10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/34

1.

připomíná, že každá legislativní iniciativa Komise, včetně iniciativ v oblasti daní na základě článků 113, 115 nebo 116 Smlouvy o fungování Evropské unie, musí nutně být v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality;

2.

schvaluje čtyři cíle akčního plánu Komise pro zdanění právnických osob:

3.

domnívá se, že stávající právní předpisy v oblasti zdanění právnických osob – ať již na úrovni vnitrostátní, evropské nebo celosvětové – již nejsou přizpůsobeny současné hospodářské situaci vzhledem ke globalizaci, mobilitě, digitálním technologiím, novým obchodním modelům a složitým strukturám podniků;

4.

zdůrazňuje složitost stávajících pravidel daně z příjmů právnických osob v Unii a nedostatečnou koordinaci a doplňkovost mezi systémy jednotlivých členských států;

5.

vyjadřuje politování nad tím, že některé podniky, zejména nadnárodní společnosti, této situace využívají ke snížení svých daňových odvodů, a to ať již prostřednictvím právně postižitelných daňových podvodů a protiprávních daňových úniků, nebo využíváním strategií „agresivního daňového plánování“, které mohou být legální, avšak jsou v rozporu s duchem právních předpisů v této oblasti;

6.

zdůrazňuje, že v obou případech nakonec tyto podniky podléhají zdanění, které zdaleka není spravedlivé, jelikož je vzhledem k jejich příjmům velmi nízké;

7.

připomíná, že podle některých výpočtů se odhaduje, že daňové úniky, daňové podvody a agresivní daňové plánování způsobují v Evropské unii každoročně ztrátu potenciálních daňových příjmů ve výši téměř 1 000 miliard eur (1). Připomíná rovněž, že tento ušlý zisk zhoršuje stav veřejných financí na všech úrovních, a to i na úrovni místních a regionálních orgánů. Spravedlivé, transparentní, efektivní a nestranné zdanění všech právnických osob by navíc umožnilo snížit daňovou zátěž;

8.

navrhuje, aby všechny mezinárodní dohody, jichž je Evropská unie smluvní stranou (včetně obchodních dohod a dohod o hospodářském partnerství), obsahovaly ustanovení o podpoře řádné daňové správy, pokud jde o transparentnost, ale také o boj proti škodlivým daňovým praktikám, a vyzývá Evropskou komisi, aby na tomto požadavku trvala v rámci současných jednání – zejména o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic a o dohodě o obchodu se službami (TISA);

9.

vyjadřuje politování nad samou existencí i rozsahem těchto škodlivých daňových praktik, a to v situaci, kdy v některých členských státech čelí řada daňových poplatníků (a zejména jednotlivců) z důvodu úsporných opatření vysokému daňovému zatížení. Domnívá se, že toto nerovné zdanění škodí sociálnímu smíru a hospodářské stabilitě;

10.

připomíná, že složitost stávajících pravidel daně z příjmů právnických osob – z níž těží některé velké podniky, jež využívají jejich nedostatků – představuje jasnou nevýhodu pro malé a střední podniky a mikropodniky, neboť tato administrativní zátěž brzdí jejich činnost, a to zejména činnost přeshraniční;

11.

domnívá se, že tato situace navíc vytváří nerovné podmínky hospodářské soutěže mezi podniky – zejména mezi velkými nadnárodními společnostmi, které mají potřebné zdroje k tomu, aby se agresivním daňovým plánováním vyhnuly dani, a malými a středními podniky, které takové zdroje nemají;

12.

poznamenává, že na úrovni EU a v dlouhodobém horizontu lze pozorovat obecné snižování zákonných sazeb daně z příjmů právnických osob;

13.

zdůrazňuje však, že toto snižování sazeb v posledních letech doprovázejí různé změny, jako je rozšiřování daňového základu, nárůst počtu zakládaných společností a nízké úrokové sazby (omezující odpočitatelné částky), které měly vést ke zvýšení příjmu z daně z příjmů právnických osob;

14.

konstatuje, že je obtížné srovnávat skutečné sazby uplatňované v jednotlivých členských státech, a navrhuje proto vytvořit společný způsob výpočtu s cílem umožnit vypracování srovnávací tabulky skutečných sazeb daně v jednotlivých členských státech;

15.

vzhledem ke studiím OECD, podle nichž některé nadnárodní společnosti uplatňují strategie, jež jim umožňují platit pouze 5 % daň z příjmu, zatímco menší podniky platí daně ve výši až 30 %, podporuje požadavek, že nadnárodní společnosti by měly ve svých finančních výkazech zveřejňovat celou řadu souhrnných informací rozčleněných podle jednotlivých členských států a třetích zemí, v nichž mají své provozovny, včetně svého zisku a ztrát před zdaněním, výše daně ze zisku nebo ztráty, počtu zaměstnanců, majetku ve svém držení apod. Tyto informace by měly být dostupné veřejnosti – pokud možno ve formě centrálního unijního rejstříku;

16.

