27.11.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 402/11

1)

Musí být čl. 6 odst. 1 směrnice o zneužívajících ujednáních (1) – i s ohledem na vnitrostátní právní úpravu, která stanoví povinné zastoupení v řízení před soudy – vykládán v tom smyslu, že každé smluvní ujednání musí být z hlediska jeho možné kvalifikace jako zneužívajícího posuzováno individuálně, a to bez ohledu na otázku, zda je pro účely rozhodnutí o žalobním návrhu skutečně nutné se zabývat všemi ujednáními dané smlouvy?

2)

Anebo musí být čl. 6 odst. 1 směrnice o zneužívajících ujednáních naopak vůči tomu, co bylo uvedeno v první otázce, vykládán v tom smyslu, že pro závěr o zneužívající povaze ujednání, ze kterého vychází žalobní návrh, je nutné posoudit všechna ostatní ujednání dané smlouvy?

3)

Může případná kladná odpověď na druhou otázku znamenat, že zneužívající povahu předmětného ujednání lze konstatovat jen tehdy, provede-li se posouzení celé smlouvy, tedy že zneužívající povahu jednotlivých prvků dané smlouvy nelze posuzovat samostatně a nezávisle na ujednání napadeném žalobou?