ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 12. října 2004

ve věci C-60/03 (žádost Bundesarbeitsgericht o rozhodnutí o předběžné otázce): Wolff & Müller GmbH & Co. KG proti Josému Filipe Pereira Félixovi (1)

(Článek 49 ES - Omezení volného pohybu služeb - Podniky v odvětví stavebnictví - Subdodávky - Povinnost podniku ručit za minimální odměnu pracovníků zaměstnaných subdodavatelem)

(2004/C 300/36)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-60/03, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Bundesarbeitsgericht (Německo) ze dne 6. listopadu 2002, došlým Soudnímu dvoru dne 14. února 2003, v řízení Wolff & Müller GmbH & Co. KG proti Josému Filipe Pereira Félixovi, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans (zpravodaj), předseda senátu, C. Gulmann, R. Schintgen, F. Macken a N. Colneric, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: M. Múgica Arzamendi, vrchní rada, vydal dne 12. října 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, vykládaný ve světle článku 49 ES, nebrání, v takové věci, jako je věc v původním řízení, vnitrostátním pravidlům, podle kterých stavební podnik, který pověří jiný podnik provedením stavebních prací, odpovídá jako ručitel, který se vzdal námitky předběžné žaloby vůči dlužníkovi, za závazky tohoto podniku nebo subdodavatele týkající se zaplacení minimální mzdy pracovníkovi nebo příspěvků společnému orgánu stran kolektivní smlouvy, jestliže minimální mzdu tvoří částka, jež má být zaplacena pracovníkovi po odečtení daní a příspěvků na sociální pojištění a podporu zaměstnanosti nebo odpovídajících dávek v oblasti sociálního zabezpečení (čistá mzda), pokud není přednostním cílem těchto pravidel ochrana odměny pracovníka nebo pokud je tato ochrana pouze druhotným cílem těchto pravidel.

(1)  Úř. věst. C 112, 10.5.2003.