27.11.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 402/3

1)

Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství, ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, musí být vykládáno v tom smyslu, že za takových okolností, jaké jsou dány ve věcech v původním řízení, kdy je mezinárodní příslušnost soudu pro (průmyslové) vzory Společenství, k němuž byla podána žaloba pro porušení, ve vztahu k prvnímu žalovanému založena podle čl. 82 odst. 1 nařízení č. 6/2002 a ve vztahu k druhému žalovanému usazenému v jiném členském státě je založena podle uvedeného čl. 6 odst. 1, ve spojení s čl. 79 odst. 1 nařízení č. 6/2002, z důvodu, že tento druhý žalovaný vyrábí a prvnímu žalovanému dodává výrobky, které první žalovaný uvádí na trh, uvedený soud může na návrh žalobce vydat příkazy vůči druhému žalovanému, jež se týkají opatření spadajících do působnosti čl. 89 odst. 1 a čl. 88 odst. 2 nařízení č. 6/2002 a vztahují se i na jiná jednání druhého žalovaného, než jsou jednání související s výše uvedeným dodavatelským řetězcem, a jejich působnost se vztahuje na celé území Evropské unie.

2)

Článek 20 odst. 1 písm. c) nařízení č. 6/2002 musí být vykládán v tom smyslu, že třetí osoba, které bez souhlasu majitele práv z (průmyslových) vzorů Společenství užívá, a to i prostřednictvím svých internetových stránek, vyobrazení výrobků odpovídajících takovýmto (průmyslovým) vzorům v rámci legálního prodeje výrobků určených k užívání jakožto příslušenství specifických výrobků majitele práv z těchto (průmyslových) vzorů, s cílem vysvětlit nebo doložit společné užívání takto prodávaných výrobků a specifických výrobků majitele uvedených práv, uskutečňuje reprodukční činnost prováděnou za účelem „citací“ ve smyslu uvedeného čl. 20 odst. 1 písm. c), přičemž takováto činnost je podle tohoto ustanovení dovolena, pokud splňuje kumulativní podmínky stanovené v uvedeném ustanovení, což musí ověřit vnitrostátní soud.

3)

Článek 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem „země, ve které k porušení tohoto práva došlo“, ve smyslu tohoto ustanovení, vztahuje na zemi, ve které došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody. Za okolností, kdy jsou témuž žalovanému vytýkána různá porušení, k nimž došlo v různých členských státech, není k určení skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, namístě vycházet z každého jednotlivého vytýkaného porušení, nýbrž je třeba jednání uvedeného žalovaného posoudit globálně, s cílem určit místo, kde k prvotnímu porušení, z něhož vyplývá vytýkané jednání, došlo nebo hrozí dojít.