This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document C2004/228/64
Case C-312/04: Action brought on 23 July 2004 by the Commission of the European Communities against the Kingdom of the Netherlands.
Věc C-312/04: Žaloba podaná dne 23. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království
Věc C-312/04: Žaloba podaná dne 23. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království
Úř. věst. C 228, 11.9.2004, p. 31–31
(ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)
11.9.2004 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 228/31 |
Žaloba podaná dne 23. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království
(Věc C-312/04)
(2004/C 228/64)
Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 23. července 2004 žaloba podaná proti Nizozemskému království Komisí Evropských společenství zastoupenou Günterem Wilmsem a Alexanderem Weimarem, jako zmocněnci.
Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:
1. |
určil, že Nizozemské království porušilo své povinnosti podle čl. 2 odst. 1, čl. 6 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a článku 11 nařízení (EHS, Euratom) č. 1552/89 (1) Rady ze dne 29. května 1989 k provedení rozhodnutí Rady č. 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství, tím, že
|
2. |
uložil Nizozemskému království náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní tvrzení:
V rámci kontroly bylo v Nizozemí v roce 1997 zjištěno opoždění při zjišťování vlastních zdrojů z cel. Toto opoždění se týkalo nevyrovnaných karnetů TIR, které byly přijaty v období 1991-1993 a za něž byly nizozemskými úřady zaslány opožděně výzvy k zaplacení.
I když před rokem 1992 neexistovalo žádné konkrétní ustanovení, které by udávalo, v rámci jaké lhůty má být úřad odeslání činný po běžné operaci, nedá se z toho vyvozovat, že by členské státy neměly dbát na zjištění porušení a případně místa, na kterém k takovému porušení došlo. Nizozemské úřady nejednaly s péčí, kterou vyžadují finanční zájmy Společenství. V případech zde zmíněných byla výzva k zaplacení zaslána po uplynutí doby, která se pohybovala mezi dvěma lety a čtyřmi a půl měsíci a dvěma lety a deseti měsíci od přijetí karnetu. Podle názoru Komise nemůže již být na takto dlouhé období pohlíženo tak, že je v souladu se zamýšlenou rychlostí.
Od 1. ledna 1992 předpokládala příslušná ustanovení práva Společenství ve spojení s článkem 11 Konvence TIR určité lhůty, v jejichž rámci mají členské státy přijmout potřebná opatření. Komise nesouhlasí s námitkou nizozemských úřadů, že příslušné lhůty jsou stanoveny pouze ve správních předpisech, a nikoliv v zákonných úpravách a že není právně přípustné započít s vymáháním, dokud není uzavřeno řízení o dodatečném nároku.
Jak bylo zjištěno na základě kontrol Komise, začalo Nizozemí vymáhat placení v průměru déle než rok po uplynutí (nejzazší) celkové patnáctiměsíční lhůty a poskytlo tudíž Komisi vlastní prostředky opožděně; proto je Nizozemí povinno zaplatit úroky z prodlení.
(1) Úř. věst. L 155, 7.6.1989, s. 1.