This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62021CJ0822
Judgment of the Court (First Chamber) of 30 April 2024.#Republic of Latvia v Kingdom of Sweden.#Failure of a Member State to fulfil obligations – Article 259 TFEU – Directive 2014/49/EU – Deposit guarantee schemes (DGSs) – Article 14(3) – Transfer of the activities of a credit institution from the DGS of one Member State to the DGS of another Member State – Transfer to the DGS of the host Member State of the contributions paid to the DGS of the home Member State during the 12 months preceding the transfer of the activities – Obligation – Failure to transfer contributions – Effectiveness – Principle of sincere cooperation.#Case C-822/21.
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 30. dubna 2024.
Lotyšská republika v. Švédské království.
Nesplnění povinnosti státem – Článek 259 SFEU – Směrnice 2014/49/EU – Systémy pojištění vkladů – Článek 14 odst. 3 – Přesun činností úvěrové instituce ze systému pojištění vkladů jednoho členského státu do systému pojištění vkladů jiného členského státu – Převod příspěvků uhrazených systému pojištění vkladů domovského členského státu během dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností do systému pojištění vkladů hostitelského členského státu – Povinnost – Nepřevedení příspěvků – Užitečný účinek – Zásada loajální spolupráce.
Věc C-822/21.
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 30. dubna 2024.
Lotyšská republika v. Švédské království.
Nesplnění povinnosti státem – Článek 259 SFEU – Směrnice 2014/49/EU – Systémy pojištění vkladů – Článek 14 odst. 3 – Přesun činností úvěrové instituce ze systému pojištění vkladů jednoho členského státu do systému pojištění vkladů jiného členského státu – Převod příspěvků uhrazených systému pojištění vkladů domovského členského státu během dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností do systému pojištění vkladů hostitelského členského státu – Povinnost – Nepřevedení příspěvků – Užitečný účinek – Zásada loajální spolupráce.
Věc C-822/21.
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2024:373
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
30. dubna 2024 ( *1 )
„Nesplnění povinnosti státem – Článek 259 SFEU – Směrnice 2014/49/EU – Systémy pojištění vkladů – Článek 14 odst. 3 – Přesun činností úvěrové instituce ze systému pojištění vkladů jednoho členského státu do systému pojištění vkladů jiného členského státu – Převod příspěvků uhrazených systému pojištění vkladů domovského členského státu během dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností do systému pojištění vkladů hostitelského členského státu – Povinnost – Nepřevedení příspěvků – Užitečný účinek – Zásada loajální spolupráce“
Ve věci C‑822/21,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti podaná na základě článku 259 SFEU dne 30. prosince 2021,
Lotyšská republika, zástupkyně: J. Davidoviča, K. Pommere a I. Romanovska, jako zmocněnkyně,
žalobkyně,
podporovaná:
Estonskou republikou, zástupkyně: M. Kriisa, jako zmocněnkyně,
Litevskou republikou, zástupci: K. Dieninis a V. Kazlauskaitė-Švenčionienė, jako zmocněnci,
Evropskou komisí, zástupci: E. Ljung Rasmussen, A. Nijenhuis, K. Simonsson a D. Triantafyllou, jako zmocněnci,
vedlejšími účastnicemi řízení,
proti
Švédskému království, zástupci: H. Shev a O. Simonsson, jako zmocněnci,
žalovanému,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení: A. Arabadžev, předseda senátu, T. von Danwitz, P. G. Xuereb (zpravodaj), A. Kumin a I. Ziemele, soudci,
generální advokát: J. Richard de la Tour,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 7. září 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 |
Svou žalobou se Lotyšská republika domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Švédské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 14 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. 2014, L 173, s. 149) a z čl. 4 odst. 3 SEU. |
Právní rámec
Unijní právo
2 |
Body 3 a 37 odůvodnění směrnice 2014/49 znějí takto:
[…]
|
3 |
Článek 10 směrnice 2014/49, nadepsaný „Financování systémů pojištění vkladů“, v odstavcích 1 a 2 stanoví: „1. Členské státy zajistí, aby systémy pojištění vkladů měly zavedeny odpovídající systémy ke zjištění svých možných závazků. Výše disponibilních finančních prostředků systémů pojištění vkladů musí být úměrná těmto závazkům. Systémy pojištění vkladů získávají disponibilní finanční prostředky z příspěvků svých členů hrazených alespoň jednou ročně. To nebrání doplňkovému financování z jiných zdrojů. 2. Členské státy zajistí, aby nejpozději do 3. července 2024 dosáhly disponibilní finanční prostředky systému pojištění vkladů přinejmenším cílové výše 0,8 % objemu pojištěných vkladů jeho členů. Pokud finanční kapacita klesne pod cílovou výši, zahájí se opět výběr příspěvků, dokud není znovu dosaženo alespoň cílové výše. Klesnou-li disponibilní finanční prostředky poté, co poprvé dosáhly cílové výše, pod dvě třetiny cílové výše, stanoví se řádný příspěvek na takové úrovni, která umožní dosažení cílové výše do šesti let. Při stanovování ročních příspěvků podle tohoto článku musí být v případě řádného příspěvku náležitě zohledněna fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou procyklické příspěvky mít. Členské státy mohou počáteční období uvedené v prvním pododstavci prodloužit o nejvýše čtyři roky, jestliže systémům pojištění vkladů vznikly kumulované výdaje překračující 0,8 % pojištěných vkladů.“ |
4 |
Článek 14 této směrnice, nadepsaný „Spolupráce v rámci Unie“, v odstavcích 3 a 4 stanoví: „3. Pokud úvěrová instituce ukončí členství v jednom systému pojištění vkladů a připojí se k jinému systému pojištění vkladů, příspěvky uhrazené během dvanácti měsíců předcházejících ukončení členství jiné než mimořádné příspěvky podle čl. 10 odst. 8 se převedou tomuto druhému systému pojištění vkladů. To se nevztahuje na případy, kdy je úvěrová instituce vyloučena ze systému pojištění vkladů podle čl. 4 odst. 5. Jestliže jsou některé činnosti úvěrové instituce přesunuty do jiného členského státu, a tím do působnosti jiného systému pojištění vkladů, příspěvky uhrazené touto úvěrovou institucí během dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu jiné než mimořádné příspěvky podle čl. 10 odst. 8 se převedou tomuto druhému systému pojištění vkladů v poměru k výši přesunutých pojištěných vkladů. 4. Členské státy zajistí, aby si systém pojištění vkladů domovského členského státu se systémy hostitelských členských států vyměňoval informace podle čl. 4 odst. 7 nebo čl. 4 odst. 8 a 10. Použijí se omezení stanovená v uvedeném článku. Pokud úvěrová instituce hodlá provést přesun z jednoho systému pojištění vkladů do druhého v souladu s touto směrnicí, ohlásí svůj záměr alespoň v šestiměsíčním předstihu. Během tohoto období je úvěrová instituce stále povinna přispívat do svého původního systému pojištění vkladů v souladu s článkem 10 v souvislosti s financováním ex ante i ex post.“ |
