazkem EU napomáhat Afghánistánu v mírovém úsilí a úsilí o obnovu nadále v dvoustranných vztazích s Afghánistánem upozorňovaly na problematiku diskriminace žen a dětí i lidských práv obecně;

15.

vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby zvýšilo úroveň financování a politické a technické podpory pro politiky určené ke zlepšení situace afghánských žen a pro nevládní ženské organizace, včetně organizací hájících ženská práva;

16.

konstatuje, že i když se svoboda projevu a tisku po pádu tálibánské vlády zvýšila, v posledních letech došlo v této oblasti opět ke zhoršení; poukazuje na útoky a hrozby ozbrojených sil a Tálibánu namířené proti novinářům s cílem zabránit jim, aby informovali o oblastech, které tyto skupiny ovládají; žádá, aby byla v této oblasti přijata opatření, která novinářům umožní vykonávat svou profesi se zárukami bezpečnosti;

17.

se znepokojením konstatuje, že parlamentní volby, které se v Afghánistánu konaly dne 18. září 2010 i přes bezpečnostní podmínky v zemi pouze s přibližně 40 % účastí voličů, byly opět mařeny podvody a násilím, během něhož podle NATO zahynulo 25 osob; vyslovuje politování nad tím, že mnoha Afgháncům bylo zabráněno ve výkonu jejich základního práva hlasovat ve volbách;

18.

poukazuje na nesrovnalosti, ke kterým dochází při soudních procesech v zemi a které neodpovídají mezinárodním normám soudnictví; vyjadřuje politování nad tím, že v roce 2008 bylo popraveno 16 osob odsouzených k smrti; vyzývá EU, aby v souladu s rezolucí OSN č. 62/149 z roku 2007 dala podnět ke schválení moratoria na trest smrti, na jehož základě bude trest smrti následně zrušen;

19.

připomíná, že kombinovaný rozpočet EU (Evropského společenství a členských států) na pomoc Afghánistánu na období 2002–2010 činil celkem kolem 8 miliard EUR;

20.

zdůrazňuje význam upevnění svobody sdělovacích prostředků a občanské společnosti v Afghánistánu pro posílení procesu demokratizace v zemi; doporučuje také závěry mise EU vyslané ke sledování voleb v roce 2009;

21.

poznamenává, že navzdory obrovským finančním dotacím ze zahraničí je situace v Afghánistánu i nadále odrazující a znemožňuje, aby se humanitární a zdravotnická pomoc dostala k nejzranitelnější části obyvatelstva, takže v důsledku chudoby umírá více Afghánců než v přímém důsledku ozbrojeného konfliktu, a že od roku 2002 vzrostla dětská úmrtnost a výrazně se snížila střední délka života při narození a míra gramotnosti a že od roku 2004 se míra obyvatelstva žijícího pod hranicí chudoby zvýšila o 130 %, což jsou šokující skutečnosti;

22.

zdůrazňuje význam uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí a lituje, že ačkoli bylo v některých oblastech dosaženo pokroku, Afghánistán v indexu lidského rozvoje rozvojového programu OSN (UNDP) klesl ze 173. místa v roce 2003 na 181. místo (ze 182 zemí), přičemž míra úmrtnosti dětí ve věku do 5 let a míra úmrtnosti matek stále patří k nejvyšším na světě; domnívá se, že by tyto konkrétní cíle a také přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání, zejména pro ženy, neměly být opomíjeny, avšak naléhavě žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost lepší tvorbě příjmů a také budování fungujícího soudního systému;

23.

zdůrazňuje, že UNODC ve své studii z ledna 2010 uvádí, že obyvatelstvo nejvíce znepokojuje korupce a že příjmy získané z úplatkářství dosahují téměř čtvrtiny (23 %) HDP Afghánistánu;

24.

vyzývá Komisi, aby zajistila transparentnost finanční pomoci poskytované afghánské vládě, mezinárodním organizacím a místním nevládním organizacím a odpovědnost za její použití, aby se zajistila soudržnost pomoci a úspěch obnovy a rozvoje Afghánistánu;

25.

