1)

Představuje přiznání náhrady ve výši 2,5 až 12 násobku poslední měsíční mzdy (čl. 32 odst. 5 zákona č. 183/2010) zaměstnanci veřejné správy, poškozenému v důsledku protiprávního obnovování smluv na dobu určitou, s možností pro tohoto zaměstnance získat plnou náhradu škody pouze tehdy, pokud prokáže ztrátu jiných pracovních příležitostí nebo pokud prokáže, že bylo-li by vyhlášeno řádné výběrové řízení, uspěl by v něm, rovnocenné a efektivní opatření ve smyslu rozsudků Soudního dvora ve věcech Mascolo [a další (C-22/13, C-61/13 až C-63/13 a C-418/13)] a Marrosu [a Sardino](C-53/04)?

2)

Je třeba zásadu rovnocennosti zmíněnou Soudním dvorem (mimo jiné) v uvedených rozsudcích chápat v tom smyslu, že pokud se členský stát rozhodne neuplatňovat ve veřejném sektoru změnu pracovního poměru (přiznanou v soukromém sektoru), je tento členský stát nicméně povinen zajistit zaměstnanci stejný prospěch, případně prostřednictvím náhrady škody, jejímž předmětem je nutně hodnota pracovního místa na dobu neurčitou?