17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/41

1.1

Čím dál častěji dochází na území EU a obecně po celém světě ke katastrofám; zčásti se jedná o katastrofy způsobené přírodními jevy: záplavy, zemětřesení, požáry, extrémní sucha, hurikány atd., zčásti o teroristické činy, které šíří hrůzu v řadách nevinného obyvatelstva. Můžeme konstatovat, že v obou případech je více či méně jejich příčinou lidská činnost, ačkoli co do úmyslnosti je nelze srovnávat. EU se zavázala k prevenci v souvislosti se změnou podnebí, a to nejen na základě Kyótského protokolu, nýbrž prostřednictvím četných opatření, jejichž účelem je chránit zemi, vodu a vzduch. Jedná se o závazek s preventivními účinky, který může vést k zachování a obnově stavu naší půdy, našich moří a atmosféry a současně přispět k tomu, aby se rozšířil po celém světě. Ostatně snaha čelit teroristickým činům (1) vedla ke vzniku mnoha koordinačních nástrojů, jak na úrovni policie, tak na úrovni soudů, jež umožnily zlepšit vztahy spolupráce mezi členskými státy.

1.2

Přesto musela EU vytvořit mechanismus Společenství pro poskytování pomoci, pokud na jejím území dojde ke katastrofě jakéhokoli typu. Tímto systémem je systém civilní ochrany, který podporuje a usnadňuje mobilizaci životně důležité pomoci na pokrytí okamžitých potřeb v oblastech zasažených katastrofami, a to i mimo území Společenství. Toto sdělení si klade za cíl zlepšit mechanismus civilní ochrany vytvořený v roce 2001 (2) a doplnit akční program na podporu civilní ochrany (3) prostřednictvím Návrhu nařízení Rady, kterým se vytváří nástroj pro rychlou reakci a připravenost na mimořádně vážné události (4).

1.3

Je vhodné připomenout potřebu definovat, co se míní civilní ochranou, jež je mnohdy zaměňována s humanitární pomocí. Komise zřetelně odlišuje, co je náplní každé z nich, přestože smyslem obou je „záchrana životů a zmírnění následků katastrofy během prvních dnů“. Kvůli tomu vyjmenovává rozdíly mezi nimi a na prvním místě uvádí, že civilní ochrana může zmírnit důsledky katastrofy i pro životní prostředí, a ne jen pro obyvatelstvo; dále se zmiňuje, že její účast a vybavení je hrazeno z prostředků členských států, nikoli humanitárních a nevládních organizací, a může působit jak na území EU, tak mimo ně, avšak pokud působí ve třetích zemích, její postupy jsou odlišné. (5)

1.4

Na území Společenství funguje mechanismus zvláštním způsobem, spouští se pouze na požádání členského státu, v němž dojde ke katastrofě. Nicméně je třeba poznamenat, že může působit na mezinárodní úrovni, v koordinaci s dalšími mezinárodními organizacemi, zvláště s Úřadem OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA), s nímž zavedl některé operativní postupy, a za podpory Červeného kříže a nevládních organizací, jež působí v místě.

1.5

Způsob, jakým se zachovala EU při mimořádných událostech, k nimž došlo v poslední době a jež bohužel neberou konce, přivedl Radu pro obecné záležitosti a vnější vztahy na mimořádném zasedání 7. ledna 2005 k návrhu vylepšit mechanismus Společenství a vytvořit prostředky pro rychlou pomoc. Krátce nato, 13. ledna, přijal Evropský parlament „Prohlášení k nedávnému neštěstí způsobenému tsunami v Indickém oceáně“, v němž vyzývá k vypracování opatření ohledně personálních i materiálních záloh a výcviku, která by platila v případě jakékoli katastrofy.

