29.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 287/63

(1)

V minulých desetiletích učinila Unie významný pokrok ve vytváření vnitřního trhu bankovních služeb. V důsledku toho drží v mnoha členských státech významný tržní podíl bankovní skupiny, jež mají ústředí v jiném členském státě, a úvěrové instituce rozložily svou obchodní činnost na různé zeměpisné oblasti, a to jak uvnitř eurozóny, tak mimo ni.

(2)

Aktuální finanční a hospodářská krize ukázala, že by roztříštěnost finančního sektoru mohla ohrozit integritu jednotné měny a vnitřního trhu. Je proto nezbytné prohloubit integraci bankovního dohledu s cílem posílit Unii, obnovit finanční stabilitu a vytvořit základ pro hospodářské oživení.

(3)

Zachování a prohloubení vnitřního trhu bankovních služeb je zásadní pro podporu hospodářského růstu v Unii a přiměřeného financování reálné ekonomiky. Nicméně se ukazuje být čím dál víc problematické. Je prokázáno, že integrace bankovních trhů v Unii se pomalu zastavuje.

(4)

Kromě přijetí posíleného regulačního rámce Unie musí orgány dohledu současně zintenzívnit svůj dohled, aby se v něm odrazily zkušenosti z finanční krize minulých let, a musí být schopny dohlížet na velmi složité a propojené trhy a instituce.

(5)

Dohled nad jednotlivými úvěrovými institucemi v Unii nadále spadá z velké části do působnosti vnitrostátních orgánů. Koordinace mezi orgány dohledu je velmi důležitá, krize však ukázala, že samotná koordinace, zejména v kontextu jednotné měny, nestačí. K zachování finanční stability v Unii a posílení pozitivních účinků integrace trhů na růst a blahobyt je třeba více integrovat povinnosti dohledu. To má význam zvláště pro zajištění uceleného a řádného přehledu o celé bankovní skupině a jejím celkovém zdraví a omezilo by to riziko rozdílných výkladů a vzájemně si odporujících rozhodnutí o jednotlivých subjektech.

(6)

Stabilita úvěrových institucí je v mnoha případech stále úzce napojena na členský stát, v němž jsou usazeny. Pochybnosti o udržitelnosti veřejného dluhu, vyhlídkách na ekonomický růst a životaschopnosti úvěrových institucí vytvářejí negativní, vzájemně se posilující tržní trendy. To může být rizikové pro životaschopnost některých úvěrových institucí, jakož i pro stabilitu finančního systému v eurozóně i v Unii jako celku a může to znamenat výraznou zátěž pro již tak napjaté veřejné finance dotčených členských států.

(7)

Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (dále jen „EBA“ nebo „orgán EBA“), zřízený v roce 2011 nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) (1), a Evropský systém dohledu nad finančním trhem (dále jen „ESFS“), zřízený článkem 2 uvedeného nařízení, článkem 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (dále jen „EIOPA“) (2) a článkem 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (3) (dále jen „ESMA“), značně zlepšily spolupráci mezi orgány bankovního dohledu v Unii. Orgán EBA významným způsobem přispívá k rozvoji souboru jednotných pravidel pro finanční služby v Unii a sehrál zásadní úlohu v jednotném provádění rekapitalizace velkých úvěrových institucí Unie, na které se dohodl eurosummit dne 26. října 2011, v souladu s pokyny a podmínkami pro státní podporu přijatými Komisí.

(8)

Evropský parlament požadoval při různých příležitostech, aby byl některý evropský orgán přímo příslušný pro určité úkoly v oblasti dohledu nad finančními institucemi, nejprve se tak vyjádřil ve svém usnesení ze dne 13. dubna 2000 o sdělení Komise o provádění rámce pro finanční trhy: akční plán (4) a poté v usnesení ze dne 21. listopadu 2002 o pravidlech obezřetnostního dohledu v Evropské unii (5).

(9)

V závěrech Evropské rady ze dne 29. června 2012 byl předseda Evropské rady vyzván, aby připravil harmonogram pro dosažení skutečné hospodářské a měnové unie. Téhož dne poukázal eurosummit na to, že jakmile bude účinný jednotný mechanismus dohledu se zapojením Evropské centrální banky (ECB) vytvořen, mohl by mít Evropský mechanismus stability (dále jen „ESM“) v návaznosti na řádné rozhodnutí možnost rekapitalizovat banky v eurozóně přímo a tato rekapitalizace by se opírala o příslušné podmínky, včetně nutnosti souladu s pravidly pro státní podporu.

(10)

Evropská rada dne 19. října 2012 dospěla k závěru, že by se proces zaměřený na prohloubení hospodářské a měnové unie měl opírat o institucionální a právní rámec Unie a měl by se vyznačovat otevřeností a transparentností vůči členským státům, jejichž měnou není euro, a respektováním integrity vnitřního trhu. Součástí jednotného finančního rámce bude jednotný mechanismus dohledu, který bude co nejvíce otevřen všem členským státům, které se jej rozhodnou zúčastnit.

(11)

V Unii by proto měla být vytvořena bankovní unie, která bude podložena rozsáhlým a podrobným jednotným souborem pravidel pro finanční služby na celém vnitřním trhu a bude se skládat z jednotného mechanismu dohledu a nových rámců pro pojištění vkladů a restrukturalizaci. Vzhledem k úzkému propojení a k interakci mezi členskými státy, jejichž měnou je euro, by bankovní unie měla zahrnovat alespoň všechny členské státy eurozóny. V zájmu zachování a prohloubení vnitřního trhu by v rozsahu, v němž to bude institucionálně možné, měla být bankovní unie otevřena též účasti dalších členských států.

(12)

Jednotný mechanismus dohledu je prvním krokem k vytvoření bankovní unie a měl by zajistit, aby politika Unie týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi byla zavedena soudržně a efektivně, aby jednotný soubor pravidel pro finanční služby byl uplatňován stejným způsobem na úvěrové instituce ve všech dotčených členských státech a aby tyto úvěrové instituce podléhaly dohledu nejvyšší kvality, jenž nebude omezován úvahami jiné než obezřetnostní povahy. Jednotný mechanismus dohledu by měl být v souladu zejména s fungováním vnitřního trhu finančních služeb a s volným pohybem kapitálu. Jednotný mechanismus dohledu je základem pro další kroky směřující k bankovní unii. To odráží zásadu, podle níž bude mít ESM po zavedení účinného jednotného mechanismu dohledu možnost na základě běžného rozhodnutí přímo rekapitalizovat banky. Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 13. a 14. prosince 2012 uvedla, že „V situaci, kdy se bankovní dohled fakticky přesune na jednotný mechanismus dohledu, bude nezbytný jednotný mechanismus pro řešení problémů bank, který by měl potřebné pravomoci k zajištění toho, aby bylo možné vhodnými nástroji řešit problémy jakékoli banky ve zúčastněných členských státech“ a že by jednotný mechanismus pro řešení problémů bank měl „být založen na příspěvcích samotného finančního sektoru a jeho součástí by měly být vhodné a účinné mechanismy jištění (backstop).“

(13)

ECB jako centrální banka eurozóny s rozsáhlými odbornými znalostmi o makroekonomických záležitostech a záležitostech finanční stability má dobré předpoklady k plnění jasně vymezených úkolů v oblasti dohledu se zaměřením na ochranu stability finančního systému Unie. Bankovním dohledem jsou již v mnoha členských státech pověřeny centrální banky. ECB by proto měly být svěřeny zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k dohledu nad úvěrovými institucemi ve zúčastněných členských státech.

(14)

ECB a příslušné orgány členských států, které nejsou zúčastněnými členskými státy (dále jen „nezúčastněné členské státy“) by měly uzavřít memorandum o porozumění, ve kterém bude obecným způsobem uvedeno, jak spolu budou spolupracovat při plnění svých úkolů dohledu podle právních předpisů Unie ve vztahu k finančním institucím uvedeným v tomto nařízení. V memorandu o porozumění by mohl být mimo jiné upřesněn proces konzultací týkající se rozhodnutí ECB, která mají vliv na dceřiné společnosti nebo pobočky zřízené v nezúčastněném členském státě, jejichž mateřský podnik je usazen v zúčastněném členském státě, a dále postup spolupráce v mimořádných situacích, včetně mechanismů včasného varování v souladu s postupy stanovenými v příslušných právních předpisech Unie. Memorandum by mělo být pravidelně revidováno.