žádá, aby humanitární pomoc byla rozdělována způsobem, který bude z geografického hlediska více homogenní, bude vycházet z analýzy potřeb a odpovídat požadavku naléhavosti;

26.

konstatuje však omezený pokrok v infrastruktuře, telekomunikacích a základním vzdělávání, o němž dárci a afghánská vláda obvykle hovoří jako o oblastech, v nichž bylo dosaženo úspěchů;

27.

upozorňuje na obrovské částky, které stála válka v Afghánistánu v období od roku 2001 do roku 2009 a jež se odhadují na více než 300 miliard USD, což odpovídá více než dvacetinásobku afghánského HDP, a jež spolu s další předpokládanou vojenskou „vlnou“ vzrostou na více než 50 miliard USD ročně;

28.

potvrzuje převládající dojem, že za nedostatečné poskytování základních služeb občanům je zodpovědná pouze korupce afghánské vlády, ale rovněž konstatuje, že většina zdrojů pro sociálně-ekonomický rozvoj je dodávána prostřednictvím mezinárodních organizací, regionálních rozvojových bank, nevládních organizací, mezinárodních smluvních partnerů, konzultantů atd., a nikoli prostřednictvím ústřední vlády; naléhavě žádá afghánskou vládu a mezinárodní společenství, aby prováděly lepší kontrolu s cílem odstranit korupci a zajistit, aby se pomoc dostala na určená místa;

29.

domnívá se, že boj proti korupci by měl být jádrem mírového procesu v Afghánistánu, neboť úplatkářství je příčinou špatného rozdělování zdrojů, vytváří překážku pro přístup k základním veřejným službám, jako je zdravotní péče nebo vzdělání, a představuje obrovskou překážku sociálně-ekonomického rozvoje země; zdůrazňuje rovněž, že korupce podrývá důvěru ve veřejný sektor a vládu a stává se tudíž výraznou hrozbou pro stabilitu země; naléhavě proto žádá EU, aby při poskytování pomoci Afghánistánu věnovala boji proti korupci zvláštní pozornost;

30.

poukazuje na to, že podle afghánského ministra financí, a jak dosvědčily jiné nezávislé zdroje, se v období od roku 2002 do roku 2009 z finanční pomoci ve výši 40 miliard USD dostalo do afghánské vlády ve skutečnosti pouze 6 miliard USD (15 %), a že ze zbývajících 34 miliard USD, které byly poslány přes mezinárodní organizace, regionální rozvojové banky, nevládní organizace, mezinárodní smluvní partnery atd. se 70 až 80 % nikdy nedostalo k zamýšleným příjemcům, tedy k lidu Afghánistánu; bere na vědomí rozhodnutí přijaté na kábulské konferenci, v němž se stanoví, že 50 % mezinárodní pomoci by mělo být poskytnuto do roku 2012 prostřednictvím afghánského státního rozpočtu, což je v souladu s požadavky Afghánistánu;

31.

poukazuje na naléhavou nutnost vytvořit mechanismy koordinace v rámci zemí, jež jsou mezinárodními dárci, a zajistit podrobné hodnocení evropské a mezinárodní pomoci jako prostředek boje proti nedostatečné transparentnosti a omezeným mechanismům zajišťujícím odpovědnost dárců;

32.

odsuzuje skutečnost, že významná část evropské a jiné mezinárodní finanční pomoci se ztrácí v distribučním řetězci, což bylo nekompromisně odhaleno v nedávném skandálu kolem afghánské banky Kabul Bank, a upozorňuje na čtyři způsoby, jak k těmto ztrátám dochází: plýtvání, příliš vysoké náklady na zprostředkování a bezpečnost, nepřiměřené poplatky a korupce;

33.

konstatuje však, že ztráty EU jsou nižší díky tomu, že 50 % její pomoci (oproti 10 % v případě USA) je přidělována s pomocí multilaterálních svěřeneckých fondů, jejichž účinnost je velmi vysoká (kolem 80 %);

34.

vyzývá EU, aby zřídila centralizovanou databázi nákladů a účinku veškeré pomoci EU poskytované Afghánistánu a provedla jejich analýzu, protože nedostatek úplných, aktuálních a transparentních údajů oslabuje účinnost pomoci;

35.

vyzývá rovněž všechny hlavní humanitární a rozvojové subjekty činné v Afghánistánu, včetně EU a jejích členských států, USA, Podpůrné mise OSN v Afghánistánu (UNAMA), agentur OSN, hlavních neziskových organizací a Světové banky, aby drasticky omezily své provozní náklady prostřednictvím přidělování prostředků na konkrétní prováděné projekty v rámci skutečného a vyrovnaného partnerství s afghánskými orgány a zajistily, aby se pomoc skutečně dostala na určená místa; v této souvislosti zdůrazňuje, že afghánské orgány by měly mít právo rozhodovat o použití těchto finančních prostředků při současném zajištění transparentnosti a odpovědnosti;

36.

zdůrazňuje význam koordinovaného úsilí o rekonstrukci a rozvoj na regionální úrovni s cílem prosazovat přeshraniční rozvoj v regionu, kde etnické a kmenové vazby často překračují státní hranice;

37.