Švédské právo
5 |
Článek 13 lag om insättningsgaranti (zákon o pojištění vkladů, SFS 1995, č. 1571) stanoví, že švédský orgán pro pojištění vkladů každoročně rozhoduje o výši splatných příspěvků a tyto příspěvky musí být uhrazeny do jednoho měsíce od data tohoto rozhodnutí. |
6 |
Podle článku 14 tohoto zákona se při úplném nebo částečném přesunu úvěrové instituce do jiného systému pojištění vkladů převedou příspěvky uhrazené během dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu do tohoto jiného systému pojištění vkladů. |
Skutečnosti předcházející sporu
7 |
Nordea Bank AB je evropská skupina finančních služeb se sídlem ve Švédsku a je členkou švédského systému pojištění vkladů. Do 30. září 2017 tato skupina působila prostřednictvím poboček v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. |
8 |
Dne 1. října 2017 přesunula Nordea Bank činnosti svých poboček nacházejících se v těchto třech členských státech do dceřiných společností DNB Banka AS usazených v uvedených státech. Téhož dne byly činnosti těchto poboček přesunuty ze švédského systému pojištění vkladů do estonského, lotyšského a litevského systému pojištění vkladů. |
9 |
Rozhodnutím ze dne 3. října 2017 švédský orgán pro pojištění vkladů rozhodl nepřevádět lotyšskému systému pojištění vkladů příspěvky, které Nordea Bank uhradila švédskému systému pojištění vkladů z titulu vkladů souvisejících s činnostmi její lotyšské pobočky (dále jen „rozhodnutí švédského orgánu pro pojištění vkladů ze dne 3. října 2017“). V tomto rozhodnutí měl tento orgán za to, že během dvanácti měsíců předcházejících dni přesunu činností její pobočky do lotyšského systému pojištění vkladů, tedy během období od 1. října 2016 do 30. září 2017, Nordea Bank neuhradila do švédského systému pojištění vkladů žádný příspěvek, takže podmínky pro převod příspěvků stanovené v čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 nebyly splněny. |
10 |
Podle švédského práva měla Nordea Bank lhůtu jednoho měsíce od každého rozhodnutí švédského orgánu pro pojištění vkladů, aby uhradila svůj roční příspěvek. Pro rok 2016 bylo roční rozhodnutí tohoto orgánu přijato dne 2. září 2016 a Nordea Bank uhradila svůj příspěvek do švédského systému pojištění vkladů dne 30. září 2016. Pokud jde o rok 2017, Nordea Bank uhradila svůj příspěvek dne 13. října 2017 v souladu s ročním rozhodnutím uvedeného orgánu ze dne 14. září 2017. Švédský systém pojištění vkladů tedy neobdržel příspěvek v období od 1. října 2016 do 30. září 2017, tedy v období dvanácti měsíců předcházejících dotčenému přesunu. |
11 |
Rozhodnutími, jež jsou obdobná těm, jako je rozhodnutí uvedené v bodě 9 tohoto rozsudku, švédský orgán pro pojištění vkladů rovněž rozhodl, že do estonského a litevského systému pojištění vkladů nepřevede příspěvky, které Nordea Bank uhradila do švédského systému pojištění vkladů z titulu vkladů souvisejících s činnostmi jejích estonských a litevských poboček. |
12 |
Lotyšská republika rozhodnutí švédského orgánu pro pojištění vkladů ze dne 3. října 2017 nezpochybnila u švédských soudů. |
13 |
Lotyšský orgán pro pojištění vkladů však dopisem ze dne 27. března 2019 vyzval Evropskou komisi, aby se vyjádřila k výkladu čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
14 |
V odpovědi zaslané dopisem ze dne 9. října 2020 Komise uvedla, že formulace tohoto ustanovení je neúplná a nestanoví konkrétní scénáře zásahu v případech, kdy vnitrostátní orgán pro pojištění vkladů přijme rozhodnutí o prodloužení lhůty pro uhrazení příspěvků, čímž ponechává prostor pro odlišné výklady uvedeného ustanovení. |
15 |
Orgány pro pojištění vkladů tří pobaltských států zahájily mediační řízení se švédským orgánem pro pojištění vkladů u Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), který tento případ v roce 2019 ukončil, aniž strany dosáhly dohody. |
Postup před zahájením soudního řízení
16 |
Dne 10. května 2021 podala Lotyšská republika Komisi stížnost na základě čl. 259 druhého pododstavce SFEU, v níž ji požádala o vydání odůvodněného stanoviska z důvodu, že Švédské království tím, že odmítlo převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky uhrazené lotyšskou pobočkou Nordea Bank za období dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností této pobočky, porušilo unijní právo, a zejména čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
17 |
V souladu s čl. 259 třetím pododstavcem SFEU Komise vyzvala Švédské království, aby se k této stížnosti vyjádřilo. |
18 |
Dne 22. června 2021 předložilo Švédské království Komisi písemné vyjádření. |
19 |
Dne 1. července 2021 vyslechla Komise Lotyšskou republiku a Švédské království. Švédské království uvedlo, že pokud by příspěvky byly uhrazeny během dvanácti měsíců předcházejících změně členství v systému pojištění vkladů, činila by výše příspěvků, které mají být převedeny do lotyšského systému pojištění vkladů, přibližně 500000 eur. |
20 |
Dne 30. července 2021 Komise vydala odůvodněné stanovisko, v němž dospěla k závěru, že Švédské království porušilo čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, vykládaný ve spojení s čl. 10 odst. 1 této směrnice, a dále že neporušilo čl. 4 odst. 3 SEU. |
Řízení před Soudním dvorem
21 |
Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 30. prosince 2021 podala Lotyšská republika projednávanou žalobu pro nesplnění povinnosti na základě článku 259 SFEU. |
22 |
V žalobě navrhuje, aby Soudní dvůr:
Pokud Soudní dvůr konstatuje, že Švédské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 a čl. 4 odst. 3 SEU, Lotyšská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
23 |
Na podporu Lotyšské republiky bylo povoleno vedlejší účastenství Estonské republiky rozhodnutím ze dne 19. května 2022, Litevské republiky rozhodnutím ze dne 25. května 2022 a Komise rozhodnutím ze dne 30. května 2022. |
24 |
Estonská republika podporuje první, třetí a pátý bod návrhových žádání žaloby. |
25 |
Litevská republika podporuje všechny body návrhových žádání žaloby. |
26 |
Komise podporuje první bod návrhových žádání žaloby. |
27 |
Švédské království navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
