5.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 133/16

1)

Má se pojem „dodání zboží“ ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve spojení s článkem 345 Smlouvy o fungování Evropské unie vykládat v tom smyslu, že za okolností původního řízení připouští, aby příjemce dodání nabyl právo k nakládání se zbožím (jímž jsou druhově určené movité věci) tak, že vlastnictví k tomuto zboží získá úplatně od nevlastníka držbou v dobré víře, což je podle vnitrostátního práva členského státu přípustné, přičemž je třeba zohlednit, že podle tohoto práva se vlastnické právo k těmto věcem převádí jejich předáním?

2)

Vyžaduje prokázání uskutečnění „dodání zboží“ ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/112 u konkrétní faktury v souvislosti s uplatněním nároku na odpočet ve faktuře uvedené a skutečně zaplacené daně podle čl. 178 písm. a) směrnice, aby příjemce dodání doložil vlastnická práva dodavatele, jestliže předmětem dodání jsou druhově určené movité věci a vlastnické právo k těmto věcem se podle vnitrostátního práva členského státu převádí jejich předáním, přičemž podle tohoto práva je přípustné i nabytí vlastnického práva k těmto věcem od nevlastníka držbou v dobré víře získanou úplatně?

Je třeba „dodání zboží“ pro účely odpočtu daně odvedené na vstupu ve smyslu směrnice považovat za prokázané, jestliže příjemce za okolností původního řízení uskutečnil následné dodání stejného zboží (zvířata, jejichž identifikace je povinná) prostřednictvím vývozu s podáním celního prohlášení a nebylo prokázáno, že k tomuto zboží mají práva třetí osoby?

3)

Je pro účely prokázání uskutečnění „dodání zboží“ ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/112 u konkrétní faktury v souvislosti s uplatněním nároku na odpočet ve faktuře uvedené a skutečně zaplacené daně podle čl. 178 písm. a) směrnice třeba vycházet z toho, že dodavatel a příjemce, kteří nejsou zemědělskými výrobci, nejsou v dobré víře, jestliže při obdržení zboží nebyl předložen od předchozího vlastníka žádný doklad, v němž by byly uvedeny ušní značky zvířat podle požadavků veterinárně-lékařských právních předpisů Evropské unie, a ušní značky zvířat nejsou uvedeny ve veterinárním osvědčení, které vydal správní orgán a které je doprovodným dokumentem u zvířat při jejich přepravě k uskutečnění konkrétního dodání?

Jestliže dodavatel a příjemce provedli samostatně výčet ušních značek zvířat, která jim byla dodána, je pak třeba vycházet z toho, že splnili požadavky uvedených unijních veterinárně-lékařských právních předpisů, jestliže správní orgán ve veterinárním osvědčení, které je doprovodným dokumentem u zvířat při jejich dodání, ušní značky těchto zvířat neuvedl?

4)

Má dodavatel a příjemce ve věci v původním řízení, kteří nejsou zemědělskými výrobci, podle článku 242 směrnice 2006/112 povinnost vykázat ve svém účetnictví předmět dodání (zvířata, která musí být identifikována, příp. biologická aktiva) za použití mezinárodního účetního standardu 41, Zemědělství, a prokázat ovládání aktiv podle tohoto standardu?

5)

Je podle čl. 226 bodu 6 směrnice 2006/112 nezbytné, aby v takových fakturách pro účely daně z přidané hodnoty, jako jsou faktury, které jsou předmětem původního řízení, byly uvedeny také ušní značky zvířat, která musí být podle unijních veterinárních předpisů identifikována a která jsou předmětem dodání, jestliže vnitrostátní právo členského státu takový požadavek pro převod vlastnického práva k těmto zvířatům výslovně nestanoví a osoby zúčastněné na dodání nejsou zemědělskými výrobci?

6)

Připouští čl. 185 odst. 1 směrnice 2006/112, aby byl na základě takového vnitrostátního ustanovení, jako je ustanovení, které je předmětem původního řízení, opraven odpočet daně zaplacené na vstupu z důvodu, že bylo zjištěno, že vlastnické právo dodavatele zboží, které je obsahem dodání, nebylo prokázáno, jestliže dodání nebylo žádnou ze zúčastněných stran zrušeno, příjemce uskutečnil následné dodání stejného zboží, neexistují žádné důkazy pro uplatněná práva třetích osob k tomuto zboží (zvířata, jejichž identifikace je povinná), není tvrzena absence dobré víry příjemce dodání a vlastnické právo se ke zboží určenému jen podle druhu převádí podle vnitrostátního práva jeho předáním?