uznává, že společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (CCCTB) má dvojí potenciál: zaprvé pro boj proti agresivnímu daňovému plánování, daňovým podvodům a únikům a škodlivé daňové soutěži mezi členskými státy, a zadruhé pro úsilí o posílení jednotného trhu a snížení administrativní zátěže uložené právnickým osobám, jež vyvíjejí přeshraniční činnost, bez ohledu na jejich velikost;

17.

domnívá se, že určení daňového základu pomocí jednotného souboru daňových předpisů (a nikoli 28 souborů předpisů) by pro právnické osoby představovalo zjednodušení a zdroj úspor z hlediska administrativních nákladů, jež by byly obzvláště významné pro malé a střední podniky, které působí v několika členských státech;

18.

zdůrazňuje proto pozitivní účinky, jež by mohl společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob mít, pokud jde o hospodářský růst, zaměstnanost a spravedlivé zdanění, jakož i o veřejné finance, včetně financí místních a regionálních orgánů;

19.

domnívá se, že navzdory skutečnosti, že se CCCTB – v každém případě ne v návrhu z roku 2011 – přímo nevztahuje na místní a regionální daně, by jeho zavedení mělo vliv na daňové příjmy místních a regionálních orgánů, z nichž část pochází (v závislosti na jednotlivých členských státech) z místních nebo regionálních daní vybíraných z vnitrostátního základu daně nebo z podílu na vnitrostátním zdanění společností;

20.

vyzývá Komisi, aby pozorně posoudila potenciální dopad nového legislativního návrhu na zavedení CCCTB na místní a regionální orgány a konkrétněji na jejich rozpočty, aniž by znovu zahajovala celý postup posouzení dopadů CCCTB, což by zbytečně zpozdilo jeho zavedení;

21.

zdůrazňuje, že v některých členských státech by byly místní a regionální daně ovlivněny zavedením režimu CCCTB, neboť by bylo logické, aby se v zájmu zjednodušení vztahoval rovněž na stanovení místních a regionálních daní;

22.

zdůrazňuje, že CCCTB nemá za cíl harmonizaci daňových sazeb, vzhledem k tomu, že stávající Smlouvy neobsahují žádný konkrétní článek o přímém zdanění. Skutečnost, že neexistují vyhlídky na harmonizaci na základě stávajících Smluv, nicméně neznamená, že členské státy nemohou zvážit posílení spolupráce v této oblasti;

23.

poznamenává, že zákonné sazby daně z příjmů právnických osob v jednotlivých členských státech jsou nepřesným, či dokonce zavádějícím ukazatelem, protože existují rozdíly, pokud jde o daňové základy, odpočty a preferenční režimy. Vyzdvihuje, že v některých případech je skutečná sazba daně nesrovnatelná se zákonnou sazbou;

24.

žádá proto, aby v zájmu transparentnosti členské státy a regiony, které mají legislativní pravomoc v oblasti daně z příjmů právnických osob, poskytly Komisi podrobné údaje ohledně v současnosti platné průměrné skutečné sazby daně z příjmu společností (se zahrnutím všech odpočtů);

25.

vítá, že Komise ve svém novém návrhu stanovila CCCTB jako povinný, přinejmenším pro nadnárodní společnosti. Je totiž zřejmé, že ty, které uplatňují agresivní daňové strategie či dokonce páchají daňové úniky nebo daňové podvody, by se režimu CCCTB (jenž těmto praktikám brání) nepodřídily, pokud by byl nepovinný;

26.

připomíná, že již ve svém stanovisku z roku 2011 navrhoval, aby byl CCCTB po uplynutí přechodného období povinný, alespoň pro podniky určité velikosti (2);

27.

považuje za žádoucí, aby byl bezprostředně zaveden společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob. Jelikož jsou jednání o konsolidaci zdlouhavá a složitá, podporuje přístup Komise týkající se odložení prvku konsolidace CCCTB, pokud by to umožnilo pokročit v jednání o dalších prvcích návrhu a obzvláště o stanovení společného základu. V tomto ohledu bere na vědomí skutečnost, že Komise ve svém pracovním programu na rok 2016 přijatém dne 27. října oznámila svůj úmysl stáhnout současný návrh týkající se CCCTB, avšak klade si otázku, do jaké míry její úmysl nahradit tento návrh „návrhy na odstupňovaný přístup, přičemž [Komise hodlá začít] schválením povinné daňové základny“ předjímá závěry veřejné konzultace, již Komise zahájila 8. října a která bude probíhat do 8. ledna 2016;

28.

připomíná však, že konsolidace musí být i nadále jedním z cílů evropských institucí a členských států v oblasti zdaňování podniků, poněvadž by vyřešila problém převodních cen v rámci skupin uvnitř Evropské unie a s tím souvisejícího vyhýbání se daňovým povinnostem, a zároveň by pro podniky znamenala zjednodušení a podstatnou úsporu z hlediska administrativních nákladů;

29.

domnívá se, že v případě neúspěchu jednání o konsolidaci by se dalo zvážit zavedení minimální daňové sazby;

30.

současně vyjadřuje obavy, že dočasný přeshraniční vyrovnávací mechanismus navrhovaný Komisí na dobu, než bude zavedena konsolidace, by mohl vytvořit nové příležitosti pro agresivní daňové plánování. Vzhledem k tomuto riziku, jež by se projevilo výraznou ztrátou příjmů členských států, vyzývá Komisi, aby urychlila původně navrhovaný harmonogram provádění;

31.

má za to, že zvýhodněné zacházení vyhrazené pro dluhy a úroky v mnoha daňových režimech brzdí diverzifikaci modelů financování podniků a brání posílení financování společností vlastním kapitálem v EU, jež je v jiných zemích běžné;

32.