K žalobě
K přípustnosti
Argumentace účastníků řízení
28 |
Zaprvé Švédské království zpochybňuje přípustnost projednávané žaloby v plném rozsahu. Tento členský stát má v podstatě za to, že výklad čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 nelze zpochybnit v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti podle článku 259 SFEU. Na straně jedné tato směrnice stanoví pouze minimální harmonizaci. Na straně druhé Švédské království sice uznává, že článek 259 SFEU nevyžaduje vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků, avšak zdůrazňuje, že Lotyšská republika nezpochybnila rozhodnutí švédského orgánu pro pojištění vkladů ze dne 3. října 2017 u švédského soudu. |
29 |
Švédské království navíc připomíná, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že předmětem žaloby pro nesplnění povinnosti je určit a ukončit porušení unijního práva členským státem a že žaloba je nepřípustná, pokud se omezuje na žádost o výklad unijního práva. Žaloba podaná Lotyšskou republikou přitom směřuje především k vyjasnění výkladu čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
30 |
Zadruhé, pokud jde o první bod návrhových žádání týkající se porušení čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, Švédské království uvádí, že ačkoli Lotyšská republika na slyšení dne 1. července 2021, jež svolala Komise, uplatnila v návrhových žádáních své žaloby čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 a článek 10 této směrnice, tento členský stát netvrdil, že Švédské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z posledně uvedeného ustanovení. Soudní dvůr tedy nemůže zkoumat, zda Švédské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedeného ustanovení. |
31 |
Pokud jde o druhý bod návrhových žádání týkající se porušení zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU a argumentaci uplatněnou na podporu tohoto bodu návrhových žádání, Švédské království uvádí, že Lotyšská republika se v průběhu správního řízení dovolávala porušení zásady rovného zacházení z důvodu, že se Finská republika nacházela v obdobné situaci jako Lotyšská republika. Tato situace údajně vyplývala ze skutečnosti, že Nordea Bank dne 1. října 2018 přemístila své sídlo do Finska a příspěvky uhrazené do švédského systému pojištění vkladů v období dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu byly rozhodnutím švédského orgánu pro pojištění vkladů převedeny do finského systému pojištění vkladů. Lotyšská republika přitom ve své žalobě na podporu tohoto bodu návrhových žádání tvrdí, že Švédské království tím, že nesprávně vyložilo směrnici 2014/49, porušilo zásadu loajální spolupráce. Švédské království má v důsledku toho za to, že Lotyšská republika změnila svou argumentaci oproti argumentaci, kterou uplatnila v průběhu správního řízení, a že uvedený bod návrhových žádání, jak je formulován, tedy musí být odmítnut jako nepřípustný. |
32 |
Konečně, pokud jde o třetí bod návrhových žádání, kterým Lotyšská republika navrhuje Soudnímu dvoru uložit Švédskému království, aby byly dotčené příspěvky uhrazeny švédským systémem pojištění vkladů do lotyšského systému pojištění vkladů, Švédské království tvrdí, že tento třetí bod návrhových žádání se rovná návrhu, aby Soudní dvůr uložil Švédskému království povinnost uhradit náhradu škody. Jelikož takový návrh nemůže být předmětem žaloby pro nesplnění povinnosti, musí být tento návrh zamítnut. |
33 |
Zaprvé Lotyšská republika odpovídá, že argument Švédského království vycházející z toho, že směrnice 2014/49 stanoví pouze minimální harmonizaci, se netýká přípustnosti, ale věci samé. |
34 |
Zadruhé tvrdí, že žádné ustanovení unijního práva nevyžaduje vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků před podáním žaloby pro nesplnění povinnosti k Soudnímu dvoru. |
35 |
Zatřetí uvádí, že její návrh na určení nesplnění povinnosti je založen na porušení čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 ve spojení s čl. 10 odst. 1 této směrnice, a tvrdí, že ve stížnosti ze dne 10. května 2021 požádala Komisi o vydání odůvodněného stanoviska ve smyslu čl. 259 třetího pododstavce SFEU ohledně povinnosti švédského systému pojištění vkladů převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky uhrazené lotyšskou pobočkou Nordea Bank vypočítané za období dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností této pobočky v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. V žalobě tedy ani nerozšířila ani nezměnila předmět sporu. |
36 |
Začtvrté tvrdí, že třetím bodem návrhových žádání se nedomáhá toho, aby Soudní dvůr uložil Švédskému království povinnost uhradit náhradu škody, ale aby mu nařídil ukončit zjištěné protiprávní jednání. Podle Lotyšské republiky totiž nesplnění povinnosti vytýkané Švédskému království musí být nejen konstatováno, ale musí být rovněž ukončeno. V projednávané věci přitom k tomuto ukončení může dojít pouze ve formě uhrazení odmítnutých příspěvků do lotyšského systému pojištění vkladů, což neodpovídá náhradě škody. |
Závěry Soudního dvora
37 |
Pokud jde zaprvé o přípustnost projednávané žaloby v plném rozsahu, je třeba uvést, pokud jde zaprvé o argument Švédského království vycházející z toho, že směrnice 2014/49 stanoví pouze minimální harmonizaci, že tento argument, který se týká otázky výkladu této směrnice, spadá do opodstatněnosti žaloby pro nesplnění povinnosti. Uvedený argument se tedy netýká přípustnosti této žaloby. |
38 |
Pokud jde zadruhé o okolnost, že Lotyšská republika nezpochybnila rozhodnutí švédského orgánu pro pojištění vkladů ze dne 3. října 2017 u švédského soudu, stačí uvést, že přípustnost žaloby pro nesplnění povinnosti podané na základě článku 259 SFEU není podřízena vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků. |
39 |
Pokud jde zatřetí o argument Švédského království, že projednávaná žaloba pro nesplnění povinnosti je nepřípustná, jelikož směřuje především k vyjasnění výkladu čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, je třeba připomenout, že cílem řízení zavedeného článkem 259 SFEU je určit, zda je jednání členského státu v rozporu s unijním právem, a přimět tento členský stát, aby v tomto jednání ustal (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. října 2012, Maďarsko v. Slovensko,C‑364/10, EU:C:2012:630, bod 67 a citovaná judikatura). |
40 |
Je pravda, že žaloba na základě tohoto ustanovení, která se týká budoucích a možných nesplnění povinností nebo se omezuje na žádost o výklad unijního práva, je nepřípustná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. října 2012, Maďarsko v. Slovensko,C‑364/10, EU:C:2012:630, bod 68). |
