52018AE2737

EUR-Lex

Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

EUROPA
EUR-Lex home
EUR-Lex - 52018AE2737 - EN

Help

Search tips

Need more search options? Use the Advanced search

Document 52018AE2737

Help

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy v trestních věcech [COM(2018) 225 final – 2018/0108 (COD)] — k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví harmonizovaná pravidla pro jmenování právních zástupců za účelem shromažďování důkazů v trestním řízení [COM(2018) 226 final – 2018/0107 (COD)]

EESC 2018/02737

Úř. věst. C 367, 10.10.2018, p. 88–92 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

HTML

PDF

Official Journal

10.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 367/88

[COM(2018) 225 final – 2018/0108 (COD)]

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví harmonizovaná pravidla pro jmenování právních zástupců za účelem shromažďování důkazů v trestním řízení

[COM(2018) 226 final – 2018/0107 (COD)]

(2018/C 367/17)

Hlavní zpravodaj:

Christian BÄUMLER

Konzultace	Evropský parlament, 31. 5. 2018
Právní základ	čl. 82 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Rozhodnutí předsednictva	22. 5. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 7. 2018
Plenární zasedání č.	536
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	157/2/0

1. Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vnímá rostoucí využívání informačních služeb jako výzvu z hlediska vymáhání práva. Zatím neprobíhá spolehlivá spolupráce s poskytovateli služeb, chybí transparentnost a panuje právní nejistota ohledně pravomoci k vyšetřovacím úkonům.

1.2.

EHSV vítá, že se navrhovaným nařízením o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy zavádějí závazné evropské nástroje k zajišťování údajů a přístupu k nim.

1.3.

1.4.

EHSV vítá, že evropský předávací příkaz má být používán pouze u závažnějších forem trestných činů. EHSV poukazuje na to, že pro dosažení tohoto cíle by bylo vhodnější řídit se spíše dolní hranicí trestu v délce tří měsíců než horní hranicí v délce tří let.

1.5.

EHSV zdůrazňuje, že nařízení musí respektovat základní práva a dodržovat zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie a ústavami členských států.

1.6.

1.7.

EHSV vítá, že oba příkazy musí vydat nebo potvrdit justiční orgán členského státu. Podle EHSV je však problematické, že v případě údajů o účastníkovi nebo přístupu může dát podnět k vydání předávacího příkazu také státní zástupce. Vyslovuje se pro to, aby byla výhrada souhlasu soudce rozšířena i na získávání všech osobních údajů.

1.8.

EHSV spatřuje spolu s Komisí problém v tom, že by třetí země mohly zavést reciproční povinnosti pro poskytovatele služeb z EU, které by nebyly v souladu se základními právy EU. EHSV vítá, že návrh stanoví silné záruky a výslovné odkazy na podmínky a záruky, jež jsou již nedílnou součástí acquis EU.

1.9.

EHSV souhlasí s návrhem Komise, aby měl adresát možnost napadnout zákonnost, nezbytnost nebo přiměřenost předávacího příkazu a aby vydávající stát respektoval imunity a výsady, které v členském státě poskytovatele služeb chrání požadované údaje.

1.10.

EHSV vítá, že Komise v návrhu stanoví závazný požadavek, aby poskytovatelé služeb jmenovali v Unii právního zástupce, který přijímá, dodržuje a vymáhá rozhodnutí vydaná za účelem shromažďování důkazů.

1.11.

EHSV má za to, že by poskytovatelé služeb měli mít právo na náhradu nákladů ve všech případech stanovených v právních předpisech vydávajícího státu.

2. Souvislosti návrhu

2.1.

Více než polovina všech trestních vyšetřování v současné době zahrnuje přeshraniční žádost o přístup k elektronickým důkazům, jako jsou texty, e-maily nebo aplikace pro výměnu zpráv (messaging). Proto Komise navrhuje nová pravidla, která mají policejním a justičním orgánům umožnit získání snazšího a rychlejšího přístupu k elektronickým důkazům, jež považují za nezbytné pro vyšetřování směřující k zatčení a odsouzení pachatelů trestných činů a teroristů.

2.2.