konstatuje, že je třeba podpořit zvýšenou účast afghánských místních a regionálních samospráv, a zdůrazňuje, že je na této úrovni pro řádné využívání finančních prostředků nutná loajalita, dodržování zásad právního státu a demokracie; poukazuje na to, že přidělování finančních prostředků na místní a regionální úrovni si žádá schválení ústřední vlády, aby se posílila její úloha a odpovědnost;

38.

vyzývá vysokou představitelku pro zahraniční a bezpečnostní politiku, Radu a Komisi, aby ustanovily společný tým výzkumníků, kteří by jednou ročně vyhodnotili všechna opatření a mise EU a členských států v Afghánistánu za použití jasných kvalitativních a kvantitativních ukazatelů, především s ohledem na rozvojovou pomoc (včetně oblasti veřejného zdraví a zemědělství), řádnou správu věcí veřejných (včetně soudnictví a dodržování lidských práv) a bezpečnost (zejména výcvik afghánské policie); v této souvislosti rovněž požaduje, aby byl posouzen relativní dopad opatření EU na celkovou situaci v zemi a úroveň koordinace a spolupráce mezi subjekty EU a jinými mezinárodními misemi a opatřeními, a aby výsledky posouzení a z něj vyplývající doporučení byly zveřejněny;

39.

zdůrazňuje, že se bezpečnostní situace a geografické rozdělení podpůrných opatření navzájem podmiňují, a proto žádá, aby pomoc byla přímo směřována bezprostředně postiženému afghánskému obyvatelstvu;

40.

zdůrazňuje, že boj s korupcí musí být v Afghánistánu prioritou; uznává existenci místní korupce, avšak doufá, že jí lze čelit posílenou legitimitou, kterou afghánské státní orgány získají tím, že převezmou odpovědnost za přidělování finančních prostředků a zajišťování účinné pomoci;

41.

vyslovuje se pro takovou politiku, která bude všude tam, kde je to možné, udělovat stále větší počet zakázek v rámci Afghánistánu, a nikoli dovážet zboží a služby;

42.

zastává stanovisko, že za distribuci pomoci v zemi by měly být odpovědné nestranné humanitární subjekty a že vojsko by mělo být zapojeno pouze ve zcela výjimečných případech, aby byla neutralita, nestrannost a nezávislost humanitárních subjektů dodržena a plně v souladu s příslušnými mezinárodními normami, které jsou kodifikovány v Hlavních směrech využívání vojenských a civilních obranných prostředků v humanitárních krizích (MCDA) a prosazovány v Evropském konsensu o humanitární pomoci;

43.

poukazuje na to, že jakékoli zjištěné porušení zásad neutrality, nestrannosti a nezávislosti, k němuž dojde v činnosti těchto subjektů, vede k jejich větší zranitelnosti na místě, zejména pokud zde zůstanou dlouho po stažení vojenských jednotek;

44.

konstatuje, že, jak rozsáhle informuje tisk a zpráva Sněmovny reprezentantů Kongresu USA „Warlord, Inc.“, ozbrojené síly USA v Afghánistánu využívají pro většinu své logistiky soukromé smluvní partnery, kteří zase ochranu vojenských konvojů zadávají dále místním afghánským bezpečnostním službám, což má katastrofální následky;

45.

konstatuje, že rozhodnutí svěřit vojenský dodavatelský řetězec USA do rukou soukromých subjektů, aniž by byla stanovena spolehlivá kritéria pro zajištění odpovědnosti, transparentnosti a zákonnosti, vede k vydírání a korupci, protože nakonec z podstatné části z 2,2–3 miliard USD, které představuje odvětví vojenské logistiky v Afghánistánu, těží vojenští diktátoři, místní vůdci mafie a dokonce i velitelé Tálibánu;

46.

je konsternován skutečností, že peníze získané z poskytování ochrany a z vydírání na každé úrovni vojenského dodavatelského řetězce jsou nejvýznamnějším zdrojem financování povstání, jak v prosinci roku 2009 připustila ministryně zahraničních věcí USA Hilary Clintonová ve své výpovědi před senátním výborem pro vnější vztahy;

47.

je stejně tak konsternován skutečností, že vzhledem k tomu, že se vojenská logistika USA a NATO/ISAF řídí podobnými zásadami, nemůže být ani ve všech případech zaručena úplná vysledovatelnost finančního příspěvku EU;

48.

plně vítá nové pokyny, které vydalo v září 2010 vojenské velení NATO v Afghánistánu o uzavírání smluv – jejichž hodnota se v současnosti odhaduje na přibližně 14 miliard USD ročně – které jsou zaměřeny na omezování korupce a snižování výše finančních prostředků, jež nepřímo proudí do povstání a k Tálibánu; doufá, že tato změna orientace ve smluvní politice bude provedena rychle;

49.