(15)

ECB by měly být svěřeny zvláštní úkoly v oblasti dohledu, jež jsou zásadní pro zajištění konzistentního a účinného provádění politiky Unie týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi, ostatní úkoly by však měly zůstat v pravomoci vnitrostátních orgánů. ECB by měla mít mimo jiné za úkol přijímat opatření k zajištění makroobezřetnostní stability, s výhradou konkrétních ujednání zohledňujících úlohu vnitrostátních orgánů.

(16)

K zajištění stability finančního systému je nezbytná bezpečnost a odolnost velkých úvěrových institucí. Nicméně nedávné zkušenosti ukazují, že hrozbu pro finanční stabilitu mohou představovat i menší úvěrové instituce. ECB by proto měla mít možnost vykonávat úkoly v oblasti dohledu nad všemi úvěrovými institucemi povolenými a pobočkami usazenými v zúčastněných členských státech.

(17)

Při plnění svěřených úkolů, a aniž je dotčen cíl zajistit bezpečnost a odolnost úvěrových institucí, by ECB měla plně zohlednit rozmanitost úvěrových institucí a jejich velikost a modely podnikání, jakož i systémový přínos rozmanitosti v bankovnictví v Unii.

(18)

Plnění úkolů ECB by mělo přispívat zejména k zajištění toho, aby úvěrové instituce nesly veškeré náklady spojené se svou činností, čímž bude zamezeno morálnímu hazardu a nadměrným rizikům, která z něj plynou. Při plnění těchto úkolů by měly být plně zohledněny relevantní makroekonomické podmínky ve členských státech, zejména stabilita úvěrové nabídky a podpora výrobních činností pro hospodářství jako celek.

(19)

Žádné ustanovení tohoto nařízení by nemělo být vykládáno jako změna účetního rámce platného na základě jiných aktů práva Unie a vnitrostátních právních předpisů.

(20)

Předchozí povolení k přístupu k činnosti úvěrových institucí je klíčovou obezřetnostní technikou k zajištění toho, že tyto činnosti vykonávají pouze provozovatelé se zdravou ekonomickou základnou, organizace schopné vyrovnat se specifickými riziky plynoucími z přijímání vkladů a poskytování úvěrů a vhodné vedoucí osoby. ECB by proto měla být oprávněna vydávat povolení úvěrovým institucím zřizovaným nebo usazovaným v některém ze zúčastněných členských států a měla by být rovněž příslušná pro jejich odnětí, s výhradou konkrétních ujednání zohledňujících úlohu vnitrostátních orgánů.

(21)

Kromě podmínek pro udělení povolení úvěrovým institucím stanovených v právu Unie a případů, v nichž se povolení odnímají, mohou členské státy v současné době stanovit další podmínky pro udělení povolení a případy, v nichž se povolení odnímají. ECB by tedy měla úvěrovým institucím vydávat povolení a odnímat povolení v případě nedodržení vnitrostátních právních předpisů na návrh dotčeného vnitrostátního příslušného orgánu, který posoudí splnění odpovídajících podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy.

(22)

K zajištění vhodnosti a finanční spolehlivosti vlastníků úvěrové instituce je nezbytně potřeba posoudit vhodnost nového vlastníka před tím, než zakoupí významný podíl v úvěrové instituci. ECB jako orgán Unie má dobré předpoklady k provádění takového posouzení, aniž by vytvářela nepřiměřená omezení vnitřního trhu. ECB by měla mít za úkol posuzovat nabytí a zcizení významných účastí v úvěrových institucích, s výjimkou případů v souvislosti s řešením problémů bank.

(23)

Předpokladem pro obezřetnost úvěrových institucí je dodržování pravidel Unie, která od úvěrových institucí požadují, aby držely jistou úroveň kapitálu jako zajištění vůči rizikům plynoucím z jejich obchodní činnosti, aby omezily velikost expozic vůči jednotlivým protistranám, aby zveřejnily informace o své finanční situaci, aby disponovaly dostatkem likvidních aktiv k překonání krizových situací na trhu a aby omezily využití pákového efektu. ECB by měla mít za úkol zajistit dodržování těchto pravidel, a to zejména prostřednictvím schvalování a udělování povolení, odchylek nebo výjimek stanovených pro účely uvedených pravidel.

(24)

Dodatečné kapitálové rezervy, zahrnující bezpečnostní kapitálové rezervy, proticyklické kapitálové rezervy, které zajišťují, že úvěrové instituce nahromadí během období hospodářského růstu dostatečnou kapitálovou základnu, aby mohly pokrýt ztráty v zátěžových obdobích, kapitálové rezervy globálních a jiných systémově významných institucí a další opatření zaměřená na řešení systémových nebo makroobezřetnostních rizik jsou klíčovými obezřetnostními nástroji. V zájmu zajištění plné koordinace je nezbytné, aby byla taková opatření řádně oznámena ECB, pokud je vnitrostátní příslušné nebo pověřené orgány nařídí. Dále by měla být ECB oprávněna uplatnit v případě nutnosti vyšší požadavky a přísnější opatření, a to v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány. Ustanoveními tohoto nařízení o opatřeních zaměřených na řešení systémových nebo makroobezřetnostních rizik nejsou dotčeny koordinační postupy stanovené v jiných aktech práva Unie. Vnitrostátní příslušné nebo pověřené orgány a ECB postupují při uplatňování tohoto nařízením v souladu s koordinačními postupy stanovenými v těchto jiných aktech.

(25)

Bezpečnost a odolnost úvěrové instituce závisí také na tom, zda je přidělen přiměřený vnitřně stanovený kapitál, zohledňující rizika, kterým může být instituce vystavena, a zda jsou zavedeny odpovídající vnitřní organizační struktury a systémy správy a řízení společnosti. ECB by proto měla mít za úkol uplatňovat požadavky, kterými zajistí, aby úvěrové instituce v zúčastněných členských státech zavedly spolehlivé systémy správy a řízení, postupy a mechanismy, včetně strategií a procesů k posouzení a udržení přiměřeného vnitřně stanoveného kapitálu. V případě nedostatků by měla rovněž mít za úkol nařídit vhodná opatření, včetně zvláštních dodatečných kapitálových požadavků, zvláštních požadavků na zveřejnění informací a na likviditu.

(26)

Rizika pro bezpečnost a odolnost úvěrové instituce mohou vznikat jak na úrovni jednotlivé úvěrové instituce, tak na úrovni bankovní skupiny nebo finančního konglomerátu. K zajištění bezpečnosti a odolnosti úvěrových institucí jsou důležité zvláštní mechanismy v oblasti dohledu, jež by tato rizika zmírnila. Kromě dohledu nad jednotlivými úvěrovými institucemi by úkoly ECB měly zahrnovat dohled na konsolidované úrovni, doplňkový dozor, dohled nad finančními holdingovými společnostmi a dohled nad smíšenými finančními holdingovými společnostmi, s výjimkou dozoru nad pojišťovnami.

(27)

K zachování finanční stability musí být zhoršení finanční a ekonomické situace každé instituce napraveno v počáteční fázi. ECB by měla mít za úkol přijímat opatření včasného zásahu, která jsou stanovena v příslušných právních předpisech Unie. Měla by však svá opatření včasného zásahu koordinovat s dotčenými orgány pro řešení problémů. Pokud vnitrostátní orgány zůstávají příslušné pro řešení problémů úvěrových institucí, měla by navíc ECB odpovídajícím způsobem spolupracovat s dotčenými vnitrostátními orgány, aby se zajistilo společné chápání jednotlivých povinností těchto subjektů v případě krize, zejména v souvislosti se skupinami pro řešení přeshraničních krizí a budoucími kolegii pro restrukturalizaci vytvořenými za tímto účelem.

(28)

Úkoly v oblasti dohledu, jež nejsou svěřeny ECB, by měly zůstat v pravomoci vnitrostátních orgánů. Patří k nim zejména pravomoc přijímat oznámení od úvěrových institucí ve věci svobody usazování a volného pohybu služeb, dohlížet na subjekty, které nejsou zahrnuty do definice úvěrové instituce podle práva Unie, ale podléhají dohledu jako úvěrové instituce podle vnitrostátního práva, dohlížet na úvěrové instituce ze třetích zemí, jež založily pobočku nebo poskytují přeshraniční služby v Unii, dohlížet na platební služby, provádět každodenní ověřování úvěrových institucí, vykonávat funkci příslušného orgánu pro úvěrové instituce, pokud jde o trhy s finančními nástroji, předcházet tomu, aby byl finanční systém využíván pro účely praní peněz a financování terorismu, a zajišťovat ochranu spotřebitele.

