Věc C-234/09

Skatteministeriet

v.

DSV Road A/S

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vestre Landsret)

„Celní kodex Společenství – Nařízení (EHS) č. 2913/92 – Článek 204 odst. 1 písm. a) – Nařízení (EHS) č. 2454/93 – Článek 859 – Režim vnějšího tranzitu – Schválený odesílatel – Vznik celního dluhu – Tranzitní doklad pro neexistující zboží“

Shrnutí rozsudku

Celní unie – Režim vnějšího tranzitu

[Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 204 odst. 1 písm. a)]

Článek 204 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení č. 648/2005, musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na takovou situaci, kdy schválený odesílatel omylem vygeneroval dva režimy vnějšího tranzitu pro jedno a totéž zboží, neboť nadbytečný režim vztahující se na neexistující zboží, nemohl na základě uvedeného ustanovení vést ke vzniku celního dluhu.

V tomto kontextu omyl spočívající v zahájení dvou režimů vnějšího tranzitu pro jedno a totéž zboží sám o sobě nemůže narušit cíle sledované uvedeným článkem 204 a odůvodnit tak vznik celního dluhu. Pokud jde zaprvé o cíl předcházet nebezpečí, že se zboží, které není zbožím Společenství, zapojí do hospodářského oběhu Unie, je nutno konstatovat, že v případě celního režimu vnějšího tranzitu vygenerovaného pro neexistující zboží, neexistuje žádné nebezpečí, že se takové zboží zapojí do uvedeného hospodářského oběhu, aniž je procleno, což by jinak mohlo vést k nekalé hospodářské soutěži a nebezpečí ztrát na daních. Zadruhé, cíle zajistit řádné použití pravidel dotčeného celního režimu nemůže být dosaženo v případě režimu vnějšího tranzitu, který se nevztahuje na existující zboží. Takový režim totiž není možné správně použít, uplatňuje-li se na neexistující zboží. To platí tím spíše, že povinnost předložit zboží u celního úřadu v místě určení by v případě, kdy zboží, na které se vztahuje omylem vygenerovaný režim tranzitu, neexistuje, představovala pro hlavního povinného uloženou povinnost, kterou nemůže splnit, což je v rozporu se zásadou ultra posse nemo obligatur (nikdo není povinen k nemožnému plnění).

(viz body 32–34, 37–38 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

15. července 2010(*)

„Celní kodex Společenství – Nařízení (EHS) č. 2913/92 – Článek 204 odst. 1 písm. a) – Nařízení (EHS) č. 2454/93 – Článek 859 – Režim vnějšího tranzitu – Schválený odesílatel – Vznik celního dluhu – Tranzitní doklad pro neexistující zboží“

Ve věci C‑234/09,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Vestre Landsret (Dánsko) ze dne 24. června 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 26. června 2009, v řízení

Skatteministeriet

proti

DSV Road A/S,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta, G. Arestis, J. Malenovský a T. von Danwitz (zpravodaj), soudci,

generální advokát: N. Jääskinen,

vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. dubna 2010,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za DSV Road A/S A. Hedetoftem a L. Kjærem, advokater,

–        za dánskou vládu R. Holdgaardem, jako zmocněncem, ve spolupráci s P. Bieringem, advokat,

–        za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,

–        za Evropskou komisi C. Hornstrup Bengtsson, jakož i B.‑R. Killmannem a H. Støvlbækem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 204 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, (Úř. věst. L 117, s. 13, dále jen „celní kodex “).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Skatteministeriet (ministerstvo financí) a DSV Road A/S (dále jen „DSV“) ve věci důsledků způsobených skutečností, že pro jedno a totéž zboží byly zahájeny dva režimy vnějšího tranzitu.

 Právní rámec

3        Článek 1 celního kodexu stanoví:

„Celní předpisy se skládají z tohoto kodexu a z předpisů přijatých k jeho provádění na úrovni Společenství nebo na vnitrostátní úrovni. Aniž jsou dotčeny zvláštní předpisy upravující jiné oblasti, vztahuje se tento kodex:

–        na obchod mezi Společenstvím a třetími zeměmi,

–        na zboží, na něž se vztahují Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli, Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství nebo Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii.“

4        Článek 4 celního kodexu ve svých bodech 9 a 10 stanoví:

„Pro účely tohoto kodexu se

[...]

