—

Rozhodnutí o přeložení je z formálního hlediska protiprávní, protože neobsahuje odůvodnění. Podle čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie a článku 296 SFEU však bylo odůvodnění nezbytné, protože zájem žalobkyně na tomto odůvodnění byl pro žalovaného jasně rozpoznatelný.

—

Podle postupu v souladu s podmínkami vydání rozhodnutí mohla žalobkyně odmítnout místo v kontaktní kanceláři Evropského parlamentu v Lucemburku (EPLO), což také učinila. Přeložení na toto místo tedy nepřicházelo do úvahy.

—

Právo na respektování soukromého a rodinného života (článek 7 a 33) a právo nezletilé dcery na udržování osobních vztahů a přímých styků s oběma svými rodiči bylo porušeno, jelikož rodina žalobkyně by musela žít odděleně, dcera by zůstala s otcem v Berlíně a žalobkyně by se přestěhovala sama do Lucemburska.

—

Právo na rovnost před zákonem (článek 20) a zákaz diskriminace (článek 21) bylo porušeno. Žalobkyně podléhá jako vdaná úřednice EPLO a matka nezletilého dítěte, o něž pečuje společně s manželem, mobilitě, na základě které má být přeložena do Lucemburska. Úředníci EPLO, kteří žijí odděleně nebo jsou rozvedeni a dělí se o péči o nezletilé dítě, jsou s mobility až do plnoletosti tohoto dítěte vyjmuti, aniž by existoval věcný důvod pro toto nerovné zacházení.

—

Nedošlo k vážení zájmů žalobkyně a žalovaného, přestože žalovaný je k tomu povinen na základě jeho povinnosti řádné správy (článek 41 Listiny základních práv EU).

—

Chráněné zájmy žalobkyně jasně převažují nad zájmy žalovaného na jejím přeložení.

—

Přeložení z EPLO v Berlíně do EPLO v Lucemburku nesleduje zájem služby.

—

Žalovaný neuznává diskreční pravomoc a tedy jí nevykonává.

—

Od jmenování žalobkyně v roce 2001 až do přijetí rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu z roku 2018 o mobilitě platila zásada, že úředníci kategorie AST jako je žalobkyně, nepodléhají mobilitě. Tato zásada platila od rozhodnutí o mobilitě z roku 1998 a byla potvrzena i v rozhodnutích předsednictva Evropského parlamentu o mobilitě z roku 2002 a 2004.

—

Legitimní očekávání žalobkyně ohledně výjimky pro mobilitu bylo chráněno. Změna úpravy proto vyžaduje situaci odpovídající přechodnou úpravu i odpovídající výjimky. Předpokládané tříleté přechodné období je nevhodné, protože neodstraňuje rozdělení rodiny žalobkyně. Chybí výjimka pro situaci žalobkyně.

—

Žalovaný ztratil možnost, přikázat žalobkyni mobilitu s důsledkem změny místa služby, jelikož sám tím, že opakovaně vyňal úředníky kategorie AST z principu mobility, vyvolal u žalobkyně dojem, že nemusí počítat se změnou místa služby