(29)

ECB by případně měla plně spolupracovat s vnitrostátními orgány, jejichž úkolem je zajišťovat vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a bojovat proti praní peněz.

(30)

ECB by měla plnit svěřené úkoly s cílem zajistit bezpečnost a odolnost úvěrových institucí, stabilitu finančního systému Unie, jakož i jednotlivých zúčastněných členských států, a jednotu a integritu vnitřního trhu, čímž bude rovněž zajištěna ochrana vkladatelů a zlepší se fungování vnitřního trhu v souladu s jednotným souborem pravidel pro finanční služby v Unii. ECB by zejména měla řádně zohledňovat zásady rovnosti a nediskriminace.

(31)

Pověření ECB vykonávat úkoly v oblasti dohledu by mělo být v souladu s rámcem ESFS a s jeho základním cílem vypracovat jednotný soubor pravidel a více sblížit postupy dohledu v celé Unii. Spolupráce mezi orgány bankovního dohledu a orgány dohledu nad pojistnými trhy a trhy s cennými papíry je důležitá k řešení záležitostí společného zájmu a k zajištění řádného dohledu nad úvěrovými institucemi, které jsou rovněž aktivní v odvětví pojišťovnictví a cenných papírů. Od ECB by se proto mělo vyžadovat, aby v rámci ESFS úzce spolupracovala s orgány EBA, ESMA a EIOPA, Evropskou radou pro systémová rizika (dále jen „ESRB“) a jinými orgány, které tvoří ESFS. ECB by své úkoly měla plnit v souladu s ustanoveními tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny pravomoci a úkoly jiných zúčastněných stran ESFS. Dále by se od ní měla vyžadovat spolupráce s dotčenými orgány pro řešení problémů a nástroji financujícími přímou či nepřímou veřejnou finanční pomoc.

(32)

ECB by měla při plnění svých úkolů dodržovat příslušné předpisy práva Unie včetně veškerého primárního a sekundárního práva Unie, rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor, pravidel hospodářské soutěže a kontroly spojování podniků a jednotného souboru pravidel platnému pro všechny členské státy a plnit své úkoly v souladu s nimi. Orgánu EBA bylo svěřeno vypracování návrhů technických norem a obecných pokynů a doporučení k zajištění sbližování dohledu a konzistentnosti výsledků dohledu v rámci Unie. ECB by neměla nahrazovat plnění těchto úkolů orgánem EBA, a měla by tudíž vykonávat pravomoc přijímat nařízení podle článku 132 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a v souladu s akty Unie přijatými Komisí na základě návrhů vypracovaných orgánem EBA a podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

(33)

V nezbytných případech by ECB měla uzavírat memoranda o porozumění s příslušnými orgány odpovědnými za trhy s finančními nástroji, v nichž bude obecným způsobem popsáno, jak spolu budou spolupracovat při plnění svých úkolů v oblasti dohledu podle právních předpisů Unie, pokud jde o finanční instituce uvedené v tomto nařízení. Tato memoranda by měla být poskytnuta Evropskému parlamentu, Radě a příslušným orgánům všech členských států.

(34)

ECB by při plnění svých úkolů a vykonávání pravomocí dohledu měla uplatňovat hmotněprávní pravidla týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi. Tato pravidla se skládají z příslušných právních předpisů Unie, zejména přímo použitelných nařízení nebo směrnic, například o kapitálových požadavcích na úvěrové instituce a finančních konglomeráty. Jsou-li hmotněprávní pravidla pro obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi stanovena ve směrnicích, měla by ECB uplatňovat vnitrostátní právní předpisy, jimiž se tyto směrnice provádějí. Pokud jsou příslušné právní předpisy Unie tvořeny nařízeními a v oblastech, v nichž tato nařízení ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost členským státům výslovně umožňují různé varianty, měla by ECB uplatňovat také vnitrostátní právní předpisy, jimiž se tyto varianty provádějí. Uvedené varianty by měly být vykládány tak, že se vzájemně vylučují a jsou dostupné pouze příslušným nebo pověřeným orgánům. Tím není dotčena zásada přednosti práva Unie. Z toho vyplývá, že ECB by měla při přijímání obecných pokynů, doporučení či rozhodnutí vycházet z příslušného platného právního předpisu Unie a jednat v souladu s ním.

(35)

V oblasti, jíž se týkají úkoly svěřené ECB, svěřují vnitrostátní předpisy vnitrostátním příslušným orgánům určité pravomoci, které v současné době nejsou právními předpisy Unie požadovány, včetně některých pravomocí přijímat opatření včasného zásahu a předběžná opatření. ECB by měla být oprávněna požadovat po vnitrostátních orgánech zúčastněných členských států, aby tyto pravomoci využívaly, v zájmu zajištění výkonu plného a účinného dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu.

(36)

Aby bylo zajištěno, že úvěrové instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti pravidla a rozhodnutí v oblasti dohledu provádějí, by měly být v případě jejich nedodržení ukládány účinné, přiměřené a odrazující sankce. V souladu s čl. 132 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a s nařízením Rady (ES) č. 2532/98 ze dne 23. listopadu 1998 o pravomoci Evropské centrální banky uvalovat sankce (6) je ECB oprávněna ukládat podnikům pokuty či penále za neplnění povinností vyplývajících z jejích nařízení a rozhodnutí. Aby mohla ECB účinně plnit své úkoly týkající se vynucování pravidel dohledu stanovených v přímo použitelném právu Unie, měla by mít navíc pravomoc ukládat úvěrovým institucím, finančním holdingovým společnostem a smíšeným finančním holdingovým společnostem za nedodržení těchto pravidel peněžité sankce. Vnitrostátní orgány by měly i nadále mít pravomoc ukládat sankce v případě nesplnění povinností plynoucích z vnitrostátního práva, kterým se provádí směrnice Unie. Pokud ECB považuje pro plnění svých úkolů za vhodné, aby byla za taková porušení povinností uložena sankce, měla by mít v tomto ohledu možnost předat záležitost vnitrostátním příslušným orgánům.

(37)

Vnitrostátní orgány dohledu mají důležité a dlouhodobou praxí ověřené odborné znalosti v oblasti dohledu nad úvěrovými institucemi na svém území a znají jejich ekonomické, organizační a kulturní zvláštnosti. Pro tyto účely vytvořily širokou základnu specializovaných a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců. K zajištění vysoké úrovně dohledu v celé Unii by tedy vnitrostátní příslušné orgány měly pomáhat ECB při vypracování a provádění aktů souvisejících s plněním úkolů ECB v oblasti dohledu. Součástí těchto úkolů by mělo být zejména každodenní posuzování situace úvěrové instituce a provádění souvisejících ověřování na místě.

(38)

Kritéria stanovená v tomto nařízení pro určení institucí, které jsou méně významné, by měla být uplatňována na základě konsolidovaných údajů na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států. Pokud ECB vykonává úkoly, které jsou jí tímto nařízením svěřeny, ve vztahu ke skupině úvěrových institucí, která není na základě konsolidace méně významná, měla by tyto úkoly vykonávat na konsolidovaném základě, pokud jde o skupinu úvěrových institucí, a na individuálním základě, pokud jde o bankovní dceřiné společnosti a pobočky dané skupiny usazené v zúčastněných členských státech.

(39)

Kritéria stanovená v tomto nařízení pro určení institucí, které jsou méně významné, by měla být vymezena pomocí rámce přijatého a zveřejněného ECB po konzultaci s vnitrostátními příslušnými orgány. ECB by na tomto základě měla uplatňovat uvedená kritéria a pomocí vlastních výpočtů by si měla ověřit, zda jsou kritéria splněna. Žádost o informace ze strany ECB za účelem provedení výpočtů by neměla vést k tomu, že instituce budou nuceny používat jiné účetní rámce, než se na ně vztahují podle jiných aktů práva Unie a vnitrostátního práva.

(40)

Byla-li úvěrová instituce označena za významnou nebo méně významnou, nemělo by toto hodnocení v zásadě být měněno častěji než jednou za 12 měsíců, ledaže v bankovních skupinách došlo ke strukturálním změnám, jako jsou fúze nebo odprodeje.

(41)

Při rozhodování na základě oznámení vnitrostátního příslušného orgánu, zda má určitá instituce podstatný význam pro domácí ekonomiku, a měla by proto podléhat dohledu ECB, by ECB měla zohlednit všechny významné okolnosti včetně otázky rovných podmínek.

