Věc T-391/02

Bundesverband der Nahrungsmittel- und Speiseresteverwertung eVet Josef Kloh

v.

Evropský parlament a Rada Evropské unie

„Žaloba na neplatnost – Nařízení (ES) č. 1774/2002 – Hygienická pravidla pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu – Zjevná nepřípustnost“

Usnesení Soudu (druhého senátu) ze dne 10. května 2004          

Shrnutí usnesení

1.     Žaloba na neplatnost – Fyzické a právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Žaloba podaná sdružením podniků, které se účastnilo procesu přijímání aktu – Přípustnost – Podmínky

(Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

2.     Žaloba na neplatnost – Fyzické a právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Žaloba podaná hospodářskými subjekty obzvláště postiženými napadeným nařízením – Nepřípustnost

(Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

1.     Žaloba na neplatnost podaná sdružením podniků může být přípustná, pokud se toto sdružení účastnilo procesu vedoucího k přijetí napadeného aktu, nejméně ve třech typech situací: jestliže jí právní předpis výslovně přiznává řadu oprávnění procesního charakteru; jestliže je samotné sdružení individualizováno z důvodu dotčení jeho vlastních zájmů jako sdružení, zejména proto, že jeho postavení vyjednavače bylo dotčeno aktem, jehož zrušení se domáhá, nebo jestliže zastupuje zájmy podniků, jež jsou samy aktivně legitimovány.

2.     V tomto ohledu se u sdružení, které se účastnilo procesu vedoucího k přijetí napadeného aktu, může zásah do postavení vyjednavače dotknout zvláštních zájmů tohoto sdružení pouze tehdy, pokud je jeho postavení vyjednavače zřetelně vymezeno a úzce spojeno s vlastním předmětem příslušného aktu. Pouhé poskytnutí informací sdružením orgánům Společenství, jakož i dotyčným vnitrostátním orgánům, během legislativního procesu, který vyústil v přijetí napadeného aktu, tedy nepostačuje k prokázání, že tento akt může zasáhnout do zřetelně vymezeného postavení sdružení jako vyjednavače.

(viz body 44, 47, 49)

3.     Skutečnost, že některé subjekty jsou nařízením postiženy hospodářsky více než jiné, nepostačuje k tomu, aby byly považovány za osobně dotčené tímto aktem ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Kromě toho nejsou osobně dotčeny ani tehdy, pokud jsou povinny ukončit samostatnou hospodářskou činnost, kterou vykonávají na základě povolení uděleného vnitrostátním orgánem.

(viz body 53–54)

USNESENÍ SOUDU (druhého senátu)

10. května 2004 (*)

„Žaloba na neplatnost – Nařízení (ES) č. 1774/2002 – Hygienická pravidla pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu – Zjevná nepřípustnost“

Ve věci T-391/02,

Bundesverband der Nahrungsmittel- und Speiseresteverwertung eV, se sídlem v Bochumi (Německo),

Josef Kloh, s bydlištěm v Eichenried (Německo),

zastoupení R. Steilingem a S. von Zimmermann-Wienhuesem, advokáty,

žalobci,

proti

Evropskému parlamentu, zastoupenému H. Duintjer Tebbensem a U. Rössleinem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

a

Radě Evropské unie, zastoupené J.-P. Hixem a F. Ruggeri Laderchim, jako zmocněnci,

žalovaným,

podporovaným

Komisí Evropských společenství, zastoupenou G. Braunem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

vedlejším účastníkem,

jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (Úř. věst. L 273, s. 1; Zvl. vyd. 03/37, s. 92),

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý senát),

ve složení J. Pirrung, předseda, A. W. H. Meij a N. J. Forwood, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: H. Jung,

vydává toto

Usnesení

 Skutkový základ sporu a právní rámec

1       Bundesverband der Nahrungsmittel- und Speiseresteverwertung eV (dále jen „BNS“) je sdružení podle německého práva, jehož cílem je ochrana a podpora společných hospodářských a hygienických zájmů spojených se zpracováním kuchyňského odpadu na krmiva pro zvířata. Podle svého prohlášení sdružuje asi sto podniků, které většinou sbírají kuchyňský odpad a vyrábějí z něj krmiva pro prasata. BNS má za to, že zastupuje zájmy svých členů jak vůči různým orgánům vnitrostátním a orgánům Společenství, tak vůči veřejnému mínění.

