Věc C-65/04

Komise Evropských společenství

v.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

„Nesplnění povinnosti státem – Smlouva o ESAE – Působnost – Směrnice 89/618/Euratom – Ochrana zdraví – Ionizující záření – Využití jaderné energie k vojenským účelům – Oprava ponorky na jaderný pohon“

Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda přednesené dne 1. prosince 2005          

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 9. března 2006          

Shrnutí rozsudku

ESAE – Smlouva – Působnost

(Článek 31 AE; směrnice Rady 89/618, článek 5)

Vzhledem k neexistenci jakékoliv odchylky ve Smlouvě o ESAE upravující podmínky, za jakých by byly členské státy oprávněny se dovolávat základních zájmů národní obrany a tyto zájmy chránit, činnosti náležející do vojenské oblasti nespadají do působnosti žádných ustanovení Smlouvy o ESAE.

Vzhledem k tomu, že působnost ustanovení sekundárního práva nemůže pod sankcí neplatnosti překročit rozsah působnosti jejich právního základu, nepoužitelnost článku 31 AE na vojenské činnosti, který představuje základ směrnice 89/618 o informování obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít, a o krocích, které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace, znamená nutně to, že se tato směrnice u těchto činností neuplatní.

V případě opravy vojenské ponorky na jaderný pohon, kdy je nesporné, že zdroj jaderné energie je vojenského původu, připustit, že členské státy mají povinnost informovat obyvatelstvo pravděpodobně postižené v případě radiační mimořádné situace o použitelných opatřeních na ochranu zdraví, vyplývající z článku 5 směrnice, by znamenalo přiznat ustanovením Smlouvy o ESAE týkajícím se ochrany zdraví, zejména článku 31 AE jinou působnost, než je působnost ostatních ustanovení této Smlouvy.

(viz body 19, 23–24, 27, 29)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

9. března 2006(*)

„Nesplnění povinnosti státem – Smlouva o ESAE – Působnost – Směrnice 89/618/Euratom – Ochrana zdraví – Ionizující záření – Využití jaderné energie k vojenským účelům – Oprava ponorky na jaderný pohon“

Ve věci C‑65/04,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 141 AE, podaná dne 13. února 2004,

Komise Evropských společenství, zastoupená L. Ström van Lier a J. Grunwaldem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenému C. Jackson a C. Gibbs, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s D. Wyattem, QC, a S. Tromansem, barrister, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovanému,

podporovanému

Francouzskou republikou, zastoupenou R. Abrahamem, G. de Bergues a E. Puisaisem, jakož i C. Jurgensen, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

vedlejším účastníkem,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, N. Colneric, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), K. Lenaerts a E. Levits, soudci,

generální advokát: L. A. Geelhoed,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. října 2005,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 1. prosince 2005,

vydává tento

Rozsudek

1       Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že neinformovalo předem obyvatelstvo pravděpodobně postižené v případě radiační mimořádné situace o místním krizovém plánu na Gibraltaru, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 5 odst. 3 směrnice Rady 89/618/Euratom ze dne 27. listopadu 1989 o informování obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít, a o krocích, které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace (Úř. věst. L 357, s. 31; Zvl. vyd. 15/01, s. 366, dále jen „směrnice“).

 Právní rámec

2       Články 30 AE a 31 AE upravují v rámci Evropského společenství stanovení základních standardů ochrany zdraví obyvatelstva a pracovníků před nebezpečím ionizujícího záření.

3       Jelikož směrnice byla přijata na základě článku 31 Smlouvy o ESAE, jejím účelem je podle jejího článku 1 „vymezit na úrovni Společenství obecné cíle, pokud jde o opatření a postupy k informování obyvatelstva pro účely zlepšení ochrany zdraví v případě radiační mimořádné situace“.

4       Článek 5 směrnice zní následovně:

„1. Členské státy zajistí, aby obyvatelstvo pravděpodobně postižené v případě radiační mimořádné situace bylo informováno o opatřeních na ochranu zdraví a o krocích, které je třeba v případě takové situace učinit.