9)      ‚celním dluhem‘ rozumí povinnost osoby zaplatit dovozní clo (celní dluh při dovozu) nebo vývozní clo (celní dluh při vývozu), které je uplatňováno pro určité zboží podle platných předpisů Společenství;

10)      ‚dovozním clem‘ rozumějí:

–        clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu zboží,

–        zemědělské dávky a jiné dovozní poplatky zavedené v rámci společné zemědělské politiky nebo v rámci zvláštních režimů pro některé druhy zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů.“

5        Článek 91 odst. 1 celního kodexu zní následovně:

„1.      Režim vnějšího tranzitu umožňuje přepravu mezi dvěma místy v rámci celního území Společenství:

a)      zboží, které není zbožím Společenství, aniž by toto zboží podléhalo dovozním clům a dalším poplatkům nebo obchodněpolitickým opatřením;

[...]“

6        Článek 92 celního kodexu stanoví:

„1.      Režim vnějšího tranzitu je ukončen a závazky držitele režimu jsou splněny, když je zboží propuštěné do tohoto režimu s požadovanými doklady předloženo celnímu úřadu [v místě] určení v souladu s podmínkami stanovenými pro tento režim.

2.      Celní orgány vyřídí tranzitní režim, pokud je na základě porovnání údajů, které má k dispozici celní úřad odeslání, s údaji, které má k dispozici celní úřad [v místě] určení, patrné, že tento režim byl řádně ukončen.“

7        Podle čl. 96 odst. 1 celního kodexu:

„1.      Hlavním povinným je držitel režimu vnějšího tranzitu Společenství. Je povinen:

a)      předložit zboží ve stanovené lhůtě celnímu úřadu [v místě] určení v nezměněném stavu a dodržet přitom opatření přijatá celními orgány ke ztotožnění zboží;

b)      dodržovat předpisy vztahující se na tranzitní režim Společenství.

[...]“

8        Článek 204 odst. 1 celního kodexu stanoví:

„1.      Celní dluh při dovozu zboží vzniká:

a)      nesplněním některé povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží, které podléhá dovoznímu clu, nebo z použití z celního režimu, do nějž bylo toto zboží propuštěno, nebo

[...]

v jiných případech, než jsou uvedeny v článku 203, pokud se nezjistí, že tyto nedostatky nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění nebo daného celního režimu.

[...]“

9        Článek 859 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92 (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2286/2003 ze dne 18. prosince 2003 (Úř. věst. L 343, s. 1; Zvl. vyd. 02/15, s. 118, dále jen „prováděcí nařízení“), stanoví:

„Následující nedostatky se považují za nedostatky, které nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění ani daného celního režimu ve smyslu čl. 204 odst. 1 [celního] kodexu, jestliže:

–        se nejedná o pokus odnětí zboží celnímu dohledu,

–        nevznikají hrubou nedbalostí zúčastněné osoby, a 

–        jsou dodatečně splněny veškeré formality potřebné k napravení situace daného zboží:

[...]

2)      v případě zboží propuštěného do režimu tranzitu, nesplnění jednoho ze závazků, které použití tohoto režimu ukládá, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)      zboží propuštěné do režimu tranzitu bylo celnímu úřadu v místě určení skutečně předloženo v nezměněném stavu;

b)      celní úřad [v místě] určení byl schopen zajistit, aby zboží bylo na konci tranzitní operace přiděleno celně schválené určení nebo aby bylo dočasně uskladněno;

c)      pokud nebyla dodržena lhůta stanovená v článku 356 a odstavec 3 tohoto článku nelze použít, avšak zboží bylo přesto v přijatelné době předloženo celnímu úřadu [v místě] určení;

[...]“

10      Podle článku 860 prováděcího nařízení „[c]elní orgány považují celní dluh za vzniklý v souladu s čl. 204 odst. 1 kodexu, jestliže osoba, které tento dluh může vzniknout, neprokáže splnění podmínek uvedených v článku 859“.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

11      DSV je dánská přepravní a logistická společnost, která má status autorizovaného dopravce na základě čl. 372 odst. 1 písm. e) prováděcího nařízení.

12      Status schváleného odesílatele společnosti DSV umožňuje pro odesílání zboží v režimu vnějšího tranzitu použít zjednodušený postup. Schválený odesílatel tak nemusí zboží fyzicky předkládat u celního úřadu odeslání. Před odesláním tohoto zboží je pouze povinen u střediska správy daní elektronicky podat žádost o tranzit Společenstvím prostřednictvím nového elektronického tranzitního systému (dále jen „NETS“), tedy elektronického systému pro zpracování údajů týkajících se tranzitů zboží mezi členskými státy.