(42)

Pokud jde o dohled nad přeshraničními úvěrovými institucemi, které provádějí svou obchodní činnost v eurozóně i mimo ni, měla by ECB úzce spolupracovat s příslušnými orgány nezúčastněných členských států. ECB by v tomto případě měla jako příslušný orgán plnit své povinnosti, pokud jde o spolupráci a výměnu informací podle práva Unie, a měla by se plně účastnit kolegií orgánů dohledu. Plní-li úkoly v oblasti dohledu orgán Unie, přináší to zjevné výhody, pokud jde o finanční stabilitu a udržitelnou integraci trhů, z tohoto důvodu by měly mít možnost se jednotného mechanismu dohledu účastnit též členské státy, jejichž měnou není euro. Nezbytným předpokladem pro efektivní plnění úkolů týkajících se dohledu je však to, že rozhodnutí v oblasti dohledu budou prováděna zcela a neprodleně. Členské státy, které si přejí účastnit se jednotného mechanismu dohledu, by se proto měly zavázat, že zajistí, že jejich vnitrostátní příslušné orgány budou respektovat a přijmou vůči úvěrovým institucím veškerá opatření, které bude ECB požadovat. ECB by měla mít možnost navázat úzkou spolupráci s příslušnými orgány členského státu, jehož měnou není euro. Měla by mít povinnost tuto spolupráci navázat, jestliže jsou splněny podmínky stanovené tímto nařízením.

(43)

S ohledem na skutečnost, že zúčastněné členské státy, jejichž měnou není euro, až do přijetí eura v souladu se Smlouvou o fungování EU nejsou zastoupeny v Radě guvernérů a nemohou ani plně využívat dalších mechanismů vytvořených pro členské státy, jejichž měnou je euro, jsou v tomto nařízení v rámci rozhodovacího procesu stanovena doplňující ochranná opatření. Tato ochranná opatření, zejména pak možnost, aby zúčastněné členské státy, jejichž měnou není euro, požadovaly okamžité skončení úzké spolupráce poté, co informovaly Radu guvernérů o důvodech svého nesouhlasu s navrhovaným rozhodnutím Rady dohledu, by však měla být uplatňována pouze v řádně odůvodněných, mimořádných případech. Používat by se měla pouze po dobu trvání těchto zvláštních okolností. Ochranná opatření vycházejí ze zvláštních okolností, v nichž se v rámci tohoto nařízení nacházejí zúčastněné členské státy, jejichž měnou není euro, neboť nejsou zastoupeny v Radě guvernérů a nemohou plně využívat dalších mechanismů vytvořených pro členské státy, jejichž měnou je euro. Ochranná opatření proto nemohou a neměla by být vykládána jako precedens pro jiné oblasti politiky Unie.

(44)

Žádné ustanovení tohoto nařízení by nemělo nijak měnit stávající rámec, kterým se řídí změna právní formy dceřiných společností či poboček, a uplatňování tohoto rámce, ani by nemělo být vykládáno nebo uplatňováno jako podnět k takové změně. V této souvislosti by měla být plně respektována odpovědnost příslušných orgánů nezúčastněných členských států tak, aby tyto orgány nadále měly dostatečné nástroje dohledu a pravomoci dohledu nad úvěrovými institucemi působícími na jejich území, a byly tak schopny plnit tyto úkoly a účinně chránit finanční stabilitu a veřejné zájmy. S cílem usnadnit příslušným orgánům plnění svých úkolů by navíc měly být vkladatelům a příslušným orgánům poskytovány včasné informace o změně právní formy dceřiných společností nebo poboček.

(45)

K plnění svých úkolů by ECB měla mít odpovídající pravomoci dohledu. Právo Unie o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi stanoví, že se jisté pravomoci svěřují příslušným orgánům jmenovaným pro tyto účely členskými státy. Do té míry, do jaké tyto pravomoci spadají do rozsahu úkolů v oblasti dohledu svěřených ECB, by ECB měla být považována za příslušný orgán pro zúčastněné členské státy a měla by mít pravomoci, které příslušným orgánům uděluje právo Unie. Patří k nim pravomoci udělené těmito akty příslušným orgánům domovských a hostitelských členských států a pravomoci svěřené pověřeným orgánům.

(46)

ECB by měla mít pravomoc dohledu, jež jí umožní odvolat člena vedoucího orgánu v souladu s tímto nařízením.

(47)

Aby mohla ECB účinně plnit své úkoly, měla by mít možnost vyžádat si veškeré potřebné informace a provádět šetření a kontroly na místě, a to případně ve spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány. ECB a vnitrostátní příslušné orgány by měly mít přístup k týmž informacím, aniž by na úvěrové instituce byly kladeny požadavky na dvojí podávání zpráv.

(48)

Výsada právnické profese je základní zásadou práva Unie, která chrání důvěrnost komunikace mezi fyzickými a právnickými osobami a jejich poradci, a to v souladu s podmínkami stanovenými v judikatuře Soudního dvora Evropské unie.

(49)

Pokud si musí ECB vyžádat informace od osoby usazené v nezúčastněném členském státě, která však patří k úvěrové instituci, finanční holdingové společnosti či smíšené finanční holdingové společnosti usazené v zúčastněném členském státě nebo na kterou taková úvěrová instituce, finanční holdingová společnost či smíšená finanční holdingová společnost převedla provozní funkce nebo činnosti v rámci outsourcingu, a pokud se takové požadavky v daném nezúčastněném členském státě nepoužijí a nebudou vymahatelné, měla by ECB své kroky koordinovat s příslušným orgánem dotyčného nezúčastněného členského státu.

(50)

Tímto nařízením není dotčeno uplatňování pravidel stanovených v článcích 34 a 42 Protokolu č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Smlouvě o fungování EU (dále jen „statut ESCB a ECB“). V souladu s uvedeným protokolem a Protokolem č. 15 o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Irska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, by akty přijaté ECB podle tohoto nařízení neměly zakládat žádná práva ani povinnosti v nezúčastněných členských státech, s výjimkou případů, kdy jsou tyto akty v souladu s příslušnými právními předpisy Unie.

(51)

Využívají-li úvěrové instituce své právo usazování nebo poskytování služeb v jiném členském státě, nebo je-li několik subjektů stejné skupiny usazeno v různých členských státech, právo Unie stanoví zvláštní postupy a rovněž stanoví rozdělení pravomocí mezi dotčené členské státy. V rozsahu, v němž ECB přebírá některé úkoly v oblasti dohledu ve vztahu ke všem zúčastněným členským státům, by se dané postupy a rozdělení pravomocí neměly uplatnit na výkon práva usazování či poskytování služeb v jiném zúčastněném členském státě.

(52)

Při plnění svých úkolů podle tohoto nařízení a při žádosti o poskytnutí pomoci od vnitrostátních příslušných orgánů by ECB měla náležitě zohlednit, zda jsou spravedlivě zapojeny všechny vnitrostátní příslušné orgány, a to v souladu s tím, jak provádějí samostatný, dohled na subkonsolidovaném a konsolidovaném základě stanovený v příslušných právních předpisech Unie.

(53)

Žádné ustanovení tohoto nařízení by nemělo být vykládáno tak, že se ECB svěřuje pravomoc ukládat sankce i jiným fyzickým nebo právnickým osobám, než jsou úvěrové instituce, finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti, aniž je dotčena pravomoc ECB požadovat po vnitrostátních příslušných orgánech, aby přijaly opatření k zajištění toho, že budou uloženy přiměřené sankce.

(54)

ECB je coby orgán zřízený Smlouvami orgánem Unie jako celku. Při svých rozhodovacích postupech by měla být vázána pravidly Unie a obecnými zásadami spravedlivého řízení a transparentnosti. Mělo by být plně respektováno právo osob, jimž je rozhodnutí ECB určeno, být slyšen, jakož i jejich právo požádat o přezkum rozhodnutí ECB v souladu s pravidly stanovenými v tomto nařízení.

(55)

Tím, že ECB převezme úkoly v oblasti dohledu, to pro ni též znamená, že přijímá významnou odpovědnost chránit finanční stabilitu v Unii a uplatňovat své pravomoci dohledu co nejúčinnějším a nejpřiměřenějším způsobem. Každé přenesení pravomocí dohledu z členského státu na Unii by mělo být vyváženo náležitými požadavky na transparentnost a odpovědnost. ECB by proto měla být za plnění svých úkolů odpovědná Evropskému parlamentu a Radě jako demokraticky legitimizovaným orgánům zastupujícím občany Unie a členské státy. Součástí tohoto požadavku by mělo být pravidelné podávání zpráv a odpovědi na otázky jak ze strany Evropského parlamentu v souladu s jeho jednacím řádem, tak ze strany Euroskupiny v souladu s jejími vnitřními postupy. Veškeré povinnosti v oblasti podávání zpráv by měly podléhat příslušným požadavkům služebního tajemství.