1.6

Právní rámec, jímž se v současnosti řídí působení v oblasti civilní ochrany, je tvořen dvěma zmíněnými nástroji: mechanismem civilní ochrany Společenství a akčním programem civilní ochrany; předmětem tohoto sdělení je právě první z nich. Operačním jádrem mechanismu je Monitorovací a informační středisko (MIC), jež sídlí v Evropské komisi a funguje 24 hodin denně. Má k dispozici databázi služeb civilní ochrany každého státu i údaje pocházející z vojenských databází.

2.1

Zdokonalení mechanismu civilní ochrany Společenství. Poslední události jasně ukázaly, že je nezbytné zdokonalit mechanismus civilní ochrany, zlepšit koordinaci mezi členskými státy a rovněž s dalšími organizacemi, které při takových událostech zasahují. Sdělení předkládá čtyři návrhy, jak situaci zlepšit:

2.1.1

Posílit připravenost prostřednictvím odborného výcviku jednotek a uskutečňováním modelových cvičení, na prvním místě je ovšem třeba vyhodnotit již existující zdroje; zavést modulární přístup, který by počítal s moduly rychlého nasazení, a uskutečnit výcvik a společná cvičení určená ke zvýšení interoperability a posílení společné zásahové politiky.

2.1.2

Analýza a hodnocení potřeb prostřednictvím systému včasného varování, který by využíval prostředky MIC a soustřeďoval veškeré informace a jež by usnadnil koordinaci s dalšími organizacemi, které poskytují pomoc, zejména s OSN. Posílení vyhodnocení potřeb přímo na místě neštěstí umožňuje poznat zvláštní potřeby každého případu pro to, aby byl zásah účinnější. Navrhuje se zvýšit stav personálu MIC a přezkoumat hodnotící metodiky a normy.

2.1.3

Zlepšení koordinace je jedno z nejdůležitějších zlepšení. Jde o zlepšení koordinace příspěvků jednotlivých států, jež by umožnilo koordinovat evropskou asistenční pomoc a zlepšilo komplementaritu a koordinaci s OSN a jinými organizacemi, které poskytují humanitární pomoc, či s vojenskými složkami. Tato koordinace by měla posílit operační plánovací schopnost na místě a měly by se do ní zahrnout i různé služby Komise.

2.1.4

Zlepšení pomoci občanům. Jak ukázala zkušenost s řešením kritické situace spojené s tsunami, ochrana evropských občanů je možná díky spolupráci mezi civilní ochranou a konzulárními orgány dotčených zemí a prostřednictvím posílení spolupráce mezi zeměmi postiženými katastrofou a členskými státy.

2.2

Tato opatření navržená Komisí, určená ke zlepšení situace, musí být provázena navýšením zdrojů, jež má k dispozici civilní ochrana. Rada proto vyzvala k předložení návrhů, jak současné zdroje posílit. V akčním plánu EU z 31. ledna 2005 již byly zmíněny důležité otázky, na něž je třeba se soustředit.

2.2.1

Především se navrhuje shromáždit zdroje civilní ochrany tak, aby v případě nedostatečného pokrytí situace pomocí vnitrostátních zdrojů a kompetencí bylo možné k dosažení větší účinnosti zásahu přijmout kroky na evropské úrovni.

2.2.2

Posílení vyhodnocovací schopnosti MIC předpokládá jeho proaktivnější přístup, zvláště pokud jde o informování třetích zemí. Je tedy důležité udržovat flexibilní vztahy, které by umožnily pružně využít zdrojů určených k zásahu na základě žádosti postižené země.

2.2.3

Pohotovostní moduly mají důležitou roli během zásahů při velkých neštěstích a při každé žádosti o pomoc ze strany členského státu či třetí země. Proto je důležité zavést systém navržený v tomto sdělení, aby bylo možné počítat se základními pohotovostními moduly neustále připravenými k zásahu na území EU či třetích zemí.

2.2.4

Posílení logistické základny a zdrojů, aby MIC mohl jednat rychle a efektivně. Náklady zásahových jednotek za pronájem vybavení budou financovány z evropských zdrojů (6), avšak bude třeba věnovat se součinnosti s OSN v této otázce pro případy, kdy se zásah provádí ve třetích zemích.