13      Podle vysvětlení Evropské komise se zjednodušený postup pro schváleného odesílatele skládá z následujících fází: jakmile je přijato elektronické prohlášení schváleného odesílatele, což vede k propuštění zboží, NETS tomuto zboží přidělí registrační číslo, tak zvané referenční číslo tranzitní operace (RČTO). Zboží je poté propuštěno do tranzitního režimu. NETS vytiskne průvodní dokument tranzitu, který musí být během tranzitu přiložen ke zboží a který musí být předložen u všech celních úřadů tranzitu, jakož i u celního úřadu v místě určení. Jakmile celní úřad odeslání tento dokument vytiskne, pošle zároveň celnímu úřadu v místě určení uvedenému v prohlášení zprávu o očekávaném příchodu zboží, která obsahuje informace vyplývající z prohlášení, což tomuto úřadu umožní zboží při jeho příchodu ověřit. V tomto okamžiku musí být toto zboží zároveň s průvodním dokumentem předloženo u celního úřadu v místě určení. Zadáním referenčního čísla tranzitní operace systém automaticky zobrazí zprávu o očekávaném příchodu zboží odpovídající transakci, na základě kterého se rozhodne o případných krocích či ověřování a zašle celnímu úřadu odeslání „zprávu o příchodu“. Celní úřad v místě určení po provedení vhodných kontrol informuje celní úřad odeslání o výsledcích těchto kontrol, přičemž uvede případné zjištěné nesrovnalosti. Tato zpráva týkající se výsledků kontrol je pro řádné vyřízení tranzitní operace povinná.

14      DSV v roce 2005 odeslala v režimu vnějšího tranzitu dvě dodávky zboží do Ruska. Omylem prostřednictvím NETS vygenerovala pro každou z těchto dvou dodávek dva tranzitní režimy. Pro první dodávku zboží byly oba režimy zahájeny téhož dne, a to 12. srpna 2005, a pokud jde o druhou dodávku, druhý tranzitní režim byl vygenerován tři dny po prvním, a sice 10. října 2005.

15      Pro odeslání obou dodávek existujícího zboží byl v obou případech použit poslední tranzitní dokument vygenerovaný NETS. Zboží bylo u celního úřadu v místě určení předloženo v souladu s pravidly postupu vnějšího tranzitu, a tudíž byly oba režimy tranzitu řádně vyřízeny.

16      Pokud jde naopak o dva nadbytečné režimy tranzitu, které DSV omylem vygenerovala, tyto režimy nemohly být vyřízeny řádně z důvodu skutečnosti, že neexistuje žádné zboží, které by mohlo být předloženo u celního úřadu v místě určení. Poté, co dánské celní orgány vyzvaly DSV, aby předložila jiný doklad o ukončení tranzitu, aniž jim tato společnost vyhověla, přijaly tyto orgány rozhodnutí, ve kterých bylo konstatováno, že DSV dluží clo a daň z přidané hodnoty související s touto tranzitní transakcí. Podle těchto rozhodnutí celní dluh vznikl pro každý z těchto režimů na základě článku 204 celního kodexu.

17      DSV tato rozhodnutí napadla u Landsskatteret (daňový úřad). Tento posledně uvedený tato rozhodnutí potvrdil rozhodnutími ze dne 11. června 2007 z důvodu, že v celní právní úpravě neexistuje žádný právní základ, který by umožňoval zrušit tranzitní dokument, a tudíž na základě čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu celní dluh vznikl.

18      DSV napadla uvedená rozhodnutí žalobou u Byret i Horsens (oblastní soud v Horsens). Tento posledně uvedený rozsudkem ze dne 9. května 2008 nařídil vrácení cla a daně z přidané hodnoty. Podle tohoto rozsudku žádný celní dluh na základě článku 204 celního kodexu nevznikl, jelikož za výše uvedených podmínek k žádnému tranzitu zboží ve smyslu tohoto kodexu nedošlo.

19      Skatteministeriet se s tímto sporem obrátilo na Vestre Landsret (odvolací soud pro západní Dánsko). Tento soud se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je třeba čl. 204 odst. 1 písm. a), ve spojení s články 92 a 96, jakož i článek 1 a čl. 4 [body] 9 a 10 tohoto [kodexu] vykládat v tom smyslu, že

a)      celní dluh vzniká, pokud schválený odesílatel omylem zahájí v systému NETS tranzitní režim pro zboží, které fyzicky neexistuje, a tranzitní režim tak nemůže být následně ukončen v souladu s příslušnými předpisy, nebo že

b)      celní dluh nevzniká, neboť je třeba mít za to, že tranzitní režim se vztahuje pouze na zboží, které fyzicky existuje, a chybné vygenerování tranzitního dokladu v systému NETS pro fyzicky neexistující zboží tedy nevede k uložení cla?