41 |
Svou žalobou se však Lotyšská republika neomezuje na žádost o výklad čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. Jak totiž v podstatě uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, Komise navrhuje, aby Soudní dvůr určil, že Švédské království tím, že odmítlo převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky, které lotyšská pobočka Nordea Bank uhradila do švédského systému pojištění vkladů za období dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností této pobočky ve smyslu tohoto ustanovení, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedeného ustanovení, s cílem, aby Švédské království ukončilo toto tvrzené neplnění povinností, a právě za tímto účelem Lotyšská republika před Soudním dvorem tvrdí, že švédský systém pojištění vkladů nesprávně vyložil totéž ustanovení. |
42 |
Tento třetí argument vznesený Švédským královstvím, jehož cílem je zpochybnit přípustnost žaloby pro nesplnění povinnosti v plném rozsahu, je proto třeba odmítnout. |
43 |
Pokud jde zadruhé o přípustnost bodů návrhových žádání nebo argumentů uplatněných Lotyšskou republikou, je třeba připomenout, pokud jde zaprvé o argument Švédského království, podle kterého Lotyšská republika nemůže v žalobě vycházet z porušení článku 10 směrnice 2014/49, že žaloba podaná na základě článku 259 SFEU je vymezena postupem před zahájením soudního řízení stanoveným v tomto článku a musí být založena na stejném odůvodnění a důvodech, jaké byly uplatněny v průběhu tohoto postupu, takže výtka, která nebyla uvedena ve stížnosti před Komisí, je ve fázi řízení před Soudním dvorem nepřípustná [obdobně viz rozsudky ze dne 10. května 2012, Komise v. Nizozemsko,C‑368/10, EU:C:2012:284, bod 78, a ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales),C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 65 a citovaná judikatura]. |
44 |
Tento požadavek nemůže nicméně vést až k vyžadování dokonalé shody ve všech případech mezi zněním výtek ve stížnosti předložené Komisi a návrhovými žádáními v žalobě, pokud předmět sporu, tak jak byl vymezen v odůvodněném stanovisku, nebyl rozšířen nebo změněn [obdobně viz rozsudek ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales),C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 66 a citovaná judikatura]. |
45 |
V projednávané věci je třeba uvést, podobně jak to v podstatě uvedl generální advokát v bodě 48 svého stanoviska, že Lotyšská republika se ve správním řízení zahájeném před Komisí dovolávala čl. 10 odst. 1 směrnice 2014/49 pouze na podporu svého výkladu čl. 14 odst. 1 této směrnice, aby prokázala porušení posledně uvedeného ustanovení, jak vyplývá z odůvodněného stanoviska Komise. Stejně tak se žalobkyně v žalobě dovolává čl. 10 odst. 1 uvedené směrnice jako součásti kontextu, do něhož je zasazen čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/49, což je skutečnost, která potvrzuje její výklad posledně uvedeného ustanovení, ve vztahu k němuž žádá v rámci prvního bodu návrhových žádání Soudní dvůr, aby konstatoval jeho porušení. |
46 |
Lotyšská republika tudíž tím, že se v odůvodnění žaloby dovolávala čl. 10 odst. 1 této směrnice, nerozšířila za účelem potvrzení svého výkladu čl. 14 odst. 1 uvedené směrnice předmět sporu, který byl vymezen během správního řízení před Komisí. |
47 |
Zadruhé, pokud jde o argument Švédského království, podle kterého musí být druhý bod návrhových žádání, tak jak je formulován v žalobě, odmítnut jako nepřípustný, protože Lotyšská republika v žalobě změnila argumentaci na podporu tohoto bodu návrhových žádání v porovnání s tím, co tvrdila před Komisí, je třeba připomenout, že tímto bodem návrhových žádání Lotyšská republika tvrdí, že odmítnutí švédského systému pojištění vkladů převést do lotyšského systému pojištění dotčené příspěvky uhrazené lotyšskou pobočkou Nordea Bank do švédského systému pojištění vkladů je v podstatě v rozporu se zásadou loajální spolupráce, jakož i se zásadou rovnosti, neboť ve srovnatelné právní situaci švédský systém pojištění vkladů převedl příspěvky, které obdržel, do finského systému pojištění vkladů v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
48 |
Lotyšská republika přitom ve své stížnosti ze dne 10. května 2021 rovněž tvrdila, že Švédské království tím, že odmítlo převést dotčené příspěvky, porušilo zásadu loajální spolupráce uvedenou v čl. 4 odst. 3 SFEU a zásadu rovného zacházení mezi systémy pojištění vkladů členských států. |
49 |
Na rozdíl od toho, co tvrdí Švédské království, tedy Lotyšská republika v žalobě nezměnila argumentaci na podporu tohoto bodu návrhových žádání oproti tomu, co tvrdila v průběhu správního řízení před Komisí. |
50 |
Zatřetí, pokud jde o argument Švédského království, podle něhož je třetí bod návrhových žádání směřující k tomu, aby Soudní dvůr uložil Švédskému království povinnost uhradit náhradu škody, nepřípustný, je třeba uvést, že Lotyšská republika se tímto bodem návrhových žádání v podstatě domáhá, aby Soudní dvůr nařídil Švédskému království ukončit zjištěné protiprávní jednání tím, že do lotyšského systému pojištění vkladů převede celkovou výši příspěvků uhrazených lotyšskou pobočkou Nordea Bank do švédského systému pojištění vkladů za období dvanácti měsíců uvedené v čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
51 |
Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti se není možno u Soudního dvora domáhat ničeho jiného než určení existence tvrzeného nesplnění povinnosti za účelem jeho ukončení. V žalobě pro nesplnění povinnosti například nelze žádat, aby Soudní dvůr členskému státu uložil povinnost jednat v zájmu dodržování unijního práva určitým konkrétním způsobem [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika (Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑715/17, C‑718/17 a C‑719/17, EU:C:2020:257, bod 56 a citovaná judikatura]. |
52 |
Proto vzhledem k tomu, že ve třetím bodě návrhových žádání Lotyšská republika navrhuje, aby Soudní dvůr uložil Švédskému království povinnost uhradit jí dotčené příspěvky, tento bod návrhových žádání překračuje rámec toho, co lze požadovat v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 42 svého stanoviska, a musí být tedy prohlášen za nepřípustný. |
53 |
Konstatováním učiněným v předchozím bodě není dotčena povinnost členského státu podle čl. 260 odst. 1 SFEU přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora, shledá-li Soudní dvůr, že uvedený členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv. |
54 |