2.2.5

Mezinárodní koordinace je jedním z klíčových bodů pro okamžitou reakci na neštěstí. Mechanismus Společenství má k dispozici zdroje, jež v koordinaci se zdroji ostatních organizací mohou reagovat účinněji. Je třeba myslet jak na složky OSN, tak na nejrůznější humanitární organizace.

3.1

EHSV vítá obsah návrhu na zlepšení mechanismu civilní ochrany Společenství vzhledem k důležitosti posílit a vylepšit všechny prostředky, s nimiž se počítá pro zásah v případě katastrofy uvnitř i vně území EU. Zkušenosti získané během posledních let ukazují, že fungování civilní ochrany na úrovni Společenství lze v mnoha bodech zlepšit; v tomto směru cítíme, že je nejprve třeba přijít s připomínkami, aby byla navrhovaná opatření na zlepšení mechanismu Společenství účinná.

3.2

Nejprve je nezbytné posílit schopnost EU reagovat na různých úrovních prostřednictvím národních systémů civilní ochrany:

3.2.1.1

Bylo by vhodné posílit Systém CECIS (7) tak, že by přešel na systém založený na satelitních spojeních schopných přenosu obrazu, zvuku a dat, propojený prostřednictvím MIC (8) se základnami a odbornými středisky, aby měl k dispozici data, experty i modely (například předvídatelných následků) odpovídající okolnostem dané pohotovosti. Například Evropská vesmírná agentura a Společné výzkumné středisko mohou poskytovat kartografické údaje o třetích zemích a odhad škod či aktualizované kartografické údaje týkající se situace po neštěstí (například zemětřesení či povodni), jež může učinit infrastrukturní síť nepoužitelnou pro doručení pomoci. Zmíněná síť by byla založená na kontaktních místech v každém členském státě, jež by mohla přispět svým dílem k řešení situace.

3.2.1.2

Proud informací mezi jednotlivými asistenčními jednotkami EU a MIC musí být plynulý, bezpečný a nerušený:

3.2.1.3

Řešení, které se zcela jasně nabízí, je použít satelitní spojení. Zkušenosti ukázaly, že:

3.2.1.4

Avšak taktéž má omezenou přenosovou kapacitu dat a v určitých případech je zahlceno jinými potřebami či uživateli (mimo jiné sdělovacími prostředky). Proto je vhodné trvale vyhradit jistá frekvenční pásma satelitního přenosu, aby bylo možné dostatečně zajistit spojení zasažené oblasti či oblastí s MIC a současně mezi jednotlivými oblastmi, kde dochází k zásahu.

3.2.1.5

Pokud jde o pokrytí, mohlo by se uvažovat o nevelké geografické ploše (EU a přilehlé oblasti), ovšem ve skutečnosti by bylo třeba celosvětového pokrytí. Příklad nedávné tsunami jasně ukazuje, že toto řešení je nedostatečné; bylo by třeba pokrýt nejen spojení s MIC, ale i mezi tak vzdálenými zásahovými oblastmi, jako jsou Maledivy, Srí Lanka, Thajsko a Indonésie.

3.2.1.6

Pro účinnost spojení je tedy nezbytné, aby si EU vybudovala satelitní systém, který by k tomu byl (výhradně) určen a byl bezpečný (neproniknutelný), spolehlivý a měl globální dosah. Tento systém bude muset zvládat přenos zvuku, dat (faxy, zprávy, ale i snímky s vysokým rozlišením) a videokonferencí.

3.2.1.7

Společné výzkumné středisko, Evropská vesmírná agentura a Komise (generální ředitelství pro informační společnost) mají dostatečnou kapacitu k tomu, aby vyhověly potřebám vyjádřeným správním výborem pro akční plán a potřebám mechanismu, který závisí na generálním ředitelství pověřeným civilní ochranou (generální ředitelství pro životní prostředí).