2       Josef Kloh (dále jen „druhý žalobce“) je zemědělcem, chovatelem prasat, který ve svém podniku recyklujekuchyňský odpad. Je členem BNS.

3       Dne 3. října 2002 přijaly Evropský parlament a Rada nařízení (ES) č. 1774/2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (Úř. věst. L 273, s. 1; Zvl. vyd. 03/37, s. 92). Článek 22 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení stanoví, že „krmení hospodářských zvířat nebo zvířat jiných než kožešinových kuchyňským odpadem nebo krmnými surovinami obsahujícími kuchyňský odpad nebo z něj získanými [je zakázáno]“.

4       Článek 32 nařízení č. 1774/2002 stanoví:

„1.       Přílohy mohou být pozměněny nebo doplněny po konzultaci s příslušným vědeckým výborem jakékoli otázky, která by mohla mít dopad na zdraví lidí nebo zvířat, a postupem podle čl. 33 odst. 2 může být přijato jakékoli vhodné přechodné opatření.

2.      Pokud jde o zákaz krmení kuchyňským odpadem uvedený v článku 22, v případě, kdy jsou v členských státech ještě před použitím tohoto nařízení zavedeny odpovídající systémy kontroly, je možné přijmout přechodná opatření v souladu s odstavcem 1, která povolují další využívání některých druhů kuchyňského odpadu, a to za přísně sledovaných podmínek na dobu nanejvýš čtyř let ode dne 1. listopadu 2002. Tato opatření zajistí, že v daném přechodném období nedojde k žádnému zbytečnému ohrožení zdraví zvířat nebo lidí.“

5       Z čl. 38 druhého pododstavce nařízení č. 1774/2002 vyplývá, že čl. 22 odst. 1 písm. b) a článek 32 téhož nařízení se použijí ode dne 1. listopadu 2002.

6       Po podání projednávané žaloby přijala Komise rozhodnutí 2003/328/ES ze dne 12. května 2003 o přechodných opatřeních podle nařízení č. 1774/2002, pokud jde o použití kuchyňského odpadu kategorie 3 v krmivech určených prasatům a zákaz využití v rámci téhož druhu při krmení prasat pomyjemi (Úř. věst. L 117, s. 46). Toto rozhodnutí v podstatě dovoluje Německu a Rakousku za určitých podmínek a nejdéle do 31. října 2006 pokračovat v udělování individuálních povolení provozovatelům hospodářství a zařízení k používání kuchyňského odpadu v krmivech určených prasatům.

 Řízení a návrhy účastníků řízení

7       Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 24. prosince 2002 žalobci podali tuto žalobu.

8       Navrhují, aby Soud:

–       zrušil čl. 32 odst. 2 nařízení č. 1774/2002 v rozsahu, v němž povoluje přechodná opatření ve smyslu čl. 32 odst. 1 tohoto nařízení po dobu nejvýše čtyř let ode dne 1. listopadu 2002 (dále jen „napadené ustanovení“);

–       uložil Parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení.

9       Podáním došlým kanceláři Soudu dne 10. března 2003 podala Komise návrh na vstoupení do probíhajícího řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhů Parlamentu a Rady. Usnesením ze dne 9. července 2003 povolil předseda druhého senátu Soudu toto vedlejší účastenství. Vedlejší účastník ve stanovené lhůtě předložil vyjádření vedlejšího účastníka omezené na otázku přípustnosti.

10     Samostatnými podáními došlými kanceláři Soudu dne 21. a 24. března 2003 Parlament i Rada vznesly každý samostatně námitku nepřípustnosti na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu.

11     Ve své námitce Parlament navrhuje, aby Soud:

–       odmítl žalobu jako nepřípustnou;

–       rozhodl o nákladech řízení v souladu s platnými ustanoveními práva.

12     Ve své námitce Rada navrhuje, aby Soud:

–       odmítl žalobu jako zjevně nepřípustnou;

–       uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

13     Žalobci předložili svá vyjádření k oběma námitkám nepřípustnosti dne 19. května 2003.

14     Podáními došlými kanceláři Soudu dne 4., respektive 24. dubna 2003 podali jednak J. Taferner a jednak Landwirtschaftskammer Vorarlberg (zemědělská komora spolkové země Vorarlbersko) a M. Wohlgenannt návrhy na vstoupení do řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhů žalobců.