Konečně, pokud jde o čtvrtý bod návrhových žádání, je třeba uvést, že Lotyšská republika žádá Soudní dvůr, aby „v případě, že čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 by bylo možno vykládat striktně, konstatoval jeho slučitelnost s cílem této směrnice a povinnost švédského systému pojištění vkladů převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky uhrazené lotyšskou pobočkou Nordea Bank“. |
55 |
V tomto ohledu je třeba připomenout, že jelikož jsou podmínky přípustnosti žaloby a žalobních důvodů v ní uvedených nepominutelné podmínky řízení, může je Soudní dvůr zkoumat i bez návrhu v souladu s článkem 150 svého jednacího řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2010, Komise v. Německo,C‑160/08, EU:C:2010:230, bod 40). |
56 |
Návrh obsažený ve čtvrtém bodě návrhových žádání žaloby přitom jde nad rámec toho, co lze na základě judikatury citované v bodě 51 tohoto rozsudku požadovat v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti. |
57 |
Čtvrtý bod návrhových žádání tedy musí být rovněž prohlášen za nepřípustný. |
K věci samé
58 |
Lotyšská republika uplatňuje na podporu své žaloby dva žalobní důvody. Prvním žalobním důvodem vytýká Švédskému království, že nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. Druhým žalobním důvodem mu vytýká, že Švédské království porušilo zásadu loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU. |
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49
– Argumentace účastníků řízení
59 |
Lotyšská republika úvodem upřesňuje, že nezpochybňuje provedení směrnice 2014/49 do švédského práva, ale má za to, že Švédské království nesprávně uplatnilo požadavky čl. 14 odst. 3 této směrnice, když odmítlo převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky uhrazené lotyšskou pobočkou Nordea Bank do švédského systému pojištění vkladů, vypočítané za období dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností této pobočky do lotyšského systému pojištění vkladů. |
60 |
Lotyšská republika, podporovaná vedlejšími účastnicemi řízení, v tomto ohledu nejprve tvrdí, že uvedené ustanovení nelze vykládat striktně a musí být vykládáno v tom smyslu, že systém pojištění vkladů, jehož se úvěrová instituce stává novým členem, musí obdržet příspěvky od této úvěrové instituce, které byly vypočteny a uhrazeny za období dvanácti měsíců předcházejících přesunu do tohoto systému pojištění vkladů bez ohledu na okamžik, kdy byly skutečně uhrazeny. Určujícím prvkem je tedy skutečnost, že příspěvky úvěrové instituce uhrazené do původního systému pojištění vkladů byly vypočteny a požadovány za dotčené období, a nikoli okamžik, kdy byly požadované příspěvky uhrazeny nebo zaznamenány v účetnictví tohoto systému pojištění vkladů. |
61 |
Komise dále tvrdí, že Švédské království tím, že upřednostnilo doslovný výklad čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 a odmítlo převést dotčené příspěvky do lotyšského systému pojištění vkladů, nezajistilo užitečný účinek tohoto ustanovení a ohrozilo dosažení cílů této směrnice, kterým je podle bodu 3 jejího odůvodnění usnadnit svobodu usazování a volný pohyb finančních služeb, jakož i přispět ke stabilitě bankovní soustavy a k ochraně vkladatelů. |
62 |
Přístup Švédského království kromě toho narušuje vzájemnou důvěru mezi členskými státy, jelikož systém pojištění vkladů členského státu, k němuž má záměr se připojit člen systému pojištění vkladů jiného členského státu, by se již nemohl spoléhat na převod příspěvků ze systému pojištění vkladů z tohoto jiného členského státu. |
63 |
Lotyšská republika konečně tvrdí, že obecná povinnost platit roční příspěvky vyplývá rovněž z čl. 10 odst. 1 směrnice 2014/49, který vyžaduje, aby systémy pojištění vkladů získávaly disponibilní finanční prostředky z příspěvků svých členů hrazených alespoň jednou ročně. Jak přitom uvedla Komise v odůvodněném stanovisku, výklad čl. 14 odst. 3 a čl. 10 odst. 1 směrnice 2014/49 provedený Švédským královstvím by zasáhl do práv systému pojištění vkladů hostitelského členského státu (dále jen „přijímající systém pojištění vkladů“), který musí ode dne přesunu převzít odpovědnost za pojištěné vklady úvěrové instituce. |
64 |
Estonská republika nejprve upřesňuje, že i když z čl. 10 odst. 1 této směrnice vyplývá, že členským státům přísluší stanovit, jak často a v jakém okamžiku musí být příspěvky hrazeny, je jasné, že k výběru a úhradě těchto příspěvků musí docházet alespoň jednou ročně. Pokud tedy členský stát nezajistí, aby příspěvky byly vybírány a hrazeny alespoň jednou ročně, nemůže plnit povinnost vyplývající z čl. 14 odst. 3 uvedené směrnice, a sice zajistit, aby v případě, že úvěrová instituce ukončí členství v jednom systému pojištění vkladů a připojí se k jinému systému pojištění vkladů, byly příspěvky, které byly uhrazeny během dvanácti měsíců předcházejících ukončení účasti v původním systému pojištění vkladů, převedeny do přijímajícího systému pojištění vkladů. |
65 |
V projednávaném případě přitom byly příspěvky do švédského systému pojištění vkladů uhrazeny nesprávně, neboť mu nebyl v průběhu dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností lotyšské pobočky Nordea Bank do lotyšského systému pojištění vkladů uhrazen žádný příspěvek. Švédské království tedy mělo usoudit, aby splnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 10 odst. 1 a čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, že příspěvky byly uhrazeny během tohoto období dvanácti měsíců. |
66 |
Estonská republika dále tvrdí, že s ohledem na čl. 14 odst. 4 této směrnice, podle něhož hodlá-li úvěrová instituce provést přesun z jednoho systému pojištění vkladů do druhého v souladu s uvedenou směrnicí, ohlásí svůj záměr alespoň v šestiměsíčním předstihu, musel mít švédský orgán pro pojištění vkladů ještě před přesunem k dispozici informaci, že činnosti pobočky Nordea Bank budou přesunuty ze švédského systému pojištění vkladů do lotyšského systému pojištění vkladů. Mohl tedy zajistit výběr příspěvků tak, aby mohla být splněna povinnost vyplývající z čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
67 |
Konečně Estonská republika připomíná, že EBA ve svém stanovisku ze dne 8. srpna 2019 o způsobilosti vkladů, úrovni pojištění a spolupráci mezi systémy pojištění vkladů, jež je k dispozici na internetových stránkách tohoto orgánu, zdůraznil, že datum, k němuž se úvěrová instituce rozhodne platit příspěvky, působí v praxi problémy. EBA tedy v tomto stanovisku navrhl změnit čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, což je návrh, který Estonská republika podporuje, aby byla zajištěna právní jasnost a předešlo se problémům podobným těm, které se vyskytly v projednávané věci. |