vítá v této souvislosti nedávný dekret prezidenta Karzáího, v němž poskytl všem místním a zahraničním bezpečnostním firmám působícím v Afghánistánu lhůtu čtyř měsíců, aby ukončily svou činnost;

50.

zdůrazňuje, že řádná správa věcí veřejných, právní stát a lidská práva jsou základními kameny stabilního a prosperujícího Afghánistánu; zdůrazňuje proto, že důvěryhodné soudnictví je základním aspektem mírového procesu a že dodržování lidských práv a zabránění rozšířené beztrestnosti by mělo být těmi aspekty všech etap mírového procesu, které jsou nezpochybnitelné; v této souvislosti vyzývá afghánskou vládu, aby přednostně vypracovala strategii reformy soudnictví;

51.

je přesvědčen, že velkou část viny za stávající patovou situaci v Afghánistánu nese počáteční špatný odhad koaličních sil, který předcházel přijetí nové protipovstalecké strategie a na jehož základě koaliční síly počítaly s rychlým vojenským vítězstvím nad Tálibánem a snadným přechodem k situaci stabilní země, v níž bude vládnout legitimní vláda silně podporovaná ze Západu;

52.

je proto přesvědčen, že byla podceněna přítomnost sil Tálibánu, schopnost Karzáího vlády zajistit správu země byla přeceňována a v důsledku toho byla přestavbě a rozvoji země věnována jen malá pozornost;

53.

obává se, že tyto chyby byly živnou půdou pro opětovné rozšíření vlivu Tálibánu na více než polovině území tohoto státu, což vedlo ke zhoršení bezpečnosti v celém regionu a zhoršení v oblasti lidských práv, zejména práv žen;

54.

poukazuje na to, že soustředění se na vojenské řešení platné v minulosti nevedlo ke kýženým výsledkům, a proto velmi podporuje přístup zaměřený více na civilní řešení;

55.

uznává, že jediným možným řešením je řešení politické, a že jeho součástí by měla být jednání – která by se měla konat pod podmínkou uzavření příměří – s Tálibánem, dalšími znepřátelenými stranami a ostatními politickými činiteli v zemi, kteří jsou ochotni se podílet na vládě národní jednoty, která bude schopna ukončit občanskou válku zuřící v této zemi již téměř třicet let, jakož i zajistit plné dodržování právního státu a základních lidských práv; domnívá se, že pro dosažení tohoto politického řešení musí být nové protipovstalecké politice poskytnut čas, aby přinesla výsledky v souladu s harmonogramem oznámeným prezidentem Obamou;

56.

je pevně přesvědčen, že třemi hlavními podmínkami EU pro takový mírový proces a zapojení skupin Tálibánu musí být závazek všech stran účastnících se jednání, že vyženou al-Káidu a jakoukoli jinou teroristickou skupinu ze země a ukončí její podporu mezinárodního terorizmu, přijmou opatření k ukončení pěstování opiového máku a nastolí politiku podpory a dodržování základních lidských práv a afghánské ústavy;

57.

je rovněž přesvědčen, že všechny ostatní otázky by měly být ponechány na vůli a možnostech samotného lidu Afghánistánu;

58.

uznává, že členové Tálibánu netvoří jediný jednotný subjekt a že existuje nejméně 33 hlavních vůdců, 820 vůdců na střední úrovni a 25 000–36 000„pěšáků“ rozdělených do 220 komunit, z nichž někteří bojují z ideových a jiní z finančních důvodů; je proto přesvědčen, že nyní by měla být podporována jednání na místní úrovni mezi demokraticky zvolenou místní vládou a členy ozbrojené opozice, „kteří se zřeknou násilí, nemají žádné vazby na mezinárodní teroristické organizace, respektují ústavu a jsou ochotni se zapojit do budování mírového Afghánistánu“, podle odstavce 13 a 14 kábulského komuniké ze dne 20. července 2010;

59.

vítá mírový a reintegrační program afghánské vlády, jenž je otevřen všem afghánským členům ozbrojené opozice a jejich komunitám na základě výše uvedených odstavců 13 a 14 kábulského komuniké;

60.

zdůrazňuje, že strategie odzbrojení a opětovného začleňování musí v co největší míře brát v úvahu problém návratu bývalých bojovníků a uprchlíků do vesnic, z nichž pocházejí;

61.

zdůrazňuje význam zvyšování důvěryhodnosti, odpovědnosti a kompetence afghánské vlády a správy s cílem zlepšit její pověst u vlastních občanů;

62.

zdůrazňuje klíčovou úlohu Pákistánu, protože Tálibán nebude motivován k jakýmkoli seriózním jednáním, pokud pro něho zůstane pákistánská hranice otevřená; doporučuje širší mezinárodní koordinaci a zapojení také dalších sousedních zemí a vedoucích regionálních aktérů – zejména Íránu, Turecka, Číny, Indie a Ruské federace – do tohoto procesu;