 K přípustnosti

15     Žalovaní, podporovaní Komisí, vznášejí tři důvody nepřípustnosti. První vychází z toho, že předmět žaloby přesahuje pravomoc soudce Společenství v rámci žaloby na neplatnost. Druhý je vznesen pouze v rozsahu, v němž se žalobci žalobou domáhají zrušení bezpodmínečného zákazu krmení některých hospodářských zvířat kuchyňským odpadem po uplynutí přechodného období. Vyplývá z čistě potvrzujícího charakteru tohoto zákazu. Třetí důvod nepřípustnosti vyplývá z nedostatku aktivní legitimace žalobců z toho důvodu, že nejsou ani bezprostředně, ani osobně dotčeni napadeným ustanovením.

16     Za okolností projednávaného případu je třeba nejprve přezkoumat důvod nepřípustnosti vyplývající z nedostatku aktivní legitimace žalobců v rozsahu, v němž nejsou osobně dotčeni napadeným ustanovením.

 Argumenty účastníků řízení

17     Žalovaní, podporovaní Komisí, uplatňují především to, že nařízení č. 1774/2002, které stanoví pravidla obecným a abstraktním způsobem, má svou povahou a dosahem normativní charakter, a nepředstavuje tedy rozhodnutí ve smyslu článku 249 ES. Nicméně připouštějí, že takový akt může být předmětem žaloby fyzické nebo právnické osoby na neplatnost, jestliže tato osoba prokáže,že je dotyčným aktem zasažena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát aktu (rozsudek Soudu ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C-50/00 P, Recueil, s. I-6677, bod 36).  

18     Dále uplatňují, že ani BNS, ani druhý žalobce nejsou individualizováni ve smyslu judikatury zmíněné v předchozím bodě.

19     Pokud jde o BNS, Rada uplatňuje, že podle judikatury je žaloba na neplatnostpodaná sdružením přípustná pouze ve třech případech, a sice jestliže zákonné ustanovení výslovně přiznává sdružení řadu oprávnění procesního charakteru, jestliže sdružení zastupuje zájmy svých členů, kteří jsou sami aktivně legitimováni, nebo konečně jestliže je sdružení individualizováno z důvodu, že jsou dotčeny jeho vlastní zájmy jako sdružení zejména proto, že jeho postavení vyjednavače bylo dotčeno aktem, jehož zrušení se domáhá (usnesení Soudu ze dne 30. září 1997, Federolio v. Komise, T-122/96, Recueil, s. II‑1559). Podle Rady projednávaná věc nespadá pod žádný z těchto tří případů.

20     Především ani článek 152 ES, který podle Rady představuje právní základ nařízení č. 1774/2002, ani článek 251 ES, který upravuje spolurozhodovací postup, na základě kterého bylo nařízení č. 1774/2002 přijato, nepřiznávají sdružením, jako je BNS, sebemenší právo procesní povahy.  

21     Dále pouhá skutečnost, že BNS prosazovalo své stanovisko u některých členů Parlamentu, u některých úředníků Komise a u vnitrostátních úřadů, mu nepřiznává úlohu vyjednavače. V tomto ohledu Rada uplatňuje, že postavení BNS se neliší od postavení sdružení, jež podala žaloby ve věcech, ve kterých byly vydány jednak usnesení Soudu ze dne 23. listopadu 1999, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (T-173/98, Recueil, s. II-3357) a výše uvedený rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, a jednak usnesení Soudu ze dne 20. října 1994 Asocarne v. Rada (T-99/94, Recueil, s. II-871) a usnesení Soudního dvora ze dne 23. listopadu 1995, Asocarne v. Rada (C-10/95 P, Recueil, s. I-4149), ve kterých soudy Společenství potvrdily, že dotčená sdružení nebyla individualizovánana základě žádného z kritérií vyvozených judikaturou v oblasti přípustnosti žaloby na neplatnost podané sdružením.

22     Konečně se BNS podle Rady nemůže dovolávat aktivní legitimacepodniků, jejichž zájmy zastupuje, včetně druhého žalobce, neboť ti takovou legitimacinemají.

