This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62010CA0497
Case C-497/10 PPU: Judgment of the Court (First Chamber) of 22 December 2010 (reference for a preliminary ruling from the Court of Appeal of England and Wales (Civil Division) — United Kingdom) — Barbara Mercredi v Richard Chaffe (Judicial cooperation in civil matters — Regulation (EC) No 2201/2003 — Matrimonial matters and parental responsibility — Child whose parents are not married — Concept of ‘habitual residence’ of an infant — Concept of ‘rights of custody’ )
Věc C-497/10 PPU: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 22. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) — Spojené království) — Barbara Mercredi v. Richard Chaffe ( „Justiční spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 2201/2003 — Věci manželské a rodičovská zodpovědnost — Dítě nesezdaných rodičů — Pojem „obvyklé bydliště“ kojence — Pojem „právo péče o dítě“ “ )
Věc C-497/10 PPU: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 22. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) — Spojené království) — Barbara Mercredi v. Richard Chaffe ( „Justiční spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 2201/2003 — Věci manželské a rodičovská zodpovědnost — Dítě nesezdaných rodičů — Pojem „obvyklé bydliště“ kojence — Pojem „právo péče o dítě“ “ )
Úř. věst. C 55, 19.2.2011, p. 17–17
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
19.2.2011 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 55/17 |
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 22. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) — Spojené království) — Barbara Mercredi v. Richard Chaffe
(Věc C-497/10 PPU) (1)
(Justiční spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Věci manželské a rodičovská zodpovědnost - Dítě nesezdaných rodičů - Pojem „obvyklé bydliště“ kojence - Pojem „právo péče o dítě“)
2011/C 55/30
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
Court of Appeal (England Wales) (Civil Division)
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: Barbara Mercredi
Odpůrce: Richard Chaffe
Předmět
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Court of Appeal (England Wales) (Civil Division) — Výklad článků 8 a 10 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243) — Pojem obvyklého bydliště — Dítě narozené ve Spojeném království britskému otci a francouzské matce, které má matčinu státní příslušnost, přičemž jeho rodiče nejsou sezdáni — Dítě přemístěné matkou na Réunion — Přemístění zákonným způsobem v okamžiku, kdy k němu došlo, protože v daném okamžiku byla matka nositelem rodičovské zodpovědnosti vůči dítěti — Následné návrhy podané otcem britským soudům na přiznání rodičovské zodpovědnosti, na určení bydliště pro účely střídavé péče a na přiznání práva na styk s dítětem — Rozhodnutí High Court, kterým je nařízeno navrácení dítěte do Spojeného království — Rozhodnutí napadené matkou z důvodu, že dítě v době podání návrhu k soudu již nemělo své obvyklé bydliště ve Spojeném království
Výrok
1) |
Pojem „obvyklé bydliště“ ve smyslu článků 8 a 10 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem je třeba — pokud jde o situaci kojence, který se svou matkou pobývá pouze několik dní v jiném členském státě, než je členský stát jeho obvyklého bydliště, do něhož byl přemístěn — přihlédnout zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území tohoto členského státu a přestěhování se matky do tohoto státu, a dále — zejména z důvodu věku dítěte — k zeměpisnému a rodinnému původu matky, jakož i k rodinným a sociálním vazbám, které matka a dítě udržují v tomtéž členském státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit obvyklé bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. V případě, že by použití výše uvedených kritérií ve věci v původním řízení vedlo k závěru, že obvyklé bydliště dítěte nelze určit, by musel být příslušný soud určen na základě kritéria „přítomnosti dítěte“ ve smyslu článku 13 nařízení. |
2) |
Rozhodnutí soudu členského státu, kterými se podle Haagské úmluvy ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí zamítá žádost o bezodkladné navrácení dítěte na území, pro něž je dána místní příslušnost soudu jiného členského státu a která se týkají rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k tomuto dítěti, nemají žádný vliv na rozhodnutí, která mají být vydána v tomto jiném členském státě v řízeních ve věcech rodičovské zodpovědnosti, která byla zahájena dříve a stále v tomto státě probíhají. |
(1) Úř. věst. C 328, 4.12.2010.