63.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila strategické a politické důsledky nedávných zničujících záplav v Pákistánu pro Afghánistán a širší region a aby podnikla veškeré kroky nezbytné pro pomoc postiženému obyvatelstvu Pákistánu a afghánským uprchlíkům, jejichž tábory byly zaplaveny;

64.

zdůrazňuje význam dobrého vodohospodářství v Afghánistánu a sousedních zemích a vyzdvihuje výhody regionální a přeshraniční spolupráce v této oblasti, mimo jiné z hlediska budování důvěry mezi sousedy v jihozápadní Asii;

65.

bere na vědomí zapojení pákistánské zpravodajské služby, jehož účelem je zajistit, aby Pákistán uspokojivě těžil z jakýchkoli mírových ujednání;

66.

zdůrazňuje však, že mají-li být v Afghánistánu vytvořeny podmínky pro nastolení míru, bude muset dojít k politickým dohodám mezi klíčovými regionálními mocnostmi zahrnujícími Indii, Pákistán, Írán a středoasijské státy, Rusko, Čínu a Turecko a bude nutné se dohodnout na společném postoji nezasahování a podpory nezávislosti Afghánistánu; vyzývá k normalizaci vztahů mezi Afghánistánem a Pákistánem, a to zejména prostřednictvím konečného vyřešení otázky mezinárodní hranice mezi oběma zeměmi;

67.

vyzývá EU, aby i nadále podporovala mírový proces a proces usmíření v Afghánistánu, ale i úsilí Afghánců o opětovné začlenění osob, které se zřekly násilí, a umožnila Karzáího vládě dostatečnou flexibilitu při volbě partnerů pro dialog, avšak trvá na tom, že všeobecný právní a politický rámec mírového procesu bude tvořit afghánská ústava a dodržování základních lidských práv;

68.

vítá programy národních priorit, které v souladu s afghánskou národní rozvojovou strategií vypracovala afghánská vláda a které podpořila kábulská konference, a vyzývá k jejich plnému a účinnému uplatňování;

69.

nemůže ani dostatečně důrazně vyjádřit, jak moc by byla zapotřebí daleko aktivnější úloha EU v procesu obnovy a rozvoje Afghánistánu, neboť trvalý mír v této zemi i celém regionu není možný bez podstatného snížení chudoby a bez udržitelného rozvoje; je si vědom toho, že bez zajištění bezpečnosti nelze dosáhnout žádného rozvoje, stejně jako nelze dosáhnout bezpečnosti bez zajištění rozvoje;

70.

naléhá na EU a její členské státy, aby společně s USA přidělovaly více prostředků mezinárodní pomoci prostřednictvím místní správy a kábulské vlády a aby zajistily, že bezpilotní letouny, speciální jednotky a místní milice budou nasazeny proti vedoucím činitelům Talibánu podle rozkazů generála Petraeuse nulové tolerance ztrát na životech nevinného civilního obyvatelstva;

71.

vzdává hold vojákům – včetně žen v jejich řadách – všech spojeneckých sil položivším své životy při boji za svobodu, a vyjadřuje upřímnou soustrast jejich rodinám, ale i rodinám všech nevinných afghánských obětí;

72.

poukazuje na to, že vojenská přítomnost některých členských států EU a jejich spojenců v Afghánistánu je součástí operace v rámci mise NATO/ISAF a jejím cílem je boj proti hrozbě mezinárodního terorizmu a proti produkci a pašování drog;

73.

zdůrazňuje, že tato přítomnost může přispět k vytvoření bezpečnostních podmínek, které by afghánské vládě umožnily uskutečnit nedávné plány na využití potenciálně velkého nerostného bohatství a těžebního odvětví v zemi, což by jí poskytlo tolik potřebné vlastní zdroje pro státní rozpočet;

74.

zdůrazňuje dále, že zdroje potenciálně velkého nerostného bohatství a těžebního odvětví nacházející se na afghánském území patří výhradně afghánskému obyvatelstvu a že „ochrana“ těchto statků nesmí být nikdy použita jako záminka pro stálou přítomnost zahraničních vojenských jednotek na afghánské půdě;

75.

poznamenává, že nemůže být v Afghánistánu dosaženo stability a míru, aniž by stát na vlastní odpovědnost v prvé řadě zaručil bezpečnost svých občanů;

76.

vítá, že cílem prezidenta Karzáího je dosáhnout do konce roku 2014 toho, aby vojenské operace ve všech provinciích vedly a řídily pouze afghánské národní bezpečnostní síly, a že se afghánská vláda zavázala k tomu, že bude postupně přebírat plnou zodpovědnost za bezpečnost ve své zemi;