2)      Je-li odpověď na první otázku písm. a) kladná, je třeba pojem ‚dovoz zboží‘ uvedený v čl. 4 [bodě] 10 společně s pojmem ‚zboží‘ uvedeným v čl. 204 odst. 1 písm. a) [celního kodexu] vykládat v tom smyslu, že se uvedený pojem vztahuje jak na fyzicky existující zboží, tak na zboží, které fyzicky neexistuje?“

 K předběžným otázkám

20      Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že schválený odesílatel omylem vygeneroval dva režimy vnějšího tranzitu pro jedno a totéž zboží, povede, pokud jde o nadbytečný režim tranzitu, který se vztahuje na neexistující zboží, ke vzniku celního dluhu na základě uvedeného ustanovení.

21      Podle čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu celní dluh z dovozu vzniká u zboží, které podléhá dovoznímu clu, nesplněním jedné z povinností vyplývající z použití celního režimu, do nějž bylo toto zboží propuštěno, pokud se nezjistí, že tento nedostatek nemá zásadní vliv na správné provádění daného celního režimu.

22      Dánské celní orgány mají za to, že v projednávané věci celní dluh podle uvedeného článku 204 vznikl.

23      Podle těchto celních orgánů je podmínka vedoucí ke vzniku celního dluhu, a to nesplnění povinnosti související s režimem vnějšího tranzitu, splněna vzhledem k tomu, že DSV nepředložila zboží, které podléhá tomuto režimu tranzitu, u celního úřadu v místě určení, čímž nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 96 odst. 1 písm. a) celního kodexu.

24      Dále podle nich ve věci v původním řízení není splněna negativní podmínka, která je uvedena v článku 859 prováděcího nařízení, vylučující vznik celního dluhu, pokud nedostatek nemá zásadní vliv na správné provádění režimu vnějšího tranzitu.

25      I když je třeba úvodem konstatovat, že taková situace, jako je situace ve věci v původním řízení, podléhá pravidlům celního kodexu, je třeba připomenout, že pokud jde o výklad těchto ustanovení dánskými celními orgány, článek 859 prováděcího nařízení, ve spojení s jeho článkem 860 zavádí režim, který vyčerpávajícím způsobem upravuje deset nedostatků ve smyslu čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu, které „nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění nebo daného celního režimu“ (viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1999, Söhl & Söhlke, C‑48/98, Recueil, s. I‑7877, bod 43).

26      Je přitom nesporné, že okolnosti věci v původním řízení nespadají ani pod jeden z těchto deseti nedostatků uvedených v článku 859 prováděcího nařízení. Bod 2 písm. a) tohoto článku, který upravuje nedostatky související s použitím režimu tranzitu, totiž stanoví, že zboží propuštěné do režimu tranzitu musí být skutečně předloženo celnímu úřadu v místě určení. Toto ustanovení tak ukládá podmínku, která se rovná povinnosti vyplývající z čl. 96 odst. 1 písm. a) celního kodexu a kterou DSV nemohla splnit. Z omylu, kterého se DSV dopustila, totiž nutně vyplývá, že pro jeden ze dvou režimů tranzitu vygenerovaných pro jedno a totéž zboží, neexistuje žádné zboží, které by mohlo být předloženo u celního úřadu v místě určení.

27      Článek 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu nicméně vznik celního dluhu podmiňuje nesplněním povinnosti týkající se „zboží, které podléhá dovoznímu clu“. Je tedy třeba přezkoumat, zda toto ustanovení umožňuje zohlednit skutečnosti, které charakterizují konkrétní situaci věci v původním řízení, tedy dva režimy tranzitu, které byly omylem vygenerovány pro jedno a totéž zboží.

28      V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že ze samotného znění článku 204 celního kodexu vyplývá, že se toto ustanovení týká situace, ve které bylo „zboží“ propuštěno do celního režimu, a že povinnost související s tímto režimem nebyla splněna.

29      Ve věci v původním řízení, ve které je nesporné, že byly omylem vygenerovány dva režimy tranzitu pro jedno a totéž zboží, však pro jeden z těchto dvou režimů zahájených DSV neexistuje „zboží“, ohledně kterého by mohly být splněny povinnosti související s vnějším režimem tranzitu.