(56)

ECB by zprávy určené Evropskému parlamentu a Radě měla předávat rovněž vnitrostátním parlamentům zúčastněných členských států. Vnitrostátní parlamenty zúčastněných členských států by měly mít možnost zaslat ECB jakékoli připomínky nebo otázky týkající se výkonu úkolů v oblasti dohledu, na které může ECB odpovědět. Vnitřní pravidla těchto vnitrostátních parlamentů by měla obsahovat podrobný popis příslušných postupů a ujednání pro zasílání připomínek a otázek ECB. V této souvislosti by se měla věnovat zvláštní pozornost připomínkám nebo otázkám souvisejícím s odebráním povolení úvěrovým institucím, u kterých vnitrostátní orgány přijaly postupem podle tohoto nařízení nezbytná opatření k restrukturalizaci nebo k zachování finanční stability. Vnitrostátní parlament zúčastněného členského státu by měl též mít možnost vyzvat předsedu nebo zástupce Rady dohledu, aby se zúčastnili výměny názorů týkající se dohledu nad úvěrovými institucemi v daném členském státě spolu se zástupcem vnitrostátního příslušného orgánu. Tato úloha vnitrostátních parlamentů je přiměřená vzhledem k potenciálnímu dopadu, jenž opatření v oblasti dohledu mohou mít na veřejné finance, úvěrové instituce, na jejich zákazníky a zaměstnance a na trhy v zúčastněných členských státech. Přijímají-li vnitrostátní příslušné orgány opatření podle tohoto nařízení, měla by se nadále uplatnit ustanovení o odpovědnosti stanovená ve vnitrostátních právních předpisech.

(57)

Tímto nařízením není dotčena pravomoc Evropského parlamentu zřídit dočasnou vyšetřovací komisi, která by zkoumala obvinění z porušování práva Unie nebo nesprávného úředního postupu při jeho uplatňování podle článku 226 Smlouvy o fungování EU nebo výkon jeho úkolů v oblasti politické kontroly podle Smluv, a to včetně pravomoci Evropského parlamentu zaujmout postoj nebo přijmout usnesení v otázkách, u nichž to považuje za vhodné.

(58)

ECB by při své činnosti měla dodržovat zásady spravedlivého řízení a transparentnosti.

(59)

Nařízením podle čl. 15 odst. 3 Smlouvy o fungování EU by měla být stanovena podrobná pravidla umožňující přístup k dokumentům v držení ECB, které jsou výsledkem plnění úkolů v oblasti dohledu, v souladu se Smlouvou o fungování EU.

(60)

Podle článku 263 Smlouvy o fungování EU má Soudní dvůr Evropské unie přezkoumávat legalitu aktů, mimo jiné aktů ECB, s výjimkou doporučení a stanovisek, které mají mít právní účinky vůči třetím osobám.

(61)

V souladu s článkem 340 Smlouvy o fungování EU by měla ECB v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států nahradit škody způsobené jí nebo jejími zaměstnanci při výkonu funkce. Tím by neměla být dotčena odpovědnost vnitrostátních příslušných orgánů za náhradu škod způsobených jimi nebo jejich zaměstnanci při výkonu funkce v souladu s vnitrostátním právem.

(62)

Nařízení Rady č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (7) se vztahuje na ECB na základě článku 342 Smlouvy o fungování EU.

(63)

Při určování toho, zda by mělo být omezeno právo osob, nahlížet do spisu, kterých se spis týká, by ECB měla dodržovat základní práva a respektovat zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces.

(64)

ECB by měla dát fyzickým i právnickým osobám možnost požádat o přezkum rozhodnutí, která přijala v rámci pravomocí svěřených jí tímto nařízením a která jsou těmto osobám určena nebo která se jich přímo a konkrétně týkají. Přezkum by měl zahrnovat procesní a věcný soulad takových rozhodnutí s tímto nařízením a zároveň respektovat prostor pro uvážení, který je ponechán ECB k rozhodnutí o potřebě přijetí uvedených rozhodnutí. Za tímto účelem a z důvodů procesní ekonomie by ECB měla zřídit správní revizní komisi, jež bude daný vnitřní přezkum provádět. Do této komise by měla Rada guvernérů ECB jmenovat osoby těšící se velké vážnosti v odborných kruzích. Při svém rozhodování by měla Rada guvernérů v rámci možností zajistit odpovídající zeměpisnou rovnováhu a rovnováhu v zastoupení mužů a žen ze všech členských států. Procesní úprava přezkumu by měla stanovit, že Rada dohledu svůj předchozí návrh rozhodnutí případně opětovně zváží.

(65)

ECB je odpovědná za provádění měnové politiky s cílem udržovat cenovou stabilitu v souladu s čl. 127 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Plnění úkolů v oblasti dohledu má za cíl chránit bezpečnost a odolnost úvěrových institucí a stabilitu finančního systému. Měly by proto být vykonávány zcela odděleně, aby se zamezilo střetu zájmů a zajistilo, že každá funkce je vykonávána v souladu s platnými cíli. ECB by měla zajistit, aby Rada guvernérů při výkonu své činnosti plně rozlišovala, zda jde o funkce týkající se měnové politiky, nebo funkce v oblasti dohledu. Součástí tohoto rozlišení by měla být alespoň striktně oddělená zasedání s odlišnými pořady jednání.

(66)

Organizační oddělení zaměstnanců by se mělo týkat všech útvarů potřebných pro účely nezávislé měnové politiky a mělo by zajišťovat, aby bylo plnění úkolů svěřených tímto nařízením plně podřízeno demokratické odpovědnosti a dohledu podle tohoto nařízení. Zaměstnanci zapojení do plnění úkolů svěřených ECB tímto nařízením by měli podávat předsedovi Rady dohledu zprávy.

(67)

Obzvláště by měla být v rámci ECB vytvořena Rada dohledu, která by při vypracování rozhodnutí v záležitostech souvisejících s dohledem, využívala specifických odborných znalostí vnitrostátních orgánů dohledu. Radě dohledu by proto měl předsedat předseda, měla by mít místopředsedu a měli by v ní být zástupci ECB a vnitrostátních příslušných orgánů. Při jmenování členů Rady dohledu podle tohoto nařízení by měly být dodržovány zásady rovného zastoupení žen a mužů, zkušenosti a kvalifikace. Všichni členové Rady dohledu by měli být včas a plně informováni o bodech na pořadu jednání jejích zasedání, aby se podpořila efektivita jednání a procesu vypracovávání návrhů rozhodnutí.

(68)

Rada dohledu by měla při plnění svých úkolů přihlížet ke všem významným skutečnostem a okolnostem ve zúčastněných členských státech a plnit své povinnosti v zájmu Unie jako celku.

(69)

Při plném respektování pravidel, která pro instituce a hlasování stanoví Smlouvy, by Rada dohledu měla být zásadním orgánem při plnění úkolů ECB v oblasti dohledu, tedy úkolů, které měly doposud na starosti příslušné vnitrostátní orgány. Radě by proto měla být svěřena pravomoc přijímat prováděcí rozhodnutí o jmenování předsedy a místopředsedy Rady dohledu. ECB by po vyslechnutí Rady dohledu měla předložit Evropskému parlamentu ke schválení návrh na jmenování předsedy a místopředsedy. Rada by po schválení tohoto návrhu měla přijmout prováděcí rozhodnutí. Předseda by měl být vybrán na základě otevřeného výběrového řízení, o němž by Evropský parlament a Rada měly být řádně informovány.

(70)

Funkční období předsedy by nemělo být delší než pět let a nemělo by být možné jeho opakované jmenování, aby se v této funkci umožnilo přiměřené střídání a byla zajištěna její úplná nezávislost. Aby byla zajištěna úplná koordinace s činnostmi orgánu EBA a s obezřetnostními politikami Unie, měla by mít Rada dohledu možnost přizvat orgán EBA a Komisi jako pozorovatele. Jakmile bude zřízen evropský orgán pro řešení problémů bank, měl by se jeho předseda účastnit zasedání Rady dohledu jako pozorovatel.