3.2.2.1

Během zásahů asistenčních jednotek:

3.2.2.2

Pokud jde o pomoc členským státům v naléhavých případech:

3.2.3.1

Současné uspořádání mechanismu je založeno na poskytování určitých typů zásahových jednotek, prostředků a vyhodnocujících týmů na úrovni EU. Je to sice pokrok v porovnání s naprostým vakuem existujícím v dané oblasti dříve, ovšem neznamená to, že by situace již byla naprosto uspokojivá.

3.2.3.2

Sama geografická rozloha Unie a rozličná škála rizik, jimž je třeba čelit, vyzývají k úvaze – uvnitř vlastního mechanismu – o podpůrných strukturách na regionální úrovni, kam by byly přednostně umisťovány jisté typy vybavení a prostředků, které by tak byly rychleji k dispozici a byly by lépe uzpůsobeny specifičnosti rizik na regionální úrovni v rámci Unie.

3.2.3.3

Zmíněné prostředky by mohly být sezónní (případ letadel určených k boji s lesními požáry) či stálé.

3.2.3.4

Jinou možností zlepšení by mohlo být přerozdělení prostředků shromážděných sousedícími státy zemím postižené oblasti. Stejně by bylo možné uvažovat o tom, že by Unie podporovala hromadění prostředků sdílených středně velkými zeměmi nebo zeměmi, jež čelí společnému nebezpečí (záplavy v určitém povodí, zemětřesení atd.).

3.2.4.1

Přestože MIC je v pohotovosti 24 hodin denně, v současnosti postrádá zdroje, ať už lidské či technické, stejně jako pohotovostní centra většiny členských států. Komise se musí zavázat k tomu, že tuto situaci změní.

3.2.4.2

Ovšem současný pohled Komise se omezuje na přidělení jistých prostředků v závislosti na druhu pohotovosti, o jaký se jedná. Je vhodné položit si otázku, zda je to dostatečně ambiciózní vzhledem k tomu, co si žádá situace.

3.2.4.3

MIC není ze své definice v případě pohotovosti ani střediskem pro rozhodování, ani střediskem pro operativní koordinaci, to se nijak nezpochybňuje. Pokud však jde o pomoc při přijímání jistých rozhodnutí či plánování pomoci, je třeba vyhnout se improvizování a mít stanoven postup, který se navíc bude lišit podle okolností pohotovosti. V případě záplavy, sesuvu půdy, zemětřesení či sopečného výbuchu se nepostupuje stejně. Liší se i prostředky.

3.2.4.4

Proto je nezbytné, aby MIC měl kromě spolehlivějších údajů v případě pohotovosti, za kterýmžto účelem počítá Komise s kontakty se specializovanými organizacemi uvnitř i mimo Unie, předem sestavené plány pomoci, v nichž by se v závislosti na typu naléhavé situace a její závažnosti, zemi, kde nastala, atp. nalezla rychlá a účinná odpověď. Tady by se mělo bezpochyby počítat s pohotovostními jednotkami, jež jsou k dispozici v každé zemi.

3.2.4.5

Plán, jejž je třeba vytvořit, by měl stanovit, zda by MIC kromě své monitorovací funkce mohl přijmout úlohu koordinátora mezinárodních organizací, organizacích zaměřených na humanitární pomoc, a zejména dobrovolníků, kteří se hlásí při jakémkoli neštěstí. Koordinace je úloha, kterou musí zastávat organizace, jež disponují všemi informacemi a cennými prostředky k tomu, aby ji vykonávaly.

3.2.5.1

Není pochyb o tom, že členskými státy předem vybrané asistenční jednotky vědí, jak jednat v případě pohotovosti. Současný výcvikový program má dobré výsledky, pokud jde o schopnost společného zásahu. Je třeba zvýšit počet kurzů a snažit se poskytovat je i v jiných jazycích než v angličtině, neboť si lze představit zásahy v oblastech kulturně blízkých jiným jazykům, jako například francouzštině či španělštině.

