1)

Musí nebo může vnitrostátní soud při výkladu pojmu „neprofesionální klient“, který je uveden v čl. 4 odst. 1 bodu 12 směrnice 2004/39/ES (1), použít stejná výkladová kritéria, jako jsou kritéria, která definují pojem spotřebitel podle čl. 2 písm. b) směrnice 93/13/EHS (2)?

2)

V případě záporné odpovědi na první předběžnou otázku, za jakých podmínek může „neprofesionální klient“ podle směrnice 2004/39/ES v takovém sporu, jako je spor v původním řízení, využít postavení spotřebitele?

3)

Představuje uskutečnění velkého objemu obchodů v relativně krátkém časovém období ze strany „neprofesionálního klienta“ podle směrnice 2004/39/ES a investice značných peněžních částek do finančních nástrojů, jako jsou finanční nástroje definované v čl. 4 odst. 1 bodě 17 směrnice 2004/39/ES, relevantní kritéria pro posouzení postavení spotřebitele v případě „neprofesionálního klienta“ podle této směrnice?

4)

Musí nebo může vnitrostátní soud při určení vlastní příslušnosti, jelikož má povinnost podle konkrétního případu určit dopad čl. 17 odst. 1 písm. c) nebo čl. 7 bodu 2 nařízení (EU) č. 1215/2012 (3), zohlednit hmotněprávní základ, kterého se žalobce dovolává (výlučně mimosmluvní odpovědnost) jako prostředku nápravy ve vztahu k uzavření údajně zneužívajících ujednání podle směrnice 93/13/EHS, u nichž by bylo rozhodné hmotné právo určeno podle nařízení (ES) č. 864/2007 (Řím II) (4), anebo případné postavení žalobce jakožto spotřebitele činí hmotněprávní základ žaloby irelevantní?