18.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 437/33

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1245 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/1241 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

uložil Radě náhradu všech nákladů a výdajů tohoto řízení, včetně nákladů a výdajů vynaložených žalobkyní.

1.

První důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností Radou, když nepředložila žádný důkaz, že žalobkyně je mezinárodně uznávaný syrský konglomerát.

Podle žalobkyně je uvedené tvrzení zcela nesprávné a odhaluje řadu věcných nepřesností v postupu Rady.

Dále žalobkyně zamýšlí prokázat, že není velká společnost, ale odpovídá definici malého nebo středního podniku podle unijní právní úpravy a nemá žádné mezinárodní renomé.

Rovněž má za to, že Rada nezohlednila ani rozsudek ze dne 6. dubna 2017, Alkarim for Trade and Industry v. Rada (T-35/15, nezveřejněný, EU:T:2017:262), ani rozsudek ze dne 11. května 2017, Abdulkarim v. Rada (T-304/15, nezveřejněný, EU:T:2017:327), v nichž Tribunál zrušil sankce proti žalobkyni a W. Abdulkarimu z důvodu zjevně nesprávných posouzení, kterých se dopustila Rada.

2.

Druhý důvod vychází z porušení obecné zásady proporcionality v rozsahu, v němž:

3.

Třetí důvod vychází z nepřiměřeného porušení práva vlastnit majetek a práva vykonávat profesní činnost, jelikož Rada přijatými sankcemi nevyhnutelně poškodila právo žalobkyně vlastnit majetek, jakož i její právo vykonávat hospodářskou činnost, a to porušením prvního dodatkového protokolu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobkyně má za to, že jí nelze bránit ve volném užívání jejího majetku a hospodářské svobody, což odůvodňuje zrušení napadených opatření v rozsahu, v němž se jí týkají.

4.

Čtvrtý důvod vychází z překročení pravomoci v rozsahu, v němž opatření přijatá radou nemají žádný dopad na syrský režim a v němž žalobkyně vždy byla nezávislá na vládnoucím režimu. Žalobkyně má za to, že sankce přijaté Radou nemají opodstatnění a nespočívají na platných důkazech, a nemíří na syrský režim, ale z neznámých důvodů pouze na žalobkyni.

5.

Pátý důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění podle čl. 296 pododstavce 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že odůvodnění Rady na podporu napadených opatření odkazuje samo na sebe a neodkazuje na žádný konkrétní relevantní důkaz umožňující určit, proč je žalobkyně považována za „mezinárodně uznávaný syrský konglomerát spojený s W. Abdulkarimem, který je vlivný obchodník a vykonává činnost v Sýrii“.