žádá tedy Komisi a členské státy, aby podporovaly větší diverzifikaci zdrojů financování pro společnosti, které by bylo nepochybně přínosem pro růst a zaměstnanost;

33.

připomíná svůj návrh, který uvedl ve stanovisku z roku 2011 týkajícím se CCCTB, a to zahrnovat při sestavování seznamu odčitatelných výdajů pravidelné náklady na ochranu životního prostředí a snížení emisí skleníkových plynů, a to i v souvislosti s iniciativami zaměřenými na přijetí integrovaných výrobních procesů s malým dopadem na životní prostředí;

34.

vyzývá Komisi, aby zařadila takovou možnost odpočtu do svého nového legislativního návrhu, jenž se očekává v roce 2016;

35.

připomíná rovněž – jak již uvedl v roce 2011 –, že k plnému dosažení zamýšleného zjednodušení administrativy by mělo zavedení společného konsolidovaného základu daně probíhat souběžně se zavedením společných účetních pravidel;

36.

vítá skutečnost, že činnost Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vedla k tomu, že hlavy států a předsedové vlád zemí G20 v Antalyi dne 16. listopadu 2015 přijali její akční plán v oblasti boje proti erozi základu daně a přesouvání zisku (BEPS) zahrnující 62 zemí. Domnívá se však, že ustanovení týkající se veřejného podávání zpráv podle jednotlivých zemí („country by country reporting“) nejsou dostatečná vzhledem k tomu, že akce 13 akčního plánu BEPS stanoví, že zprávy budou automaticky podávány pouze správcům daně v daňovém sídle mateřské společnosti skupiny, zatímco na úrovni EU již existuje povinnost veřejného podávání zpráv, která platí pro banky a těžební společnosti usazené v EU;

37.

vyzývá Evropskou komisi, členské státy a regiony, jež mají legislativní pravomoc v oblasti daně z příjmů právnických osob, aby zajistily závazné provádění balíčku týkajícího se BEPS prostřednictvím nové směrnice EU proti erozi základu daně a přesouvání zisku, aby bylo možné tyto jevy v Unii účinně potírat;

38.

považuje za pozitivní, že byl Radou ECOFIN přijat tzv. modifikovaný přístup nexus, a dále se domnívá, že by tato směrnice měla do platného evropského práva začlenit i tento přístup, jenž byl definován na úrovni OECD v rámci balíčku týkajícího se BEPS a v Radě ECOFIN v rámci pracovní skupiny pro kodex chování a týká se daňových režimů zvýhodňujících příjmy z duševního vlastnictví (tzv. patent boxes);

39.

domnívá se, že současně s nezbytnými iniciativami a kroky v rámci Unie je nutné posílit evropský přístup vůči nespolupracujícím jurisdikcím a daňovým rájům;

40.

soudí, že obzvláště v této oblasti představuje nejednotnost mezi členskými státy a nedostatečná koordinace faktory, které umožňují podnikům vyhýbat se spravedlivému zdanění;

41.

vítá, že Komise v příloze sdělení zveřejnila „seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí z řad třetích zemí“, a domnívá se, že tento akt má velký symbolický význam;

42.

je dále toho názoru, že zveřejnění tohoto seznamu musí sloužit jako základ pro ambiciózní diskusi mezi všemi členskými státy, jejímž cílem bude vymezit společný a koordinovaný přístup k těmto jurisdikcím na evropské úrovni, a bojovat tak proti škodlivým daňovým praktikám, které tyto jurisdikce umožňují;

43.

klade si otázku, zda nemělo kritérium použité při vytvoření seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí, který Komise zveřejnila, příliš restriktivní charakter. Nespolupracující daňové jurisdikce totiž musí být jako takové označeny alespoň deseti členskými státy;

44.

vítá v této souvislosti dohody podepsané v květnu 2015 mezi EU na jedné straně a Švýcarskem, Andorrou a Lichtenštejnskem na straně druhé, jelikož to představuje významný krok vpřed z hlediska transparentnosti a boje proti daňovým podvodům;

45.

soudí, že automatická výměna informací, již dohody uvedené v předchozím odstavci stanoví, je účinným nástrojem k omezování a potírání agresivních daňových strategií a měla by se rozšířit. Vítá taktéž, že některé nespolupracující jurisdikce ze seznamu Komise již přijaly globální standard v této oblasti nebo se k jeho přijetí zavázaly.