23     V tomto ohledu žalovaní v podstatě uplatňují, že členové BNS, včetně druhého žalobce, nejsou osobně dotčeni napadeným ustanovením, neboť jsou tímto ustanovením dotčeni pouze ve svém objektivním postavení výrobců krmiv pro zvířata z kuchyňského odpadu, a nacházejí se tedy v objektivně určené situaci, srovnatelné se situací jakéhokoliv jiného subjektu, který může skutečně nebo potenciálně vstoupit na tento trh. Členové BNS nejsou tedy individualizovánivzhledem k napadenému ustanovení.

24     Parlament podporovaný Komisí dodává, že i když mají členové BNS, kteří jsou specializováni na zpracování kuchyňského odpadu, významné postavení na trhu a z tohoto důvodu jsou napadeným ustanovením zvláště dotčeni, tato skutečnost  nepostačuje k tomu, aby je individualizovala vzhledem k jakémukoliv jinému subjektu (usnesení Soudu ze dne 15. září 1999, Van Parys a další v. Komise, T‑11/99, Recueil, s. II-2653, bod 50). Kromě toho tento zvláštní hospodářský dopad nelze srovnávat se situací žalobce ve věci, ve které byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada (C-309/89, Recueil, s. I-1853), ve které se žalobce skutečně nacházel v situaci, která jej s ohledem na napadené nařízení vymezovala vůči okruhu všech ostatních hospodářských subjektů.

25     Parlament dále tvrdí, že i kdyby, jak tvrdí žalobci, situace členů BNS byla Parlamentu, Radě a Komisi známa, tato skutečnost není takové povahy, aby individualizovala členy BNS (rozsudek Soudu ze dne 17. června 1980, Calpac a Società emiliana lavorazione frutta v. Komise, 789/79 a 790/79, Recueil, s. 1949, bod 9).

26     Žalobci tvrdí, že jak BNS, tak druhý žalobce jsou osobně dotčeni napadeným ustanovením.

27     V první řadě uplatňují v podstatě to, že přes normativní povahu nařízení č. 1774/2002 obsahujícího napadené ustanovení nemůže být vyloučeno, že se jich uvedené ustanovení osobně dotýká (výše uvedený rozsudek Codorniu v. Rada, bod 19).

28     Pokud se jedná o BNS, žalobci zaprvé tvrdí, že je osobně dotčeno z důvodu úlohy vyjednavače, kterou hrálo v legislativním procesu vedoucím k přijetí nařízení č. 1774/2002.  

29     Úloha vyjednavače vyplyvá ze skutečnosti, že BNS vedlo různá informativní jednání se zástupci Parlamentu a předložilo jim několik písemných stanovisek k hygienickým pravidlům pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu. Setkalo se rovněž se zástupci Komise v rámci schůzek, na nichž vysvětlilo situaci svých členů, detailně vyložilo situaci v oblasti recyklace kuchyňského odpadu v Německu a poskytlo informace o nejnovějším stavu vědeckých poznatků, jakož i o důsledcích úplného zákazu použití kuchyňského odpadu v oblasti krmiv na hospodářství a životní prostředí. Některé údaje, které byly předmětem těchto schůzek, byly rovněž zaslány písemně Komisi.

30     Postavení BNS jako vyjednavače vyplývá rovněž ze skutečnosti, že se účastnilo řady jednání s německým spolkovým ministerstvem pro ochranu spotřebitelů, výživu a zemědělství. Předložilo mu několik písemných stanovisek k otázkám spojeným se zákazy stanovenými v oblasti krmiv. Bylo rovněž tímto ministerstvem vyzváno, aby se vyjádřilo k mimořádným a přechodným ustanovením, která mají být stanovena v rámci nařízení č. 1774/2002, a na tuto žádost předalo ministerstvu dne 1. července 2002 písemné stanovisko. Navíc bylo výsadním partnerem německých orgánů při konečné formulaci přechodných opatření, jež jsou předmětem rozhodnutí 2003/328.

31     Zadruhé žalobci tvrdí, že BNS může podat žalobu proti napadenému ustanovení z důvodu, že zastupuje zájmy podniků, mezi nimž se nachází druhý žalobce, které jsou samy aktivně legitimovány k napadení uvedeného ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 6. července 1995, AITEC a další v. Komise, T‑447/93 až T-449/93, Recueil, s. II-1971, body 60 až 62, a ze dne 5. prosince 2002, Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum v. Komise, T-114/00, Recueil, s. II‑5121, bod 63 a následující).