(71)

Radě dohledu by měl být nápomocen řídící výbor v omezenějším složení. Řídící výbor by měl připravovat zasedání Rady dohledu a měl by své povinnosti plnit pouze v zájmu Unie jako celku a za naprosté transparentnosti spolupracovat s Radou dohledu.

(72)

Kdykoli Rada guvernérů ECB zvažuje, že k návrhu rozhodnutí Rady dohledu vznese námitku, nebo kdykoli dotčené vnitrostátní příslušné orgány informují Radu guvernérů o svém odůvodněném nesouhlasu s návrhem rozhodnutí Rady dohledu, je-li toto rozhodnutí určeno vnitrostátním orgánům v souvislosti s úvěrovými institucemi ze zúčastněných členských států, jejichž měnou není euro, měla by Rada guvernérů přizvat zástupce zúčastněných členských států, jejichž měnou není euro.

(73)

V zájmu zajištění oddělení měnové politiky od úkolů v oblasti dohledu by ECB měla mít povinnost zřídit mediační komisi. Zřízení komise a zejména její složení by měly zajišťovat, že při řešení rozdílných postojů bude postupovat nestranně a v zájmu Unie jako celku.

(74)

Rada dohledu, řídící výbor a zaměstnanci ECB vykonávající povinnosti dohledu by měli podléhat odpovídajícím požadavkům na zachování služebního tajemství. Podobné požadavky by se měly uplatnit na výměnu informací se zaměstnanci ECB, kteří nejsou zapojeni do činností dohledu. Nemělo by to ECB bránit ve výměně informací v mezích a za podmínek stanovených v příslušných právních předpisech Unie, mimo jiné s Komisí pro účely plnění úkolů vyplývajících z článků 107 a 108 Smlouvy o fungování EU a z právních předpisů Unie o posíleném hospodářském a rozpočtovém dohledu.

(75)

Aby ECB plnila své úkoly v oblasti dohledu efektivně, měla by při plnění těchto úkolů jednat zcela nezávisle, zejména bez neoprávněného politického vlivu a zásahů z finančního odvětví, které by narušovaly její funkční nezávislost.

(76)

Užívání přechodných období, v nichž bývalí členové orgánů dohledu nemohou působit v bankovnictví, je důležitou složkou zajišťování účinnosti a nezávislosti dohledu, který tyto orgány vykonávají. Za tímto účelem a aniž je dotčeno uplatňování přísnějších vnitrostátních pravidel, by ECB měla zavést a uplatňovat jednotné formální postupy, včetně přiměřených přezkumných lhůt, pro předběžné posuzování a předcházení případným konfliktům s legitimními zájmy jednotného mechanismu dohledu/ECB v případech, kdy bývalý člen Rady dohledu začne pracovat v bankovnictví, nad kterým dříve vykonával dohled.

(77)

Aby ECB plnila své úkoly v oblasti dohledu efektivně, měla by mít k dispozici přiměřené zdroje. Tyto zdroje by měla získat způsobem, který zajišťuje nezávislost ECB na nepatřičném vlivu vnitrostátních příslušných orgánů a účastníků trhu a rovněž zajišťuje oddělení měnové politiky od úkolů v oblasti dohledu. Náklady na dohled by měly nést subjekty, které dohledu podléhají. Úkoly ECB v oblasti dohledu by proto měly být financovány z ročních poplatků účtovaných úvěrovým institucím usazeným v zúčastněných členských státech. ECB by též měla mít možnost ukládat poplatky pobočkám zřízeným v zúčastněném členském státě úvěrovou institucí usazenou v nezúčastněném členském státě, aby pokryla své náklady na výkon úkolů hostitelského dohledu nad těmito pobočkami. V případě, že je dohled nad na úvěrovou institucí či pobočkou vykonáván na konsolidovaném základě, poplatek by měl být stanoven na nejvyšší úrovni úvěrové instituce v rámci dané skupiny usazené v zúčastněném členském státě. Při výpočtu těchto poplatků by měly být vyloučeny veškeré dceřiné společnosti usazené v nezúčastněných členských státech.

(78)

Je-li úvěrová instituce zahrnuta do dohledu na konsolidovaném základě, měl by být tento poplatek vypočítán na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států a rozdělen mezi úvěrové instituce, které jsou usazeny v zúčastněném členském státě a zahrnuty do dohledu na konsolidovaném základě, a to na základě objektivních kritérií souvisejících s důležitostí a rizikovým profilem, včetně rizikově vážených aktiv.

(79)

Pro účinný dohled jsou nezbytní vysoce motivovaní, dobře vyškolení a nestranní zaměstnanci. K vytvoření skutečně propojeného mechanismu dohledu by se měla zavést patřičná výměna a dočasné přidělování zaměstnanců mezi ECB a všemi vnitrostátními příslušnými orgány a mezi nimi navzájem. K zajištění průběžné vzájemné kontroly, zejména při dohledu nad velkými úvěrovými nstitucemi, by ECB měla mít možnost požádat, aby ve vnitrostátních týmech dohledu byli také zaměstnanci příslušných orgánů jiných zúčastněných členských států, což umožní využívat týmy dohledu z různých zeměpisných oblastí se specifickými odbornými znalostmi a profily. Výměna a dočasné přidělování zaměstnanců by měla vytvořit společnou kulturu dohledu. ECB by měla pravidelně poskytovat informace o tom, kolik zaměstnanců vnitrostátních příslušných orgánů je dočasně přiděleno ECB pro účely jednotného mechanismu dohledu.

(80)

Vzhledem ke globalizaci bankovních služeb a většímu významu mezinárodních standardů by ECB měla plnit své úkoly v souladu s mezinárodními standardy a navázat dialog a úzkou spolupráci s orgány dohledu mimo Unii, aniž by zdvojovala mezinárodní úlohu orgánu EBA. V její pravomoci by mělo být navazování kontaktů a uzavírání správních dohod s orgány dohledu a správními orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi v koordinaci s orgánem EBA a při plném respektování stávající úlohy a příslušných pravomocí členských států a orgánů Unie.

(81)

Na zpracování osobních údajů ECB pro účely tohoto nařízení se plně použijí směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (8) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (9).

(82)

Na ECB se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (10). ECB přijala rozhodnutí ECB/2004/11 (11) týkající se podmínek vyšetřování prováděného Evropským úřadem pro boj proti podvodům v ECB.

(83)

Aby se zajistilo, že úvěrové instituce podléhají dohledu nejvyšší kvality, jenž nebude omezován úvahami, které nesouvisí s obezřetnostním dohledem, a aby se efektivně a včas řešily negativní vzájemně se umocňující dopady vývoje na trhu na úvěrové instituce a členské státy, měla by ECB začít plnit své zvláštní úkoly v oblasti dohledu co nejdříve. Přenesení úkolů v oblasti dohledu z vnitrostátních orgánů dohledu na ECB však vyžaduje celou řadu přípravných kroků. Je proto třeba stanovit odpovídající období postupného zavádění.

(84)

ECB by při přijímání podrobných pravidel pro plnění úkolů, které jí jsou svěřeny tímto nařízením, měla stanovit přechodná pravidla zajišťující dokončení probíhajících postupů v oblasti dohledu, včetně veškerých rozhodnutí nebo opatření přijatých nebo vyšetřování zahájených přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost.

(85)

Ve sdělení ze dne 28. listopadu 2012 o návrhu prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie Komise uvedla, že by bylo možné pozměnit čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování EU, aby se zajistila použitelnost řádného legislativního postupu a vyloučily se některé právní překážky, které v současné době vykazuje jednotný mechanismus dohledu (např. zavést přímou a neodvolatelnou účast členských států, jejichž měnou není euro, na jednotném mechanismu dohledu, a to nad rámec modelu „úzké spolupráce“, poskytnout členským státům, jejichž měnou není euro a které se plně účastní jednotného mechanismu dohledu, práva v rozhodovacím procesu ECB a ještě více pokročit v interním oddělení rozhodování ohledně měnové politiky a dohledu). Dále rovněž uvedla, že by se také musela posílit demokratická odpovědnost za činnost ECB, pokud jedná jako orgán bankovního dohledu. Je třeba připomenout, že Smlouva o EU stanoví, že návrhy na změnu Smluv může předkládat vláda kteréhokoliv členského státu, Evropský parlament nebo Komise, přičemž tyto návrhy se mohou týkat jakéhokoliv aspektu Smluv.

(86)

Toto nařízení respektuje základní práva a zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na ochranu osobních údajů, svobodu podnikání, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, a musí být prováděno v souladu s těmito právy a zásadami.