77.

zdůrazňuje, že Afghánistán musí mít k dispozici výkonné policejní jednotky a samostatnou armádu, které budou schopny zajistit bezpečnost, jež umožní následné stažení zahraničních vojenských jednotek ze země;

78.

považuje za přínosnou myšlenku generála Petraeuse, podle níž by místní, demokraticky zvolené orgány mohly operovat pomocí místních policejních složek v zájmu udržení veřejného pořádku a ochrany místního obyvatelstva;

79.

je si však vědom, že vytvoření samostatných bezpečnostních sil je spíše dlouhodobým cílem; upozorňuje proto zejména na skutečnost, že při policejním výcviku je třeba uplatňovat koordinovanější a integrovanější přístup, stejně jako při výcviku příslušníků armády, který probíhá odděleně, a upozorňuje na finanční prostředky investované do policejního výcviku s poměrně omezeným úspěchem; vyzývá všechny zúčastněné subjekty, aby mezi sebou úzce spolupracovaly, čímž by zabránily zbytečné duplicitě a mohly plnit další úkoly na strategické a operační úrovni;

80.

zdůrazňuje nutnost rozsáhlé reformy ministerstva vnitra, bez níž snahy o reformu a vytvoření nových policejních sil mohou selhat, a v této souvislosti odkazuje na význam monitorování, podpory, poradenství a školení na úrovni ministerstva vnitra i regionů a provincií, jež jsou jedním z dalších cílů mise EUPOL;

81.

je přesvědčen, že bezesporu nejasná úloha mise EUPOL a jen omezené úspěchy, kterých zatím dosáhla, jí brání v získání zasloužené vedoucí úlohy v rámci EU; vyjadřuje politování nad skutečností, že tři roky po svém zahájení nedosahuje mise EUPOL ani — své schválené kapacity; opakuje svou výzvu Radě a členským státům EU, aby v plném rozsahu dostály svým závazkům vůči této misi;

82.

vítá, že mise EUPOL Afghánistán zřídila úřad státního zástupce pro boj proti korupci za účelem vyšetřování případů vysoce postavených veřejných činitelů a jiných osob podezřelých z korupce;

83.

je znepokojen číselnými údaji mise ISAF, z nichž vyplývá, že mezi 94 000 muži sloužících u afghánské státní policie je téměř 90 % negramotných osob, 20 % uživatelů drog a více než 30 % jich je po roce pohřešováno, nemluvě o přibližně 1 000 osob, které každý rok zahynou ve službě;

84.

je přesvědčen, že hlavními důvody neefektivnosti celkové přípravy je skutečnost, že různé mise policejního výcviku nejsou dostatečně koordinovány a úkoly v oblasti výcviku jsou svěřovány soukromým poskytovatelům bezpečnostních a vojenských služeb;

85.

konstatuje, že závazky EU a jejích členských států týkající se vytvoření profesionálních afghánských policejních sil by mohly být ohroženy převahou takových postupů, jako je „zrychlené řízení“ (nedostatečné prověřování při náboru, šestitýdenní školení bez učebnic vzhledem k negramotnosti školených osob, minimální výcvik v terénu, po jehož absolvování získávají noví členové policie odznak, uniformu a zbraň a jsou posíláni na hlídky), které zavádí několik velkých amerických bezpečnostních společností; zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit ucelený a udržitelný policejní výcvik, který umožní spolupráci různých afghánských policejních jednotek; zdůrazňuje, že mise zaměřené na policejní výcvik by se neměly soustřeďovat pouze na technické aspekty, ale musí také zajistit, aby nově přijatí policisté byli gramotní a měli základní znalosti z vnitrostátního a mezinárodního práva;

86.

je znepokojen zprávami o nedostatečných finančních kontrolách těchto soukromých společností a připomíná společnou zprávu ministerstva obrany a ministerstva zahraničí USA za rok 2006, jejíž zjištění platí dodnes a v níž se uvádí, že policejní síly v Afghánistánu nejsou schopny vykonávat běžnou práci spojenou s vymáháním práva a že neexistuje žádný program účinného výcviku v terénu; uznává snahy generálního velení v souladu s protipovstaleckou politikou o získání určité míry kontroly nad soukromými ozbrojenými silami ze zahraničí operujícími beztrestně v Afghánistánu;

87.

doporučuje, aby policejní výcvik co nejdříve přestal být vykonáván soukromými smluvními partnery;

88.

vyzývá k lepší mezinárodní spolupráci a koordinaci s cílem podstatně navýšit kapacity v oblasti policejního výcviku a ke zvýšení efektivity výcvikových programů; navrhuje, aby EUPOL společně s NATO/ISAF zahájily rozsáhlý policejní výcvikový program při zapojení státních policejních jednotek, jak bylo dohodnuto s afghánskou vládou, čímž se zabrání duplicitě, plýtvání a roztříštěnosti;