68 |
Komise dodává, že příspěvky, které mají systému pojištění vkladů každoročně platit jeho členové podle čl. 10 odst. 1 směrnice 2014/49, lze považovat za protiplnění za pojištění vkladů během určitého období. Povinnost převést příspěvky, stanovená v čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, přechází-li část činnosti úvěrové instituce do jiného systému pojištění vkladů, je tedy založena na základním pravidle pro financování systému uvedeném v čl. 10 odst. 1 této směrnice. Záměrem unijního normotvůrce totiž bylo, aby v případě restrukturalizace banky byly vždy k dispozici finanční prostředky k tomu, aby mohly být převedeny do přijímajícího systému pojištění vkladů, aby tento systém mohl plnit povinnosti, které pro něj vyplývají z tohoto systému. |
69 |
Podle Komise je navíc cílem čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 kompenzovat zvýšení finančního rizika pro přijímající systém pojištění vkladů v případě přenesení finanční odpovědnosti za část pojištěných vkladů úvěrové instituce z jednoho systému pojištění vkladů na jiný, například v důsledku restrukturalizace úvěrové instituce. Jakýkoli jiný výklad by měl závažné důsledky pro dotvoření vnitřního trhu a narušil by důvěru v systém pojištění vkladů a spolupráci mezi příslušnými orgány členských států. |
70 |
Švédské království zaprvé odpovídá, že znění čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 je jasné a jednoznačné. Stanoví, že příspěvky uhrazené během období dvanácti měsíců předcházejících přesunu do přijímajícího systému pojištění vkladů se převedou do tohoto systému pojištění vkladů. Toto ustanovení tedy pokrývá celkovou výši příspěvků uhrazených v průběhu tohoto období bez ohledu na období, k němuž se vztahují. |
71 |
Zadruhé ani kontext čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 nepotvrzuje výklad zastávaný Lotyšskou republikou a vedlejšími účastnicemi řízení. |
72 |
Skutečnost, že čl. 10 odst. 1 této směrnice stanoví, že příspěvky musí být hrazeny alespoň jednou ročně, neznamená, že příspěvek, který byl uhrazen, lze považovat za příspěvek vztahující se ke konkrétnímu období dvanácti měsíců. Nelze mít ani za to, že čl. 10 odst. 1 směrnice 2014/49 ukládá konkrétní datum platby ve vztahu k období dvanácti měsíců. |
73 |
Kromě toho by členské státy měly podle čl. 10 odst. 2 této směrnice zajistit, aby do 3. července 2024 disponibilní finanční prostředky systému pojištění vkladů dosáhly přinejmenším cílové výše 0,8 % objemu pojištěných vkladů jeho členů. Tato směrnice poskytuje členským státům široký prostor pro stanovení výše příspěvků a kromě toho možnost nevybírat příspěvky, jakmile je dosaženo cílové úrovně. Uplatnění možnosti přestat vybírat příspěvky poté, co bylo dosaženo cílové úrovně, by totiž mohlo vést k případům, kdy v případě přesunu činností není nutné příspěvky převádět. Článek 10 odst. 2 směrnice 2014/49 tedy na rozdíl od toho, co údajně tvrdí Komise, nezaručuje, že budou vždy k dispozici finanční prostředky k převodu do přijímajícího systému pojištění vkladů. |
74 |
Zatřetí podle něj existují obecné a systémové důvody pro použití čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 v jeho znění. Takové použití je totiž jasné, pokud jde o finanční prostředky, které mohou být předmětem převodu. Naproti tomu výklad, podle kterého je třeba mít za to, že se toto ustanovení vztahuje na platby, které nebyly uskutečněny v období dvanácti měsíců předcházejících přesunu, by byl poněkud nejednoznačný a byl by obtížně použitelný. |
75 |
Začtvrté Švédské království uvádí, že ze stanoviska EBA ze dne 8. srpna 2019, citovaného v bodě 67 tohoto rozsudku, vyplývá, že výběr příspěvků od členů systému pojištění vkladů podle směrnice 2014/49 v plném rozsahu nezohledňuje odpovědnost, již lze přenést mezi různými systémy pojištění vkladů. Z tohoto stanoviska rovněž vyplývá, že čl. 14 odst. 3 této směrnice nestanoví vyčerpávající řešení, pokud jde o převod peněžních prostředků, a že EBA v této souvislosti doporučil toto ustanovení změnit. Mezery v uvedeném ustanovení nelze odstranit výkladem existujících ustanovení. |
76 |
Zapáté Švédské království uvádí, že jak vyplývá z odůvodněného stanoviska Komise, v rámci diskuse mezi orgány pro pojištění vkladů tří pobaltských států a Komisí v říjnu 2020 Komise zdůraznila, že uvedená směrnice stanovila minimální harmonizaci, pokud jde o převod příspěvků. Není tedy namístě vykládat dotčené ustanovení jinak než na základě jeho znění. |
77 |
Zašesté na straně jedné tvrdí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nemá doslovný výklad čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 závažné důsledky pro dotvoření vnitřního trhu. Příspěvky, které mohou být převedeny na základě této směrnice, by totiž měly být jen zřídka takového rozsahu, že by bylo možno považovat je za nezbytné k tomu, aby mohl přijímající systém pojištění vkladů plnit své povinnosti. Skutečnost, že švédský systém pojištění vkladů nepřevedl příspěvky do lotyšského systému pojištění vkladů, nevedla k odpovídajícímu zvýšení příspěvků vybíraných posledně uvedeným systémem pojištění vkladů. |
78 |
Na straně druhé výklad, který zastává, údajně neznamená neoprávněné zvýhodnění pro švédský systém pojištění vkladů. V tomto ohledu připomíná, že přesun činností Nordea Bank ze švédského systému pojištění vkladů do finského systému pojištění vkladů vedl k uhrazení příspěvků ze švédského systému pojištění vkladů do finského systému pojištění vkladů, neboť švédský systém pojištění vkladů obdržel příspěvky v období dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu. Soudržné uplatňování čl. 14 odst. 3 uvedené směrnice jednoduše vedlo k odlišným výsledkům z důvodu odlišných skutkových okolností. |
– Závěry Soudního dvora
79 |
V rámci první výtky Lotyšská republika podporovaná vedlejšími účastnicemi řízení Švédskému království vytýká, že nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, tím, že na základě nesprávného výkladu a použití tohoto ustanovení odmítlo převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky, které Nordea Bank uhradila do švédského systému pojištění vkladů z titulu vkladů souvisejících s činnostmi lotyšské pobočky za období dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností této pobočky do lotyšského systému pojištění vkladů. |
80 |