V roce 2016 vyzvala Rada (1) k přijetí konkrétních opatření na základě společného přístupu EU ke zefektivnění vzájemné právní pomoci, ke zlepšení spolupráce mezi orgány členských států a poskytovateli služeb se sídlem v zemích mimo EU a k navržení řešení problému souvisejícího s určením pravomoci v oblasti vyšetřování a vymáhání příslušných právních předpisů v kyberprostoru.

2.3.

Podobně pak také Evropský parlament (2) vyzdvihl problémy, které současný roztříštěný právní rámec může způsobovat poskytovatelům služeb, kteří se snaží vyhovět žádostem donucovacích orgánů, a vyslovil se pro evropský právní rámec obsahující záruky práv a svobod pro všechny zúčastněné.

2.4.

Pro situace, kdy se buď důkazy nacházejí v jiné zemi, nebo kdy má poskytovatel služeb sídlo v jiné zemi, byly již před několika desetiletími vytvořeny mechanismy pro spolupráci mezi zeměmi. Navzdory pravidelným reformám jsou tyto mechanismy spolupráce vystaveny stále většímu tlaku z důvodu rostoucí potřeby včasného přeshraničního přístupu k elektronickým důkazům. V reakci na to se řada členských států a třetích zemí uchýlila k rozšíření svých vnitrostátních nástrojů. Z toho plynoucí roztříštění je podle EHSV příčinou právní nejistoty a vzájemně si odporujících povinností a vyvolává otázky ohledně ochrany základních práv a procesních záruk osob dotčených takovými žádostmi.

2.5.

EHSV vnímá rostoucí využívání informačních služeb jako výzvu z hlediska vymáhání práva, jelikož příslušné orgány jsou často nedostatečně vybaveny k práci s důkazy on-line. Jednou z hlavních překážek je též zdlouhavý postup získávání důkazů. Zatím neprobíhá spolehlivá spolupráce s poskytovateli služeb, chybí transparentnost a panuje právní nejistota ohledně pravomoci k vyšetřovacím úkonům. EHSV podporuje přímou přeshraniční spolupráci mezi donucovacími orgány a poskytovateli digitálních služeb v trestním vyšetřování.

2.6.

Současný právní rámec EU tvoří unijní nástroje spolupráce v trestních věcech, např. směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (3) (dále jen „směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu“), Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (4), rozhodnutí Rady 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) (5), nařízení (EU) 2016/794 o Europolu (6), rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV o společných vyšetřovacích týmech (7), jakož i dvoustranné smlouvy mezi Unií a zeměmi mimo EU.

3. Uchovávací a předávací příkazy

3.1.

EHSV vítá, že se navrhovaným nařízením o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy v trestních věcech (COM(2018) 225) zavádějí závazné evropské nástroje k zajišťování údajů a přístupu k nim. Adresáty jsou poskytovatelé služeb elektronické komunikace, provozovatelé sociálních sítí, online tržišť, poskytovatelé hostingových služeb a poskytovatelé internetové infrastruktury, jako jsou registry IP adres a názvů domén.

3.2.

Směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu upravuje veškeré přeshraniční vyšetřovací úkony v EU. Mezi ně patří i přístup k elektronickým důkazům. Směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu však neobsahuje žádná konkrétní ustanovení o přeshraničním shromažďování elektronických důkazů. Proto EHSV vítá, že Komise navrhuje nová pravidla, která policejním a justičním orgánům umožní získat snazší a rychlejší přístup k elektronickým důkazům.

3.3.

EHSV vítá, že evropský předávací příkaz a evropský uchovávací příkaz představují vyšetřovací opatření, která lze vydávat pouze při trestních vyšetřováních nebo trestních řízeních u konkrétních trestných činů. Vazba na konkrétní vyšetřování je odlišuje od preventivních opatření nebo zákonem stanovených povinností uchovávat údaje a zajišťuje uplatňování procesních práv použitelných na trestní řízení.

3.4.

EHSV bere na vědomí, že příkazy k předání údajů o účastníkovi a přístupu má být možné vydat u jakéhokoli trestného činu, zatímco příkaz k předání údajů o transakcích nebo obsahu bude možné vydat pouze u trestných činů postihnutelných ve vydávajícím státě trestem odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně tří let nebo u specifických trestných činů, které jsou uvedeny v návrhu a u nichž existuje konkrétní vazba na elektronické nástroje a trestné činy spadající do oblasti působnosti směrnice 2017/541/EU o boji proti terorismu. Toto řízení se horní hranicí sazby tří let má zajistit, aby byl evropský předávací příkaz používán pouze u závažnějších forem trestných činů v souvislosti s takovými údaji. EHSV poukazuje na to, že pro dosažení tohoto cíle, s nímž EHSV souhlasí, by bylo vhodnější řídit se spíše dolní hranicí trestu v délce tří měsíců.

