Žaloba podaná dne 24. února 2006 – FLSmidth v. Komise

(Věc T-65/06)

(2006/C 96/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: FLSmidth & Co. A/S (Valby, Dánsko) (zástupce: J.-E. Svensson, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím Komise shledala, že žalobkyně porušila článek 81 ES tím, že se zúčastnila komplexu dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví průmyslových plastových pytlů, které se dotýkaly Belgie, Francie, Německa, Lucemburska a Španělska, které spočívaly ve stanovení cen a stanovení společných modelů výpočtu cen, podílů na trhu a přidělení prodejních kvót, rozdělení zákazníků, zakázek a objednávek, předkládání společných nabídek v některých výběrových řízeních a výměny individualizovaných informací.

Porušení žalobkyně se vztahovalo k jednání jiné společnosti, Trioplast Wittenehim SA („TW“), která se zúčastnila dotčeného kartelu. Jiná společnost, FLS Plast, jíž byla žalobkyně holdingovou společností, vlastnila akcie TW a po většinu období, za které je žalobkyně činěna odpovědnou, byla TW plně vlastněnou dceřinou společností FLS Plast. TW byla uložena pokuta a žalobkyně a FLS Plast jsou společně a nerozdílně odpovědné za část této pokuty.

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé uplatňuje, že Komise nepoužila správně test odpovědnosti mateřské společnosti, jelikož nepředložila důkazy, pokud jde o existenci tří okolností týkajících se žalobkyně, které by mohly podpořit předpoklad vlivu mateřské společnosti na TW. Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise v žádném případě nepoužila správný právní test, jelikož v situaci, jakou je situace v projednávané věci, jsou použitelná přísnější kritéria, kde, podle Komise, TW zahájila účast na kartelu dlouho předtím, než byla nabyta dceřinou společností žalobkyně, a pokračovala v takovém jednání i poté, co došlo k jejímu prodeji. V každém případě má žalobkyně za to, že je prokázáno, že TW o svém jednání na trhu rozhodovala nezávisle a neprováděla pokyny, které jí byly dávány žalobkyní.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že rozhodnutí o její odpovědnosti je diskriminační, nepřiměřené a svévolné, jelikož v jiné skupině těch, které byly dotčeny rozhodnutím nebyla činěna odpovědnou za jednání výkonná dceřiná společnost, mateřská společnost, ani její mateřská společnost, jako tomu bylo v případě TW a žalobkyně. Navíc, i kdyby TW dříve patřila jiné skupině, Komise nečiní odpovědným za účast TW v kartelu jiného člena skupiny. Konečně odpovědnost stanovená žalobkyni je nepřiměřená, jelikož žalobkyně je činěna odpovědnou za 85,7 % pokuty uložené TW, ačkoliv podíly v ní držela pouze 8 let z celkem 20, po něž byla posledně uvedená údajně zúčastněna v kartelu.

Žalobkyně se posledně uvedeného argumentu dovolává rovněž na podporu svého druhého návrhového žádání, aby uložená pokuta byla snížena. Dále tvrdí, že jí uložená pokuta je nepřiměřená, jelikož Komise nestanovila soubor jednotlivých základních částek pokuty žalobkyně, vzhledem k nedostatku její odpovědnosti. Rovněž tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že nevzala v úvahu některé polehčující okolnosti v její prospěch.

Konečně žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila dalších nesprávných právních posouzení tím, že učinila TW odpovědnou za období 1982 až 1988; pokuta uložená žalobkyni byla nepřiměřená, nadměrně vysoká a překračuje strop 10 % obratu; a tím, že žalobkyně, jako druhotně odpovědná osoba, nemohla těžit ze shovívavosti poskytnuté TW jako hlavní odpovědné osobě, nebo alespoň poskytnutím individuálního snížení pokut žalobkyně podle oznámení o shovívavosti.