Švédské království má za to, že toto odmítnutí nepředstavuje nesplnění povinnosti, jelikož čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 vyžaduje, aby byly příspěvky, které mají být převedeny, uhrazeny v období dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu. Vzhledem k tomu, že Nordea Bank během tohoto období neuhradila žádný příspěvek za činnosti své lotyšské pobočky, nebyly podle tohoto členského státu splněny podmínky tohoto ustanovení. |
81 |
Podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba při výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [rozsudek ze dne 21. prosince 2023G. K. a další (Úřad evropského veřejného žalobce), C‑281/22, EU:C:2023:1018, bod 46 a citovaná judikatura]. |
82 |
Pokud jde o znění čl. 14 odst. 3 druhého pododstavce směrnice 2014/49, je třeba připomenout, že podle tohoto pododstavce platí, že jestliže jsou některé činnosti úvěrové instituce přesunuty do jiného členského státu, a tím do působnosti jiného systému pojištění vkladů, příspěvky uhrazené touto úvěrovou institucí během dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu, jiné než některé mimořádné příspěvky, se převedou tomuto druhému systému pojištění vkladů v poměru k výši přesunutých pojištěných vkladů. |
83 |
Z výrazu „uhrazené příspěvky“ vyplývá, že toto ustanovení vychází z předpokladu, že příspěvky byly v zásadě uhrazeny během tohoto období dvanácti měsíců, a musí být tedy převedeny přijímajícímu systému pojištění vkladů v případě přesunu činností do jiného členského státu. Tento výklad je podpořen výrazem „v poměru“, který vytváří velmi jasnou spojitost mezi převodem příspěvků a převodem pojištění vkladů. |
84 |
Znění tohoto ustanovení tedy neumožňuje vyloučit, že příspěvky vztahující se k období dvanácti měsíců předcházejících přesunu, které však švédský systém pojištění vkladů obdržel mimo toto období, musí být převedeny do přijímajícího systému pojištění vkladů. |
85 |
Pokud jde o kontext čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, je třeba uvést, že toto ustanovení musí být vykládáno s ohledem na čl. 10 odst. 1 této směrnice, který definuje způsoby financování systémů pojištění vkladů. |
86 |
Podle čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce uvedené směrnice systémy pojištění vkladů získávají disponibilní finanční prostředky z příspěvků svých členů hrazených alespoň jednou ročně. Jak uvádí Komise, z tohoto ustanovení vyplývá, že příspěvky členů systému pojištění vkladů lze považovat za protiplnění za pojištění vkladů po určité období. |
87 |
Bylo by tedy v souladu se systematikou systému pojištění vkladů, aby v případě přesunu určitých činností úvěrové instituce do jiného členského státu, a tedy i přenosu odpovědnosti za pojištěné vklady na systém pojištění vkladů tohoto jiného členského státu, bylo protiplnění za pojištění vkladů rovněž převedeno přijímajícímu systém pojištění vkladů. |
88 |
Užitečný účinek čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 vyžaduje, aby za účelem dodržení povinnosti vyplývající z tohoto ustanovení musel švédský orgán pojištění vkladů převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky, které mu uhradila Nordea Bank a které se vztahují k dvanácti měsícům předcházejícím přesunu činností Nordea Bank do lotyšského systému pojištění vkladů, s přihlédnutím k obdobím, k nimž se vztahují příspěvky Nordea Bank, a nikoli k přesnému datu, ke kterému do něj byly uvedené příspěvky uhrazeny. |
89 |
Je pravda, že podle čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice, kterého se dovolává Švédské království ve svých písemnostech, členské státy zajistí, aby nejpozději do 3. července 2024 dosáhly disponibilní finanční prostředky systému pojištění vkladů přinejmenším cílové výše 0,8 % objemu pojištěných vkladů jeho členů. Členské státy se proto mohou rozhodnout, že příspěvky již nebudou vybírat, jakmile – a dokud – je dosaženo cílové úrovně. Avšak v případě, že by členský stát takové rozhodnutí přijal, mohlo by se stát, že by systém pojištění vkladů tohoto členského státu v případě přesunu činnosti jednoho z jeho členů do systému pojištění vkladů jiného členského státu neměl žádný příspěvek, který by mohl převést přijímajícímu systému pojištění vkladů, protože by sám žádný příspěvek neobdržel. |
90 |
Nicméně výklad čl. 10 odst. 2 směrnice 2014/49 zastávaný Švédským královstvím předpokládá, že cílové úrovně bylo dosaženo a dále že odchylně od zásady, že úvěrová instituce platí alespoň jednou ročně příspěvek do systému pojištění vkladů, jehož je členem, se členský stát rozhodne příspěvky nevybírat. Okolnost, že v takové situaci by za dvanáct měsíců předcházejících přesunu nebyly uhrazeny žádné příspěvky a nemohly by být převedeny, by byla logickým důsledkem takového rozhodnutí nepožadovat uhrazení těchto příspěvků a je irelevantní v situacích, kdy naopak členský stát takové rozhodnutí nepřijal a platbu příspěvků za období dvanácti měsíců předcházejících přesunu požadoval. |
91 |
Pokud jde o cíl sledovaný v čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, je třeba uvést, že cílem tohoto ustanovení je kompenzovat přijímajícímu systému pojištění vkladů finanční riziko spojené s převodem pojištěných vkladů úvěrové instituce. Tento cíl podporuje výklad, podle kterého mělo Švédské království zohlednit období, ke kterým se vztahují příspěvky uhrazené Nordea Bank, a nikoli přesné datum plateb. Pouze tento výklad totiž může zaručit, že si původní systém pojištění vkladů, který již nenese riziko spojené s pojištěnými vklady převedenými do jiného členského státu, než je členský stát původního systému pojištění vkladů, neponechá, jako je tomu v projednávané věci, uhrazené příspěvky, které se vztahují k období dvanácti měsíců předcházejících přesunu, pouze z toho důvodu, že byly tomuto systému pojištění vkladů uhrazeny po tomto období. |
92 |
Kromě toho je třeba připomenout, že cílem této směrnice je, jak vyplývá z bodu 3 jejího odůvodnění, obecně chránit vkladatele pro případ, že se vklady u úvěrové instituce, která je součástí systému pojištění vkladů, stanou nedisponibilními, a dále zajišťovat stabilitu bankovní soustavy tím, že se zamezí hromadným výběrům bankovních vkladů nejen z úvěrové instituce, která se ocitla v nesnázích, nýbrž i z finančně zdravých institucí v důsledku ztráty důvěry vkladatelů ve spolehlivost bankovní soustavy (obdobně viz rozsudek ze dne 25. března 2021, Balgarska Narodna Banka,C‑501/18, EU:C:2021:249, bod 51 a citovaná judikatura). |
93 |