[…]

3. Tyto informace musí být obyvatelstvu uvedenému v odstavci 1 sděleny bez jakéhokoli vyzvání.

[…]“

 Postup před zahájením soudního řízení

5       Komise obdržela v průběhu roku 2000 několik stížností týkajících se provádění oprav v přístavu Gibraltar od května uvedeného roku na ponorce na jaderný pohon námořních sil Spojeného království „Tireless“ po nehodě, která zasáhla jaderný reaktor této ponorky.

6       Komise požádala dopisem ze dne 10. října 2000 Spojené království, aby jí sdělilo informace poskytnuté obyvatelstvu ohledně opatření na ochranu zdraví, která se mají použít, jakož i kroků, které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace.

7       Orgány Spojeného království v odpovědi ze dne 14. listopadu 2000 tvrdily, že Smlouva o ESAE se na vojenské využití jaderné energie neuplatní. Tyto orgány však oznámily, že pro oblast Gibraltaru existuje zásahový plán nazvaný Gibraltar Public Safety Scheme (dále jen „Gibpubsafe“), který je k nahlédnutí v gibraltarské veřejné knihovně.

8       Vzhledem k tomu, že Gibpubsafe nebyl v souladu se směrnicí, zaslala Komise Spojenému království výzvu dopisem ze dne 21. března 2002. Komise v této výzvě zejména vysvětlila, že co se týče způsobu předběžného informování obyvatelstva pravděpodobně postiženého v případě radiační mimořádné situace, nelze považovat pouhou možnost nahlédnutí do Gibpubsafe ve veřejné knihovně za opatření, které představuje uspokojivé provedení směrnice.

9       Orgány Spojeného království odpověděly na tuto výzvu dopisem ze dne 17. května 2002. Tyto orgány se v tomto dopise omezily na vysvětlení důvodů, pro které měly za to, že činnosti související se systémy jaderného pohonu vojenských zařízení nespadají do úkolů, které Smlouva o ESAE svěřuje Společenství.

10     Komise v odůvodněném stanovisku zaslaném Spojenému království dne 23. října 2002 zejména tvrdila, že hlava II kapitola 3 Smlouvy o ESAE nevylučuje ionizující záření pocházející z vojenských činností a vyzvala orgány tohoto členského státu k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhověly tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení.

11     Vzhledem k tomu, že tyto orgány potvrdily svůj postoj v odpovědi ze dne 20. prosince 2002 na uvedené stanovisko, Komise se rozhodla podat tuto žalobu.

 Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení

12     Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 16. června 2004 bylo povoleno vedlejší účastenství Francouzské republiky na podporu návrhových žádání Spojeného království.

13     Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       prohlásil, že Spojené království tím, že neinformovalo předem obyvatelstvo pravděpodobně postižené v případě radiační mimořádné situace o místním krizovém plánu na Gibraltaru, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 5 odst. 3 směrnice, a 

–       uložil Spojenému království náhradu nákladů řízení.

14     Spojené království a Francouzská republika navrhují žalobu zamítnout a uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

 K žalobě

15     Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že v návaznosti na odstavení ponorky na jaderný pohon námořních sil Spojeného království „Tireless“ v přístavu Gibraltar v květnu roku 2000 za účelem její opravy, požádala Komise vládu Spojeného království, aby jí sdělila informace poskytnuté obyvatelstvu ohledně opatření na ochranu zdraví, která se mají použít v případě radiační mimořádné situace podle čl. 5 odst. 3 směrnice.

16     Otázka, zda může spadat vojenské využití jaderné energie do působnosti Smlouvy o ESAE, byla již Soudním dvorem rozhodnuta v rozsudku ze dne 12. dubna 2005, Komise v. Spojené království (C‑61/03, Sb. rozh. s. I‑2477).

17     Soudní dvůr v tomto rozsudku nejprve konstatoval, že četná ustanovení Smlouvy o ESAE svěřují Komisi značné pravomoci, které jí umožňují aktivně zasahovat formou právní úpravy nebo formou stanoviska obsahujícího individuální rozhodnutí do různých oblastí činností, které ve Společenství souvisejí s využitím jaderné energie. Jako příklad Soudní dvůr kromě ustanovení hlavy II kapitoly 3 této Smlouvy týkajících se ochrany zdraví, zvláště článků 34 AE, 35 AE a 37 AE, uvedl ustanovení kapitoly 1 téže hlavy II týkající se rozvoje výzkumu, přičemž zdůraznil, že znění těchto ustanovení nijak neupřesňuje, zda takto upravené činnosti jsou výlučně civilní (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Spojené království, bod 35).