32     Aktivní legitimace druhého žalobce, jakož i dalších členů BNS vyplývá ze skutečnosti, že jsou osobně a bezprostředně dotčeni nařízením č. 1774/2002 obsahujícím napadené ustanovení.

33     Členové BNS včetně druhého žalobce jsou napadeným ustanovením zasaženi z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát ustanovení (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise EHS, 25/62, Recueil, s. 197, 223).

34     Podle žalobců tato individualizace vyplývá z toho, že nařízení č. 1774/2002 bylo přijato poté, co byla ve dnech 3. až 7. září 2001 provedena u členů BNS inspekce ze strany Komise. Žalobci tvrdí, že z judikatury vyplývá, že individualizace může vyplývat ze skutečnosti, že dotyčný hospodářský subjekt byl dotčen šetřením, o které se opírá napadený akt (rozsudky Soudu ze dne 21. února 1984, Allied Corporation a další v. Komise, 239/82 a 275/82, Recueil, s. 1005, bod 12, a ze dne 7. května 1987, NTN Toyo Bearing v. Rada, 240/84, Recueil, s. 1809, bod 5).

35     Mimoto jsou členové BNS osobně dotčeni nařízením č. 1774/2002 z toho důvodu, že jsou zvláště těžce postiženi účinky tohoto nařízení. V tomto ohledu žalobci uplatňují, že podle judikatury je hospodářský subjekt individualizovánzpůsobem analogickým osobě, jíž je akt určen, jestliže se ho napadené opatření dotýká zvláště závažným způsobem z důvodu jeho zvláštního postavení na trhu a dopadů tohoto opatření na jeho podnik (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 1991, Extramet Industrie v. Rada, C-358/89, Recueil, s. I-2501, bod 16 a následující; stanovisko generálního advokáta Lenze k výše uvedenému rozsudku Codorniu v. Rada, Recueil, s. I-1856, bod 52). Z judikatury se rovněž dovozuje, že osobní dotčení vyplývá z toho, že napadené opatření poškozuje nebo je způsobilé poškodit podstatným způsobem zájmy žalobce (rozsudek Soudu ze dne 3. května 2002, Jégo-Quéré v. Komise, T-177/01, Recueil, s. II-2365, bod 51, a stanovisko generálního advokáta Jacobse k výše uvedenému rozsudku Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, Recueil, s. I-6681, bod 102 odst. 4).

36     V projednávaném případě jsou členové BNS nařízením postiženi zvláště závažným způsobem tím, že jsou povinni úplně ukončit svou činnost, pro niž se na ně vztahuje na základě vnitrostátních právních předpisů výjimečné povolení.

37     Členové BNS jsou tímto zákazem výrazně dotčeni rovněž v tom, že na rozdíl od recyklace kuchyňského odpadu používané v jiných členských státech představuje v Německu metoda zakázaná nařízením samostatnou hospodářskou činnost, na niž se členové BNS specializují a kvůli které provedli nutné investice za účelem zpracování a přípravy odpadu způsobem, který je bezpečný pro zdraví zvířat i pro lidské zdraví.

38     Žalobci dodávají, že z důvodu různých kroků BNS byla autorům nařízení č. 1774/2002 známa odlišnost situace, ve které se nacházeli jeho členové, což členy BNS individualizuje.

39     Členové BNS se nadto nacházejí ve zvláštní situaci z důvodu skutečnosti, že přechodná ustanovení upravená napadeným ustanovením se jich specificky týkají. V tomto ohledu žalobci uplatňují v první řadě to, že pokud přechodná ustanovení mají a mohou být stanovena, je to právě s ohledem na členy BNS, kteří podléhají přísným povolovacím a kontrolním opatřením ze strany německých orgánů. Dále tvrdí, že tato přechodná ustanovení se jich specificky týkají z toho důvodu, že spolupracovníci generálního ředitelství Komise pro zdraví a ochranu spotřebitelů uskutečnili ve dnech 28. až 31. října 2002 u některých členů BNS informativní návštěvu týkající se použití kuchyňského odpadu ke krmení zvířat. Dodávají dále, že jejich zvláštní situace je potvrzena přijetím rozhodnutí 2003/328. Podle nich toto rozhodnutí dokládá, že zákonodárce Společenství i příslušné vědecké kolegium považují výjimky stanovené rozhodnutím za odůvodněné zvláštními právními a skutkovými okolnostmi použití kuchyňského odpadu v Německu, a tedy zvláštní situací členů BNS.