30      Dále je třeba uvést, že článek 204 celního kodexu má za cíl zajištění řádného použití celní právní úpravy. Podle čl. 96 odst. 1 a čl. 204 odst. 1 tohoto kodexu je totiž hlavní povinný jakožto držitel režimu vnějšího tranzitu Společenství dlužníkem celního dluhu vyplývajícího z nedodržení ustanovení tohoto režimu. Cílem takto uložené odpovědnosti hlavnímu povinnému je zajistit řádné a jednotné používání předpisů tohoto režimu a řádné provedení tranzitu za účelem ochrany finančních zájmů Evropské unie a jejích členských států (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne. 3 dubna 2008, Militzer & Münch, C‑230/06, Sb. rozh. s. I‑1895, bod 48).

31      Krom toho přítomnost zboží, které není zbožím Společenství, na celním území Unie představuje sama o sobě nebezpečí, že se toto zboží nakonec zapojí do hospodářského oběhu v členských státech, aniž je procleno (viz analogicky rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Elshani, C‑459/07, Sb. rozh. s. I‑2759, bod 32), tedy nebezpečí, jak uvádí Komise, k jehož předcházení článek 204 celního kodexu přispívá.

32      Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, za kterých je nesporné, že dva režimy tranzitu byly omylem zahájeny dvakrát pro jedno a totéž zboží, je přitom zřejmé, že oba tyto cíle, jimiž je vedeno ustanovení článku 204 celního kodexu, které odůvodňují vznik celního dluhu, nejsou dotčeny.

33      Pokud jde zaprvé o cíl předcházet nebezpečí, že se zboží, které není zboží Společenství, zapojí do hospodářského oběhu Unie, je nutno konstatovat, že v případě celního režimu vnějšího tranzitu vygenerovaného pro neexistující zboží, neexistuje žádné nebezpečí, že se takové zboží zapojí do uvedeného hospodářského oběhu, aniž je procleno, což by jinak mohlo vést k nekalé hospodářské soutěži a nebezpečí ztrát na daních.

34      Zadruhé, cíle zajistit řádné použití pravidel dotčeného celního režimu nemůže být dosaženo v případě režimu vnějšího tranzitu, který se nevztahuje na existující zboží. Takový režim totiž není možné správně použít, uplatňuje-li se na neexistující zboží. To platí tím spíše, že povinnost předložit zboží u celního úřadu v místě určení by v případě, kdy zboží, na které se vztahuje omylem vygenerovaný režim tranzitu, neexistuje, představovala pro hlavního povinného uloženou povinnost, kterou nemůže splnit, což je v rozporu se zásadou ultra posse nemo obligatur (nikdo není povinen k nemožnému plnění).

35      Kdyby tedy byl přijat takový výklad, jaký navrhuje dánská vláda, bylo by jediným výsledkem uplatnění článku 204 celního kodexu uložení sankce hlavnímu povinnému za omyl, kterého se dopustil tím, že zahájil dva režimy vnějšího tranzitu, a nikoli za nedodržení povinností, které s tímto režimem souvisejí.

36      Z výše uvedených úvah tudíž vyplývá, že omyl spočívající v zahájení dvou režimů vnějšího tranzitu pro jedno a totéž zboží sám o sobě nemůže narušit cíle sledované uvedeným článkem 204 a odůvodnit tak vznik celního dluhu. Rovněž není nezbytné sankcionovat takovýto omyl určením toho, že hlavní povinný uhradí celní dluh. Jak uvedla Komise, může být takový omyl relevantní skutečností pro případné odebrání statusu schváleného odesílatele, avšak jeho důsledkem nemůže být povinnost posledně uvedeného zaplatit clo.

37      Článek 204 celního kodexu proto nemůže být za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, uplatněn.

38      Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na takovou situaci, jaká je předmětem původního řízení, kdy schválený odesílatel omylem vygeneroval dva režimy vnějšího tranzitu pro jedno a totéž zboží, neboť nadbytečný režim vztahující se na neexistující zboží, nemohl na základě uvedeného ustanovení vést ke vzniku celního dluhu.

 K nákladům řízení

39      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 204 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na takovou situaci, jaká je předmětem původního řízení, kdy schválený odesílatel omylem vygeneroval dva režimy vnějšího tranzitu pro jedno a totéž zboží, neboť nadbytečný režim vztahující se na neexistující zboží, nemohl na základě uvedeného ustanovení vést ke vzniku celního dluhu.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: dánština.