89.

naléhavě vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy EU, aby zintenzívnily policejní výcvik v Afghánistánu a podstatně navýšily počet policejních vedoucích výcviku přímo na místě, aby se tak cíl stanovený na londýnské konferenci, tj. dosažení počtu 134 000 vyškolených afghánských policistů do konce roku 2011, stal realistickým scénářem; naléhavě vyzývá vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ke změně mise EUPOL v Afghánistánu mimo jiné tím, že poskytne mandát k výcviku nižšího personálu ve všech provinciích zvýšením počtu týdnů věnovaných základnímu výcviku a zajištěním toho, aby hlídky a jiné policejní aktivity v této oblasti byly prováděny společně; naléhavě vyzývá členské státy EU, aby nejen spojily své bilaterální policejní výcvikové mise s misí EUPOL, ale aby také upustily od varování státní policie zaměstnané v EUPOL;

90.

doporučuje, aby byly v afghánské policii zvýšeny platy a aby se celé náborové řízení přezkoumalo tak, aby byli přednostně přijímáni uchazeči, kteří mají základní úroveň gramotnosti, nepatří mezi uživatele drog a jsou lépe vybaveni po stránce psychické i fyzické než stávající policejní sbor;

91.

zdůrazňuje, že policejní výcvik nebude účinný bez dobře fungujícího soudnictví, a proto vyzývá mezinárodní společenství, aby poskytlo vyšší finanční a technickou podporu na posílení soudního systému, a to také prostřednictvím zvýšení platů soudců na všech úrovních; kromě toho žádá Radu, aby ve spolupráci s OSN uskutečnila specializovanou misi na školení soudců a státních úředníků ministerstva spravedlnosti a trestně-právního systému v Afghánistánu;

92.

vítá skutečnost, že afghánská vláda se za podpory mezinárodních partnerů na konferenci v Kábulu zavázala, že v průběhu budoucích dvanácti měsíců zlepší přístup k vykonávání spravedlnosti v celé zemi prostřednictvím konkrétních opatření a že také zvýší kapacitu soudních institucí, mimo jiné na základě navržení a uplatnění komplexní strategie v oblasti lidských zdrojů;

93.

připomíná, že z Afghánistánu pochází 90 % světového ilegálního opia, a přesto po příchodu koaličních sil do Kábulu v roce 2001 nebyl v Afghánistánu pěstován žádný opiový mák, a to díky OSN, které se podařilo dosáhnout zákazu jeho pěstování;

94.

je toho názoru, že pro početné, finančně zajištěné ozbrojené síly by pak mělo být snadné dosáhnout toho, aby opiový mák nebyl v Afghánistánu pěstován ani nadále, a to s pomocí projektů místního zemědělského rozvoje, jež budou před Tálibánem a místními válečníky chránit jejich jednotky;

95.

poznamenává však, že produkce opia je stále klíčovým sociálním, ekonomickým a bezpečnostním problémem, a vyzývá EU, aby to považovala za strategickou prioritu v rámci své politiky vůči Afghánistánu;

96.

připomíná, že více než 90 % heroinu v Evropě pochází z Afghánistánu a že výdaje na veřejné zdraví v evropských zemích dosahují miliard dolarů; zdůrazňuje, že výzvy, které přináší drogové hospodářství v Afghánistánu, musí být řešeny nejen na vnitrostátní, ale také na mezinárodní úrovni zaměřením na všechny články drogového řetězce, což zejména vyžaduje podporu farmářům, aby omezili dodávky, jakož i drogovou prevenci a léčbu, aby se snížila poptávka, a posílení právních předpisů proti zprostředkovatelům; zejména navrhuje výrazně investovat do zavedení globální zemědělské politiky a politiky venkova, která bude moci producentům opia nabídnout spolehlivou a trvalou alternativu; naléhavě také zdůrazňuje potřebu zahrnout životní prostředí do zemědělské strategie a strategie venkova, neboť ničení životního prostředí, jehož příčinou je např. špatné hospodaření s vodními zdroji nebo ničení přirozeného lesa, je jednou z hlavních překážek rozvoje zemědělské ekonomiky;

97.

konstatuje, že v důsledku beztrestnosti pro pěstitele a pašeráky dosáhlo pěstování opiového máku během dvou let úrovní z období před rokem 2001, přičemž tento obrovský kartel ovládá několik málo mocných válečníků;

98.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad výrazným zvýšením počtu Afghánců závislých na drogách, jak vyplývá z nedávné zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu; požaduje, aby byla neprodleně přijata cílená opatření na snížení počtu osob drogově závislých a aby jim byla poskytnuta zdravotní péče; zdůrazňuje v tomto ohledu potřebu financovat programy na zřízení rehabilitačních center v zemi, zejména v těch oblastech, v nichž není přístup k lékařskému ošetření;