3.2.5.2

Jakmile budou sestaveny plány pro případnou asistenci, bude třeba s nimi seznámit asistenční jednotky, takže je bude třeba zahrnout do výcvikových programů.

3.2.5.3

Pro poskytování těchto nových kurzů by se mělo počítat s využitím nových metod dálkového studia.

4.1

Návrh jde bezpochyby správným směrem, ale lze jej vylepšit, pokud si uvědomíme, že tento mechanismus je především nástrojem pro použití v rámci EU, a tedy v současnosti jedním z nástrojů (abychom netvrdili, že „nástrojem“ jediným) solidarity uvnitř EU.

4.2

Unie tedy nesmí šetřit prostředky, pokud chce zabezpečit co nejrychlejší a nejúčinnější reakci na různé typy případů nouze. Proto je zásadní, aby existovaly předem stanovené zásahové postupy či asistenční plány, které je třeba vyzkoušet v simulovaných situacích a pozměnit je na základě takto získaných zkušeností či zkušeností ze skutečných zásahů.

4.3

Tyto plány se musí opírat o spojení, aktualizované mapy a prostředky náležité k tomu, aby se dosáhlo uspokojivé míry koordinace. Zmíněné prostředky musí pocházet z vlastních zdrojů Unie. Evropské zásahové plány budou představovat vzor na mezinárodní scéně, který ještě vylepší obraz a vliv Unie na mezinárodní úrovni.

4.4

Na druhé straně by se mělo dbát pokynů vyhodnocující skupiny a koordinátorů Unie, pokud jde o obnovu postižené oblasti a možné návrhy činností pro období po neštěstí.

4.5

EHSV je toho názoru, že veškerá činnost prováděná v rámci mechanismu Společenství musí být z rozpočtu dostatečně finančně zajištěna, aby se tak zabezpečil nejen dostatečný počet technických sil, ale i prostředků samých, které posílí evropský zásah a jeho viditelnost, především při neštěstích v zahraničí. V rámci vlastních prostředků je třeba obzvláště zdůraznit otázku dopravy, neboť existence vlastní flotily by umožnila rychlou reakci, jež minimalizuje následky katastrof.

4.6

Pokud se jedná o zásah v třetích zemích, je důležité, aby se zásahy mechanismu považovaly za nedílnou součást zahraniční politiky Unie a aby se jim přiznávala důležitost, již si zaslouží jako důkaz okamžité solidarity Evropské unie se zeměmi zasaženými neštěstím.

5.1

EHSV podporuje obsah sdělení ke zlepšení mechanismu civilní ochrany Společenství. Avšak domnívá se, že je možné je v některých konkrétních otázkách vylepšit, a především se domnívá, že některé z našich připomínek jsou plodem hodnocení představitelů organizované občanské společnosti, zastoupených ve Výboru.

5.2

Ze všeho nejdříve by se měl zvolit vhodný právní nástroj, neboť je to nutné k tomu, aby se naplnění navrhovaných opatření stalo závazným. Domníváme se, že nařízení (9) představuje takový vhodný harmonizační a přinucovací nástroj pro všechny členské státy EU.

5.3

Dále je třeba zdůraznit otázku rozpočtových prostředků určených pro mechanismus, které by měly pokrýt náklady spojené s náborem personálu a nákupem vlastních prostředků. Také by se navzdory tomu, že sdělení nekonkretizuje finanční pomoc určenou členským státům, mělo v novém návrhu na Fond solidarity (10) počítat se všemi typy přírodních katastrof včetně extrémního sucha.

5.4

Ze zlepšení, která EHSV navrhuje ke zlepšení mechanismu a která jsou obsažena v připomínkách tohoto stanoviska, je třeba zdůraznit:

5.5

EHSV jakožto zástupce organizované občanské společnosti chce veřejně podpořit dobrovolnickou činnost při katastrofách. Často dlouhodobá a bezplatná práce dobrovolníků je nejen projevem solidarity, ale také nepostradatelnou činností při odstraňování jak materiálních, tak lidských škod v oblastech stižených katastrofami.