40     Konečně žalobci tvrdí, že pokud by bylo za okolností projednávaného případu shledáno, že je žaloba nepřípustná pouze na základě normativní povahy příslušného aktu Společenství, byla by jim odepřena soudní ochrana pouze z důvodu, že se uvedené nařízení vztahuje rovněž na jiné osoby, které se nenacházejí ve stejné zvláštní situaci jako oni. Takové odepření by bylo v rozporu s literou a účelem čl. 230 čtvrtého pododstavce ES (viz v tomto smyslu stanovisko generálního advokáta Lenze k výše uvedenému rozsudku Codorniu v. Rada, bod 25 a následující).

 Závěry Soudu

41     Na základě článku 111 jednacího řádu, je-li žaloba zjevně nepřípustná, může Soud rozhodnout, aniž by pokračoval v řízení, odůvodněným usnesením.

42     V projednávaném případě má Soud věc na základě přezkumu spisu za dostatečně objasněnou, a proto rozhodl na základě tohoto článku, že nebude zahájena ústní část řízení.

43     Opakovaně bylo rozhodnuto, že akt s obecnou působností, jako je nařízení, se může za určitých okolností osobně dotýkat některých fyzických nebo právnických osob, čímž má vůči nim charakter rozhodnutí. O takový případ jde, pokud je dotyčným aktem zasažena fyzická či právnická osoba z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji odlišuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem analogickým tomu, jako by jí akt byl určen (viz výše uvedený rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 36 a uvedená judikatura).

44     V tomto ohledu může být podle ustálené judikatury žaloba podaná, jako v projednávaném případě, sdružením přípustná, pokud se toto sdružení účastnilo procesu vedoucího k přijetí napadeného aktu, nejméně ve třech typech situací: jestliže jí právní předpis výslovně přiznává řadu oprávnění procesního charakteru; jestliže je samotné sdružení individualizováno z důvodu dotčení jeho vlastních zájmů jako sdružení, zejména proto, že jeho postavení vyjednavače bylo dotčeno aktem, jehož zrušení se domáhá, nebo jestliže zastupuje zájmy podniků, jež jsou samy aktivně legitimovány (výše uvedené usnesení Soudu Federolio v. Komise, bod 61; usnesení ze dne 8. prosince 1998, ANB a další v. Rada, T-38/98, Recueil, s. II-4191, bod 25, a výše uvedené usnesení Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 47).

45     V projednávaném případě se BNS nemůže dovolávat žádné z těchto tří situací k odůvodnění své aktivní legitimace ke zrušení napadeného ustanovení.

46     V první řadě je nutné konstatovat, že žalobci si nenárokují žádné právo procesní povahy, které by právo Společenství přiznávalo BNS a které by bylo krom toho dotčeno napadeným ustanovením.

47     Pokud jde o úlohu, kterou BNS hrálo vůči Parlamentu a Komisi, je pravda, že u sdružení může zásah do postavení vyjednavače, pokud se toto sdružení účastnilo procesu vedoucího k přijetí napadeného aktu, představovat dotčení zvláštních zájmů tohoto sdružení (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 2. února 1988, Van der Kooy a další v. Komise, 67/85, 68/85 a 70/85, Recueil, s. 219, body 21 až 24, a ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, Recueil, s. I-1125, body 28 až 30), s tím upřesněním, že postavení vyjednavače zaujímané sdružením musí být zřetelně vymezeno a úzce spojeno s vlastním předmětem příslušného aktu (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. května 2000, Comité d’entreprise de la Société française de production a další v. Komise, C-106/98 P, Recueil, s. I-3659, bod 45).

48     Nicméně v projednávaném případě žalobci neprokázali, že BNS zaujímalo postavení vyjednavače, které je zřetelně vymezeno a úzce spojeno s předmětem napadeného ustanovení, a že toto postavení bylo narušeno přijetím uvedeného ustanovení.