(87)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž vytvoření účinného a efektivního rámce pro výkon zvláštních úkolů v oblasti dohledu vykonávaného orgánem Unie nad úvěrovými institucemi a zajištění důkladného uplatňování jednotného souboru pravidel pro úvěrové instituce, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a lze jich tedy, vzhledem k tomu, že struktura bankovního trhu pokrývá celé území Unie a úpadky úvěrových institucí mají vliv na ostatní členské státy, lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

1)

„zúčastněným členským státem“ členský stát, jehož měnou je euro, nebo členský stát, jehož měnou není euro, ale který navázal úzkou spolupráci podle článku 7;

2)

„vnitrostátním příslušným orgánem“ vnitrostátní příslušný orgán určený zúčastněným členským státem v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (13) a směrnice 2013/36/EU;

3)

„úvěrovou instituci“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013;

4)

„finanční holdingovou společností“ finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 20 nařízení (EU) č. 575/2013;

5)

„smíšenou finanční holdingovou společností“ se rozumí smíšená finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 2 bodu 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (14);

6)

„finančním konglomerátem“ finanční konglomerát ve smyslu čl. 2 bodu 14 směrnice 2002/87/ES;

7)

„vnitrostátním pověřeným orgánem“ pověřený orgán zúčastněného členského státu ve smyslu příslušných právních předpisů Unie;

8)

„kvalifikovanou účastí“ kvalifikovaná účast ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013;

9)

„jednotným mechanismem dohledu“ systém finančního dohledu, který tvoří ECB a vnitrostátní příslušné orgány zúčastněných členských států, jak je uvedeno v článku 6 tohoto nařízení.

a)

vydávat a odnímat úvěrovým institucím povolení k činnosti v souladu s článkem 14;

b)

plnit úkoly, které má příslušný orgán domovského členského státu podle příslušných právních předpisů Unie ve vztahu k úvěrovým institucím usazeným v zúčastněném členském státě, které si přejí založit pobočku či poskytovat přeshraniční služby v nezúčastněném členském státě;

c)

posuzovat oznámení o nabytí a zcizení kvalifikovaných účastí v úvěrových institucích, s výjimkou případů řešení problémů bank a v souladu s článkem 15;

d)

zajistit dodržování aktů uvedených v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci, které stanoví pro úvěrové instituce obezřetnostní požadavky v oblasti kapitálových požadavků, sekuritizace, omezení velkých expozic, likvidity, pákového efektu a podávání zpráv a zveřejňování informací o těchto záležitostech;

e)

zajistit dodržování aktů uvedených v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci stanovujících požadavky, aby úvěrové instituce zavedly spolehlivé systémy správy a řízení, včetně požadavků na způsobilost a bezúhonnost osob odpovědných za řízení úvěrových institucí, procesy řízení rizik, mechanismy vnitřní kontroly, zásady a postupy odměňování a účinné interní postupy pro hodnocení kapitálové přiměřenosti, včetně modelů založených na interním ratingu;

f)

provádět kontroly v rámci dohledu, včetně, je-li to vhodné v koordinaci s orgánem EBA,– zátěžových testů a jejich možného zveřejnění, s cílem zjistit, zda systémy, strategie, postupy a mechanismy zavedené úvěrovými institucemi a kapitál, který tyto instituce mají v držení, zajišťují řádné řízení a pokrytí jejich rizik, a na základě této kontroly prováděné v rámci dohledu uložit úvěrovým institucím zvláštní dodatečné kapitálové požadavky, zvláštní požadavky na zveřejňování informací, zvláštní požadavky na likviditu a jiná opatření, která mohou příslušné orgány uložit podle příslušných zvláštních právních předpisů Unie;

g)

vykonávat dohled na konsolidovaném základě nad mateřskými společnostmi úvěrových institucí usazenými v jednom ze zúčastněných členských států, včetně finančních holdingových společností a smíšených finančních holdingových společností, a podílet se na dohledu na konsolidovaném základě nad mateřskými společnostmi neusazenými v jednom ze zúčastněných členských států, a to i v rámci kolegií orgánů dohledu, aniž je dotčena účast vnitrostátních příslušných orgánů zúčastněných členských států v rámci těchto kolegií jako pozorovatelů;

h)

účastnit se na doplňkovém dohledu nad finančním konglomerátem ve vztahu k úvěrovým institucím v něm zapojených a převzít úkoly koordinátora v případech, kdy je ECB jmenována jako koordinátor pro finanční konglomerát v souladu s kritérii stanovenými v příslušných právních předpisech Unie;

i)

plnit úkoly týkající se dohledu nad ozdravnými plány, provádět včasný zásah, jestliže úvěrová instituce nebo skupina, nad nimiž ECB vykonává dohled na konsolidovaném základě, nedodržují příslušné obezřetnostní požadavky nebo je pravděpodobné, že je nedodrží, a pouze v případech, jež jsou v příslušných právních předpisech Unie výslovně stanoveny pro příslušné orgány, strukturální změny požadované po úvěrových institucích v zájmu předcházení finančnímu napětí nebo selhání, s výjimkou jakýchkoli pravomocí k řešení problémů;

—

těmi, které jsou méně významné na konsolidovaném základě, na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států, nebo jednotlivě ve zvláštním případě poboček usazených v zúčastněných členských státech a patřících úvěrovým institucím usazeným v nezúčastněných členských státech. Hodnocení jejich významu probíhá podle následujících kritérií:

i)

celková hodnota jejích aktiv převyšuje 30 miliard EUR;

ii)

poměr jejích celkových aktiv vůči HDP zúčastněného členského státu, v němž je usazena, převyšuje 20 %, není-li celková hodnota jejích aktiv nižší než 5 miliard EUR;

iii)

v návaznosti na oznámení od vnitrostátního příslušného orgánu, že danou instituci považuje za instituci s podstatným významem pro domácí ekonomiku, přijme ECB rozhodnutí, které na základě komplexního posouzení dané úvěrové instituce včetně posouzení její rozvahy, jež ECB provede, tento podstatný význam úvěrové instituce potvrdí.

a)

ECB vydá nařízení, obecné zásady nebo obecné pokyny určené vnitrostátním příslušným orgánům, podle kterých jsou vykonávány úkoly vymezené v článku 4 s výjimkou odst. 1 písm. a) a c) a vnitrostátní příslušné orgány přijímají rozhodnutí v oblasti dohledu.

Pro účely zajištění soudržnosti výsledků dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu mohou tyto pokyny odkazovat na zvláštní pravomoci uvedené v čl. 16 odst. 2 pro skupiny nebo kategorie úvěrových institucí;

b)

je-li to nezbytné k zajištění důsledného uplatňování vysokých standardů dohledu, může ECB kdykoli z vlastního podnětu po konzultaci vnitrostátních příslušných orgánů nebo na žádost vnitrostátního příslušného orgánu rozhodnout, že bude sama přímo vykonávat všechny příslušné pravomoci ve vztahu k jedné nebo více úvěrovým institucím uvedeným v odstavci 4, včetně případů, kdy bylo požádáno o finanční pomoc nebo kdy byla taková pomoc poskytnuta nepřímo z Evropského nástroje finanční stability nebo ESM;

c)

ECB vykonává dohled nad fungováním systému na základě odpovědnosti a postupů uvedených v tomto článku a zejména v odst. 7 písm. c);

d)

ECB může kdykoliv využít pravomoci uvedené v článcích 10 až 13;

e)

ECB si může rovněž ad hoc či na trvalém základě vyžádat informace od vnitrostátních příslušných orgánů o plnění úkolů, které uvedené orgány plní podle tohoto článku.

a)

specifickou metodiku pro hodnocení kritérií uvedených v odst. 4 prvním až třetím pododstavci a kritérií, na jejichž základě se na určitou úvěrovou instituci přestane vztahovat ustanovení odst. 4 čtvrtého pododstavce, a výsledné mechanismy pro účely provádění odstavců 5 a 6. Tyto mechanismy a metodika pro hodnocení kritérií uvedených v odst. 4 prvním až třetím pododstavci se přezkoumávají tak, aby odrážely příslušné změny, a zajišťují, aby v situacích, kdy byla úvěrová instituce označena za významnou nebo méně významnou, toto hodnocení bylo měněno pouze v případě podstatných a nikoli přechodných změn okolností, zejména okolností souvisejících se situací úvěrové instituce, jež jsou pro uvedené hodnocení významné.