Přitom pouze výklad, podle něhož v případě přesunu činností úvěrové instituce do jiného členského státu musí původní systém pojištění vkladů, který již nenese riziko spojené s převedenými pojištěnými vklady, převést do přijímajícího systému pojištění vkladů všechny příspěvky, které mu tato úvěrová instituce uhradila a které se vztahují k období dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu, pomáhá dosáhnout tohoto dvojího cíle, neboť umožňuje přijímajícímu systému pojištění vkladů získat protihodnotu za riziko spojené s převedenými pojištěnými vklady, což přispívá k jeho finanční stabilitě a k ochraně vkladatelů úvěrových institucí přidružených k tomuto systému pojištění vkladů. |
94 |
Tento výklad je konečně podpořen bodem 37 odůvodnění směrnice 2014/49, který zmiňuje solidaritu mezi všemi institucemi na daném finančním trhu. Přistoupení nové úvěrové instituce do systému pojištění vkladů totiž automaticky zvýší celkovou výši pojištěných vkladů a může vést k výzvě k úhradě příspěvku do tohoto systému pojištění vkladů. Příchod této nové instituce by proto měl být doprovázen převodem příspěvků, které uhradila původnímu systému pojištění vkladů a které se vztahují k období dvanácti měsíců předcházejících přesunu, aby mohla přispívat k solidaritě v přijímajícím systému pojištění vkladů. |
95 |
Z výše uvedeného vyplývá, že první výtce je třeba vyhovět a konstatovat, že Švédské království tím, že odmítlo převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky, které lotyšská pobočka Nordea Bank uhradila švédskému systému pojištění vkladů a které se vztahují k období dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností této pobočky do lotyšského systému pojištění vkladů, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
Ke druhé výtce, vycházející z porušení čl. 4 odst. 3 SEU a zásady rovného zacházení
– Argumentace účastníků řízení
96 |
Lotyšská republika, podporovaná Litevskou republikou, tvrdí, že odmítnutí švédského systému pojištění vkladů převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky uhrazené lotyšskou pobočkou Nordea Bank za období uvedené v čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 je v rozporu se zásadou loajální spolupráce, jakož i se zásadou rovného zacházení, neboť švédský systém pojištění vkladů ve srovnatelné právní situaci převedl příspěvky, které obdržel od Nordea Bank do finského systému pojištění vkladů v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, po přesunu sídla Nordea Bank do Finska. |
97 |
Švédské království odpovídá, že vzhledem k tomu, že k přesunu sídla Nordea Bank do Finska došlo dne 1. října 2018 a příspěvky byly do švédského systému pojištění vkladů uhrazeny dne 13. října 2017 a dne 28. září 2018, byly tyto příspěvky uhrazeny během období dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu, tedy během období od 1. října 2017 do 30. září 2018. Švédský systém pojištění vkladů v tomto případě rovněž použil čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49 v souladu s jeho zněním, a to soudržně s použitím tohoto ustanovení v rozhodnutí švédského orgánu pro pojištění vkladů ze dne 3. října 2017. Zjištěný rozdíl ve výsledku tedy vyplývá výlučně z okamžiku, kdy došlo k platbám. Švédské království tedy zpochybňuje tvrzení Lotyšské republiky, že jednalo nekalým způsobem, ačkoli toto ustanovení použilo jednotně. |
– Závěry Soudního dvora
98 |
Je třeba připomenout, že z judikatury vyplývá, že nesplnění obecné povinnosti loajální spolupráce, která vyplývá z čl. 4 odst. 3 SEU, lze konstatovat pouze u jednání, která jsou odlišná od jednání zakládajících nesplnění zvláštních povinností, jež je vytýkáno členskému státu [rozsudek ze dne 14. července 2022, Komise v. Dánsko (CHOP Feta),C‑159/20, EU:C:2022:561, bod 75 a citovaná judikatura]. |
99 |
Jak přitom v podstatě uvedl generální advokát v bodě 80 svého stanoviska, z argumentace Lotyšské republiky shrnuté v bodě 96 tohoto rozsudku vyplývá, že v rámci druhé výtky vycházející z porušení čl. 4 odst. 3 SEU se tato argumentace týká odmítnutí švédského systému pojištění vkladů převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky uhrazené lotyšskou pobočkou Nordea Bank za období uvedené v čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49, tedy stejného jednání, které představuje porušení konkrétní povinnosti obsažené v tomto posledně uvedeném ustanovení. |
100 |
Není tudíž důvodné konstatovat nesplnění obecné povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU, které by se lišilo od již konstatovaného nesplnění zvláštní povinnosti, kterou mělo Švédské království na základě čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
101 |
Argument Lotyšské republiky vycházející z porušení zásady rovného zacházení se týká rovněž odmítnutí švédského systému pojištění vkladů převést dotčené příspěvky do lotyšského systému pojištění vkladů, takže ani není třeba konstatovat samostatné porušení této zásady, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 81 svého stanoviska. |
102 |
Z výše uvedeného vyplývá, že druhá výtka musí být zamítnuta. |
103 |
S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba konstatovat, že Švédské království tím, že odmítlo převést do lotyšského systému pojištění vkladů příspěvky, které lotyšská pobočka Nordea Bank uhradila švédskému systému pojištění vkladů a které se vztahují k období dvanácti měsíců předcházejících přesunu činností této pobočky do lotyšského systému pojištění vkladů, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 14 odst. 3 směrnice 2014/49. |
K nákladům řízení
104 |
Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 138 odst. 3 tohoto jednacího řádu platí, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení, ledaže Soudní dvůr považuje vzhledem k okolnostem v projednávané věci za odůvodněné, aby jeden účastník řízení nesl vlastní náklady řízení a nahradil část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení. |
105 |
V projednávané věci Lotyšská republika i Švédské království požadovaly, aby byla druhému účastníku řízení uložena náhrada nákladů řízení. Kromě toho Švédské království nemělo úspěch v rámci prvního žalobního důvodu uplatňovaného Lotyšskou republikou a Lotyšská republika neměla úspěch v rámci druhého žalobního důvodu. |
106 |
V důsledku toho je třeba rozhodnout, že Lotyšská republika a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení. |
107 |
Podle čl. 140 odst. 1 téhož jednacího řádu, podle kterého členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady řízení, ponesou Estonská republika, Litevská republika a Komise vlastní náklady řízení. |
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: |
|
|
|
Podpisy |
( *1 ) – Jednací jazyk: švédština.