49     Je totiž namístě mít za to, že pouhé poskytnutí informací orgánům Společenství během legislativního procesu, který vyústil v přijetí nařízení č. 1774/2002, zejména při setkáních BNS a těchto orgánů, nepostačuje k prokázání, že napadené ustanovení zasáhlo do zřetelně vymezeného postavení BNS jako vyjednavače.  Toto poskytnutí informací umožňuje nanejvýš uznat účast BNS v procesu vypracování nařízení obsahujícího napadené ustanovení. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že skutečnost, že nějaká osoba tím či oním způsobem zasáhne do procesu vedoucího k přijetí aktu Společenství, je takové povahy, že tuto osobu vzhledem k příslušnému aktu individualizuje pouze tehdy, pokud jí příslušná právní úprava Společenství přiznává určité procesní záruky (usnesení Soudu ze dne 9. srpna 1995, Greenpeace a další v. Komise, T-585/93, Recueil, s. II-2205, bod 56, a rozsudek Soudu ze dne 17. ledna 2002, Rica Foods v. Komise, T-47/00, Recueil, s. II-113, bod 55). Tak tomu v projednávaném případě není.

50     Dále nesporná skutečnost, že BNS bylo partnerem německých orgánů, také nemůže prokázat dotčení postavení vyjednavače. Postavení BNS jako partnera, zejména v tom, že bylo vyzváno uvedenými orgány k předložení stanoviska k přechodným opatřením, jež měla být stanovena v nařízení č. 1774/2002, totiž dokládá pouze to, že německé orgány považovaly za vhodné jej v rozsahu, který nelze určit, zapojit do formulace stanoviska německých orgánů, které bylo vyjádřeno v Radě při přijímání nařízení obsahujícího napadené ustanovení. Není tedy prokázáno, že se napadené ustanovení dotklo postavení BNS jako vyjednavače (viz v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne 11. července 2000, Fédération nationale d’agriculture biologique des régions de France a další v. Rada, T-268/99, Recueil, s. II‑2893, bod 55).

51     Argumenty, jichž se dovolávají žalobci, též neprokazují aktivní legitimaci druhého žalobce nebo kteréhokoliv jiného člena BNS.

52     Pokud se totiž jedná nejprve o argument, že členové BNS jsou osobně dotčeni napadeným ustanovením z důvodu, že nařízení č. 1774/2002 bylo přijato poté, co byla u některých z jeho členů provedena v měsíci září 2001 inspekce ze strany služeb Komise, stačí odkázat na to, co bylo uvedeno v bodě 48 výše. V projednávaném případě žádné ustanovení práva Společenství neukládá Parlamentu nebo Radě řídit se při přijímání nařízení č. 1774/2002 postupem, v jehož rámci by členům BNS byly přiznány procesní záruky. Za těchto podmínek šetření provedené ze strany Komise u některých členů BNS nemělo za následek individualizaci těchto členů vzhledem k napadenému ustanovení.

53     Pokud se jedná o argument, že členové BNS jsou osobně dotčeni napadeným ustanovení z toho důvodu, že jsou tímto ustanovením obzvláště těžce dotčeni, je namístě uvést, že podle ustálené judikatury nepostačuje skutečnost, že některé subjekty jsou aktem postiženy hospodářsky více než jiné, k tomu, aby byly považovány za osobně dotčené tímto aktem (výše uvedené usnesení Soudu Van Parys a další v. Komise, bod 50, a ze dne 24. ledna 2001, Iberotam a další v. Komise, T-112/00 a T-122/00, Recueil, s. II-97, bod 70).

54     Kromě toho skutečnost, že členové BNS jsou povinni ukončit hospodářskou činnost, kterou vykonávají na základě vnitrostátního povolení, není takové povahy, aby je individualizovala ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Žalobci totiž neprokázali ani netvrdí, že v Německu mohou takových povolení využívat pouze současní členové BNS. Kromě toho rovněž neprokázali ani netvrdí, že taková samostatná hospodářská činnost nemůže být vykonávána hospodářským subjektem v nějakém jiném členském státě. Za těchto podmínek se členové BNS nacházejí v situaci srovnatelné se situací jakéhokoliv jiného subjektu, který by mohl v současnosti nebo v budoucnu vykonávat činnost analogickou jejich činnosti (viz v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne 6. května 2003, DOW AgroSciences v. Parlament a Rada, T-45/02, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 43 a uvedená judikatura).