3.5.

Právním základem na podporu opatření v oblasti justice je čl. 82 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. V čl. 82 odst. 1 se stanoví, že řádným legislativním postupem mohou být přijímána opatření, která mají za cíl stanovit pravidla a postupy pro zajištění uznávání všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí v celé Unii.

3.6.

Nové nástroje vycházejí ze zásad vzájemného uznávání, aby usnadnily přeshraniční shromažďování elektronických důkazů. Orgán v zemi, kde se nachází adresát příkazu, se nebude muset přímo podílet na doručování a výkonu příkazu. EHSV upozorňuje na skutečnost, že to může vést k tomu, že k údajům o občanovi EU bude mít přístup orgán jiného členského státu EU, a to podle svých vlastních pravidel.

3.7.

EHSV zdůrazňuje, že nařízení musí respektovat základní práva a dodržovat zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie a ústavami členských států. Patří k nim právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, ochrana osobních údajů, svoboda podnikání, právo na vlastnictví, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a právo na obhajobu, zásady zákonnosti a přiměřenosti, jakož i právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin. EHSV poukazuje na to, že ochrana těchto práv závisí i na tom, za jakých podmínek lze tato práva omezovat a kdo o tom rozhoduje.

3.8.

EHSV zdůrazňuje, že odpovědi na otázku, na základě jakých předpokladů dochází k přístupu k údajům v trestním řízení a kdo o tom rozhoduje, jsou na vnitrostátní úrovni často různé. Oprávnění k přístupu k údajům může mít policie, státní zastupitelství nebo soud. Rozdíly vyvstávají i v otázce, v jaké fázi vyšetřování a při jak velkém podezření je přístup k údajům právně přípustný. EHSV vyzývá k tomu, aby byla otázka přípustnosti přístupu k údajům upravena jednotnými evropskými normami.

3.9.

EHSV vítá, že oba příkazy musí vydat nebo potvrdit justiční orgán členského státu. Při vydávání evropského předávacího nebo uchovávacího příkazu musí být justiční orgán vždy zapojen jako vydávající nebo potvrzující orgán. U příkazů k předání údajů o transakcích a obsahu je vyžadován soudce nebo soud. Návrh Komise by celkově zvýšil úroveň právní ochrany v Evropě.

3.10.

Podle EHSV je však problematické, že v případě údajů o účastníkovi nebo přístupu může dát podnět k vydání předávacího příkazu také státní zástupce, jelikož se i u nich jedná o osobní údaje a při přístupu jiného členského státu k údajům je obtížné zpětně zajistit právní ochranu. EHSV se vyslovuje pro to, aby byla výhrada souhlasu soudce rozšířena i na získávání všech osobních údajů.

3.11.

EHSV souhlasí s návrhem Komise, aby měl adresát možnost napadnout zákonnost, nezbytnost nebo přiměřenost předávacího příkazu. Práva založená právními předpisy vymáhajícího státu jsou podle návrhu Komise plně dodržována díky tomu, že vydávající stát musí respektovat imunity a výsady, které v členském státě poskytovatele služeb chrání požadované údaje. To platí podle návrhu zejména v případech, kdy poskytují vyšší míru ochrany než právní předpisy vydávajícího státu.

3.12.

EHSV upozorňuje na to, že příkaz má dopad i na práva poskytovatelů služeb, zejména na svobodu podnikání. EHSV je potěšen skutečností, že návrh obsahuje právo poskytovatele služeb vznášet ve vydávajícím členském státě určité nároky, např. pokud příkaz nevydal nebo nepotvrdil justiční orgán. Je-li příkaz předán k vymáhání vymáhajícímu státu, může vymáhající orgán rozhodnout, že příkaz po konzultaci s vydávajícím orgánem neuzná nebo nebude vymáhat, pokud existují přípustné důvody pro jeho zamítnutí.