18     Soudní dvůr následně podotkl, že uplatnění takových ustanovení na zařízení, na výzkumné programy a na ostatní vojenské činnosti může ohrozit základní zájmy národní obrany členských států (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Spojené království, bod 36).

19     Soudní dvůr dospěl na základě těchto úvah k závěru, že vzhledem k neexistenci jakékoliv odchylky ve Smlouvě o ESAE upravující podmínky, za jakých by byly členské státy oprávněny se dovolávat základních zájmů a tyto zájmy chránit, činnosti náležející do vojenské oblasti nespadají do působnosti této Smlouvy (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Spojené království, bod 36).

20     Komise uznává, že projednávaná věc a věc, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Spojené království, se týkají stejné právní otázky.

21     Komise však při jednání upřesnila, že informace, které jsou členské státy povinny poskytnout svému obyvatelstvu ohledně opatření na ochranu zdraví, která se mají použít v případě radiační mimořádné situace na základě článku 5 směrnice, nespadají do vojenské oblasti, nýbrž do oblasti civilní ochrany. Použitelnost této směrnice tedy nemůže poškodit vojenské zájmy uvedených států.

22     Takováto argumentace nemůže být přijata.

23     V projednávané věci je totiž nesporné, že zdroj jaderné energie je vojenského původu.

24     Připustit, že členské státy v takové situaci mají přesto povinnost stanovenou v článku 5 směrnice, by znamenalo přiznat ustanovením Smlouvy o ESAE týkajícím se ochrany zdraví, zejména článku 31 AE, který představuje základ této směrnice, jinou působnost, než je působnost ostatních ustanovení této Smlouvy.

25     Použitelnost ustanovení uvedené Smlouvy na činnosti náležející do vojenské oblasti by tudíž závisela na povaze a rozsahu povinností, které tato ustanovení členským státům ukládají. Bylo by tedy namístě pokaždé posoudit, jak může plnění těchto povinností zasáhnout do základních zájmů národní obrany uvedených států.

26     Jak správně uvedl generální advokát v bodě 31 svého stanoviska, tato teze byla Soudní dvorem odmítnuta ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Spojené království. Z tohoto rozsudku totiž velmi jasně vyplývá, že využití jaderné energie k vojenským účelům nespadá do působnosti žádných ustanovení Smlouvy o ESAE, nikoliv tedy pouze některých z těchto ustanovení.

27     Vzhledem k tomu, že působnost ustanovení sekundárního práva nemůže pod sankcí neplatnosti překročit rozsah působnosti jejich právního základu, nepoužitelnost článku 31 AE na vojenské činnosti znamená nutně to, že se směrnice u daných činností neuplatní.

28     Je však důležité připomenout, že toto zjištění nijak nemění stěžejní význam, který má za cíl ochranu zdraví obyvatelstva a životního prostředí proti nebezpečím spojeným s využitím jaderné energie včetně využití k vojenským účelům. Neposkytuje-li Smlouva o ESAE Společenství zvláštní nástroj pro sledování tohoto cíle, nelze vyloučit, že na základě relevantních ustanovení Smlouvy o ES mohou být přijata vhodná opatření (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Spojené království, bod 44).

29     Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že při opravě vojenské ponorky na jaderný pohon neukládá čl. 5 odst. 3 směrnice Spojenému království povinnost informovat obyvatelstvo pravděpodobně postižené v případě radiační mimořádné situace o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít.

30     Žaloba Komise musí být tedy zamítnuta.

 K nákladům řízení

31     Podle článku 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Spojené království požadovalo náhradu nákladů řízení od Komise a Komise neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení. V souladu s čl. 69 odst. 4 prvním pododstavcem téhož řádu ponesou členské státy vystupující jako vedlejší účastníci ve sporu vlastní náklady.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)      Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: angličtina.