99.

poukazuje na to, že navzdory poklesu cen způsobenému nadměrnou produkcí dosáhl v roce 2009 obchod s narkotiky hodnoty 3,4 miliardy USD a potenciální hrubá hodnota vývozu opia představovala 26 % HDP Afghánistánu, přičemž do tohoto nezákonného obchodování s narkotiky bylo zapojeno odhadem asi 3,4 milionu Afghánců (12 % populace);

100.

upozorňuje však na zjištění nedávné zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu, podle níž Tálibán získává jen 4 % ročního zisku z obchodu s narkotiky a místní farmáři 21 %, avšak 75 % tohoto obchodu obstarávají vládní úředníci, policie, místní a regionální makléři a pašeráci; dochází tedy ke stručnému závěru, že lví podíl na ziscích z obchodování s drogami mají ve skutečnosti afghánští spojenci NATO;

101.

poznamenává, že mezi lety 2001 a 2009 vynaložily USA a mezinárodní společenství na opatření související s bojem proti obchodování s narkotiky 1,61 miliardy USD, aniž by se to výrazně odrazilo na produkci a pašování, a připomíná slova zvláštního zástupce USA pro Afghánistán a Pákistán Richarda Holbrooka, který označil dosavadní úsilí USA o potírání narkotik v Afghánistánu za „nejrozhazovačnější a nejneefektivnější program, který kdy vláda přijala“;

102.

zdůrazňuje, že pokud jednou provždy neskončí závislost afghánského hospodářství na drogách a nebude nalezen životaschopný alternativní model hospodářského růstu, nebude dosaženo cílů spočívajících v obnovení bezpečnosti a stability v regionu;

103.

podtrhuje význam dosud poměrně neúspěšného úsilí vynakládaného na postupné omezování produkce opia v Afghánistánu a v této souvislosti požaduje, aby byly vytvořeny schůdné alternativy, jak si 3,4 milionů Afghánců vydělávajících na opiu mohou vydělávat na živobytí jinak, a aby byla zlepšena situace ostatního venkovského obyvatelstva v Afghánistánu;

104.

poukazuje na úspěšné snahy o postupné omezování produkce opia a její nahrazování pěstováním jiných plodin v Pákistánu, Laosu a Thajsku; bere rovněž na vědomí, že se i v Afghánistánu začínají pěstovat slibné nové plodiny, jako je šafrán, které mohou zemi přinést daleko větší zisky než opiový mák;

105.

konstatuje, že pro Afghánistán by mohl být naplánován podobný proces postupného omezování pěstování opiového máku, a to při nákladech 100 milionů EUR ročně, které by byly po dobu pěti let specificky vyčleňovány jako 10 % pomoci, kterou této zemi poskytuje EU;

106.

konstatuje, že nedávno podepsaná dohoda o obchodu a tranzitu mezi Afghánistánem a Pákistánem otevře možnosti producentům granátových jablek, která jsou nejznámějším legálním zemědělským produktem této oblasti a která jsou opakovaně zmiňována rozvojovými pracovníky ze zahraničí jako klíčová k vytvoření důstojných alternativních živností pro pěstitele opiového máku v jižním Afghánistánu;

107.

vyjadřuje uznání Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu za jeho aktivní práci na podporu afgánské vlády v boji proti ilegálním drogám a žádá o posílení UNODC a jeho programů v Afghánistánu;

108.

vyzývá k přijetí pětiletého národního plánu na eliminaci nezákonné produkce opia, v němž budou stanoveny konkrétní lhůty a kritéria a který bude realizovat úřad zřízený k tomuto účelu a disponující vlastním rozpočtem a personálem;

109.

zdůrazňuje, že tento plán by měla podpořit spolupráce mezi EU a Ruskou federací, která je hlavním odbytištěm heroinu pocházejícího z Afghánistánu a druhým největším trhem s opiáty na světě po EU;

110.

vyzývá vládu a parlament Afghánistánu, aby přijaly zvláštní právní předpisy zakazující všechny postupy vyhubování rostlin, při nichž by mohly být použity jiné než manuální či mechanické prostředky;

111.

vyzývá Radu a Komisi, aby plně začlenily navrhovanou strategii do svých stávajících strategií, a naléhavě vyzývá členské státy EU, aby tento návrh plně zohlednily ve svých vnitrostátních plánech;

112.

naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby plně zohlednily veškeré rozpočtové dopady návrhů obsažených v této zprávě;

113.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO a vládám a parlamentům členských států a Islámské republiky Afghánistán.