3.13.

Komise v návrhu stanoví, že poskytovatelé služeb mohou v souladu s právními předpisy vydávajícího státu požádat o náhradu svých nákladů vydávajícím státem, pokud tak vnitrostátní právo vydávajícího státu stanoví pro vnitrostátní příkazy v obdobných vnitrostátních případech. EHSV má za to, že by poskytovatelé služeb měli mít právo na náhradu nákladů ve všech případech stanovených v právních předpisech vydávajícího státu.

4. Střet povinností

4.1.

EHSV spatřuje spolu s Komisí problém v tom, že by třetí země mohly zavést reciproční povinnosti pro poskytovatele služeb z EU, které by nebyly v souladu se základními právy EU a tudíž ani nezaručovaly stejně vysokou úroveň ochrany údajů, jakou poskytuje acquis EU.

4.2.

Návrh tuto situaci řeší tím, že stanoví opatření, které obsahuje silné záruky a výslovné odkazy na podmínky a záruky, jež jsou již nedílnou součástí acquis EU. EHSV sdílí názor Komise, že by to mohlo být vzorem pro legislativu třetích států.

4.3.

EHSV kromě toho podporuje to, že návrh obsahuje zvláštní ustanovení o vzájemně si odporujících povinnostech. To umožní poskytovatelům služeb upozornit na rozporuplné povinnosti, jimž čelí, a iniciovat tak soudní přezkum. Toto ustanovení má zajistit dodržování dvou druhů zákonů: jednak obecných předpisů o blokování, například zákon USA o důvěrnosti elektronické komunikace (U.S. Electronic Communications Privacy Act – ECPA), který s výjimkou několika málo okolností zakazuje sdělování údajů o obsahu v jeho geografické oblasti působnosti, a jednak zákonů, které zveřejnění obecně nezakazují, ale v jednotlivých případech tak mohou učinit.

4.4.

EHSV se stejně jako Komise domnívá, že risiko kolize norem by mohlo ještě více klesnout díky mezinárodním dohodám s jinými klíčovými partnery. To by byl nejlepší způsob, jak se vyhnout rozporům.

5. Směrnice o jmenování právních zástupců

5.1.

Návrh Komise týkající se evropských předávacích a uchovávacích příkazů má doplnit směrnice, kterou se stanoví harmonizovaná pravidla pro jmenování právních zástupců v trestním řízení (COM(2018) 226). V současnosti existují v členských státech rozdílné přístupy, pokud jde o povinnosti uložené poskytovatelům služeb. Tato roztříštěnost se objevuje zejména v oblasti elektronických důkazů. Tyto mezery vzbuzují u dotčených osob právní nejistotu a mohou vést k tomu, že pro poskytovatele služeb budou v tomto ohledu platit rozdílné a někdy protichůdné povinnosti a sankční režimy, v závislosti na tom, zda poskytují své služby na vnitrostátní úrovni, na přeshraničním základě v rámci Unie nebo ze třetích zemí.

5.2.

Komisí navrhovaná směrnice stanoví závazný požadavek, aby poskytovatelé služeb jmenovali v Unii právního zástupce, který přijímá, dodržuje a vymáhá rozhodnutí příslušných vnitrostátních orgánů v trestním řízení vydaná za účelem shromažďování důkazů.

5.3.

Podle EHSV by toto opatření zajistilo lepší fungování vnitřního trhu, a to způsobem, který by byl v souladu s budováním společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Povinnost všech poskytovatelů služeb, kteří působí v Unii, jmenovat právního zástupce by zajistila, že bude vždy existovat jednoznačný adresát vyšetřovacích úkonů. Poskytovatelům služeb to usnadní plnění těchto příkazů, jelikož právní zástupce bude jménem poskytovatele služeb odpovědný za přijímání, dodržování a vymáhání těchto příkazů.

V Bruselu dne 12. července 2018.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Závěry Rady Evropské unie o zlepšení trestního soudnictví v kyberprostoru, ST9579/16.

(2) P8_TA(2017)0366.

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1).

(4) Akt Rady ze dne 29. května 2000, kterým se v souladu s článkem 34 Smlouvy o Evropské unii vypracovává Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie.

(5) Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti.

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol).

(7) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002.

Top

Choose the experimental features you want to try