b)

vymezení postupů, včetně lhůt a možnosti vypracovat návrh rozhodnutí, jenž bude zaslán ECB ke zvážení, pro vztah mezi ECB a vnitrostátními příslušnými orgány ohledně dohledu nad úvěrovými institucemi, které nejsou považovány za méně významné v souladu s odstavcem 4;

c)

vymezení postupů, včetně lhůt, pro vztah mezi ECB a vnitrostátními příslušnými orgány ohledně dohledu nad úvěrovými institucemi, které jsou považovány za méně významné v souladu s odstavcem 4. V závislosti na případech vymezených v rámci tyto postupy od vnitrostátních příslušných orgánů zejména vyžadují, aby:

a)

dotčený členský stát sdělí ostatním členským státům, Komisi, ECB a orgánu EBA, že žádá o navázání úzké spolupráce s ECB pro plnění úkolů uvedených v článcích 4 a 5 ve vztahu ke všem úvěrovým institucím usazeným v dotčeném členském státě v souladu s článkem 6;

b)

V tomto sdělení se dotčený členský stát zaváže:

c)

Dotčený členský stát přijal příslušné vnitrostátní právní předpisy k zajištění toho, aby jeho vnitrostátní příslušný orgán byl povinen přijmout vůči úvěrovým institucím jakékoli opatření, o které v souladu s odstavcem 4 ECB požádá.

a)

pokud podle názoru ECB dotčený členský stát již nesplňuje podmínky stanovené v odst. 2 písm. a) až c); a

b)

pokud podle názoru ECB vnitrostátní příslušný orgán členského státu nejedná v souladu s povinností uvedenou v odst. 2 písm. c).

a)

zda by neprovedení takového pozastavení nebo ukončení úzké spolupráce mohlo ohrozit integritu jednotného mechanismu dohledu nebo mít významné nepříznivé důsledky, pokud jde o fiskální odpovědnost členských států;

b)

zda by takové pozastavení nebo ukončení úzké spolupráce mohlo mít významné nepříznivé důsledky, pokud jde o fiskální odpovědnost členského státu, který oznámil svůj odůvodněný nesouhlas v souladu s čl. 26 odst. 8;

c)

zda je či není přesvědčena, že dotčený vnitrostátní příslušný orgán přijal opatření, která podle jejího názoru:

a)

úvěrové instituce usazené v zúčastněných členských státech;

b)

finanční holdingové společnosti usazené v zúčastněných členských státech;

c)

smíšené finanční holdingové společnosti usazené v zúčastněných členských státech;

d)

holdingové společnosti se smíšenou činností usazené v zúčastněných členských státech;

e)

osoby náležející k subjektům uvedeným v písmenech a) až d);

f)

třetí strany, na které subjekty uvedené v písmenech a) až d) převedly funkce nebo činnosti v rámci outsourcingu;

a)

požadovat předložení dokumentů;

b)

zkoumat účetní knihy a záznamy osob uvedených v čl. 10 odst. 1 a pořizovat z těchto knih a záznamů kopie nebo výpisy;

c)

získávat písemná nebo ústní vysvětlení od všech osob uvedených v čl. 10 odst. 1 nebo jejich zástupců nebo zaměstnanců;

d)

vyslechnout jakoukoli jinou osobu, která s tím souhlasí, za účelem získání informací souvisejících s předmětem šetření.

a)

úvěrová instituce nesplňuje požadavky aktů uvedených v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci;

b)

ECB má důkazy, že úvěrová instituce v příštích 12 měsících pravděpodobně poruší požadavky aktů uvedených v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci;

c)

na základě kontrol v rámci dohledu v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. f) bylo stanoveno, že systémy, strategie, procesy a mechanismy uplatňované úvěrovou institucí a kapitál a likvidita, které drží, nezajišťují řádné řízení a pokrytí jejích rizik.

a)

požadovat, aby instituce držely kapitál nad rámec kapitálových požadavků uvedených v aktech, na něž odkazuje čl. 4 odst. 3 první pododstavec, v souvislosti s prvky rizik a riziky, které nejsou upraveny příslušnými akty Unie;

b)

požadovat posílení systémů, procesů, mechanismů a strategií;

c)

požadovat, aby instituce předložily plán na obnovení souladu s požadavky dohledu podle aktů uvedených v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci a stanovily lhůtu pro jeho provedení, včetně zlepšení tohoto plánu z hlediska oblasti působnosti a lhůty;

d)

požadovat, aby instituce používaly specifický systém tvorby opravných položek a rezerv nebo zacházení s aktivy z hlediska kapitálových požadavků;

e)

zakázat nebo omezit obchody, operace nebo síť institucí nebo požadovat upuštění od činností, které znamenají nadměrné riziko pro zdraví instituce;

f)

požadovat snížení rizika obsaženého v činnostech, produktech a systémech institucí;

g)

požadovat od institucí omezení pohyblivé složky odměny stanovením její výše jako procentního podílu celkových čistých výnosů v případě, že je tato složka odměny neslučitelná s udržováním řádné kapitálové základny;

h)

požadovat, aby instituce využívaly čisté zisky k posílení svého kapitálu;

i)

omezit nebo zakázat, aby instituce rozdělovala výnosy akcionářům, společníkům nebo držitelům nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1, pokud tento zákaz nepředstavuje nesplnění závazků dané instituce;

j)

uložit dodatečné nebo častější podávání zpráv, včetně zpráv o kapitálové a likviditní pozici;

k)

uložit zvláštní požadavky na likviditu, včetně omezení týkajících se nesouladu splatností mezi aktivy a pasivy;

l)

požadovat poskytnutí doplňujících informací;

m)

kdykoli odvolat členy vedoucího orgánu úvěrových institucí, kteří neplní požadavky stanovené v aktech uvedených v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci.

a)

fungování jednotného mechanismu dohledu v rámci ESFS a dopad činností ECB v oblasti dohledu na zájmy Unie jako celku a na soudržnost a integritu vnitřního trhu finančních služeb, včetně možného dopadu na struktury vnitrostátních bankovních systémů v rámci Unie, a pokud jde o účinnost režimů spolupráce a sdílení informací mezi jednotným mechanismem dohledu a příslušnými orgány nezúčastněných členských států;

b)

rozdělení úkolů mezi ECB a vnitrostátní příslušné orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu, účinnost praktických prováděcích postupů přijatých ECB a dopad jednotného mechanismu dohledu na fungování zbývajících kolegií orgánů dohledu;

c)

účinnost pravomocí ECB v oblasti dohledu a sankcí a vhodnost svěření dalších pravomocí v oblasti sankcí ECB, a to i ve vztahu k jiným osobám, než jsou úvěrové instituce, finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti;

d)

přiměřenost režimů pro makroobezřetnostní úkoly a nástroje podle článku 5, respektive pro udělování a odebírání povolení podle článku 14;

e)

účinnost režimu nezávislosti a odpovědnosti;

f)

vzájemné působení mezi ECB a orgánem EBA;

g)

přiměřenost systémů správy a řízení včetně složení Rady dohledu a způsobu hlasování v ní a jejího vztahu k Radě guvernérů, jakož i spolupráci v Radě dohledu mezi členskými státy, jejichž měnou je euro, a ostatními členskými státy v rámci jednotného mechanismu dohledu;

h)

vzájemné působení mezi ECB a příslušnými orgány nezúčastněných členských států a dopady jednotného mechanismu dohledu na tyto členské státy;

i)

účinnost odvolacího mechanismu proti rozhodnutím ECB;

j)

nákladovou efektivnost jednotného mechanismu dohledu;

k)

případný dopad uplatňování čl. 7 odst. 6, 7 a 8 na fungování a integritu jednotného mechanismu dohledu;

l)

účinnost oddělení úkolů v oblasti dohledu od úkolů v oblasti měnové politiky v rámci ECB a účinnost oddělení finančních zdrojů věnovaných úkolům v oblasti dohledu od rozpočtu ECB s ohledem na případné změny příslušných právních předpisů, a to i na úrovni primárního práva;

m)

fiskální dopady rozhodnutí v oblasti dohledu přijatých v rámci jednotného mechanismu dohledu na zúčastněné členské státy a dopad případného nového vývoje v souvislosti s mechanismy financování k řešení problémů;

n)

možnosti dalšího rozvoje jednotného mechanismu dohledu s ohledem na jakékoli změny příslušných předpisů, a to i na úrovni primárního práva, a s ohledem na to, zda nadále platí věcné odůvodnění institucionálních ustanovení tohoto nařízení či nikoli, včetně možnosti plného sladění práv a povinností členských států, jejichž měnou je euro, a dalších zúčastněných členských států.