55     Mimoto je třeba ještě uvést, že v rozporu s tím, co tvrdí žalobci, skutečnost, že Parlament, Rada a Komise byly informovány o zvláštní situaci členů BNS v důsledku jeho kroků vůči těmto orgánům, nemá takovou povahu, aby tyto členy individualizovala, pokud neexistuje ustanovení práva Společenství zavazující autory nařízení č. 1774/2002 vzít v úvahu tuto zvláštní situaci (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1985, Piraiki-Patraiki a další v. Komise, 11/82, Recueil, s. 207, body 21 a 28). Tak tomu přitom v projednávaném případě není. Ani čl. 152 odst. 4 písm. b) ES, na základě kterého bylo nařízení č. 1774/2002 přijato, ani žádné jiné ustanovení práva Společenství totiž neukládá autorům tohoto nařízení vzít v úvahu zvláštní situaci podniků, jako jsou členové BNS, při přijímání nařízení v oblasti veřejného zdraví. Za těchto podmínek skutečnost, že orgány, jež se účastnily vypracování nařízení obsahujícího napadené ustanovení, byly informovány o situaci členů BNS, nemůže tyto členy s ohledem na uvedené ustanovení individualizovat.

56     Co se týče tvrzení, že zvláštní situace členů BNS vyplývá ze skutečnosti, že přechodná opatření upravená napadeným ustanovením se jich specificky týkají, stačí uvést, že napadené ustanovení stanoví, že přechodná opatření je možné přijmout v případě, kdy jsou v členských státech ještě před použitím nařízení č. 1774/2002 zavedeny odpovídající systémy kontroly. Ze znění napadeného ustanovení vyplývá, že kritérium pro přijetí přechodných opatření je objektivní a že členové BNS mohou být dotčeni pouze ve svém postavení subjektů podléhajících příslušným kontrolním systémům. Z ničeho ve znění tohoto ustanovení nelze dovodit, že možnost přijetí přechodných opatření se týká konkrétně členů BNS (rozsudek Soudu ze dne 22. února 2000, ACAV a další v. Rada, T-138/98, Recueil, s. II-341, bod 64 a uvedená judikatura). Za těchto podmínek skutečnost, že členové služby Komise uskutečnili po přijetí napadeného ustanovení u některých členů BNS informativní návštěvu týkající se použití kuchyňského odpadu v krmivech, nemá v projednávané souvislosti žádný význam.

57     Konečně i když je pravda, že podmínka osobního dotčení musí být vykládána ve světle zásady efektivní soudní ochrany tak, že jsou brány v úvahu rozličné okolnosti, které mohou individualizovat žalobce, nemůže takový výklad vést k odstranění dotčené podmínky, která je výslovně stanovena Smlouvou, aniž by byly překročeny pravomoci soudů Společenství, které jim Smlouva přiznává (výše uvedený rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 44).

58     Z výše uvedeného vyplývá, že napadené ustanovení se nedotýká osobně žádného ze žalobců ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.

59     Z toho plyne, že projednávaná žaloba musí být odmítnuta jako zjevně nepřípustná, aniž by bylo třeba přezkoumávat další důvody nepřípustnosti.

 K návrhům na vstoupení vedlejších účastníků

60     Vzhledem k tomu, že projednávaná žaloba musí být prohlášena za zjevně nepřípustnou, není již namístě rozhodnout o návrzích na vstoupení vedlejších účastníků na podporu návrhů žalobců podaných Landwirtschaftskammer Vorarlberg, M. Wohlgenanntem a J. Tafernerem.

 K nákladům řízení

61     Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobci byli ve sporu neúspěšní, je namístě rozhodnout, že ponesou vedle svých nákladů i náklady žalovaných v souladu s jejich návrhy.

62     Podle čl. 87 odst. 4 a 6 jednacího řádu ponesou Komise, Landwirtschaftskammer Vorarlberg, jakož i M. Wohlgenannt a J. Taferner své náklady.

Z těchto důvodů

SOUD (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná.

2)      Není namístě rozhodnout o návrzích na vstoupení Landwirtschaftskammer Vorarlberg a M. Wohlgenannta a J. Tafernera jako vedlejších účastníků.

3)      Žalobci ponesou své náklady, jakož i náklady vzniklé Evropskému parlamentu a Radě.

4)      Komise ponese své náklady.

5)      Landwirtschaftskammer Vorarlberg, jakož i M. Wohlgenannt a J. Taferner, kteří podali návrh na vstoupení jako vedlejší účastníci, ponesou své náklady.

V Lucemburku dne 10. května 2004.

Vedoucí soudní kanceláře

Předseda

H. Jung

J. Pirrung

---

* Jednací jazyk: němčina.